Dán Hans Ole Vitus je skutečný nadšenec a vždycky jím byl. Možná i proto zvládl pracovat na svých zesilovačích plných 8 let předtím, než v roce 2003 spatřil světlo světa první oficiální výrobek s jeho jménem – během té doby ale nebyl úplně „mimo obor“, živil se jako zástupce věhlasných Texas Instruments. Značka Vitus ale nakonec uspěla ve světě špičkového hi-fi, kde je už roky věhlasným pojmem, který letos podtrhla novým, pěkným moderním logem.

Sebevědomí značce Vitus ani jejímu zakladateli rozhodně nechybí, což lze dobře vypozorovat už z toho, že základní sérii svých výrobků pojmenoval jednoduše The Reference. Už tam najdete skutečně výtečnou elektroniku, ale „ten opravdový Vitus“ prý začíná o krůček výš, u série Signature (a co je k dispozici ve vrcholné řadě Masterpieces, to ví jen nemnoho lidí na světě už kvůli tamním naprosto extrémním cenovkám).

Měli jsme možnost vyzkoušet si top model z řady Signature, dělený zesilovač SL-103 (předzesilovač) / SM-103 (monobloky).

Vitus Audio SL-103

Na první pohled není nijak zásadně patrné, že linkový předzesilovač SL-103 patří do nějaké extra třídy. Střídmé šasi nepřekvapí nikoho, kdo někdy nějaký výrobek Vitus Audio viděl. Charakteristický je čelní panel rozdělený na dva bloky kolem úzkého centrálního displeje, typická je i trojice tlačítek na každém z oněch bloků. S nimi se předzesilovač sice dá také bezproblémově ovládat, ale teprve masivní kovové dálkové ovládání je „to pravé ořechové“.

Celkové zpracování přístroje s běžnými rozměry 43,5 x 13,5 x 40,2 cm (š x v x h) je špičkové a pro pocit hodnotnosti nemusí sahat k žádným exotickým materiálům.

SL-103 nabízí na zadní straně pět linkových vstupů (2x RCA + 3x RCA) a dva výstupy (oba mají paralelně RCA i XLR podobu), jinak se dozadu vešla už jenom napájecí zásuvka.

Trojka na konci názvu odkazuje na generační informaci, první inkarnace SL-100 se objevila na trhu už v roce 2004. Základem je v několika krocích pečlivě regulovaný napájecí zdroj s dvojicí transformátorů na EI jádrech, obvody jsou rozděleny do jednotlivých modulů ULN – je to zkratka pro plně symetrické ultralineární obvody bez celkové zpětné vazby.

Neobvyklé je také řešení regulace hlasitosti, které je realizováno pomocí sítě odporů, řízených pomocí relátek. Hlasitost umožňuje regulaci v širokém spektru kroků od -91,5 dB do +18 dB.

Vícero informací nicméně Vitus je svému předzesilovači nesděluje a to víceméně záměrně. Můžete se nicméně dočíst o výstupní impedanci 75 ohm, frekvenční odezvě sahající až za metu 800 kHz a nebo o odstupu signálu a šumu přes 110 dB či hodnotě THD+N pod 0,01%, což nenaznačuje, že by se Vitus snažil dosáhnout alespoň na papíře nějakých absolutních limitů dnešní techniky.

Vitus Audio SM-103

Adekvátním partnerem pro top model předzesilovače jsou samozřejmě i top modely koncových stupňů – to v dané řadě Vitus Audio splňují monobloky SM-103. Designově odpovídají vzhledu předzesilovače, jsou ale pochopitelně mnohem vyšší, stejně tak jsou celkově robustnější – však také každý kus váží poctivých 75 kg (při šířce 43,5 cm, výšce 31 cm a hloubce 61 cm).

Zpracování je opět velmi dobré, eleganci podtrhují větrací průduchy v horním víku, sílu zase evokují velké plochy černých chladičů po stranách, na které můžete popatřit i otvory v horní desce.

Zajímavé je, že i na koncovém zesilovači najdete šest ovládacích tlačítek – krom spínání tu lze volit i provozní režim (vybíráte si mezi čistou třídou A a smíšenou třídou A/B), je tu ale i možnost úpravy parametrů a ztlumení. To vše pak lze realizovat i přes dálkové ovládání.

Pod přesahující deskou horního krytu lze nalézt to, co logicky očekáváte na každém koncovém stupni. Je tu jeden vstup v podobě symetrického XLR, doplněný o jeden cinch. Přívodní zásuvka má klasickou podobu. Je zvláštní, že na mono zesilovači jsou dva páry reproterminálů, ale jsou vedené paralelně, takže jsou vhodné pro případ, kdy máte z nějakého důvodu preferenci bi-wiringového zapojení.

Jak je u Vitus Audio běžné, ani tady se nedozvíte úplně zásadní detaily o konstrukci. Nicméně i tady je klasický, nikoliv toroidní transformátor, stavebním kamenem zvuku SM-103 má být sada ručně párovaných tranzistorů a precizních odporů s minimálními tolerancemi.

Vitus tvrdí, že každý vstup má velmi zvláštně provedený vstupní modul, který se inspiruje v řadě Masterpieces a díky tomu má zesilovač ultra široký pracovní rozsah, sahající až za hranici 800 kHz. Signálové obvody jsou plně symetrické, napájecí zdroj regulovaný.

Výstupní obvody dávají možnost zvolit jeden ze dvou provozních režimů – a tím není míněno A nebo A/B. Můžete si vybrat „lineární“ zvukové ladění nebo ladění „rockové“, které má hrát dynamičtěji a dravěji, byť s výrazně menší snahou o přesnost a autentičnost.

Vitus u SM-103 udává rychlost přeběhu 35 V / us a výstupní výkon 100 Wattů v čisté třídě A (což by z SM-103 dělalo velmi efektivní přímotop, ale přizpůsobivé napájení udržuje pracovní proud v okamžicích klidu na nízké úrovni a tím snižuje spotřebu i tepelnou ztrátu), respektive 150 Wattů ve třídě A/B. Tak jako u předzesilovače, tak i tady je odstup signálu a šumu přes 110 dB a hodnota THD+N je lepší než 0,01%.

Dělený zesilovač jsme poslouchali v kopřivnickém showroomu Amarock Studio a to v té nejlepší společnosti – zdroje signálu byl dělený přehrávače Métronome t|AQWO & c|AQWO, kvalitu proudu zajišťovaly Accuphase PS-530 a kompletní sortiment napájecího příslušenství Nordost / QRT – Qsource, QKore, QPoint, Sort Kones,…. Propojeno bylo kompletně přes Nordost Valhalla 2 s výjimkou hlavních přívodních kabelů – tam byl osazen Nordost ODIN 2. Poslouchalo se přes Rockport Technologies Avior II a ke srovnání byl k dispozici Vitus SIA-030.

Když zazněla baskytara v dobré, ale celkově nijak unikátní nahrávce „Ptáci jsou hloupí“ (Ondřej Soukup | „Válka barev“ | 1995 | Monitor Records | 660365-2331), zůstávaly uši nad tím tónem stát – zesilovače nabízí prvotřídní pevnost, struny jsou napjaté jako tětivy, jsou tvrdé, naprosto hmatatelně a uvěřitelně kovové a celý bas se nádherně a samozřejmě poddává rytmu. Je to zvuk mimořádně opravdový a mimořádně živoucí, žasnout ale budete hlavně nad tím, jakou kontrolu jsou zesilovače schopny zajistit. I ne zrovna nenáročné reprosoustavy ukočírují zesilovače Vitus s nebetyčnou nonšalancí a s elegancí, o které by se chtělo psát, jak je strhující, ale ona vlastně není – je tak nenápadná, tak rafinovaná a tak neokázale přitažlivá, až je svádivá. Je to návykový bas, zprvu jaksi cizorodý, pak „obyčejný“ a nakonec „přece tak naprosto správný“.

Že u ultra drahé elektroniky zní vokální rozsah dobře, to asi není žádné výrazné překvapení – že ale bude zpěv Tracy Chapman v „Subcity“ („Crossroads“ | 2008 | Warner Music | 8122-79908-9) bude znít takhle hmatatelně a konkrétně, takhle soustředně a plasticky a přitom tak nenuceně a lehounce, toho jsme se nenadáli. Je to téměř hmatatelný hologram vokálu, posazený do správné výšky a vzdálenosti, má tolik drobných informací, dozvuků a detailů, že se skládají opět ve zprvu až naprosto obyčejně působící celek. Ale čím déle posloucháte, čím hlouběji vás hudba vtahuje, tím víc budete žasnout nad tím, kolik nádhery umí Vitus zprostředkovat – nadchne vás barevnost vokálu, absence restrikcí a jakékoliv opatrnosti, zpěv prostě je fyzicky s vámi v místnosti i se zpěvačkou. Přesnost reprodukce je excelentní, zůstává prvoligově čitelný už při nizounké hlasitosti, kde je také krásně plný, nezkreslený a naprosto konkrétní. Můžete pak s hlasitostí dělat cokoliv se vám chce, potichu i extrémně nahlas zůstávají středy stále stejné – otevřené, naprosto čisté, syté a autentické jak jen to dovoluje nahrávka.

Až neočekávaná kultivovanost je patrná i na nejvyšších frekvencích, cinkání činelů v „Silent Night“ od Yellowjackets („Peace Round“ | 2003 | Heads Up | HUCD 3090) bylo fantasticky čisté, s tóny precizně ohraničenými a přitom tak jemně vedenými, že nikde nebyl ani náznak jakékoliv agrese nebo potenciálního rizika únavnosti. Pokud taková není nahrávka, není takový ani výsledný zvuk. Tonalita je pak excelentně autentická a zejména plasticita vám s každým dozvukem dopadu paličky pošle po páteři také pořádnou dávku husí kůže po celém těle. Jsou to excelentní výšky, autenticky velké, nádherně rozmanité a čisté, znějí s naprostou lehkostí, za kterou je ale dokonalá kontrola.

Áčkové zesilovače mají leckdy – a to často bez ohledu na cenu – problém s dodáním dostatečného množství energie pro makrodynamickou působivost v měřítku, v jakém se jí dočkáte na živém koncertě. Ale bicí v „Sea Nature“ (Steve Hillage | „Green“ | 1990 | Virgin | 0777 7 87279 2 7) ukázala, že Vitus „drží“ a že umí šponovat hlasitost do naprosto nadlidských, neskutečných a absurdních hlasitostí, aniž by ztratil svůj glanc nebo se přiblížil ke svým limitům. Dynamika v takových chvílích vytřásá okna a bubeníkovy paličky jako kdyby hrály spíš na vaše žebra, tak intenzivní, tak hmotný je v tu chvíli zvuk. Stále cítíte navíc fantastickou, prvoligovou kontrolu, zvuk má gigantickou dávku energie, ale zároveň i obrovský nadhled a autoritu. Dynamika se tak zdála být definována nahrávkou jako takovou, zesilovače jako kdyby v reálném světě a reálných poslechových podmínkách už patřily mezi „bezlimitní“ řešení.

„Sly“ Herbieho Hancocka („Head Hunters“ | 1997 | Columbia | CK 65123) zněla geniálně samozřejmě. Krásná nahrávka zařezávala jako skutečný hologram, byla nesmírně konkrétní a prokreslená do nejmenšího detailu, aniž by kdykoliv cokoliv jakkoliv naznačilo, že se jedná o pouhou reprodukci a ne živý koncert. Je to tak bezprostřední podání, tak fantasticky rozpracované do nejmenších podrobností a přitom tak excelentně nenucené, že prostě ztrácíte ten vjem reprodukovanosti, že jste „tam“. Zvuk je veliký, ale ne okázale přebujelý, je čitelný tak strašně snadno, že působí opravdu „live“, že je Vitus v tu chvíli vaše vstupenka na opravdový koncert – co víc se dá o hi-fi říct, to těžko vymyslet.

Už jsme zmínili, že podání prostoru je neobvyklé, ale po celou dobu poslouchání jsme se nedokázali oprostit od údivu nad tím, jak homogenní může prostor být. Jak může scéna v „Ario“ Davea Hollanda („Overtime“ | 2005 | Dare2 | 982 714 2) být široká, hluboká a jak se může rozkládat až za zdi, což pochopíte až se zavřenýma očima. Je to fascinující a pohlcující konkrétnost, hudba je obklopující a s uvolněností a lehkostí vás přenese do prostoru, kde živě hraje kapela. Nástroje jsou naprosto suverénně lokalizované a jestli lze dosáhnout ještě lepšího podání prostoru, nebude to o mnoho. Opět se tu ukázalo, že elektronika od Vitus má jen pramalé limity a že prakticky vždy to bude nahrávka, co bude definovat zážitek z jakékoliv pohledu.

Dokonce i dravá a trochu punkově nahraná „Mind Reader“ od Silverchair („Young Modern“ | 2007 | eleven | elevencd63) je podaná skvostně – Vitus zachovává právě tu dravost, tu hrubou jiskru a syrovost, nicméně ukazuje vám tyto charakteristiky bez agrese, bez únavnosti a bez ostrostí, která tahají za uši. Virbl má průraznost kulky, rytmus pumpuje a je to taková dospělá divokost, kombinující naprostou jistotu, naprostou autoritu a věrnost nahrávce s luxusním poslechovým zážitkem, který je příjemný za jakýchkoliv okolností. Je to tak bezprostřední a energický zážitek, že zapomínáte sami na sebe, na čas, prostě na všechno a klidně zkonzumujete celou desku, i když třeba nepatří mezi vaše oblíbené.

Dělený zesilovač Vitus Audio SL-103 / SM-103 patří mezi to nejlepší, co jsme kdy slyšeli. Poslechové hodiny, které jsme s tímto zesilovačem prožili, patřili mezi ty nezapomenutelné, byl to zážitek z opravdové hudby, koncentrovaný do nevelkého osobního prostoru. Tři testované komponenty jsou ultimativně luxusním zbožím, minimálně svou drtivou cenovkou, ale pokud si je můžete dovolit, koupíte si zároveň i jedny z nejlepších nástrojů pro poslech hudby – koupíte si téměř doslova vstupenku na koncert (nebo možná do studia, protože Vitus se rozhodně nevzdává věrnosti nahrávce, takže ta špatná prostě bude špatná) a můžete si být jisti, že budete chtít poslouchat, dál, víc, ještě, zas a znovu, dokud neprojdete celou svou hudební sbírku a doslova ji znovu neobjevíte, protože co všechno dokáže SL-103 / SM-103 vytáhnout z nahrávek, které již znáte, tomu se bez osobní zkušenosti jen těžko věří. Skvělých zesilovačů je na světě mnoho, i na samotné špičce nabídky je pořád hodně z čeho vybírat, ale takových řešení, jako je tento Vitus, takových bez ohledu na jakékoliv v potaz brané parametry mnoho nebude. Wow!

Kč 769 000,- – předzesilovač SL-103

Kč 1 489 000,- / pár – monobloky SM-103

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ skutečný a opravdový holografický prostor z první ligy

+ nenucenost a absolutní absence mechanického rozměru zvuku

+ fenomenální bas – kontrolovaný a skvěle samozřejmý

+ neskutečná (či spíše skutečná) otevřenost

+ přirozenost ve smyslu naprosté absence efektů

+ kvalita zpracování, která vydrží dlouhá léta

+ i velmi náročného posluchače láká k dalšímu a dalšímu poslechu

ZÁPORY

- je-li systém ve vaší cenové relaci a nevyžadujete efektní zvuk, není nač si stěžovat

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Amarock Studio | www.amarockstudio.cz 

fSdílet

Tweet