Digitální koaxiální kabely jsou nezbytnou součástí moderních systémů a jejich důležitost se ještě zvýšila s rozmachem dostupných a kvalitních D/A převodníků. Chcete-li svůj systém, ať už je to třeba sestava starší, které chcete dopřát moderní technologie a formáty, upgradovat typicky o lepší D/A převodník nebo chcete již propojený aparát posunout o kousek dál od úplně základních propojení, nabízí se právě výměna kabelu jako cenově zajímavé řešení.

Americký AudioQuest má obrovský katalog kabelů pro každou příležitost, takže digitální koaxiální vodiče jsou přirozenou součástí jejich nabídky. V momentální nabídce je sedmička modelů, vrcholem těch dostupnějších je provedení Carbon.

Kabel má decentní černo-modrý oplet a zakázkové firemní koncovky, vyvedené taktéž v tlumené barvě. Jde o pevný kabel, ale stále ještě ne tak tuhý, aby bylo nepříjemné s ním pracovat.

AudioQuest Carbon Coax staví svou konstrukci na pěti základních pilířích. Prvním jsou vodiče samotné. Jde o velmi čistou měď s 5% příměsí stříbrné složky, zlepšující vodivost. Vodič je typ s pevným jádrem.

Poctivé je vícevrstvé stínění, jde o kombinaci klasické kovové fólie a měděné pletené mřížky, která je navíc ještě postříbřená. Používá se tu také firemní systém NDS pro rozptýlení indukovaného radiofrekvenčního rušení. Jde v podstatě o způsob, kterým se toto rušení nepřenáší do země v komponentech, ale firma říká, že ho většina k vodičům ani nedorazí, protože se promění v energii nebo se odrazí. Může za to pět střídavých vrstev kovu a uhlíkem obohacených syntetik. Na obou koncích u konektorů jsou studené sváry z vrstvy mědi a následně ještě vrstvy stříbra.

Izolace je realizována tvrdou buničitou pěnou. Jde o materiál podobný pěnovému polyethylenu z nižších modelů, k vytvoření bublinek se tu používá injektáž dusíku, v němž se neukládá energie. Pomáhá to prý i pro udržení co nejkonstantnější impedance napříč celým kabelem bez ohledu na délku.

Carbon Coax jsme zkoušeli ve dvou redakčních sestavách – jednak mezi OPPO UDP-205 a Métronome DSC1 ve společnosti Norma Revo SC-2 LN / Revo PA 160 MR na Xavian Quarta Evoluzione, jednak pak mezi Cambridge CXC a Teac NT-503, kdy se poslouchalo s Cambridge CXA81 a Fischer & Fischer SN-70. Ke srovnání jsme v obou systémech používali Nordost Blue Heaven.

Do „Say That You Will“ vtělil George Duke („Follow the Rainbow“ | 2010 | epic | 88697779882) sytou basovou linku, Carbon Coax spodním oktávám jakoby pomůže „ven“, lehce je zdůrazní a vynikne ono šťavnaté bublání a ducání, zvuk byl přes výraznější tělo také dobře artikulovaný. Ve srovnání s Nordostem rozhodně přibylo tělo i váha, aniž byste za to ovšem zaplatili čitelností a oddělením jednotlivých tónů.

Všeobecně plnější styl pomohl také více vystoupit vokálu Loreeny McKennitt v „All Souls Night“ („The Visit“ | 2006 | Quinlan Records | 0774213510426) – i tady ale bylo znát, že není kompromitována pevnost ani pocit konkrétnosti, je to stejně kontrolovaný zvuk jako s Blue Heaven, jen tučnější a objemnější.

V „Next Time You See Her“ Erica Claptona („Slowhand“ | 2012 | Polydor | 5340724) Carbon Coax nabídl dobré oddělení výšek, kupodivu trochu menší objem a tím i celkově klidnější vyznění. Přesto jim nechybí soustředěnost a solidní porce konkrétnosti.

Na „Some Other Time“ z desky „If Summer Had Its Ghosts“ Billa Bruforda (1997 | Discipline | 633367970527) bylo cítit výraznější dynamiku, zejména v oblastech nižších frekvencí. Není to ani tím, že by hloubky zněly nějak zásadně dominantně, ale rozhodně má AudioQuest výraznější dávku razance a napjaté intenzivnosti, které v tom pomáhají. Jako kdyby tu prostě bylo více „masa“.

„Bensusan“ od Michaela Hedgese („Aerial Boundaries“ | 1984 | Windham Hill Records | 01934110322) je plná „audiofilských“, líbivých detailů. Trochu soustředěněji a jasněji je přednesl Nordost, ale AudioQuest zase jako kdyby hrál s větším nadhledem a s celkově lepším pocitem propojenosti.

Zajímavé bylo, že se v „Messy Bessie“ Jimmyho Smithe („Back at the Chicken Shack“ | 2007 | Blue Note | 0946 3 92777 2 8) prostor roztáhl a usadil o něco lépe, než s kabelem od Nordost. Ten měl možná o něco málo lepší pocit ohraničení jednotlivých nástrojů, ale Carbon Coax zase uměl zprostředkovat víc těla, větší míru saturace.

Po zapojení Carbon Coax po Blue Heaven se Osbournova „I Just Want You“ („Ozzmosis“ | 2014 | Qobuz) ukázala jako načančanější, tučnější v basech a hrála celkově klidněji, aniž by to ale znamenalo nějaké otupení rockové říznosti. Není to zakulacenější, pouze o krůček jinak vyvážené a možná i tolerantnější.

Musíme říct, že nás relativně překvapilo, že i ve srovnání v zásadě dobře dostupných koaxiálních kabelů bylo slyšet rozdíly – ne snad nějak děsivé, ale rozhodně dostatečné, aby stálo za to si v případě, že takový kabel budete potřebovat, dát trochu práce a doladit si zvukový charakter podle své chuti. Carbon Coax v pěkném balení za rozumné peníze nabízel v obou sestavách mírné nadechnutí v basových oktávách, zjemnění a přesto lehké vytažení vokálního rozsahu a zklidnění frekvencí nejvyšších. Z toho plynul pocit většího drajvu a důrazu. Všeobecně je AudioQuest Carbon Coax pěkný, férově naceněný a seriózně fungující koaxiální kabel.

Kč 6 690,- / 1 m

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ dobře vyrobený kabel

+ plnější a barevnější zvuk, než u Nordost

+ přijatelná cena

ZÁPORY

- nic, pokud hledáte dostupnější kabel pro první krok upgradů

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: AQ | www.aq.cz 

fSdílet

Tweet