Příběh Acoustic Energy začal v Londýně roku 1987 legendárním modelem AE1, za posledních 35 se ale firma rozrostla do vpravdě globálních rozměrů a nyní svět zásobuje svými reprosoustavami z krásného kraje na pomezí Anglie a Walesu. Firemní portfolio sestává z řad 100, 300 a 500, přičemž prostřední řada by měla být takovým tím klasickým racionálním anglickým hi-fi se vším všudy. Vládne jí sloupek s číslem 320.

Ten zapadá svým pojetím zcela bezešvě do stylu AE – je štíhlý, přijatelně vysoký a od běžného boxu se odlišuje zejména zakulacenými horizontálními hranami. Celé ozvučnice z klasických MDF profilů s povrchovými dýhami nebo lesklými laky jsou pojaté úhledně, čistě a v duchu moderní čistoty s příchutí anglické tradice.

Vpředu jsou vyskládané čtyři měniče, všechny zapuštěné čistě a ohraničené větším (to u tweeteru) či menším zvukovodem (to u středotónového a basových měničů). Výškáč s krycí mřížkou má průměr membrány 2,8 cm z hliníku. Nejvýraznějším prvkem je právě onen zvukovod, zajišťující širokou disperzi ve všech osách.

Hliník (tentokrát v kombinaci s keramikou) je použitý také v mělkých sendvičových kónusech membrán pro zbývající tři reproduktory. Mají průměr 13 cm a celkem výrazný závěs, korespondující se silnými magnetickými motory pro výrazný výkmit. Uprostřed membrány je malý fázový nástavec.

Pevné pracovní prostředí pro všechny reproduktory zajišťuje ozvučnice z profilů o tloušťce 1,8 cm. Vnitřní zpevňující žebra vychází z poznatků získaných při vývoji Reference Series. Pevnost podtrhuje i těžký materiál zasazený do základny, který snižuje těžiště a pomáhá také eliminovat nežádoucí energii vibrací. K podpoře basů slouží obdélníkový slot bassreflexu, zasazený vzadu zhruba v úrovni spodního wooferu. Oddělení od podlahy zajišťují čtyři poměrně výrazné hroty.

Acoustic Energy udávají frekvenční rozsah 35 – 30 000 Hz, citlivost 90 dB a jmenovitou impedanci 8 ohm. Dělící frekvence výhybky jsou naladěny na 380 a 3 400 Hz. Stojí za to zmínit konkrétní proporce ozvučnic – mají na výšku 100 cm, na šířku jen 17,5 cm a do hloubky 32 cm. Celé pak váží 26 kg.

AE320 jsme poslouchali v hlavní poslechové místnosti dovozce v Ostravě, kde hrály s velmi naddimenzovanou sestavou, aby se blýskly. Zdrojem signálu byl EMM Labs NS1 s DV2 a energii dodávaly monobloky MTRX2. Propojeno bylo kompletně kabeláží Shunyata Research (včetně napájecího filtru Everest), pouze signálové kabely dodal ke svým komponentům přímo Ed Meitner. Ke srovnání bylo přehršel různorodých modelů od značek jako Gauder, Estelon, ale i dalších.

Třista dvacítky jsou poměrně štíhlé a ani jejich měniče nepůsobí giganticky, robustní basové tóny v „Cantata Con Mina“ (Mina De André | „La Canzone Marinella“ | 1997 | Ricordi | 7432153879-2) nicméně sloupky zvládly rozhodně dobře, pocit celkové hloubky je solidní (i když výrazně větší akcent je rozhodně kladen na čitelnost a svižnost, spíše než na pocit nějaké rozkošatělé bohatosti). Dobrá je také schopnost naznačit různorodost basového základu, každé brnknutí zní pěkně napjatě, je utažené a přirozené se správnou britskou uhlazeností.

Stejný dotek nonšalance je cítit také na vokálu Madeleine Peyroux v její „Blue Alert“ („Half the Perfect World“ | 2006 | Rounder | 0602517032798) – hlas samotný působí, že je ve středu dění, jak má být, je relativně větší (což možná působí spíše štíhlý profil reprosoustav a tím jakési podvědomé očekávání neexpanzivního přednesu) a velmi čistě podaný, prostě v takové té anglické přirozené uměřenosti. Srozumitelnost je dobrá, nenáročná, prostě hi-fi jak má být.

Nejvyšší konec frekvenčního spektra v „Deceptively Yours“ od Norah Jones & Peter Malick Group („New York City“ | 2003 | Koch | 0099923867821) byl poměrně řízný, třeba elektrická kytara měla pronikavost, činely zase tvrdost a konkrétnost správného kovu. Ani tady není zvuk – na rozdíl třeba od vyšší pětistovkové řady – vysloveně expresivní, ale je živější než středo-basová část. Výšek je v objemu dost na to, aby se neztrácely ani při tichém poslechu.

Bohatá nahrávka Ravelovy „Boléro“ ve verzi Seiji Ozawy, řídícího Boston Symphony Orchestra (1974 | Deutsche Grammophon | 415 845-2) zněla s dobrým celkovým rozsahem, ne ovšem nějak přetékajícím způsobem šťavnatá či divoká. Dynamika je v kontextu kategorie určitě dobrá, bezproblémová, ačkoliv to není masivní nebo fyzicky úderný zvuk – je to dobře organizované, prostě usměrněné hi-fi s nohama na zemi.

To pak pomáhá dobré čitelnosti, byť na první poslech možná lehce nenápadné. Zvuk Dvořákovy „Serenade for wind and strings in D minor, B. 77 (op. 44)“ ve verzi Nevilla Marrinera a Academy of St. Martin in the Fields (1981 | Philips | 400 020-2) si tak v poklidu plynul, ve stylu spíše organickém a uhlazeném, je to hi-fi, které neupozorňuje samo na sebe, ale nechává v kompaktní a nenásilné prezentaci vyniknout nahrávku jako takovou. Je to zvuk sice klidný, ale také poměrně soustředěný a přehledný.

Prostor „My Old Flame“ od Boba Jamese a Davida Sanborna („Quartette Humaine“ | 2013 | OKeh | 88765484712) měl zajímavou vlastnost (respektive zajímavě „trochu jiné“ je podání prostoru obecně). Celá scéna jako kdyby byla posazená o trochu výš a poměrně dozadu za reprosoustavy, což lehce evokuje „live“ zážitky. Ani tady není zvuk nijak dramaticky intenzivní, prostě si plyne a přesto dokáže být zřetelný jak to jen už ne úplně základní hi-fi třída vyžaduje. Šířka a pravolevé rozložení nástrojů jsou bez připomínek, dokonce se objevuje už i lehký náčrt hloubky a plasticity.

Jistou syrovost (místy možná až surovost) „Many a Little“ ze stejnojmenné desky od September (1995 | Tripple | TRIPPCD1004) reprosoustavy trochu uklidňují, čímž vás nechají klidně o kousek víc vytočit hlasitost, aniž by to bylo vysloveně nepříjemné. Je to takový disciplinovaný zvuk, umí jít vlastně i docela do hloubky a má „pochopení pro rock“, i když v celkově méně nápadném, velmi neefektním zvukovém balení. Je to na jednu stranu docela jadrné, ale neagresivní zároveň.

Za léta své existence se reprosoustavy značky Acoustic Energy stihly stát stálicí anglického hi-fi v cenových relacích pro každého. Také AE320 představují velmi dobrou hodnotu za investované peníze – jsou pěkně zpracované, čisté materiálově i designově a bez problémů zapadnou do běžné domácnosti, zejména díky svému štíhlému profilu. Hrají pak také typicky anglicky – možná by se dalo říct, že univerzálně, byť lehce nenápadně, bez efektů. Nabídnou vám reprodukci vyrovnanou, urovnanou a snadno vstřebatelnou bez ohledu na žánr a vlastně do jisté míry i na kvalitu nahrávky. Zvuk zůstává důstojný a disciplinovaný a tak nějak po anglicku kultivovaný.

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 30 metrů čtverečních a nadstandardním zatlumením (koberce, sedačky, akustické prvky Artnovion,…).

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií. Měří se v referenční ose při průměrné úrovni akustického tlaku 80 dB / 1 m.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se reprosoustavy chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Frekvenční odezva reprosoustav je v praxi velmi vyrovnaná, mírný propad kolem 4 kHz je způsobený spíše měřící vzdáleností (tj. poslech je vhodný spíše z 2,5 – 3 metrů a více, kde se pásme korektně sečtou), nikoliv samotnými reprosoustavami. Bas ve volném prostoru je patrný od nějakých 60 Hz, ale první stopy energie jsou vidět již za 30 Hz – postavíte-li reprosoustavy ke zdi (tj. do běžné domácí pozice), je velmi pravděpodobné, že pásmo 30 – 50 Hz „nakyne“ a reprosoustavy budou mít plnou odezvu i zde – to je s ohledem na cenovou relaci působivé. Také směrovost je v reálu malá.

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Také vertikálně jsou AE320 i pod výraznými úhly téměř stále stejné, můžete tedy sedět jak je vám pohodlně.

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Frekvenční charakteristika jednotlivých komponentů je učebnicově bezproblémová, jakkoliv chování bassreflexu je citelně laděné na jedinou frekvenci.

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Ačkoliv poslechově to není nijak patrné, na 120 Hz a 1 200 Hz je patrné mírné zvýšení celkového harmonického zkreslení nad hranici „optimálního“ 1%.

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Jak vidno, v basech u zmíněných oblastí mírně zvýšeného zkreslení dominuje 3. harmonická a ve středech zase 2.

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Ladící kmitočet reprosoustav lze podle prvního sedla na křivce impedance odhadnout na cca 38 Hz, celkově se impedance drží nad 5 ohmy a dá se říct, že AE320 jsou v průměru poctivě osmiohmové. Na cca 240, 300 a 800 Hz jsou patrné stopy rezonancí, jsou přesně v místech, kde měření v blízkém poli ukázalo rezonance bassreflexového systému. Průběh impedance ani elektrické fáze není nijak dramatický, mělo by jít o zátěž zvládnutelnou i pro zesilovače adekvátní cenové relace. Jediným náročným bodem je dost výrazný výkyv fáze a hodně vysoká impedance u peaku na 70 Hz. Pozor tak na opravdu vysoké hlasitosti u hudby s opravdu velkým podílem rytmického basu.

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ +/- ] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ ✓] | VELKÁ [--> 40m2] [ +/- ]

Kč 44 990,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ příjemně štíhlý formát

+ dobré zpracování v kontextu ceny

+ celková kontrolovaná vyrovnanost

+ reprodukce si půjčuje dost ze stylu výrazně dražší řady 500

ZÁPORY

- nenabízí mohutný bas, pokud to je to, co máte rádi

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Tykon | www.tykon.cz 

fSdílet

Tweet