Přirovnáme-li stavbu a provoz vinylového řetězce k alchymii, integrace a používání step-up transformátorů musí hraničit přímo s černou magií. Jejich zdánlivě jednoduchým úkolem je zesílení velmi nízkých výstupních napětí MC přenosek na „snesitelnou“ úroveň, případně i „urovnání“ neposlušných parametrů, aby s nimi váš phono předzesilovač neměl potíže. Dá se to zvládnout řešeními „za pár korun“, ale i za statisíce – jako třeba v případě české značky Fonolab (ta dělá mimo jiné i předzesilovače a raménka) a jejich Svper Qvattvor.

Na poměry podobných zařízení je Svper Qvattvor obřík zvící prakticky běžného integrovaného zesilovače (přesné fyzické rozměry ale firma neudává). Designu dominuje mohutný čelní panel se zkosenými hranami, velkou část z něj zabírá lesklá černá plocha, pravděpodobně skleněná nebo akrylová. Protože jde z logiky věci o plně pasivní přístroj, mohou překvapit tři ovládací prvky – dvě robustní koule a jedno tlačítko.

Koulemi přepínáte mezi dostupnými vstupy a zesilovacím poměrem, tlačítko slouží k aktivaci demagnetizační funkce.

Potenciál Svper Qvattvor vám rozkryje pohled na zadní stěnu, kde už je šasi spíše účelnější, ale stále solidně zpracované. V zrcadlové symetrii jsou tu uspořádány vstupní a výstupní místa, mezi nimi jsou tři zemnící kolíky – jeden na šasi, druhý pro MM a třetí specificky pro RCA vstup.

Celkově je k dispozici jeden cinchový vstup a jeden XLR, stejné možnosti jsou též na výstupu. Úplně odděleně jsou tu MM vstup a výstup, vždy jen jako RCA. To, zda chcete jít symetricky nebo ne si zvolíte přepnutím malé páčky nad výstupy.

Vnitřní konstrukce je docela jednoduchá, odpovídající pasivní podstatě přístroje. Skrze celou hloubku se táhnou kovové tyčky od ovládacích prvků, sbíhají se v malé komoře pod měděným krytem. Za nosnými a zároveň stínícími přepážkami vpravo a vlevo jsou vždy dva zapouzdřené transformátory přímo od Fonolab. Na jedné straně ty s poměrem 1:10, na druhé straně ty pro volbu 1:33.

Může se to zdát poměrně málo, ale kvalita podobných komponentů stojí a padá výhradně na kvalitě navinutí a použitých materiálů transformátorů. A tam se dostáváme k tomu, proč řešení tohoto typu může stát 20, ale i 200 000,- Kč – nejen, že vyrobit takové transformátory stojí čas a peníze, ale jsou poté ještě vybírány do čtveřic s co nejpodobnějšími parametry.

Signálová cesta je plně symetrická, cinchové konektory jsou zlacené a v teflonové izolaci, u XLR jde o stříbřené Neutrik. Když budete chtít, můžete si nechat za příplatek namontovat také MM / MI step-up transformátor se zesílením 1:2.

Co se týká technických parametrů, výrobce říká, že Svper Qvattvor má extra širokou frekvenční charakteristiku 10 – 120 000 Hz (+0,5 / -1 dB), vstupní impedance je mezi 0 a 5 ohmy, výstupní činí 4 kOhmy a souběh kanálů je v toleranci 0,5 dB. Step-up transformátor udrží také fázi v rozptylu do 10 stupňů v rozsahu 20 – 50 000 Hz.

Poslech jsme absolvovali v showroomu High-End Audio Studio a to na dostatečně dimenzované sestavě. Zdrojem byl gramofon Clearaudio Innovation Basic na masivním příplatkovém stojanu, rameno stejného výrobce neslo jméno Tracer a osazená byla hlavně přenoska Soundsmith Zephyr MIMC Star. Hrálo se ale také přes Clearaudio Innovation s ramenem Universal a Van den Hul Colibri. Kompletně prokabelováno bylo dráty od Kubala-Sosna. Zesiloval hlavně Pathos InPol Heritage a poslouchalo se primárně na Diapason Karis III (s drobným limitem v basech, ale byly adekvátní daným rozměrům prostoru). Jako phono byly buď Cary Audio VT-500 nebo Clearaudio Balance v2.

Seveřanka Kari Bremnes nezapře svou tvůrčí vášeň pro mohutné basové stopy s razancí, objemem a váhou. Nejinak je tomu v její „Spor“ („Burmester Selection Vol. 1“ | 2017 | nahráno 1991 | InAkustik | INAK 78041 2LP). Přes oba přítomné předzesilovače, samozřejmě v adekvátním nastavení, byl bas příjemně „vinylově“ měkčí, ale dobře řízený – naprosto adekvátně vysoké cenové lize všech součástí řetězce. Volné broukání je posazené spíše lehce do pozadí, přesto čitelné a bohaté. Zapojte do signálové cesty Svper Qvattvor, upravte potřebné nastavení a získáte významně soustředěnější spodky, aniž by se z nich ztratila ta krásná vřelost nebo bohatost (ač obojího působí o špetku méně). Je to jakoby vyčištěný, kontrastnější bas, dokonce i důraznější. Efekt je patrný na Cary Audio i Clearaudio překvapivě podobně.

Zpěv Harry Belafonta v „Day O“ („Calypso“ | 2017 | nahráno 1955 | WaxTime Records | 772215) měl skutečně „analogový“ feeling, solidní kontrolu a objem i pocit těla, ale cítíte, že je to prostě uvolněný gramofonový styl, jakkoliv ve vysoké kvalitě. Po zapojení Svper Qvattvor do řetězce jako kdyby byl šum staré nahrávky (byť v dobrém pressu) notně upozaděný a jako když se v ní probudí dodatečná dávka energie. Je to jako takový malý remaster, čert ví proč. Ale nejen v tom nejlepším – slyšíte také více Belafontových sykavek, jeho hlas je větší, blíž. Prostě to působí, že je čistěji a jasněji vystižen skutečný charakter záznamu.

Notoricky známé cinkání činelů v „Take Five“ The Dave Brubeck Quartet („Time Out“ | 2012 | nahráno 1959 | Vinyl Lovers | 6785403) bylo čisté, rychlé a moc pěkně rozlišené už v základu. Ať s tím nebo oním systémem bylo prostě fajn to poslouchat, kov měl dobrou barvu i detail. A záznam jako takový netrpí nějakými nepříjemnými artefakty. Jenže i tady Svper Qvattvor docela dost změní – hudba je delikátnější, každé zazvonění lépe zřetelné a prostě celkový kontrast tónů, jejich ohraničení i průbojnost jsou lepší, intenzivnější. Ale ne uměle, naopak to celé zní přirozeněji, samozřejměji, jako kdyby nizoučké napětí přenosky získalo odvahu a sebejistotu. Pravda, je tu méně „analogového charakteru“, což ale v reálu znamená méně zkreslení.

„The Peppery Man“, zpívaná Natalie Merchant v doprovodu postarších gentlemanů s hlubokými hlasy z The Fairfield Four („ELAC 95 Years“ | 2021 | nahráno 2010 | InAkustik | INAK 78131 2LP) má moc hezky dynamickou produkci. Před zapojením step-up trafa systém nabídl utažený, klidný, civilní projev s pevnými okraji, solidní bohatostí i energií, ale v takovém lehce měkčím ladění, odpovídajícím komfortnímu elpíčkovému stylu. Je to stále high-end, ale s jistým charakterem. Přidejte však Svper Qvattvor a spolu se zesílením signálu získáte také zesílení dynamiky, jadrnější projev, nesporně i větší dynamický rozsah – hlasité a výbušné prostě působí hlasitěji a dramatičtěji, tiché pasáže zase jsou skutečně tiché, nezbývá v nich snad ani zbytkový ruch vinylové drážky. Fonolab přinese svobodnější, „nadechnutější“ přednes, zejména ve špičkách jistější a intenzivnější.

„Pie Jesu“ z Rutterova „Requiem“ („ELAC 95 Years“ | 2021 | InAkustik | INAK 78131 2LP) je známá audiofilská lahůdka, sbor podpořený jen lehkými varhanními náznaky (jestliže tak mohutný nástroj s takovým tlakem může něco „lehkého“ vůbec vyprodukovat) prostě vybudí husí kůži a bohabojnost v každém, kdo má aspoň trochu živých emocí. Základní řetězce tu hrají čisťoučce, s dotekem vřelého analogu a disciplinovaným prokreslením. Hlasy jsou separované a fajnově srozumitelné, už tak je to docela vysoký standard. Svper Qvattvor však jako když utlumením šumu v pozadí zapne „vysoké rozlišení“, slyšíte konkrétněji, tahy smyčců v úvodu jsou o tolik přesvědčivěji texturované, že se až nechce věřit. Jestli tolik udělá jen „stabilizace“ signálu a odstranění šumu, pak wow.

Zásah do prostorovosti reprodukce Davisovy „So What“ („Kind of Blue“ | 2009 | nahráno 1959 | Jazz Wax Records | JWR 4534) byl také patrný, i když do jisté míry omezený samotnými reprosoustavami (větší rozměr zvuku by pomohl vnímat tento parametr rozhodně lépe) a akustikou. Na druhou stranu, přesnější a zaostřenější jednotlivosti automaticky vytváří lepší přehlednost i v tomto ohledu a všechno je jaksi dosažitelnější. Není to o větší transparentnosti nebo analytičnosti, ale o odstranění „čehosi“, co v reprodukci je a těžko se to pojmenovává. Šum? Nejistota příliš nízkého napětí přenosek? Kdo ví… Svper Qvattvor to nicméně dobře kompenzuje a dostáváte se blíž potenciálu své sestavy i nahrávky.

Romantická Stingova „The Hounds of Winter“ („Mercury Falling“ | 1996 | A&M | 0731454048613) byla volná, přesto dobře řízená, plula prostorem a možná působila v obou základních systémech lehounce důraznější na výškách i basech. Ale je to fajnový, barevný a „analogový“ poslech. Se Svper Qvattvor díky podstatně černějšímu pozadí byla hudba jasnější a kupodivu i celkově jakoby energičtější a vyrovnanější. Stingův hlas například udělal krok kupředu a byl dominantnější – i tak ale zůstal patrný základní charakter jednotlivých komponentů, byť jaksi purifikovaný.

Vliv step-up transformátorů je často popisován až myticky (zejména na Dálném Východě, kde je tento doplněk analogových řetězců zbožšťován skutečně hodně), fakticky jde ale „jen“ o odstranění šumu a zkonsolidování často rozbouřených parametrů přenosek (často čím lepší, tím též exotičtější přenoska), které dále v řetězci mohou „rozhodit“ phono předzesilovače bez ohledu na jejich kvalitu. Ani ten nejlepší totiž nemá tak jemná přizpůsobení, aby vyhověl všem přenoskám na trhu. Nebo všem chutím, když jsme u toho, protože optimální nastavení podle výrobce nemusí být to, co se líbí zrovna vám. Tak obrovské množství proměnných však právě step-up transformátory pomáhají relativně hodně zúžit a jak se zdá, mohou vnést i do objektivně vzato špičkových analogových systémů překvapivé množství energie, konkrétnosti a zábavnosti navíc. Fonolab Svper Qvattvor – ač je to mimořádně drahý přístroj – to každopádně dokázal. Máte-li tak „nelimitovaný“ analogový řetězec a hledáte kudy dál, třeba by zrovna step-up trafo mohlo představovat zajímavý experiment…

Kč 175 500,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ konektivita

+ plná symetrie MC zesílení

+ výrazně uhladil zvukovou charakteristiku

+ úplné odstranění šumu v pozadí

+ pěkné masivní ovládací prvky

ZÁPORY

- čitelnost popisků čelního panelu je trochu horší

- cena je poměrně šťavnatá

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: High-End Audio Studio | www.highend.cz 

fSdílet

Tweet