Polská značka RCM je činná již od konce 80. let a specializuje se na návrh a výrobu gramofonových předzesilovačů (byť má v nabídce také jeden klasický integrovaný zesilovač). Králem nabídky je ultimativní phono za bezmála milion korun, základ nabídky pak tvoří logicky jednodušší, ale přesto koncepčně ne zcela odlišný model Sensor 2 MkII.

Prvním pohledem je jasné, že RCM Audio neholdují nějakým opulentním estetickým řešením. Phono je ve zcela jednoduché, čisté a pravoúhlé krabici, většina šasi je černá, čelní panel si můžete vybrat černý nebo stříbrný, v obou případech je tu horizontální vyfrézovaná linka, firemní logo a modelové označení. Jde jednoduše o účelné řešení, nijak neobvyklé u phono předzesilovačů.

Sensor 2 MkII je rozdělený do dvou šasi, to menší, ještě nenápadnější než hlavní skříň, ukrývá napájecí zdroj, připojující se k hlavní jednotce dlouhým kabelem s pětikolíkovým rozhraním.

Jediné, co by vás vlastně na Sensor 2 MkII mělo zajímat, se nachází na zadní straně – po levé straně jsou to výstupy (jeden pár nesymetrických cinchů a druhý pár symetrických XLR), uprostřed cinchové vstupy (levý kanál je vždy nahoře, pravý dole) a po pravé straně je jednak zmíněný napájecí konektor a nad ním šroubovací svorka zemnícího kolíku. Všechny konektory jsou kvalitní modely od Furutech, připlatit si můžete za zlacené nebo rhodiované verze.

Vedle vstupních cinchů jsou na každém patře dva bloky dvoupolohových šoupátek – pravý blok má pět prvků a řídí zisk zesilovače, levý blok má prvků osm a reguluje zátěž, respektive tím osmým prvkem řeší, zda se výstup bude chovat jako symetrický nebo nesymetrický. Kupodivu fixní je úroveň vstupní kapacity, činící 150 uF. Vzájemnou kombinací různých poloh lze nastavit opravdu, ale opravdu hodně různých možností, takže i sebeesoteričtější přenoska by měla být s tímto předzesilovačem kompatibilní.

Vnitřní konstrukce je poctivě dvoupatrová, obvodové desky jsou oddělené a sdílí jen velkou baterii kondenzátorů, které filtrují napájecí napětí.

Pokud se vnitřní řešení něčím liší od běžných standardů, je to schopnost dodat vysoké výstupní napětí – standard jsou sice běžné 2V, ale zařízení disponuje schopností „vykouzlit“ až 8V. I u standardního výstupu to nicméně znamená, že signál běžné MC přenosky s výstupní úrovní 0,3 mV je zesílen 6 300x – zachovat při takovém zesílení přijatelnou míru šumu vyžaduje skutečně pečlivá řešení.

Zesílení samotné je realizováno integrovaným obvodem, choulostivá RIAA korekce pak diskrétním dvoustupňovým řešením na bázi nízkošumových odporů a polypropylenových kondenzátorů. Výrobce říká, že každou součástku vybírá ručně za pomoci měření, aby parametry odpovídaly požadavkům. Výsledkem by měla být frekvenční odezva v toleranci pouhých +/- 0,3 dB v celém pásmu od 20 do 20 000 Hz.

Samostatnou zmínku si zaslouží napájecí zdroj. Má symetrické provedení a RCM Audio říkají, že zásadní pozornost tu věnují výběru typu kondenzátorů, stejně jako snižování impedance.

Technickými parametry Sensor 2 MkII odpovídá standardům – zisk lze nastavit od 52 do 76 dB, impednaci od 20 do 47 000 ohm a celkové harmonické zkreslení na 1 kHz signálu nepřekračuje 0,01%. Odstup signálu a šumu na nejnižší úrovni zisku dosahuje velmi dobrých 85 dB.

Šasi Sensor 2 MkII jsou poměrně robustní – hlavní část váží zřetelných 3,5 kg při šířce 24,5 cm, hloubce 22,7 cm a výšce 11 cm, napájecí zdroj má bezmála 2 kg při šířce 12,2 cm, hloubce 23 cm a výšce 7 cm.

Phono předzesilovač jsme poslouchali v hlavní redakční sestavě – ke srovnání hrál Grandinote Celio, poslouchalo se na VPI Scout s ramenem Jelco SA-250 a přenoskou HANA ML na podložce IsoAcoustics Delos. Hrálo se přes Norma Revo SC-2 LN / Revo PA 160 MR a Xavian Quarta Evoluzione, propojeno bylo mixem kabelů Nordost Heimdall 2 / Valhalla 2 a napájeno přes GMG Power Harmonic Hammer 3000P.

Přestože Sensor 2 MkII rozhodně není žádný levný předzesilovač, brnkání kontrabasu Charlie Hadena v „My Old Flame“ z kooperativní desky „Last Dance“ s Keithem Jarretem (2014 | ECM | ECM 2399) bylo čistší a autoritativnější, než byste od nenápadné krabičky čekali. Každý tón má velmi dobré ohraničení, jsou zprostředkovány věcně, ale přirozeně, s charakteristickou měkkostí, kterou ale phono dále neakcentuje, je to tedy vřelost autentická, nikoliv „do hezka“. Phono si nehraje na kdovíjaký objem, i v tomto ohledu je patrné, že akcent je kladen na korektní prezentaci všech odstínů, dobrou strukturu a celkově pocit přesnosti.

Velmi jasný a konkrétní byl hlas LP v „Muddy Waters“ z desky („Lost on you“ | 2017 | Vagrant | 538284881), čitelnost byla velmi snadná a to zejména díky velmi nízkému pocitu přítomnosti nějaké vlastní charakteristiky. Phono je spíše analytičtější, i když kupodivu netlačí na prezentaci těch horších, ostřejších detailů, je to trochu učesaná prezentace, přesto velmi dobře přehledná. Nahrávku tak vnímáte i s jejími limity, ačkoliv to není nepříjemné, neodrazuje to od poslechu.

Výšky v „Joni“ Mathiase Eicka („Skala“ | 2011 | ECM | ECM 2187) zněly moc hezky, rychlé, čisté, znělé a přesto ne agresivní. Zvuk je celkově v zásadě stále civilní, ničím nepřimalovaný a dobře prokreslený, celkově v objemu přiměřeném, nijak zásadně expanzivním, ale zároveň výtečně vyváženém po všech stránkách. Skrze phono proniká charakteristika přenosky, částečně ale jakoby „neutralizovaná“, posunutá od jisté zvukomalebnosti směrem k analytičnosti.

Ani mohutný buben v „Lion in Winter“ od Bee Gees („Trafalgar“ | 1971 | MFSL | MFSL 1-263) nezněl kdovíjak velký, zato byl velmi pevný, soustředěný a konkrétní, takže dopad paličky měl fyzickou sílu a důraz. Sensor 2 MkII má reprodukci zjevně pod kontrolou, údery jsou velmi dobře ohraničené a rychlé, průbojné. Nečekejte nějakou efektní dynamičnost, s níž by hudba roztřásala prkna v podlaze, tady panuje spíše audiofilská čistota, čitelnost a členitost nad hrubou silou.

Sensor 2 MkII má spíše tendence k lehce analytičtějšímu podání, rozlišení v „Modul 60“ od Nik Bärtsch’s Ronin („Awase“ | 2018 | ECM | ECM 2603), skladbě plné vrstev, dozvuků a detailů, tak bylo velmi dobré, ačkoliv zvuk nemá tendenci ukazovat detaily nějak suše nebo technicistně či tvrdě. Naopak se drží reality v tom dobrém slova smyslu, reprodukce je otevřená a klidná, lehounké dozvuky křehkých tónů doznívají bezproblémově a dlouho a všechno vlastně působí tak nějak harmonicky a organicky.

Prostor v „There is a Kingdom“ od Nicka Cavea („Boatman’s Call“ | 2011 | Mute | LPSEEDS10) byl moc hezký dobře zorganizovaný a parádně spojitý. Ani tady nejsou proporce jednotlivých nástrojů nějak obrovské, ale vejdou se na scénu všechny včetně vzduchu okolo. Ohraničení a lokalizace jsou dobré, je patrná hloubka i šířka, prezentovaná s klidem a vlastně až lehce nenápadně, takže chvilku trvá, než doceníte úroveň přehlednosti celého stereofonního obrazu.

Na „Child in Time“ od Deep Purple („In Rock“ | 2016 | Harvest | 0825646035083) se jasně ukázalo, že phono hraje tak, jak hraje vaše nahrávka, že vlastní signatury je pramálo. Na jednu stranu Sensor 2 MkII nijak neupozorňuje na jisté drobné chyby, ale ani je nemaskuje. Hlavní je, že hudba jako taková je pronikavá a že si ji můžete poslechnout už opravdu, ale opravdu na úrovni, že má drajv, ale ne zbytečnou agresi a celkově je harmonická a zábavná.

Polské phono RMC Audio Sensor 2 MkII vypadá nenápadně a vlastně tak trochu nenápadně i zní – pod touto maskou ovšem ukrývá důstojné high-endové schopnosti a za sice ne úplně nízkou, ale v kontextu rozhodně nijak šílenou cenu nabízí tonální neutralitu bez suchosti, analytičnost bez únavnosti a klidný přednes bez pocitu odtažitosti. Je to velmi dobře vyvážený phono předzesilovač, který snadno „ušijete“ na míru své přenosce (nebo svému vkusu, pokud na to přijde) a který už z drážek vašich elpíček zvládne vydestilovat víc než poctivou dávku opravdové hudby, kterou je radost poslouchat.

Kč 69 000,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ možnosti nastavení

+ celkově harmonický, klidný zvuk

+ pevnost a přesnost s dobrou čitelností

+ jen malá vlastní signatura

ZÁPORY

- vzhled by za danou cenu mohl být nápaditější

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: HiFi Styl | www.hifistyl.cz 

fSdílet

Tweet