Americký Klipsch už patří mezi zasloužilé výrobce, však si už připsal na vrub bezmála 80 let produktivní historie. Přestože existuje široké spektrum reprosoustav pod tímto jménem, ikonické jsou zejména ty z řady Heritage, tedy velké a velmi klasicky pojaté modely, které odkazují ke zlatému věku hi-fi techniky kolem poloviny minulého století. Jeden z menších modelů v řadě – konkrétně Forte – se dočkal inovace do již čtvrté podoby (původní verze přišla na svět roku 1985).

Forte IV nicméně na první pohled nerozeznáte od modelu Forte III – stále je to velká, pravoúhlá, výrazně širší než hlubší ozvučnice. Na malém podstavci stojí kvádr z MDF profilů s „americky“ pojatou povrchovou úpravou (ale povrchové dýhy jsou pocitově párované, výroba probíhá ručně na firemní základně v Hope v Arkansasu), která si nehraje až tak na luxus. Sejmete-li hrubě tkanou, pěknou čelní mřížku, uvidíte dva hornové zvukovody a jeden veliký dynamický měnič, vzadu je pak ještě další výrazně velká membrána a prakticky umístěné dva páry reprotermiálů. Nic víc, nic méně.

Reprosoutavy mezigeneračně prošly spíše drobnými úpravami, než výraznými změnami – první změnou je přidání fázového nástavce na vysokotónový měnič, což má ve spolupráci s hornou ještě dále zlepšit vyzařovací charakteristiku. Zcela nový je pak středotónový měnič a zcela nově navržená je díky němu i frekvenční výhybka.

Tweeter K-100-T1 má průměr kopulka 2,5 cm a je navázán na horn K-79T, materiálem membrány je titan. Nový střeďák K-702 má průměr 4,45 cm a opět jde o tlakový měnič, membrána napojená na horn K-703-M je vyrobená z polyamidu. Hlubokotónový aktivní reproduktor K-281 vpředu má membránu o průměru 30,5 cm a je z různých kompozitních vláken. Na zadním panelu je membrána o průměru 38,1 cm, jde o pasivní kónus KD-15 a Klipsch u něj nespecifikuje materiál, jakkoliv se podle vzhledu dá vsadit na papír.

I velký basák má dost pracovního prostoru díky rozměrům 90,8 x 42,2 x 33 cm (v x š x h), že je tu poctivé množství materiálu napovídá i hmotnost 32,7 kg.

Klipsch udává frekvenční rozsah 38 – 20 000 Hz v toleranci +/- 3 dB, pyšní se citlivostí 99 dB / 2,83 V / m (která je ovšem dle všeho poměrně zveličená) a jmenovitou impedancí 8 ohm. Dělící frekvence třípásmového systému jsou na úrovni 650 a 5 200 Hz.

Klipsch Forte IV jsme poslouchali v běžné redakční sestavě ve velké místnosti a to v kombinaci s OPPO UDP-205 / Métronome DSC1 / Norma Revo SC-2 LN / Norma PA 160 MR na kabelech Nordost Heimdall 2 a na filtru GMG Power Harmonic Hammer 3000P. K porovnání byly standardní Quarta Evoluzione od Xavian.

Houpavou basovou složku v Dukeově „Say That You Will“ („Follow the Rainbow“ | 2010 | epic | 88697779882) velké reprosoustavy zvládly s „citlivou“ svižností, je tu rozumný důraz, ale hlavně takový ten pocit snadno kypící energie. Není to hutný zvuk, takový u citlivých reprosoustav ostatně najdete jen málokdy. Je to nicméně dobře pevný a dobře strukturovaný zvuk.

„All Souls Night“ od Loreeny McKennit („The Visit“ | 2006 | Quinlan Records | 0774213510426) měla koncertní podobu a takovou tu velmi energickou a bezprostřední živost, přednes má švih a drajv, ovšem delikátnost a taková ta klidná audiofilie tu tak úplně není přítomna. Středy se nicméně rozechvívají s lehkostí a chytlavou ochotou, je tu nicméně cítit směrovost – ne dramatická, ale vyžadující jistou dávku pozornosti.

Cinkání činelu v „Next Time You See Her“ Erica Claptona („Slowhand“ | 2012 | Polydor | 5340724) bylo výrazné, snad i díky tomu ale zároveň velmi informativní a i tady zvuk těží z vysoké citlivosti – výšky jsou pěkně zaříznuté, živé, jasné a pevné. Objemu i informací je nadstandardní množství a celkově nejvyšší frekvence reprodukci pěkně koření, aniž by sklouzával do agresivity.

Dynamičnost tu jde ruku v ruce s vysokou citlivostí, takže bubny Billa Bruforda v „Some Other Time“ („If Summer Had Its Ghosts“ | 1997 | Discipline | 633367970527) jsou svižné, pevné a rázné, byť mají omezenou tučnost a takový ten fyzický impakt. Je to velmi ochotný zvuk, s velmi pěknými a pevnými konturami, s dobrou dávkou sebejistoty a hlavně s možností reprosoustavám pořádně „naložit“, aniž by to znamenalo nějakou velkou zátěž pro zesilovač – můžete si snadno doma vyrobit opravdovou koncertní atmosféru.

Přestože podání je živé a energické, podání detailů není nějak explicitní a Forte IV se nesnaží nabídnout ty nejdelikátnější nuance – kytara Michaela Hedgese v „Bensusan“ („Aerial Boundaries“ | 1984 | Windham Hill Records | 633367970527) byla znělá a opět se nejlépe popisuje jako „live“. Je tu spousta energie, je to velký zvuk s dobrou, high-endovou porcí informací. V prvním plánu ale má přednost bezprostřední živost nad mikrodetaily.

„Messy Bessie“ Jimmyho Smithe („Back at the Chicken Shack“ | 2007 | Blue Note | 0946 3 92777 2 8) byla vykreslená ve velkých proporcích, Forte IV dovedou zabrat skutečně poctivý kus místnosti a veškeré instrumenty jsou krásně usazené v prostoru – za předpokladu, že reprosoustavy jsou natočené správným úhlem a vy sedíte na správném místě. Čím větší odstup od reprosoustav, tím lepší kompozice hudební scény a obecně se vyplatí Forte IV poslouchat z větší vzdálenosti; ostatně i vyšší citlivost a hornové zvukovody tomu nahrávají.

Když pak alespoň trochu víc otočíte hlasitostí doprava, tak skvěle zní i taková Osbourneova „I Just Want You“ („Ozzmosis“ | 2014 | Qobuz). Možná to není takový ten foukající měch, který by rozklepal prkna vaší podlahy, ale je to rychlý, řízný, agresivně rockový zvuk, šlape a hrne se dopředu jako prásknutí biče a přitom to není vulgárně křiklavé podání, které by vás omrzelo – hlasitější poslech tak nemusí být omezen na jednu písničku, ale můžete si užít celý koncert.

Svébytné, klasicky tvarované Forte IV udělaly mezigeneračně ne revoluční, ale rozhodně příjemně citelný kvalitativní krok kupředu, když zachovaly základní ladění a technicky ho „doladily“, takže jsou méně citlivé na korektní umístění a celkově působí živěji a sebevědoměji. Je to stále tak trochu „americky“ designově a materiálově pojatá reprosoustava, kde se hledí spíše na funkci, než na formu. Je škoda poměrně citelného mezigeneračního zdražení, ale to se nevyhýbá nikde a ničemu, bohužel. Pokud ale hledáte velice živý zvuk, ochotně se rozehrávající a svižný, zvuk s až koncertní výbušností, pak jsou ale Forte IV velmi zajímavé řešení, jakkoliv ne univerzálně použitelné pro každého. Celkově je to ale rozhodně cesta, kterou stojí za to (alespoň jednou) zažít…

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 50 metrů čtverečních, standardním zatlumením (basové pasti a absorpčně-difúzní panely Sonitus Acoustics, koberce, velké plochy sedaček, rozlehlá knihovna, podhled vyplněný vatou, záclony a těžké závěsy,...), byť bez rozsáhlých akustických úprav.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se reprosoustavy chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Oproti Forte III je nová generace zřetelně (byť ne revolučně) lineárnější a to zejména mimo přímou vyzařovací osu. Je tu vidět malý přídech energie na výškách, propad kolem 300 Hz by mohl být artefaktem umístění v prostoru. Je vidět mírný nadbytek energie kolem 100 Hz a začátek reprodukce na cca 40 Hz – to pro někoho může být překvapující, ale můžete mít buď reprosoustavy citlivé, nebo jdoucí do základních oktáv a Klipsch zvolil spíše cestu citlivosti. Celková linearita pak ale vůbec není špatná, ba naopak. Ani pod úhlem nechybí pocit celkové vyrovnanosti, byť středů a výšek je celkově o něco méně a Forte IV tak budou ještě basovější.

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Frekvenční odezva – basová část (červená) a středo-výšková část (černá)

Frekvenční odezva – s mřížkou (červená) a bez mřížky (černá)

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Frekvenční odezva na poslechovém místě (FFT) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (modrá) harmonickou

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Impedanční křivka ukazuje ladění systému někam lehce nad 40 Hz, kolem 120 Hz je vidět pokles ke 4 ohmům, možná až ke 3,5 ohmu, což už je poměrně dost málo. Impedance je poměrně "spletitá", ve spojení s neméně náročnou proměnlivostí elektrické fáze nejsou Forte IV úplně vhodné pro úplně libovolný zesilovač. Na cca 150 Hz a cca 380 Hz je vidět maličkou přítomnost rezonancí. Důležité ale je, že jsou Forte IV "nespoutané" nejen zvukově, ale i elektricky a proto není špatné věnovat výběr poctivě dimenzovanému zesilovači. 

CSD z výstupu akcelerometru v polovině výšky bočního panelu @ 2,83 V

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ × ] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ ✓] | VELKÁ [--> 40m2] [ ✓]

Kč 150 000,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ (dnes) atypické a originální pojetí

+ vysoká citlivost

+ lehký a rychlý zvuk

+ kultivovaný, ale přesto výrazný a expresivní detail

ZÁPORY

- příliš velký nárůst ceny za drobná vylepšení

- basový objem (logicky k citlivosti) není největší

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: CPT Praha | www.cptpraha.cz 

fSdílet

Tweet