Když se řekne Technics, troufneme si říct, že nemalá část čtenářů si vybaví typický tvar a styl gramofonů řady 1200 – tedy jejich „trochu DJ“ feeling. Zároveň je to ale synonymum pro přímý náhon talíře, vysoké ohledy na potlačení vibrací a snadný provoz. Japonská firma se nedávno rozhodla korunovat a pozvolna nejspíš i uzavřít tuto sérii top modelem SL-1200GME / SL-1210GME v limitované edici k 10. výročí výroby (1 200x stříbrná varianta a 1 210x černá pro celý svět – v souladu s rozklíčováním barev v označení modelu).

V základních křivkách je to pořád ten stejný SL-1210, jednoduše tentýž gramofon, který číselné označení slibuje. Široké a vysoké šasi, robustní antivibrační nožky, esíčkové raménko, nezaměnitelný talíř s dvěma osvětlovacími sloupky, z nichž jeden pomáhá kontrolovat otáčky, stejně tak tady je „šavle“ pro jemnou úpravu rychlosti otáčení desky, čímž se samozřejmě mění výsledný tón. Je tu i tlačítko pro zdvojnásobení rozdílu, stejně jako pro úplné vyřazení této korekce z činnosti.

Tělo je čtyřvrstvé, nahoře je moc pěkně zpracovaná 10 mm tlustá hliníková deska, v níž sedí všechny „pracovní“ komponenty. Hlavní část je hliník, dále je tu BMC (kompozit pryskyřice, skelných vláken a dalších plniv) a třeba i hustá pryž.

Vlevo dole při pohledu shora jsou ovládací prvky pro start / stop, nastavení otáček, ale i ne úplně praktický (protože trochu moc hluboko zapuštěný) otočný spínací prvek, kombinovaný s oním kontrolním světélkem. V zadní části levého okraje je prohlubeň, do níž sedí malý puk pro přidržení desek na místě.

Základna ramene je zapuštěná do prohlubně v pravém horním rohu, umožňuje změnu výšky i nastavení antiskatingu, všechno rychle a pohodlně. Přiložené protizávaží celkem snadno vystačí pro prakticky libovolnou standardní přenosku. Tu si totiž musíte zvolit, není součástí. Použít k nasazení můžete dodávaný headshell s oblíbeným a praktickým šroubovacím „rychloupínákem“.

Pak za zmínku stojí docela masivní talíř, který nasazujete na tři trny v základně gramofonu. Základní tvar je z tlakově litého hliníku, nahoře leží mosazná deska dodávající hmotu i rigiditu a kritické části (což je většina plochy) jsou tlumené gumovou vložkou. Samotný talíř má zhruba dvojnásobnou setrvačnou hmotnost, než základní provedení řady.

Poklad se však skrývá pod ním – jde o bezjádrový motor vlastní konstrukce, který stojí za rychlým roztáčením i přesným držením otáček. Konstrukce je téměř beze zbytku převzatá z výrazně dražších top modelů SL-1000P a SP-10R a to včetně antivibračního uložení. Motor je řízen Delta Sigma řešením, který za pomoci pulsní modulace v reálném čase koriguje otáčení talíře k takřka bezchybné úrovni.

Osazené rameno má zlatou barvu (což má nakonec spousta drobných detailů na výročním modelu) a je zhotoveno ze slitinu hořčíku pro kombinaci lehkosti a pevnosti.

Výrobce na gramofon nasadil úplně nové nožičky s izolačním alfa-gelem a zinkovými nosnými částmi. Prý tak téměř perfektně eliminuje zpětnou vazbu od energie z okolí.

Napájení řeší obvod spínané formy s pracovní frekvencí na úrovni 100 000 Hz, za ním ještě následuje modul potlačení šumu se zpětnou vazbou, aby do řízení pohonu šlo jen to, co má. Tomu je podřízeno i rozložení desek plošných spojů co nejdál od sebe to vnitřní prostor šasi dovoluje.

Blok s výstupních párem cinchů a zemnícím kolíkem se nachází pod šasi, mírně pod úhlem, ale přesto poměrně hluboko, takže přístup není úplně nejsnazší.

Nakonec totiž musíte celé šasi o šířce 45,3 cm, hloubce 37,2 cm a výšce 17,3 cm nějak přizvednout, přičemž se tu výrazně projeví váha solidních 18 kg.

SL-1210GME jsme poslouchali v hlavní sestavě spolu s přenoskou HANA ML a zbytkem obvyklého řetězce – phono předzesilovačem Grandinote Celio, zesilovačem Norma Revo SC-2 LN / Revo PA 160 MR a reprosoustavami KEF Blade One Meta. Použité kabely byly mixem Nordost Valhalla 2, Nordost Heimdall 2, KrautWire Super Symetric Gold a VYDA Laboratories ORION. O dalších částech, jako jsou antivibrační doplňky, napájecí filtry atd. se dozvíte v pravém sloupci. K porovnání jsme měli gramofon VPI Scout s ramenem Jelco SA-250, externím řízením otáček, nožičkami IsoAcoustic, podložkou Hexmat a tak dále.

Stačilo položit na gumovou podložku gramofonu desku „Burmester Selection Vol. 1“ (2017 | InAkustik | INAK 78041 2LP) a spustit jehlu do drážky se skladbou „Spor“ od Kari Bremnes, aby bylo cítit velikou jistotu v basech. Tahle známá norská zpěvačka má ve svých dílech notnou energii, soustředěnou právě v dolních oktávách, SL-1210GME nechává vyniknou přenosku s až překvapivým klidem na hranici opravdového high-endu. Pulsy jsou tuhé, silné, bytelné a konkrétní. Pevné šasi a dobře fungující raménko spolu se sebejistou stabilitou otáček ukazují konturované a robustní tóny, ani vyšší hlasitost to nijak nemění, stejně tak můžete čitelně a s dobrou zřetelností poslouchat i potichu – limit je rozhodně jen přenoska, případně další části řetězce. Pocit je pak vřelý a „analogový“, nevnímali jsme tu jistou sušší náturu, kterou dostanete u některých high-end konstrukcí – tady je to pořád krásný gramofon, podtržený charakterem přenosky HANA.

Nahrávka Harry Belafontea „Day O“ („Calypso“ | 2017 | nahráno 1956 | WaxTimeRecords | 772215) má za sebou už dlouhou historii, přesto jde o pěkný přes s nízkým šumem a dobrou zřetelností. Oproti standardnímu redakčnímu VPI nabízí Technics podstatně klidnější a jistější obrysy a prokreslení, pocit většího kontrastu a celkové zřetelnosti. Stejná přenoska hraje významně pevněji, otevřeněji a tím i zpěvákův hlas zaznívá s nerušenou plností a barevností, lehce hedvábný (což jde právě za HANA přenoskou) a zároveň snadno srozumitelný. Navíc žádný praskot, žádné „gramofonové artefakty“, Technics zajišťuje excelentní pracovní podmínky, které nechají záznam i přenosku vyniknout.

Také činely zněly o poznání jasněji, konkrétněji a zaostřeněji, než na VPI – přenoska jako když díky preciznímu šasi rozkvete a záznam se nadechne. Ikonická linka „Take Five“ (The Dave Brubeck Quartet | „Time Out“ | 2012 | nahráno 1959 | Vinyl Lovers | 6785403) měla neošizenou, netlumenou znělost, je cítit, jak se jehla snadno pohybuje a útlum nežádoucí energie v šasi zjevně dělá co má, stejně jako přesné držení otáček. Hudba plyne, charakterizovaná právě a jen možnostmi a výrazem přenosky (tedy i záznamu jako takového), Technics tu má až high-endové ambice a určitě by snesl i ještě lepší řešení na konci ramene. Až jsme koukali, čeho je právě HANA schopná.

Líbilo se nám také to, že mechanické kvality SL-1210GME podporují vnímání dynamičnosti reprodukce. „The Peppery Man“ Natalie Merchant („ELAC 95 Years“ | 2021 | nahráno 2010 | InAkustik | INAK 78131 2LP) začíná pozvolna, ale díky mocným černošským hlasům i jejímu vlastnímu projevu, nemluvě o živě hrající kapele vygraduje v některých místech do pozoruhodné síly. A právě to stoupání, ty vlny energie působí mocně, mají sílu, váhu a dokážou se uvolněně, samozřejmě zhouponout – mnohem víc, robustněji, než jak to známe z VPI. Plnokrevná ladnost je skvělá, je to maximalizování potenciálu HANA ML, energie se tu neztrácí kde nemá, ale celá putuje skrze reprosoustavy k vám.

Můžete ale stejně dobře poslouchat až intimní, křehkou „Pie Jesu“ z Rutterova „Requiem“ („ELAC 95 Years“ | 2021 | InAkustik | INAK 78131 2LP), kde kostelní atmosféra snadno vyniká díky tichu. Právě to ticho v pozadí, reprodukce téměř prostá šumu nebo mechanických „nečistot“ poskytuje skvělou čitelnost. Na šasi záleží až překvapivě hodně, ať si kdo chce říká, že je to jen přenoska, co definuje gramofon. I sborové pasáže jsou dobře rozčleněné, mnohohlas srozumitelný a hlavně máte ten kýžený pocit, že hudba plyne, nerušená, celistvá, organická – i tady cítíte, že limit je jen přenoska a to je HANA ML vynikající. I tak však nabízí tahle kombinace výtečnou separaci hlasů a klidnou samozřejmost s dotekem high-endu, takové ztělesnění opravdového analogu.

Stabilita mechanická se přetavuje z mnoha důvodů i do stability zvukového obrazu. Davisova „So What“ („Kind of Blue“ | 2009 | nahráno 1959 | Jazz Wax Records | JWR 4534) měla super přehlednost, jistotu, zároveň ale i krásnou celistvost – není to „zvuk tu a zvuk tam“, ale organická, vzdušná, samozřejmě vykreslená hudební plocha se spoustou pocitového prostoru, dozvuků a všech těch drobností, které jednak vyniknou díky tichému pozadí a jednak pomáhají zdůraznit věrohodnost reprodukce. A to všechno díky přesnosti, s níž přenoska na SL-1210GME klouže drážkami.

Když posloucháte Stingovu lehce zasněnou desku „Mercury Falling“ (1996 | A&M | 0731454048613) v čele s „The Hounds of Winter“, hudba klouže, čas snadno ubíhá, nic neruší a vy máte pocit krásně vyváženého, jen letmým dotykem vřelosti a plnosti směrem k „analogovosti“ posunutého zážitku. Slyšíte svou přenosku, ale primárně si užíváte muziku, snadno spolknete deset elpíček za den, aniž by vás to jakkoliv unavilo.

Technics SL-1210GME je skvělé zakončení série a právoplatný král řady. Jistě, pořád má design z kategorie „ber nebo nech být“, poněkud účelný vzhled však neznamená jakékoliv ošizení v kvalitě použitých materiálů ani limit v jejich zpracování. Hlavně je to ale velice snadná funkčnost a ještě víc pevný, přesný a neochvějný chod, díky kterým naplno vynikne deska i potenciál a charakter přenosky. SL-1210GME nestojí úplně málo, na druhou stranu se ale ani nedostává do mimořádných sfér butikových (jakkoliv krásných) řešení, s nimiž může být klidně srovnatelný. Hledáte-li řešení na dohled „velkým gramofonům“, Technics ho v této limitované Master Edition určitě představuje.

EUR 5 499,-

cca Kč 133 500,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ příkladné zpracování

+ pevný, čistý, úderný zvuk

+ nenáročný na provoz i seřízení

+ tichost – provozu i signálového výstupu

+ dynamika a jistota

ZÁPORY

- design (nikoliv ale zpracování) v dané ceně už nepůsobí tak luxusně

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Technics | www.technics.com 

fSdílet

Tweet