V New Yorku založený, ale už předlouhá léta v Japonsku navrhující i vyrábějící gigant historie audio techniky, firma Marantz, slaví krásné 60. výročí své existence. Nejen, že ke svým oslavám pomalu, ale jistě mění vzhled svých komponentů do nezaměnitelné retro-moderní podoby, ale také nastupuje novým směrem – streamovací a digitální zdroje signálu integruje do zesilovačů. To dalo prostor pro vznik komponentu tak klasickému, až je dnes vlastně neobvyklý – čistému CD přehrávači CD60.

Přístroj je vyvedený v onom novém stylu firmy, který se ovšem křivkami odvolává na košatá léta 60., dobu, kdy Saul Marantz společnost zakládal. Zhruba tři čtvrti šířky přední plochy zabírá relativně klasicky pojatý panel s uprostřed zasazeným displejem, velkým přesně na šířku šuplíku mechaniky, který je nad ním.

Po levé i pravé straně displeje je vždy trojice základních ovládacích tlačítek, vlevo ještě doplněná o USB port pro flashky s hudbou (klidně ve vysokém rozlišení až 24 / 192 u PCM a 5,6 MHz u DSD), vpravo je poměrně robustní ovládací prvek, jímž upravujete hlasitost sluchátkového výstupu – ten je zcela vpravo a uprostřed, na opačném konci přístroje je v témže místě spouštěcí tlačítko.

Kolem celého tohoto „základního panelu“ se rozkládá prohnutá, velmi členitá plocha, vytvářející dominantní vizuální styl přístroje. Na rozdíl od stejně designově pojatých zesilovačů MODEL 30 a MODEL 40n tu zboku není často Marantzem používané podsvícení.

Přístroj sám vypadá díky celkem velkým proporcím (44,2 cm na šířku, 12,9 cm do výšky a 39,6 cm do hloubky) luxusněji, než je ve třídě zvykem, pomáhají tomu i zaoblené boky, které reflektují podobu výrazně dražších zesilovačů. Dobrý pocit vzbuzuje na CD přehrávač ne úplně muší váha 7,5 kg.

Zezadu pak přístroj vypadá naprosto klasicky a odpovídá kontextu cenové úrovně. Je tu jednoduchý pár výstupních cinchů pro analog, doplněný o jednu digitální optiku a koax. CD60 je vybaven firemním systémem „oranžových cinchů“ pro předávání ovládacích informací mezi značkovými komponenty, je tu i možnost externího spouštění přes napěťový jack.

Adekvátní ceně je i osazená mechanika JTL101Y – ta umí přečíst originální i vypalovaná CD, ale nic jiného. Možná může někoho mrzet absence podpory SACD, nicméně v kontextu dané třídy (a toho, že DSD je dostupné přes soubory na USB) je to asi zanedbatelný problém.

Přehrávač je napájen přes klasický transformátor na EI jádře a pracuje podle výrobce s nadstandardně velkými proudy. V přístroji je na mnoha místech použita firemní technologie diskrétních obvodových modulů HDAM – na výstupu jsou přepracované HDAM a HDAM-SA2 (součástky mají symetrické rozložení a signálové cesty jsou kratší), druhý jmenovaný v kombinaci s jedním operačním zesilovačem je také u sluchátkového výstupu. Díky tomu lze u sluchátek volit jednu ze tří úrovní zisku. Výstup sluchátek dodává do 32 ohm rozumných 28 mW.

Signál z mechaniky zpracovává čip ES9016K2M s možností volby jednoho ze dvou digitálních filtrů. Jejich vliv byl slyšet na hraně subjektivních pocitů, není to patrně stěžejní funkce na výsledné ladění.

CD60 jsme si zajeli poslechnout do vyladěné akustiky showroomu dovozce, kde mu společnost dělal solidní systém – k porovnání hrál třeba i MCT500 od McIntosh, hrálo se buď přes McIntosh C52 / MC1.25KW / Bowers&Wilkins 801 D4, případně s PMA-1700NE od Denon či Marantz MODEL 30, v obou případech na Bowers&Wilkins 603 S2 Anniversary. Použity byly kabely InAkustik, zejména nejvyšší série s technologií AIR.

U „Remember Hymn“ od Robert Balzar Trio & Johna Abercrobieho („Tales“ | 2008 | Robert Balzar | 9802115026 2) bylo cítit signaturní „marantzovský“ měkčí, vřelejší bas, možná lehce rozevlátější, ale už fajnově čitelný, příjemně „hi-fi“. Není to žádný hon na objemy a váhy, důležitá je tu plynulá pozvolnost, pocit sytosti a bohatosti, které rozhodně přesahují standard dvacetitisícových komponentů. Takový ten první povšechný dojem, ten kdy jen tak posloucháte bez zaměření na konkrétnosti, tak ten radí zařadit CD60 do zdrojů s klidně dvojnásobnou cenu. Jakmile se zaposloucháte, tak ano, kontury nejsou perfektní a artikulace by mohla být o něco suverénnější, přesto když se oprostíte od rozboru detailů, celkový pocit z basu je velmi pěkný.

Ještě lepší byl dojem z hlasu Barryho Gibba v příkladně čistě zprodukované „While I Play“ („Life in a Tin Can“ | 1973 | Polydor | 833 788-2) – zněl díky celkovému ladění tak nějak přítomně a snad i líbezněji, než z MCT500 (a vůbec jen myšlenka na srovnání je skvělou vizitkou pro CD60). Je to vokál dobře srozumitelný, bezproblémově čistý, jakkoliv i tady zjevně dotečený zvukem á la Marantz, tedy s přídavkem košatosti, barevnosti a jistého zklidnění. Ta míra pohody a zábavné plynulosti je ale na dvacetitisícový stroj naprosto k nevíře.

Velmi živé až drsné výšky v „Meeting of the Spirits“ od Mahavishnu Orchestra („The Inner Mounting Flame“ | 1998 | Columbia | CK 65523) ukázal přehrávač s dostatečnou mírou detailů s pocitem znělé bohatosti. Není to zvuk úplně rychlý, takový ten zařezávající, ale pořádek už tu je – prostě opět „je to hi-fi“. Přes onen jistý přídech jemnosti proniká dostatek pronikavé kovovosti, aby činel působil čistě. Ani v nejdramatičtějších momentech – tak trochu kupodivu – neztrácí CD60 férovou čitelnost.

Gershwinova poetická „American in Paris“ v provedení Riccarda Chaillyho, The Cleveland Orchestra a sester Labéqueových („Rhapsody in Blue“ | 1987 | Decca | 466 424-2) si juchala s lehkostí a nadhledem, s jakousi noblesou rozhodně nadřazenou segmentu běžného hi-fi, kam CD60 spadá svou cenovkou. Přednes docela hezky bublá v basovém spektru, byť celkově zůstává spíš v klidu. Energie není nějak dramaticky moc, stejně jako důrazu, ovšem snad díky nadechnuté bohatosti pocit dynamiky není špatný. Naopak, je radost to poslouchat, asi jako brouzdat vlnkami teplého oceánu. I v momentě, kdy se skladba lehce zahustí, zůstává ve zvuku CD60 – na danou třídu – mimořádný dar hudebnosti.

Komplexní moderní klasiku, zastoupenou Szymanowského „O przychodze sam, jako kazales, Królu“ (Sir Simon Rattle | 2008 | EMI Classic | 50999 5 14576 2 4), provedl Marantz krásně organickým způsobem. Čitelnost je vlastně skvělá, nikdy nemáte pocit nějakého zahlcení, ani v těch složitějších pasážích a to je co říct. Není tu ani nějaké veliké soustředění na detaily, kdy byste cítili, že se přístroj snaží o maximálně holografický přednes nebo technickou dokonalost. Marantz tak pluje, tančí a s notami se mazlí, že to sice možná není perfektně autentické z pohledu nahrávky, ale je to nečekaně přesvědčivé z pohledu hudební podstaty. Na dvacetitisícové zařízení je to rozhodně velký nadstandard.

Pokud se CD60 drží v něčem „pouze“ standardů své kategorie, tak je to v prostorovosti reprodukce. Mozartův „Violin Concerto No. 2 in D major, K211“, kde má vedoucí linku Anne-Sophie Mutter a její Stradivárky (1998 | EMI | 5 65539 2 7) byl dobře spojitý, bez nějakého zjevného těžiště, takže už šlo o bezproblémový hi-fi zvuk se vším všudy. Zvuk působí hlavně harmonicky a poměrně bohatě, lokalizace jednotlivých nástrojových sekcí je pak rozhodně dobrá, jen celkové proporce jsou „uměřené“.

V čem je nicméně Marantz CD60 za danou cenu nepřekonatelný, to je parádní muzikálnost, kdy přehrávač prostě „jen hraje“ – nepřehnaně, přesto šťavnatě, s dostatečným šmrncem a energií. Hudba má rytmus a přitom není nijak přebujelá nebo nevyvážená, jak ukázala „Running Up That Hill“ od Kate Bush („Hounds of Love“ | 1997 | EMI | 7243 5 25239 2 4). Možná tu razantní bubny zní trochu měkčeji, ale je to velká pohoda, je to zábava, kterou můžete užívat hodiny, nepřeslazená a přesto pěkná a bohatá.

Marantz CD60 je krásnou oslavou šedesátin Marantzu. Je to hi-fi ne snad takového toho moderního „intenzivního“ stylu (míněno zvukově), nabízí možná trochu starosvětský pohled na hudbu, ale o to lépe – je to jednoúčelový stroj, který umí prostě přehrávat hudbu z kompaktních disků a dělá to dobře, dokonce o dost lépe, než by napovídala na aktuální dobu až k nevíře nízká cenovka. Je nízká s ohledem na kvalitu provedení a designu, je nízká i s ohledem na mimořádně muzikální zážitky, které přehrávač přináší. Jeho zvuk má svůj výraz, není to snaha o neutrální dokonalost, nicméně naladění se povedlo a poslouchat prakticky jakoukoliv hudbu je na CD60 radost. Pokud tak ještě dnes hledáte CD přehrávač a nemáte vyšší desítky (nebo spíš ještě více) tisíc na „velké hračky“, v dostupné třídě aspiruje CD60 na když ne nejlepší, tak rozhodně „alespoň“ nejmuzikálnější stroj. Velké překvapení, velké doporučení!

Kč 22 990,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ skvělý design na poměry levných CD

+ velmi atraktivní cena za dané výkony

+ asi nejmuzikálnější CD přehrávač ve třídě do 30k

+ podpora hi-res souborů na USB discích

+ celkově rychlý a bezproblémový chod

ZÁPORY

- někomu může chybět pro Marantz poměrně tradiční podpora SACD

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Eurostar Ostrava | www.eurostar-ostrava.cz 

fSdílet

Tweet