Německý Canton patří již dlouhá léta ke stálicím na českém trhu a také mezi nejoblíbenější značku reprosoustav celosvětově. Katalog tohoto výrobce dnes obsahuje modely, dalo by se říct, pro každou příležitost. Řada Karat pak jako třetí nejvyšší směřuje k těm zájemcům, kteří hledají již plnohodnotnou, slušně hrající, ještě zaplatitelnou a ničím nepřekvapivou reprosoustavu. S tím, že „ničím nepřekvapivý" je míněno v dobrém slova smyslu. Model 770 DC je pak druhým cenově nejdostupnějším v této střední třídě.
Karat 770 DC je tříapůlpásmová sloupová reproduktorová soustava, netypická vlastně jen tím, jak vypadá. Uzoučký a poměrně nízký - má jen pět centimetrů pod metr - sloupek má velmi úzké čelo, naopak je nápadně protažen směrem dozadu až k třiatřicátému centimetru. Ani stabilizační základna, do níž lez přišroubovat dodávané hroty nebo měkké půlkulaté nožičky 14ti centimetrovou šířku o moc nezvětší. Výhodou této koncepce je samozřejmě prostorová nenáročnost a hlavně nenápadnost, kdy na sebe Cantony rozhodně pozornost výjimečně nepoutají. Nevýhodou je pak i při aplikaci masivních hrotů poněkud menší stabilita, kdy i poměrně malý impulz do strany reprobedny tuto poměrně dost rozkývá. To skrývá nebezpečí při soužití s dětmi či zvědavými domácími mazlíčky. Patnáct kilogramů hmotnosti totiž není dost na to, aby zajistilo sedm set sedmdesátkám dostatečnou stabilitu, ale není to tak málo, aby při pádu nemohla vzniknout nepříjemnost.
Jak již bylo zmíněno, jsou 770 DC koncipováno jako tříapůlpámová reprosoustava, hostí v bassrelfexové ozvučnici celkem čtyři reproduktory. Dozadu vyzařující bassreflex má plastový nátrubek poměrně velkého průměru. Středovýšková sekce je pak uspořádána systémem D´Appolito. O výšky se stará jednopalcová kalota ze slitiny hliníku a hořčíku, o středy pak nad ní a pod ní umístěné hliníkové pětipalcové reproduktory. Zajímavým řešením je basový reproduktor s průměrem osm palců, vyzařující z boku reprosoustavy dovnitř poslechového trojúhelníku - každý sloupek má jasné určení levá / pravá a třeba jej dodržet, jinak se zvukový projev poněkud rozpadá. Basák je vyroben ze směsi celulózy a grafitu. Psaný frekvenční rozsah celé soustavy je od sympatických 24 Hz až po 40 000 Hz, nelze se ale i přes subjektivní dojem působivé hloubky reprodukovaných frekvencí ubránit dojmu, že se jedná o hodnoty uváděné v poněkud volnějším než běžné třídecibelovém tolerančním pásmu. I tak ale reprodukci subjektivně žádná část hudby neschází. Basový reproduktor pracuje v poměrně úzkém pásmu - pouze do 150ti Hz, oba středové reproduktory pak v tandemu pokrývají spektrum až do 3000 Hz, odtud dále pak hraje reproduktor výškový. Tak jako všechny Cantony i tyto pracují v impedančním rozsahu 4 až 8 Ohmů. Příjemná je také slušná citlivost 87dB, díky níž Karat 770 DC hrají hodně nahlas například i s 20ti Wattovým lampovým zesilovačem.
Sedm set sedmdesátky od Cantonu hrály v redakci s děleným zesilovačem Vincent SA-T1 / Vincent SP-331MK, s integrovanými Marantz PM-KI Pearl a Lyngdorf TDAI 2200. Přímé srovnání probíhalo s Quadral Platinum M5, AdamVox SET / HE-W-ET, Tannoy Revolution DC6, Aurum Cantus V2M, Bowers&Wilkins 683 a KR Audio SP-2. Zdrojem signálu byl buď notebook a skladby ve formátech mp3, FLAC či WAV (i v rozlišení 24 / 96) nebo SACD přehrávač Marantz SA-KI Pearl. Signálová a reproduktorová kabeláž nesla střídavě značky KrautWire, Proson, Vincent a Monster Cable. Pro dotvoření dojmu občas „pobrukoval" subwoofer Bowers&Wilkins PV1.
Štíhlý profil a zakulacené hrany Canton Karat 770 DC svádí tak nějak na první pohled k myšlence, že malý a nenápadný bude také jejich projev. Chybný předsudek. Překvapující je velký a objemný zvuk, zvláště ve spodní polovině frekvenčního pásma, tam kde pracuje basový měnič. Časem se začíná zdát, že basu je dokonce v daném prostoru víc, než by mělo být a maličko zakrývá zbytek frekvenčního spektra. Na druhou stranu je díky tomu v plném rozsahu a velmi důrazně reprodukován kontrabas Michaela Arnopola na nahrávce Patricie Barber „Companion". Bas je dostatečně rychlý, kulatý a přesný, aby vznikl dojem oddělený, jasně znělých strun. Do místnosti se přenáší i pocit vibrace těla nástroje, trochu problematické může být slyšitelně větší přítomnost basového a sub-basového pásma oproti výškám a středům - důležité je ustavit reprosoustavy na hroty a dále od zdí.
Temnější ladění zvukového charakteru velmi dobře sedí k rockové hudbě, „Undisclosed Desires" s pulzující basou mají strhující timing a údernost. Stejně tak údernost je na danou cenovou kategorii velmi dobrá, zvuk je jako kompaktní celek tlačen kupředu, na posluchače. Přestože kopák a basa udržují hlavní roli v celém projevu, nezaniká ani cinkání činelů, Cantony udržují svůj typicky precizní charakter, lehce sušší a plnější.
O něco menší, ale zato vzdušnou a přehlednou zvukovou scénu dokázaly 770 DC vytvořit při poslechu chrámového sboru, zpívajícího mši „Tu es Petrus" z pera Giovanniho Pierluigi da Palestina. Dozvuky chrámového prostoru nebyly tak výrazné a prokreslené, ambience prostředí zaznívala v ne příliš odděleném ruchu pozadí, o to jasněji ale pak zněl samotný sbor, čistě, étericky, s jasně rozeznatelnými skupinami hlasů. Sólistka v popředí zpívala skutečně v popředí a díky silnému basovému základu vynikl i mohutný zvuk chrámového pedálu.
Bachových šest suit pro sólové housle nahrál Shlomo Mintz pro Deutsche Grammophon již na přelomu let 1983 a 1984 a na kvalitě nahrávky je to bohužel znát hlavně na šumícím pozadí, i přesto zní housle věrohodně a výšky jsou jemné a neagresivní, sametové. Cantony neztrácí přehled ani v rychlých pasážích, kde sice v absolutním hodnocení bez ohledu na cenu lze vytknout spíše kompaktní přednes bez analytického přednesu detailů, nemožnost sledovat dozvuk jednotlivých tónů, ale v rámci své kategorie se jedná o velmi dobrý výkon, zaměřený na celkové podání zvuku. Nástroj má navíc uvěřitelnou velikost.
Již byla zmíněna schopnost zrekonstruovat zvukovou scénu přehlednou a pevnou, přestože poněkud zmenšenou. „Superparta" jazzmanů okolo vibrafonisty Garyho Burtona, složená z Pata Methenyho, Chicka Corey, Roye Haynese a Dava Hollanda, nahrála výborné album „Like Minds". Nejen titulní píseň je pak sejmuta skutečně zvukově stoprocentně. Vibrafon v popředí je pravda mírně rozdělen mezi oba kanály, je ale ukotven pevně a přesně jak má být, vpravo vzadu slyšíme Hollandovu velkou basu, uprostřed a trochu vpravo Haynesovy bicí, Corea naopak zcela vlevo a Metheny též. Nástroje jsou jasně oddělené, lze snadno sledovat jednotlivé instrumentální linky, zvuk se neslévá, i když mu opět dominuje Hollandova basa, ačkoliv by v popředí jasně měl znít vibrafon. Není to ovšem neatraktivní.
Canton Karat 770 DC jsou dobrými reprosoustavami. Jejich zvuk je klidný, lehce usedlý, ale přesto pořád zábavný, nic v něm neschází, navíc lehký akcent na basovou složku je pro běžnou délku denního poslechu atraktivním naladěním. Navíc výrobní provedení je typicky německy precizní a střídmý design zapadne do každé místnosti, nejen díky malým rozměrům. Ačkoliv Cantony zahrají i s málo výkonnými zesilovači, dopřejete-li jim prostor a pořádný výkon, bude jim nejlépe. A že by byla škoda ten příjemný a neunavující zvuk neslyšet...
Kč 39 980,- (grafit, stříbro) / Kč 47 980,- (povrchy s vysokým leskem)
--- --- --- --- ---
KLADY
+ výrobní kvalita
+ příjemný, kultivovaný a uvěřitelný projev
+ jednoduchý, ale zajímavý vzhled
ZÁPORY
- nestabilita úzké ozvučnice; stačí malý impulz k překocení
- reproterminály by zasloužily kvalitnější provedení
- tendence maličko prosazovat nižší polovinu reprodukovaného frekvenčního pásma
--- --- --- --- ---
VIZITKA PRODEJCE
Eurostar Ostrava
http://www.eurostar-ostrava.cz/ - Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
+420 323 606 877
