Francouzskou firmu B.audio lze určitě počítat mezi mladší značky, však ji bratři Cédric a Sebastian Bermannové (s dopomocí otce Gérarda) založili mezi alsaskými vinicemi na východě Francie roku 2016. Snad za to může i blízkost industriálního srdce Německa v Černém lese, ale v B.audio se rozhodli vyvinout všechny technologie takzvaně „po vlastní ose“, což jim dává kontrolu nad výsledným zvukem, ale zároveň se projevuje v prémiových cenovkách. Zhuštěním všeho, co pánové doposud vymysleli, najdete v all-in-one komponentu Alpha One.

Esteticky je šasi skutečně minimalistické, na čelním panelu standardních proporcí není prakticky nic. Po levé straně je černý čtvereček s dobře čitelným displejem (byť velikost fontu je u doplňkových informací pro slabší oči trochu na hraně) a firemním logem, tři čtvrtiny napravo od něj zabírá prostě prázdná plocha a šest téměř neviditelných tlačítek. Popisky toho, co dělají, najdete na horní hraně tlustého čelního panelu, aby nic nerušilo čistou estetiku. To pravé každopádně slouží pro zapnutí, další dvojice upravuje hlasitost a poslední skupinka tří kousků umožní vstup do menu, pohyb v něm nebo přepínání vstupů.

Šasi samotné je vlastně hezky a hodnotně udělané, ale nezvoní prvoplánovým, okatým luxusem - je to decentní až nenápadné provedení s akcentem na bytelnost a trvanlivost. Na horní ploše jsou větrací otvory, zadní strana je zase úhledně zorganizovaná. U pravého horního rohu našly své místo reproduktorové terminály, vedle nich je vnořena napájecí zásuvka a spínací kolébka, levé dvě třetiny prostoru hostí signálové konektory. Na jejich variabilitu si nejde stěžovat – analogovou doménu obhospodařuje jeden XLR vstup a dva cinchové plus XLR pre-out, digitální rozhraní mají podobu AES/EBU, dvou optik, jednoho koaxu a USB pro spojení s počítačem. Vyjma této relativně standardní sorty je tu ještě slot pro datové USB paměti a ethernetový konektor.

Krátkou zmínku zaslouží i dálkové ovládání. To je moc hezké, nicméně černá lesklá plocha působí trošku jako displej (ale není) a svádí k otočení ovladače vzhůru nohama. Ale lze přivyknout… Horší je, že tlačítka ani tady nejsou popsaná, respektive piktogramy s ne úplně intuitivní interpretovatelností jsou schované na zádech jinak moc hezky vyrobeného ovládání.

Jak se ale říká, to důležité vždy leží uvnitř. Použité know-how čerpá z nejvyšší firemní řady, kombinuje D/A převodník, relátkovou regulaci hlasitosti, firemní streamovací platformu EX s možností úprav projevu za pomoci ekvalizace (byť mírně krkolomné, ale zato pracující s rozlišením 64 bitů na osmi pásmech s automatickou úpravou zisku) a dual mono výkonový zesilovač.

Digitální signály zpracovává Alpha One za pomoci firemní technologie SJR (neboli Source Jitter Removal), kdy firma říká, že jakýkoliv digitální signál je zcela zbaven časové chyby, což umožňuje čistý a precizní D/A převod. Ten realizuje proprietární vícebitový systém na bázi sigma-delta řešení.

Streamovací platforma zvládá UPnP, AirPlay, má certifikaci Roon a integrované služby od TIDAL, přes Spotify až po Qobuz. Maximální podporované rozlišení je 24 bit / 384 kHz a DSD256.

Předzesilovač staví na plně symetrickém obvodovém řešení, relátky řízené pole odporů se 64 kroky při úpravě hlasitosti nejen libě cvaká, ale – potvrzeno poslechem – udržuje nejen čistotu, ale také perfektní soulad kanálů už od velice nízkých poslechových úrovní. Navázání jednotlivých sekcí se obejde bez vazebních kondenzátorů.

Výkonová část je vedena v plně dual mono režimu, B.audio říká, že cílem je hlavně zabránění vzniku dynamické komprese. Toho je dosahováno za pomoci jemné lokální zpětné vazby. Výstupní výkon je pak dodáván ve třídě A/B a – jak říká výrobce – s vysokou proudovou rezervou, aby bylo možné řídit i velké reprosoustavy.

Firma udává na tak kompaktní zařízení moc pěkné technické parametry. Počíná to výkonem 120 Wattů do 8 ohm, respektive plnokrevnými 200 Watty do poloviční zátěže (za pomoci dvou párů tranzistorů na každém kanálu), šířka pracovního pásma sahá za 200 000 Hz a THD se drží pod 0,001% od 1 do 100 Wattů při 8 ohmech.

Fyzicky patří Alpha One mezi standardní komponenty se šířkou 45 cm, hloubkou 39,5 cm a výškou 10,2 cm. Váží pak nečekaných 15,5 kg, při přenáší působí rozhodně těží, než se zdá.

B.audio Alpha One jsme zkoušeli v hlavní sestavě ve spolupráci s Roon a KEF Blade One Meta a to proti Métronome DSC / Norma Revo SC-2 LN / Norma Revo PA 160 MR. Propojeno bylo mixem kabelů Nordost Valhalla 2 / Heimdall 2 + KrautWire Super Symetric + VYDA Laboratories ORION + na přívodu do filtru IsoTek V5 Sigmas přes Cardas Clear Beyond XL. O všech podrobnostech sestavy se můžete dočíst v pravém sloupci -->.

„Glem ikkje“ Kari Bremnes („Detv i Har“ | 2017 | Strange Ways | WAY 309) se rozhodně nebojí zabrousit do oblasti hlubokých tónů – je jich tu dost, rytmických, hodně plných a tučných. Francouzský všeuměl je pak vykouzlí právě takové a to s nebojácnou mírou objemu, váhy i síly, je to mohutný, až hřmotný a přesto kontrolovaný bas, stavící na pevném napájení a dostatku výkonu i pro hlasitější reprodukci. Jste-li nakloněni skutečně šťavnatému přednesu, tak Alpha One vám ho naservíruje víc, než byste dle jeho rozměrů byli asi ochotni očekávat. Přitom však zvuk není jen temný a dramatický jako valící se lavina, i ohraničení jednotlivých tónů – byť jsou primárně spíše pružné a pumpující – je prostě dobré. Je to charakter odpovídající valné většina francouzského hi-fi, s tím bohatě barevným stylem vespod.

Alpha One též nabízí spíše maličko jemnější eleganci a pocit barevné sytosti, než suchou analytičnost – to ukázal i střední rozsah „Feeling Like Myself“ od alternativně-popového dua Alyssa Coco + Matt Merritt neboli Roses & Revolutions („Midnight Monsters“ | 2021). Zpěvaččin hlas byl fyzický a jemně elegantní, přitom už high-endově přítomný. Možná lehoulince volnější a kulatější, přesto bezproblémově konkrétní, podaný v nesmírně příjemném tónu a s obří nenuceností. Je cítit, že bas má drobné zdůraznění, ale to vede k celkově velice plnotučné prezentaci, takže proč ne. Čistota a jistota jsou každopádně „drahé“ – tak jak se na zařízení ve statisícových kategoriích sluší a patří; reprodukce má výrazný šarm.

U zvukového ladění s těžším spodkem a celkově velikými proporcemi se může snadno stát, že se energie nižších oktáv propíše do vnímání jako přetlačující a utlumující nejvyšší frekvence, jako jsou kupříkladu činely v písničce o tehdejší přítelkyni Bryana Ferryho Valerii Leon „Beauty Queen“ (Roxy Music | „For Your Pleasure“ | 1999 | nahráno 1973 | EG | 0724384744922). Nicméně tady také nebyl žádný problém – Alpha One hraje po svém, nicméně důraz paličky na činelu je tvrdý, kov energický a jasný, nijak zapadlý, zároveň ovšem bez zvonivé lacinosti a přehnanosti. Nečekejte nějakou rozmáchlou znělost nebo cvrlikavé cinkání, tóny jsou až civilně „normální“, přitom mají skutečně hezkou texturu a spoustu detailů – ne analyticky intenzivních, ale přirozeně vyplývajících.

Francouzský high-end má až překvapivě často mocnou dynamiku, těžko říct, jakým „národním rysem“ toho tamní konstruktéři dosahují. Ona šťavnatá mohutnost je patrná i z Alpha One, komorní těleso Carmina Quartet působilo v Debussyho „Assez vif et bien rythmé“ („Smyčcový kvartet č. 91, op. 10“ | 1992 | Denon | CO-75164) až vášnivě, tak expresivně, ovšem ne ve smyslu nějaké křiklavosti. Zesilovač (ve smyslu kompletního přístroje) je obdařený opravdu významnou silou a dokáže dát výslednému zvuku autoritu, sílu a váhu, která se počítá a z vlastně malého zařízení působí překvapivě. Je to dynamicky odhodlaný, možná ne super rychlý, zato tučný a podstatný zvuk. Že Alpha One patří do světa high-endové techniky podtrhuje zejména to, že už při opravdu nízkých poslechových úrovních jsou dynamická zhoupnutí patrná a reprodukce zůstává pod kontrolou – to je cosi, co ani v této třídě není vlastně úplně samozřejmé.

Paganiniho houslová jednohubka „No. 1 in E major“ v podání Julie Fischer („24 Caprices“ | 2010 | Decca | 0028947822745) je zdánlivě jednoduchou skladbou, nicméně náročný kus (zejména pro interpreta) vyžaduje rychlost, preciznost a konkrétnost, abyste si vychutnali ty rychlé změny síly, doznívání, pohyb smyčce a prstů, prostě abyste docenili komplexnost – a Alpha One to zvládá dobře, hudba je přehledná a i když existují i pocitově rychlejší, soustředěnější systémy, B.audio nabízí dobrou vyváženost energie a robustnosti. Netlačí detaily kupředu na vás, zachovává jistou dávku měkčí, vřelejší elegance, ale zřetelnost a čistota jsou adekvátně výtečné. Není to zvuk laděný na exhibici nejposlednějšího zachvění vzduchu v nahrávacím prostoru, Alpha One vytváří velkoformátový organický celek, v němž se už právě díky proporcím fakticky snadno zorientujete a nebudete mít pocit nějaké nedostatečnosti.

Na to dobře navazuje pocit z „Indigo Dreamscapes“ jazzové super kapely DeJohnette / Metheny / Hancock / Holland („Parallel Realities Live…“ | 1993 | Jazz Door | JD 1251/52), kde prostor scény živého záznamu není obrovitánský, ale rozhodně je veliký a nástroje jsou spolu s tím v bezmála realistických proporcích. B.audio – prostě „typicky po francouzsku“ – servíruje bohatou hudební krmi, má uvolněný a přesto nonšalantně samozřejmý styl, jímž umístí každý tón do správné polohy, nabízí výtečnou čitelnost a už prostě pocit vzdušnosti a plasticity, takříkajíc „velké stereo“.

Největší váhu však Alpha One dává na celkovou muzikálnost, na schopnost dát vám zapomenout na technickou stránku věci a vnořit se do poslechu – „The Logical Song“ od Supertramp („Breakfast in America“ | 2010 | nahráno 1979 | A&M | 0600753304372) samozřejmě není vrcholem hudebního umění, nejde o složitou mnohavrstevnatou a obsažnou kompozici a přesto byla jednoduše zábava ji poslouchat. Hudba má famózní rytmus, spoustu energie, nikde žádná agresivní ostrost nebo tvrdost a muzika prostě plynula, klokotavá, bohatá, velká a velmi, velmi plná. Možná tu je cítit malinko temnější ladění, ovšem ta bezstarostnost, s níž se můžete nechat hudbou doslova oblévat to vykompenzuje. B.audio nehraje přísně autenticky, zato velmi zábavně.

Streamer / D/A převodník / předzesilovač / integrovaný zesilovač B.audio Alpha One se možná svým jménem odkazuje na pozici alfa samce vaší stereofonní sestavy a dost možná to vlastně není úplně mimo – je to pěkně zhotovený komponent, řádně těžký a bytelný na svou velikost, dobře dimenzovaný technicky i funkčně (snad jen phono tu chybí) a je to takový „lifestyle high-end“. Funguje rychle a spolehlivě, nebýt trochu specifického ovládání (což je docela obvyklá francouzská vlastnost – tady třeba ve formě popisků tlačítek na opačné straně ovladače apod.), tak z tohoto pohledu snad není k čemu mít připomínku. Má pak trochu temnější, ale působivě mocný, barevný a šťavnatý přednes, autoritu schopnou zkrotit i velké reprosoustavy a krásně jemný, dobře čitelný zvuk v každé poloze hlasitosti (a to už od opravdu nizoučké; regulace poslechové úrovně a celý předzesilovač jsou precizní). Je to primárně muzikální přístroj, nabízející výtečnou úroveň zábavnosti – není to komponent pro puristy, neb má rozhodně svůj styl, zároveň také docela dost vysokou cenu a to i vzhledem ke svým krásným výkonům. Pokud však chcete high-endovou záležitost ve velmi kompaktní podobě, stačí přidat reprosoustavy a máte s B.audio Alpha One skutečně dobré řešení.

EUR 15 900,-

cca Kč 403 000,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ úhledná a kompaktní kombinace funkcí

+ pevný a plnokrevný zesilovač

+ až překvapující konkrétnost zvuku i skutečně potichoučku

+ dobrý předzesilovač (jakkoliv kroky mohou být pomalé, potřebujete-li okamžitou úpravu hlasitosti)

+ celkově zábavné a muzikální

+ výrobní kvalita (nenechte se zmást designem)

ZÁPORY

- cena

- trochu neintuitivní podoba dálkového ovládání

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Mareka Audio | www.marekaaudio.cz 

fSdílet

Tweet