Značka Panasonic patří mezi giganty světového průmyslu, v jejímž portfoliu je všechno od klimatizací, přes strojky na holení a mikrovlnky až po televizory a dokonce i audio zařízení. Nejpopulárnější jsou logicky sluchátka, z nich pak bezdrátové špunty do uší. Panasonic poukazuje hlavně na model RZ-B210W, levný a určený prý hlavně pro každodenní běžné nošení.

Sluchátka dostanete v nevelké dobíjecí krabičce s USB-C konektorem, která dokáže při plném nabití zajistit až 20 hodin poslechu (4 zvládnou přímo sluchátka, pouzdro zvládne 4 dobití). RZ-B210W jsou relativně velké in-ear modely, v uchu sedí nicméně přijatelně. Dost z nich však kouká ven. Vzhledem k váze nějakých pěti gramů a možnosti zvolit ze tří různých velikostí koncovek na sluchátko ovšem brzy zapomenete, že je máte.

Uvnitř pracuje 10 mm jediný širokopásmový dynamický měnič, zajišťující psanou frekvenční odezvu 20 – 20 000 Hz. Jde ale spíše o symbolický údaj. Panasonic se chlubí systémem XBS (Extra Bass System) pro zdůraznění nízkých kmitočtů.

RZ-B210W pracují s Bluetooth verze 5.0, podporují profily HFP, A2DP a AVRCP, stejně jako kodeky SBC a AAC. Sluchátka jsou vybavena mikrofony pro možnost telefonních hovorů, nedisponují však žádnou formou potlačení hluku (ani ve smyslu snímání hlasu, ani při poslechu hudby). Zato mají certifikaci IPX4, takže lehký deštík nebo sportování je nerozhodí.

Ovládání poslechu i hovorů je možné přes dotykové plošky na každém sluchátku, jak je ostatně dnes už víceméně standardem.

RZ-B210W jsme i vzhledem k ceně spojili čistě s telefonem iPhone SE (2020) a porovnávali při poslechu přes Roon ARC.

Kontrabas v „Goodbye“ (Charlie Haden + Diana Krall | „Sophisticated Ladies“ | 2010 | Emarcy | 0602527508160) ukázal, že RZ-B210W jsou posazena svým vyladěním trochu víc do basu. Dolů jdou vzhledem k ceně výrazněji, než jsme čekali, hloubky jsou nicméně měkčí a jaksi jednotvárnější – to je nicméně poplatné třídě. Zejména na populární hudbu to asi bude bezproblémové.

Falzet Barryho Gibba v „Until“ („Spirits Having Flown“ | 1994 | nahráno 1979 | Polygram | 827 335-2) se zdál – snad v kontextu zvýrazněného basu – trochu v pozadí, ale za dané peníze férově čistý. Na druhou stranu je škoda, že třeba sykavky jsou řízenější, byť to snad budí dojem živějšího zvukového stylu.

Hodně jasné, ale kupodivu stále klidnější než zmíněné sykavky, bylo cinkání v „After Dark“ Andyho Gibba („Greatest Hits“ | 1991 | Polydor | 511 585-2). Kovové zvuky z nejvyššího konce frekvenčního rozsahu působily trochu tenčím dojmem a byl tu přítomný lehký dotek plechovosti, avšak opět platí, že v kontextu cenové relace to je standardní projev. Spolu s bujnějšími basy vytváří tento charakter u RZ-B210W do jisté míry „véčkovou“ charakteristiku – pro „rádiovou“ hudbu to může být atraktivní nastavení.

Chcete-li vybudit sluchátka k dynamičtějšímu projevu u komplexnějších skladeb typu Šostakovičova „Smyčcového koncertu č. 1 v c dur, op. 49“ (Emerson String Quartet | „The String Quartets“ | 2006 | nahráno 1999), je třeba vyšponovat je na trochu vyšší hlasitosti. Chybí tu možná trochu podstata, hutnost, ale není to vlastně jednolitá úroveň a jistá míra kontroly se již objevuje – snad i trochu na dohled základních hi-fi komponentů. V tom mají sluchátka vždy výhodu – nabídnou jistou úroveň za výrazně menší peníze, nežli „velké hi-fi“.

Ligetiho „2. smyčcový kvartet“ v podání Artemis Quartet („String Quartets 1&2“ | 2005 | nahráno 2000 | Virgin | 0946 336934 2 5), který zřejmě příliš majitelů těchto sluchátek poslouchat nebude, byl zahraný s takovou základní úměrností, bez výraznějšího ponoření se k detailů, ale zase ne snad „zahuhlaný“, čistota je v kontextu nejzákladnější třídy audio sluchátek ok. Chybí však objektivně něco transparentnosti ve středech.

Duet Cecilie Bartoli a Bryna Terfela „L’elisir d’amore – Ed io spietata!“ („Duets“ | 1999 | Decca | 458 298-2) ukázal v zásadě standardní sluchátkový styl podání prostoru. Vše se odehrává „uvnitř“ a scéna má jen pravolevý rozměr. Nicméně to pochopitelně není žádné překvapení s ohledem na pořizovací cenu.

Rázná, řízná a navýškovaná i nabasovaná „I Like It“ od Dixie Chicks („Taking the Long Way Home“ | 2006 | nahráno 2003 | Columbia | 8287680792) zněla vlastně poměrně rázně, při vyšší hlasitosti ovšem snad až trochu agresivně díky jadrnějším výškám. Přebujelý bas pak nepůsobí úplně dramaticky, také mu schází trochu vnitřní síly a plnosti. Na druhou stranu, RZ-B210W si určitě nekladou za cíl plnit hi-fi standardy a ekvalizací můžete zvuk doladit kam chcete…

Pokud hledáte true wireless sluchátka, jen těžko nějaká koupíte levněji, než právě Panasonic RZ-B210W. Mají slušnou výdrž, fajn je odolnost vůči potu a snad i troše deště a zvukově jsou možná řekněme základní, ale to se tak nějak očekává – zcela jistě jsou lepší, nežli sluchátka dodávaná jako základ k telefonům a jiným zařízením. Potřebujete-li tedy udělat krůček vzhůru, máte omezený rozpočet (takže třeba Koss TWS250i nebo podobná základní TWS jsou „už moc“) a nemáte problém zapracovat trochu na ekvalizaci výstupu svého telefonu, patrně nejsou RZ-B210W špatná volba. V základním nastavení by jim nicméně slušelo trochu více jemnosti na výškách a trochu více transparentnosti na středech. I když jak se říká – „za ty peníze“…

Kč 1 590,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ cena

+ výdrž

+ relativně i komfort nošení

+ hutný bas za dané peníze

+ rozhodně lepší, než běžná sluchátka k telefonu

ZÁPORY

- jistá clona přes reprodukci, odpovídající ovšem víceméně cenové kategorii

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Panasonic | www.panasonic.cz 

fSdílet

Tweet