Američtí Polk Audio nepotřebují mnoho představování, zejména na západní polokouli platí doslova za legendy v oboru, jakkoliv v Evropě jejich výrobky zase tolik vzruchu (minimálně donedávna) nezpůsobily. Snaží se o to ale rozhodně nová řada Reserve, jejímž mottem je „Jak zní to lepší“. Protože Polk Audio cílí z větší části na zájemce o domácí kino, sestává tato série z devíti různých modelů, druhým nejvýše postaveným je stále ještě štíhlý sloupek Reserve R600.

Ozvučnice jsou konstruované z MDF panelů poměrně signifikantní tloušťky. Zpevňují je ještě vnitřní rozpěry, eleganci zajišťují zakulacené vertikální hrany. Povrchové provedení je trochu netypické, jde o hrubý černý nástřik, odolný a minimalistický. Reserve R600 váží 21,5 kg při výšce 106,4 cm, šířce 28,1 cm a hloubce 38,2 cm, nepočítaje v to do stran křížem roztažené nožky.

V horní polovině přední stěny najdete tři měniče – jeden vysokotónový a dva středobasy, všechny hezky zapuštěné pod krycími kroužky, což dále podtrhuje minimalistický vzhled. Vzadu je u podlahy jen – nepřekvapivě jednoduchá – kulatá vanička s jedním párem reproduktorových terminálů. Bassreflexový otvor vede dolů, což naznačuje „zavěšený“ tvarovaný panel s mohutným trnem pod spodní plochou. Bass se díky tomuto řešení s názvem Power Port 2.0 šíří kontrolovaně všemi směry a to bez difrakcí na hranách reflexu a bez nežádoucích odrazů od podlahy.

Nejvyšší frekvence zpracovává prstencový zářič s výrazným centrálním trnem – Polk si ho vyrábí sám, říká mu Pinnacle (neboli „vrchol“) a má standardní průměr 2,5 cm. Je zasazený v mírném zvukovodu pro optimalizaci vyzařování.

Nosným prvkem konstrukce je nicméně dvojice 6,5“ středobasů – jde o „Turbine Cone“, neboli turbínové membrány. Svůj název si zasloužily díky vyztužujícím prvkům na kónusu. Reproduktor je postavený na jádru z lehké pěny, která je pokrytá kovovou odlévanou vrstvičkou pro zpevnění.

Basovou složku dále tvrdí systém Power Port 2.0 popsaný výše, navíc doplněný systémem X-Port, který do reflexového systému vnáší několik různě dlouhých a různě tlumených trubic, které slouží jako rezonanční, čímž potlačují nechtěné dunění.

Reserve R600 mají udávaný frekvenční rozsah 38 – 38 000 Hz (-3 dB). Charakteristická citlivost šplhá k mírně nadprůměrným 87,5 dB / 2,83 V / m a jmenovitá impedance je stanovena na 4 ohmy. Přechodová frekvence výhybky leží na 2 700 Hz.

Polk Reserve R600 jsme poslouchali v showroomu dovozce a to ve společnosti ostatních modelů nové série, tak třeba spolu s B&W 800 D3 nebo různorodými modely Sonus faber. Poslouchalo se buď na McIntosh C8 s McIntosh MCD85 nebo na McIntosh C2700 s MCD600. V každém případě bylo ale připojeno na McIntosh MC1.25KW a propojeno kabeláží InAkustik s Air technologií.

Hutné spodní pásmo v „Say That You Will“ George Dukea („Follow the Rainbow“ | 2010 | epic | 88697779882) mělo skvělý objem a epesní důraz, i ve velké místnosti je basu hodně. Je to hodně rázné spodní pásmo, důrazné a živé, nicméně spíše měkčí, zaměřené na objem, na mohutnost, nikoliv na soustředěnou přesnost. Mocný puls z (relativně) skladné reprosoustavy vám to ale vynahradí. Basu je hodně a umí pěkně vyplnit prostor, jakkoliv nějaká audiofilská barevnost tu úplně přítomná není.

Hlas Loreeny McKennit v „All Souls Night“ („The Visit“ | 2006 | Quinlan Records | 0774213510426) zněl jasně a byl dobře propracovaný, tak jak se sluší a patří na dobré hi-fi. Střední pásmo je fajnově otevřené, ale nese v sobě tu charakteristickou stopu vřelosti a měkčí poddajnosti, která k Polk patří. Ani tady to není úplně o přesné audiofilii, spíše o pohodové laskavosti, ale se slušnou transparentností a čistotou.

Výšek v Claptonově „Next Time You See Her“ („Slowhand“ | 2012 | Polydor | 5340724) bylo výraznější množství, byly zároveň zřetelné, čímž ale dobře navazovaly na basovou odvážnost. Přestože mají všechny modely v sérii stejné výškové měniče, horní konec pásma se právě u R600 zdál být nejinformativnější a nejlépe prokreslený. Celkově jsou výšky dobré, odpovídající ceně.

Bubenické sólo v „Some Other Time“ Billa Bruforda („If Summer Had Its Ghosts“ | 1997 | Discipline | 633367970527) zněla s rozmáchlostí hodnou americké zvukové školy, bylo tu mocné tělo bubnu a celková tučnost, ale (patrně samozřejmě i přispěním elektroniky) zvuk byl dobře disciplinovaný, rozumně pevný, jakkoliv stále hlavně objemný. Nicméně je dobré, že Reserve R600 kombinují zvuk s tvarem i silou, je to pořádně velký zvuk se zdravou dávkou dynamiky.

Kytaru Michaela Hedgese v „Bensusan“ („Aerial Boundaries“ | 1984 | Windham Hill Records | 01934110322) Reserve R600 rozpracovaly sice v takové trochu uvolněné formě co se týká detailů, není to audiofilsky laděný, na nuance zaměřený zvuk. Ale celkově to je slušné hi-fi, které si v dané cenové třídě určitě neutrhne ostudu. Informace jsou tu v přiměřeném množství, netlačí se kupředu, mají férově čitelnou podobu.

Zato prostor je opravdu pěkný, zejména díky tomu, jak se Reserve R600 umí nadechnout a jak dobře zaplňují prostor. „Messy Bessie“ Jimmyho Smithe („Back at the Chicken Shack“ | 2007 | Blue Note | 0946 3 92777 2 8) byla až rozlehlá, ani velká vzdálenost reprosoustav od poslechového místa i sebe navzájem nenarušila integritu scény. Nástroje nejsou úplně přišpendlené, je to volnější podání, ale dostatečně přehledné – Reserve R600 prostě splňují nároky dobrého hi-fi a kladou důraz na velikost scény a vyplnění prostoru.

Jak je patrně už z řečeného zřejmé, charakter Reserve R600 je skvělý pro hudbu typu Osbournovy „I Just Want You“ („Ozzmosis“ | 2014 | Qobuz). Je tu mocný basový základ, valivý rytmus a hlavně můžete hrát prakticky libovolně nahlas, aniž byste Reserve R600 dotlačily do nějakého nekomfortního stavu, což je vcelku zajímavý benefit, když jednou za čas dostanete chuť otočit hlasitost pořádně doprava. Je tu zvuk silný, ale přitom ne vtíravý nebo nějak únavný, pokud přistoupíte na jeho styl.

Nové Polk Reserve R600 jsou dobře, trochu efektně, ale zábavně navržené reprosoustavy, které dobře reprezentují americký zvukový styl. Jejich ozvučnice jsou provedené trochu jednoduše, budeme-li soudit zhýčkaným okem Evropana, nicméně materiály jsou důstojné a odolné, což se také počítá, nehledě na to, že celková nenápadnost může přijít v domácnosti vhod. Reserve R600 pak okouzlí svou dynamikou, svým mohutným basem, svou ochotností zaplnit prostor a také tím, že hrají „na pohodu“, bez potřeby zachytit a vykreslit každý detail – sází spíše na přenos atmosféry a intenzitu zážitku, než na stroze dokonalou věrnost originálu. Ale vůbec to nevadí, trochu popcornového oživení třeba popové nebo rockové hudbě mimořádně svědčí a u Reserve R600 dostanete za rozumné peníze velkou dávku šťavnaté hudebnosti. Šestistovky jsou dobré americké hi-fi v plném květu.

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 35 metrů čtverečních, se zakázkovou akustikou a panely Vicoustic.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se reprosoustavy chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Vyjma poměrně běžného poměrně běžného propadu kolem 180 Hz, který je artefaktem místnosti, působí frekvenční odpověď v přímé ose až překvapivě vyrovnaně. Mírná „vanička“ s centrem kolem 2 kHz se linearizuje se vzrůstající vzdáleností, je tu vidět malý přírůst energie pod úrovní zhruba 500 Hz. První reálná energie je vidět na úrovni kolem 40 Hz, což je docela dobré. Je také vidět, že Reserve R600 jsou náchylné na správné natočení, v přímo ose může být až příliš velký objem výšek, pod úhlem ale zase až příliš malý, korektnímu umístění byste tak měli věnovat pozornost.

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Jak je vidět, ideální poslechová osa je s ušima ve výšce vysokotónového měniče nebo relativně těsně pod ním.

Frekvenční odezva – s mřížkou (červená) a bez mřížky (černá)

Mřížka relativně citelně omezuje vysokofrekvenční energii v pásmu nad 4 kHz, drobný vliv se ale projevuje téměř celým pásmem, takže pokud chcete od Reserve R600 maximum, je provoz bez mřížky vhodný.

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Celkové harmonické zkreslení (žlutá linka)

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (modrá) harmonickou

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Impedanční křivka se korektně drží nad úrovní 4 ohm, sedlo na 40 Hz naznačuje, že právě tady je ladící frekvence systému. Je vidět přítomnost rezonance na úrovni 330 Hz, což je frekvence, u níž lze vypozorovat vztah k výšce vnitřního prostoru ozvučnice, tedy patrně jde o náznak stojatého vlnění. Jinak je ale průběh impedance velmi korektní a bezproblémový. Elektrická fáze je nicméně o něco náročnější, zejména kolem 70 Hz vykazuje propad do výrazných negativních hodnot, což nemusí být v oblasti s takovou energií úplně jednoduchou zátěží pro zesilovač. Celkově si budou Reserve R600 žádat přeci jen řádně pevný, dobře postavený zesilovač, proto nešetřete.

CSD z výstupu akcelerometru v polovině výšky bočního panelu @ 2,83 V

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ × ] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ ✓] | VELKÁ [--> 40m2] [ +/- ]

Kč 39 980,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ sytost reprodukce

+ dynamická ochota

+ atraktivní cenovka

ZÁPORY

- snad trochu spartánské provedení…

- …a možná i frekvenční nevyváženost, byť je záměrná

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Eurostar Ostrava | www.eurostar-ostrava.cz 

fSdílet

Tweet