Italové. Krása. Luxus. Tvary. Harmonie. Vášeň. Čtyři z pěti těchto slov dokážou popsat víceméně každý (povedený) produkt z apeninského poloostrova, lhostejno zda jídlo, pití, boty, šaty, auta, elektroniku, nebo reprosoustavy. Právě v posledním zmíněném oboru je patrně nejznámějším výrobcem Sonus Faber, tvořící již od roku 1980. Společnost sídlí v severoitalském Arcugnanu, na půl cesty mezi Veronou a Benátkami a i když se zprvu prosadila hlavně dvoupásmovými reprosoustavami, poslední léta vytváří též luxusní sloupy. Slovo sloup je na místě, podívejte se třeba na vrcholnou Aidu. nebo ještě lépe, na téměř stejně pojaté, ale téměř polovinu stojící sloupy Lilium, česky lilie.
V prvé řadě je nutno říct, že Lilium vyrostly do krásy, jsou to štíhlé, nádherně tvarované ozdoby, jsou to skulptury z dřeva, laku, skla a kovu, jsou to takové trochu štíhlejší, mladistvěji působící variace na model Aida. První, co vás upoutá, je výška reprosoustav, 160 cm prostě už nepřehlédnete. A nepřehlédnete je rozhodně ani díky jejich křivkám, evokujícím tvar lyry. Relativně úzká čelní stěna se prudce rozšiřuje a zhruba v polovině ještě prudčeji míří k velmi úzkému vrcholu. Velmi dynamickou linku podtrhuje i horní strana, ubíhající směrem vzad a vzhůru.
Sonus Faber Lilium jsou pořádným kusem nábytku - kromě 160 cm výšky narostly do šířky 49,1 cm a do hloubky zaberou 70,5 cm. Ještě impresivnější je ale jejich váha, 103 kg na jednu ozvučnici naznačuje něco o tom, jak bytelně jsou Lilium vyrobeny. Naprosto fantastické je i povrchové provedení - hluboký lak bočnic by vypadal dobře i ve vozech kategorie Rolls Royce. Tam kde není sklo či krásné dřevo je tolik kůže, že byste s ní zásobili slušně zajetý sado-maso salon.
Reprosoustava má vlastně dvě nezávislé ozvučnice, přední polovina je určena všem třem pásmům, zadní polovina je k ní pevně přimknutá a patří subbasové jednotce nebývalých rozměrů. Lilium stojí na mohutném kovovém rámu, který také kopíruje tvar lyry. Dalo by se to zjednodušit asi tak, že každá z ozvučnic má víceméně trojúhelníkový tvar, vnitřní prostor je bohatě vyztužený příčkami, aby už tak rigidní třívrstvé stěny z MDF desek byly ještě odolnější vibracím; tvary a výztuhy také značně omezují vznik stojatého vlnění. MDF navíc nejsou všude stejně tlusté, v kritických místech (tedy tam, kde jsou vnitřní žebra) jsou ještě tlustší. Díky tomu všemu je ozvučnice téměř dokonale netečná a nemusí být vyrobena z exotických materiálů.
Horní a dolní stěna je vyztužena deskami ze slitiny hliníku se zhruba 4,75% příměsí mědi, 0,5% hořčíku a 1,4% silikonu. Tento materiál téměř perfektně pohlcuje vibrace. V subbasové ozvučnici je jsou ještě dva antirezonanční prvky, které vibrují v protifázi k měničům, čímž absorbují případné vznikající mikrovibrace. Redukci vibrací je obecně věnována velmi důsledná péče - třeba oba kabinety jsou k sobě připojeny pomocí systému Zero Vibration Transmission, vyzařování rezonancí z obou skříní by se nemělo vzájemně rušit díky naladěnému fázovému posunu.
Tuhý kabinet je osazen celkem šesticí aktivních měničů a pasivním zářičem. Vpředu na vás za "oponou" z velmi pružných gumiček míří tweeter, středotónový a trojice basových měničů, zadní ozvučnice pak vyzařuje vertikálně - v základně je laděný pasivní zářič, nahoře, pod zmiňovanou skleněnou "stříškou" s otvory po stranách je pak aktivní reproduktor pro subbasové frekvence. Na zadní straně, na nejužším vrcholu ozvučnice, najdete posazenou kovovou plošku, kde je jednak označení reprosoustav, ale i mnohem důležitější věc - kruhový ovladač, kterým lze regulovat, do jakých hloubek se budou Lilium pouštět, takže s trochou snahy si je můžete vyladit pro svou místnost.
Středo-výšková sekce měničů na přední straně je zasazena - jak případné - do plochy s tvarem lyry. Nahoře je tweeter H28 XTR- 04, respektive kombinace klasické měkké kopulky a kruhového zářiče, schovaná za "šípem", tedy kovovým můstkem, napomáhajícím disperzi nejvyšších tónů. Průměr kopulky činí 2,8 cm a celý tweeter je uložen v antivibračním základu.
Středotónový reproduktor M18 XTR-04 je vybaven 18 cm membránou a poháněn systémem neodymiových magnetů; materiálem je poměrně složitá kombinace papírové drti, kapoku, kenafu a dalších vláknitých materiálů. Pro zvýšení pevnosti je membrána lakovaná.
Basovou sekci mají na starosti celkem tři reproduktory W18 XTR-16, opět je tu membrána s průměrem 18 cm. Jde o pěnové jádro, na kterém jsou usazeny dvě vrstvy celulózové drti. Basové měniče jsou usazeny v samostatné komoře typu Stealth Reflex - jde o patentovaný systém portu s velmi hladkým průchodem vzduchu a jde o součást para-aperiodické koncepce ozvučnice. Para-aperiodický znamená "nepravidelný, nevyvolávající rezonanční odezvy". Nízké rezonance = čistší přednes.
Celé osazení doplňuje ještě infrasonický woofer SW26 XT-08 na vrcholu ozvučnice. Membrána má průměr 26 cm, je stvořena z kompozitu tvrdého papíru.
Samostatnou kapitolou je výhybka, osazená high endovými kondenzátory Mundorf řady Supreme ze stříbra, zlata a oleje, stejně jako indukčními prvky Jantzen. Ačkoliv jsou Sonus Faber Lilium koncipovány jako 3,5 pásmové, dělící frekvence jsou stanoveny na hranici 80, 250 a 2 500 Hz. Reprosoutavy jsou přes svou velikost nebývale přátelské a alespoň papírově nenáročné - nominální impedance je posazená na hranici 4 Ohm, charakteristická citlivost pak činí 92 dB / 2,83 V / m. V toleranci +/- 3 dB by měly tyto reprosoustavy zahrát skutečně v plném rozsahu, tedy od 20 Hz do 35 000 Hz.
Sonus Faber Lilium jsme poslouchali na TOP modelech firmy Audio Research v prostorách dovozce v Ostravě. V hlavní roli byl dělený zesilovač řady G, tedy předek GS Pre a stereo konec GS 150, doplňoval je firemní CD přehrávač CD6, jehož signál rafinoval převodník Meitner MA 1. Propojeno bylo kabeláží Acrolink.
Možná byste čekali (nebo my alespoň čekali...) od takhle velkých a mohutných reprosoustav s tolika měniči dedikovanými basovému pásmu, že spodní oktávy budou masivní. Není tomu nicméně tak, Lilium hrají rozhodně významně klidněji a kultivovaněji, než je u ozvučnic s takovým objemem obvyklé. Navíc drží bas poměrně zkrátka, kontrola je výborná, aniž by to byl takový ten suchý, studiový bas. Kontrabas Charlieho Hadena v "Prism" z "American Dreams" (2002 | Verve | 064 096-2) si tak můžete vychutnat v jeho realistické velikosti, bez pocitu dominance či zahlušení jeho energií. Každý tón je nádherně zakulacený, konkrétní a provází ho pocit intenzivního brnknutí, které dokáže už zatřást podlahou, hrajete-li dostatečně nahlas. Váha tónů je velmi realistická, celek je ale hebký a měkký, jako ostatně opravdový nástroj. Lilium zvládají rozlišit všechny polohy i celý průběh vzniku basového tónu, až vás překvapí, co vše se v nahrávce skrývá.
I expresivněji nahraná a dynamicky plošší "Don´t Wait Too Long" Madeleine Peyroux ("Careless Love" | 2004 | Rounder | 0602498235836) byla zahrána se suverénní kontrolou, respektive dospělým nadhledem a velkou rezervou. Vokál byl parádně integrovaný do hudebního celku, vše je nádherně propojené a působí naprosto vyrovnaným dojmem, žádné frekvence nikde "nečouhají", ani nepropadají. Lilium jsou přesné, ale velmi uvolněné, vokál je hlaďoučký a čistý, klidný, jedním slovem přirozený, jako kdyby skutečně mluvila živá bytost, ne jen nahrávka. Pravda, možná prezentuje vokál v této nahrávce trochu lehčeji, s mírným nádechem k éteričnosti, ale je to velmi hezké. Navíc je už hlas úžasně komplexní, těch nuancí a detailů, které Lilium nenásilně vyzáří, je k neuvěření. Musíte se však zaposlouchat a hledat, pokud je chcete pojmenovat, jinak dominuje zvláštně podmanivý pocit "normálnosti" - co víc si ale přát, však reprodukce toho "normálního" je přeci cílem high endu.
Velmi decentní, dospěle relaxované a přitom znělé byly i vibrafon s činely v "Ralph´s New Blues" od Modern Jazz Quartet ("Concorde" | 2008 | Prestige | 0888072306530). Lilium nemají tendenci být podbízivě hezké, jsou krásné svou pohodou a nadhledem. Každé ťuknutí do vibrafonu rozvibruje naprosto jasně hmotu nástroje, je plné a každý tón je měkký a přitom jasný jako kapka padající do křišťálové studánky. I činely jsou velmi hladké, jemňoučké, nevtíravé, jejich dozvuk není exhibicí, kdo déle vydrží, přesto zůstává tón ve vzduchu docela dlouho. Můžete hrát libovolně nahlas, výšky ani neskřípnou. Navíc můžete v klidu sledovat ty myriády informací, které vám Sonus Faber posílají, šustot činelů je výborně rozlišený, tón vzniká rychle, přesto uvolněně, kulminuje a pozvolna se rozplývá, vše je podáno s nadhledem a klidem vyzrálého hudebníka.
Dynamika těchto sloupů je dle očekávání hodných této cenové kategorie skutečně výborná. Ideálně pokud trochu zvednete hlasitost, neb v popůlnočních úrovních, když jen tak potichoučku šeptají, téměř úplně vymizí basová složka. Vivaldiho "Koncert v B moll, RV163" v podání I Solisti Italiani (1995 | Denon | CO-78824) byl živý a přesto hodně relaxovaný, když ale přišla dynamická špička, bylo to jako prásknutí bičem. Vzhledem k litrovému objemu a cenové kategorii jsou Lilium hodny označení "dospělá a nekomprimovaná dynamika", navíc se velice snadno rozehrávají. Velmi dobrá kontrola také znamená, že nevzniká dramatický fyzický tlak, že vás Lilium svým zvukem neobtečou a neutopí, naopak i zde je znát jejich decentnost a realističnost - postavte před sebe malý orchestr a také se nebudete cítit zaplaveni zvukem. Primární je zde kontrola a impuls v příslušném okamžiku. Rychlé houslové pasáže třeba nelze označit jinak, než jako suverénní.
Neokázalý nadhled zvukového charakteru Sonus Faber Lilium je velmi příjemný - když se uvolníte a zaposloucháte, přijdete na to, že v reprodukci už jaksi je vše co v ní má být, že reprosoustavy dokážou vzít i skutečně drobné informace a správně je zařadit do harmonického, provázaného celku, ale nedávají vám nijak najevo, že by se chovaly jako lupa a cokoliv zdůrazňovaly. V "Musette" v podání Yo-Yo Ma a Bobbyho McFerrina ("Hush" | 1992 | SONY | SK 48177) úplně cítíte McFerrinovy rty, jak se pohybují a jak pomlaskávají při vydávání všech těch zvuků, kterými doprovází Maovo cello. Hudba má famózní rytmus, reprosoustavy vám dávají s nebývalým klidem pocit, že sedíte přímo pod pódiem a oba hudebníci jsou kousek nad vámi a velice blízko. Téměř cítíte, jak McFerrinovy údery dlaní o hrudník rozechvívají vzduch. Všeho je také tak přirozeně "akorát" - vokál je posazený dokonce do správné výšky stojícího zpěváka, má právě přirozený důraz i objem. Zvuk nutkavě evokuje atmosféru skutečného živého vystoupení.
Při našem poslechu stály Lilium poměrně daleko od sebe, natočené relativně výrazně svými osami na poslechové místo a my jsme seděli na vrcholu pomyslného rovnoramenného trojúhelníku. Tak vytvářely prostor ohraničený na zprava a zleva (byť nijak striktně) osami jejich měničů, v předozadním prostoru pak "promítaly" zvuk spíše směrem dopředu a lehce do hloubky - to je ovšem charakteristika, kterou upravíte jejich vysunutím směrem do poslechového prostoru, kdy se scéna prohloubí; musíte ale počítat s alespoň 50 m2, byť jinak se reprosoustavy v klidu "vejdou" i do takových 30 m2. Opět tu platilo, že šířka scény i velikost nástrojů působí realisticky, u "Soon" z "Like Minds" od uskupení Burton, Corea, Metheny, Haynes a Holland jsme dokonce měli pocit, že nástroje jsou na pódiu kousek nad námi - dojem vzniká hlavně díky výšce reprosoustav. V prostoru zvukové scény je vzdušno, klid a konkrétnost, byť tu není holografická lokalizace. Nástroje jsou ale zřetelně oddělené, každý má svou jasnou a jednoduše sledovatelnou linku.
V čem tkví ale největší kouzlo Sonus Faber Lilium, to je jejich schopnost bavit vás poslechem, vytvořit v místnosti podmanivou atmosféru a to bez ohledu na žánr nebo dokonce na kvalitu nahrávky. Slušně, ale ne excelentně nahraná "Superhero" ze "Sol Invictus" Faith No More (2015 | Reclamation | 5050954429629) byla výborně zvládnutá, bohatá, s hutným, správně rockovým zvukem, který ale netlačí uměle na pilu. Důraz je jen tam, kde má být, v každém drnknutí baskytary a v každém úderu paličky do bicích. Lilium jsou prostě a jednoduše tolerantní, mají svůj charakter a rozplétají s lehkostí a samozřejmostí i nedokonalé nahrávky, stejně jako dávají vyniknout těm špičkovým. Pokud chcete, můžete hrát i opravdu nahlas, Lilium unesou co jim naložíte. Se stejnou klidnou samozřejmostí nám přednesly i "Los" od Rammstein nebo "Galerku" od Davida Kollera, všechno má rytmus a pohodu, kdy čas jenom letí a vy se najednou ocitáte o několik prožitých cédéček dál.
Sonus Faber Lilium jsou naprosto odzbrojující reprosoustavy. Jsou krásné, jsou vlastně takovou sochou svého druhu a ozdobou interiéru, přitom ale ještě nejsou tak děsivě velké, abyste je nemohli při troše dobré vůle mít i v relativně normálním třicetimetrovém obýváku. Mají prvoligové zpracování, jak byste určitě čekali. A jejich projev? Ten je nádherný. Nevtíravý, dospělý, uvolněný a harmonický, probouzející vášeň z poslechu hudby. Není monitorově suchý, přesný a není to zvuková lupa, ale ani nemá být. Lilium jsou skoro jako hudební nástroj v rukou vyzrálého muzikanta, nabízí klid, vřelost, hladkost, měkkost a schopnost nechat zmizet čas a nechat kolem vás jen hudbu. Mají také excelentní schopnost vtisknout akustickým nástrojům a vokálům realistické proporce, což rozhodně pomáhá vzbudit ještě silnější emoce a radost. Jejich jediným problémem tak snad může být nestřídmá cenovka, za níž si pořídíte celkem pět párů firemních sloupků Olympica III a ještě vám zbude na dovolenou. Ale tohle je krajina nejvyššího high endu, kde je cena asi stejně důležitá, jako u ultimativních supersportovních aut, špičkových hodinek nebo první třídy Emirates. Jinak řečeno - o to nejde. To nejdůležitější je, že Sonus Faber Lilium jsou jedny z nejzábavnějších a nejsnáze poslouchatelných reprosoustav na současném trhu.
MĚŘENÍ
Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m ve výšce mezi tweeterem a středotónovým měničem, v uzavřeném semireverberantním prostoru o výměře podlahové plochy 30 metrů čtverečních. Prostor je nadstandardně zatlumen, a proto jsou naměřené hodnoty interpretovatelné jako 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 – 200 Hz ovlivněné akustickými parametry prostoru – konkrétně mírným zdvihem na basech. Měřeno bylo pomocí software ATB PC Pro vždy v pěti cyklech (kvůli rušení z exteriéru), vybrána byla střední křivka. Všechna měření probíhala na zmiňované poslechové sestavě s vždy stejně nastavenou úrovní hlasitosti. Měřeno pomocí PCM stopy o vzorkovací frekvenci 48 kHz s 1/3 oktávovým vyhlazováním.
Křivka frekvenční odezvy se přehledem vejde do tolerance +/- 6 dB od hranice nějakých 30 Hz do 20 000 Hz, do referenčního rozsahu +/- 3 dB od takových 35 Hz až za hranici 10 000 Hz, kde jsou pak cítit energičtější výšky. Nejdůležitější střední pásmo je ale jako pravítko, ani bas není nikterak "divoký", navíc do jeho křivky zasahuje prostor. V nejnižších polohách je ale cítit mírný nárůst energie, nevedoucí ovšem k pocitu přebasovanosti.
Impedanční křivka reprosoustav je prostá nějakých atypických excesů, přesto jak v basovém pásmu, tak u výšek vidíme propad k hranici 3 Ohm. V průměru ale bude pravda, že Lilium lze označit férově jako 4 Ohmové. K jejich rozehrání sice stačí pár Wattů výkonu, měli byste však myslet na stabilitu elektroniky, která unese zejména zmiňovanou basovou část. Třeba přístroje Audio Research série G s tím neměly sebemenší problém...
VHODNÁ MÍSTNOST
MALÁ [< 20m2] [ × ] | STŘEDNÍ [> 20m2 / < 40m2] [ ✓] | VELKÁ (> 40m2) [ ✓]
Kč 1 599 990,-
--- --- --- --- ---
KLADY
+ velice audiofilsky laděné, nepřehnané a klidné
+ umí skvěle trefit realistické proporce nástrojů
+ fantastické tvary a zpracování
+ suverénní dynamika
+ hrají snadno a pro skutečnou zábavu z muziky
ZÁPORY
- za jejich pořizovací cenu už můžete mít třeba 5 párů SF Olympica III (!)
--- --- --- --- ---
PRODÁVÁ: TYKON | www.tykon.cz
