Cesta italských Audio Analogue do světa výtečného zvuku začala v lednu 1996 v Las Vegas, kde byl uveden malý integrovaný zesilovač Puccini se skromnými 40 Watty výkonu. Jména velkých italských skladatelů jsou od té doby ve firemním katalogu tradicí – ostatně Puccini, Bellini nebo třeba Donizetti jsou v nabídce dodnes, i když už samozřejmě jako úplně jiné produkty. Podstatně méně poetický název má nový koncový stupeň AA100DM, jakkoliv jde do velké míry o převzatou výkonovou část integrovaného zesilovače Puccini Anniversary. Vznikl prý na popud stále se rozšiřující nabídky D/A převodníků a streamerů s variabilním výstupem.

Hliníkové šasi vychází z firemních tradic, v podstatě je to i tady přestrojený Puccini Anniversary s hodnotným čelním panelem, na němž je centrální vertikální prolis, do nějž ovšem výrobce namísto ovladače hlasitosti umístil jen spínací tlačítko, což je to jediné, co koncový stupeň reálně potřebuje.

Vzadu spatříte na každé straně jeden pár pěkných reproduktorových terminálů. Mezi nimi našly místo vstupní konektory – XLR i RCA na každém kanálu. Tak jako u integráče jde o zlacené řešení s teflonovou izolací, naletované přímo na desku plošných spojů. Napájecí zásuvka, vybavená spínací kolébkou, je přímo uprostřed. Své místo si tu našel i 3,5 mm jack pro externí spínání.

Vnitřku kraluje robustní toroidní transformátor o výkonu 700 VA, samotné výkonové bloky jsou soustředěné po stranách. Vstupní část je pak od ostatních oddělená kovovou přepážkou.

Organizace obvodů je reálně identická jako u Puccini Anniversary – dual mono řešení na oddělených deskách plošných spojů. Signálové cesty jsou symetrické a není tu použita žádná celková zpětná vazba.

Výstupní výkon dodává trojice párů On-Semiconductor tranzistorů na každém kanálu. Oproti integrovanému předchůdci tu je však výkon zvýšený na 100 W na kanál / 8 ohm (při 1% THD+N). Firma prozatím neuvedla žádné další popisky a technické parametry – jen že vnitřní kabeláž je z bezkyslíkaté mědi čistoty 7N, použité odpory jsou „armádní kvality“ a polypropylenové kondenzátory „navržené pro audio“.

V odpovědi na naše dotazy výrobce řekl ještě to, že z AA100DM lze udělat monoblok, respektive jej používat v můstkovém zapojení. Nikde na to ovšem není vidět žádný jednoduchý konektor nebo přepínač, nemůžeme tedy říci, zda je nutný tovární zásah nebo jde o nějaké přepnutí uvnitř šasi.

AA100DM jsme poslouchali spolu s Métronome DSC a děleným zesilovačem Norma Revo SC-2 LN / Revo PA 160 MR na KEF Blade One Meta. Ke srovnání jsme měli též Rotel RB-1582 MkII nebo Rotel RB-1590. Použité kabely, napájecí filtry, antivibrační podložky a další příslušenství najdete v pravém sloupci -->.

Na pumpujícím, valícím se basovém základu „Glem ikkje“ (Kari Bremnes | „Det vi har“ | 2017 | Strange Ways | WAY 309) se AA100DM ukázal jako rozdavačný – basu je hodně, generuje tučný, měkký a kulatě houpavý dojem. Přesto díky tomu pocitově temnější ladění rozhodně není špatně čitelné. Každé „ducnutí“ nízkých tónů je fyzicky citelné a jednotlivé zvuky zase fajnově oddělené, byť celek působí uvolněně. Prim hraje váha a pnoucí se elegantní basové vlny. Nedá se říct, že by Audio Analogue hrál neutrálně, přesto je třeba mu připsat kredit za líbivost.

Bohatost, do jisté míry i objemnost a hlavně sytá barevnost provázely i zpěv Alyssy Coco ve „Feeling Like Myself“ (Roses & Revolutions | „Midnight Monsters“ | 2021). Vokál není řekněme skálopevně přikovaný doprostřed dění a vytažený kupředu, zní spíše hladce, jemněji a jako taková do hudby se organicky vpíjející entita, než solitér. Sentiment je prostě nadřazený analýze. Také tady vyplňuje hudbu akcent na basovou složku – ne že by zastíral čitelnost, přesto utváří jasnou osobitou charakteristiku AA100DM.

V souladu s dříve popsaným není divu, že nejvyšší břitké tóny v „Beauty Queen“ (Roxy Music | „For Your Pleasure“ | 1999 | nahráno 1973 | EG | 0724384744922) se zda být lehounce klidnější, přesto však zahrané čistě a jako integrální součást hudebního těla. Energie není špatná, objem spíše decentnější, tím ale zcela bezkonfliktní – je to taková odlehčující příměs do jinak hodně plnotučného zvukového projevu. Líbila se nám i sladkost a hladkost, s jakou zesilovač cinkání prezentuje – čitelné, avšak jemné.

AA100DM se nesnaží o nějakou dramatickou rychlost nebo dynamickou okamžitost, pluje si Debussyho „Assez vif et bien rythmé“ (Carmina Quartet | „Smyčcový kvartet, op. 10“ | 1992 | Denon | CO-75164) tak nějak v poklidu. Přes onu uvolněnost je kontrola dobrá. Svou energii dodává organicky, trošičku „baculatě“ a s důstojností plynoucí Amazonky – žádný spěch, žádná dramatická dravost, ale uvolněná, košatá pohoda. Nástroje však mají solidní pocit plnosti a zesilovači nedochází dech – hraje potichu i hlasitě stále stejně v klidu.

Když se však soustředíme na jediný nástroj – housle v rukou Julie Fischer – v Paganiniho „Caprice No. 1 in E major“ („24 Caprices“ | 2010 | Decca | 0028947822745), možná by ona jistá rozlehlost a bohatost zvuku mohla být o špetku soustředěnější a plastičtější. U většiny nahrávek a hudebních žánrů to nevadí, podporuje to dojem velikosti a objímá vás to, nicméně super rychlá hra na housle s mnoha rafinovanostmi by prostě mohla působit za danou cenu o něco holografičtěji. Ale ano, čistota je dobrá a tóny působí skutečně organicky, vřele a „dřevitě“. Strukturu skladby také můžete dobře číst, přestože je prezentována tak všeobecně uvolněně.

Týž dojem jsme měli i při poslechu „Indigo Dreamscapes“ (Jack DeJohnette / Pat Metheny / Herbie Hancock / Dave Holland | „Parallel Realities Live…“ | 1993 | Jazz Door | JD 1251/52). Hudba je už bez problémů organizovaná, ale skutečně holografická, krásně prostorová nahrávka byla – hodnoceno měřítky cenové kategorie – spíše ok, než parádní. Je to organicky přehledná reprodukce, nicméně chybí možná větší pocit takových těch perliček, vzdušnosti a plastičnosti, větší hloubky. Je to dobré stereo, o tom žádná – obraz drží pevně, vyznat se v něm můžete, lokalizace je fajnová… Nicméně za 130 tisíc?

K čemu ale nelze mít výhrady, to je ta chvilka, kdy se jen opřete, pustíte si nač máte chuť – třeba „The Logical Song“ (Supertramp | „Breakfast in America“ | 2010 | nahráno 1979 | A&M | 0600753304372) – a hudba prostě hraje. Nemusí být ani moc nahlas, šťavnatý základ ji pohodově houpavým stylem posouvá kupředu, nejsou tu žádné ostré momenty, naopak vše je oblé, příjemné, nekonfliktní a laskavé. Přesto to má sílu, stejně jako dávku muzikálnosti, takže pokud neřešíte (ne)puristické ladění, můžete neúnavně poslouchat a poslouchat.

Kompaktní koncový stupeň Audio Analogue AA100DM není špatný – v zásadě představuje esenci toho, co italská firma nabízí i u vyšších modelů, ale v maličko jednodušší podobě. To, že jde o do extra šasi přenesený koncový stupeň Puccini Anniversary (integráče za cca 130 tisíc), znamená, že nese i velmi podobnou charakteristiku, o něco vyšší výkon to vlastně moc neovlivňuje. AA100DM je zajímavý pro toho, kdo hledáte klidný, sytý, bohatý a šťavnatý, zvukomalebný italský přednes a možná chce i o špetku zdůraznit nejnižší kmitočty a/nebo zkrotit nejvyšší pásmo. Není to zvuk pro toho, kdo potřebuje absolutní nestrannost a vyváženost, má svůj vlastní, docela jasný charakter, ale ten pocit tepla, sladkosti, pohody a sytosti není nezajímavý…

Kč 129 900,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ moc hezky vyrobený přístroj

+ šťavnatý, bohatý bas

+ sladký, příjemný tón

+ solidní, nenucená kontrola

ZÁPORY

- cena

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Mareka Audio | www.marekaaudio.cz 

fSdílet

Tweet