Když v roce 1970 v Minneapolis založil William Z. Johnson značku Audio Research, asi netušil, že v 21. století to bude jeden z nejosobitějších výrobců audio elektroniky, navíc považovaný za nejstaršího bez přerušení fungujícího čistě amerického výrobce. Johnson ale nebyl žádným naivním mladíkem, konstruovat elektroniku začal v 50. letech, ještě v polovině 60. pak prodával každou známější značku ve svém obchůdku. Z historického pohledu je pak Johnsonův přínos high endovému pojetí reprodukce možné definovat hlavně tím, že když v podstatě všichni opustili elektronky jako zastaralé a drahé a přešli k levnějším tranzistorům, on se naopak snažil vydolovat maximum ze zářivých, hřejivých skleněných lamp.
Píše se rok 2014 a 44 let evoluce vedlo k vytvoření řady Reference – první CD přehrávač v této úrovni uvedla firma v roce 2005 a o necelých 10 let později stojíme před modelem CD9, který k přehrávání stříbrných kotoučků přidává naprostou nutnost (jak se poslední dobou zdá) i v nejvyšších „společenských" kruzích reprodukční elektroniky – funkci D/A převodníku včetně USB.
Audio Research Reference CD9 disponuje originální estetikou, charakteristickou pro celou firemní produkci. Jde o mohutnost, kombinovanou s jemností a čistotou, snad až s určitou strohostí, odkazující na profesionální sféru. Mohutný, tlustý čelní panel z hliníku splňuje kvalitativní a estetické kvality nejvyšší třídy audiovizuální elektroniky, ozvláštňují ho mohutná madla, zajišťující snadnou manipulaci s 15 kg přístrojem. Rozměry čelního panelu 48 x 13,5 cm odpovídají standardnímu rackovému provedení, hloubka 39 cm a jednoduše pravoúhlá, černá skříň s jen nezbytným odvětráváním by pak také snadno umožňovala zasazení do racku. Tomu brání jediné – při čelním pohledu dokonale zakrytá dvířka mechaniky na horní stěně. Jsou dokonale mechanicky vyrobena, takže kolejničkami kloužou se nebývalou lehkostí a je to vlastně požitek jejich nemalou hmotu odsouvat a zase vracet zpět. Nicméně na první pohled byste vůbec neřekli, že tohle je CD přehrávač, nebýt výrazného nápisu téměř armádním fontem u spodní hrany čela.
Dominantou přístroje je ale určitě velké prosklení, skrývající nevelký displej, na němž je ale zobrazeno vše nutné. Pravé polovině kromě sedmi nevelkých tlačítek pro základní ovládání provozu vévodí tři sloupce svítivě zelených diod. První je určena označení aktuální vzorkovací frekvence, druhý oznámení aktivního vstupu a třetí doplňkovým informacím – jedna dioda zde informuje o provozním stavu, další pak o upsamplingu (ten je při provozu vlastně naprosto nutný), další dvě o právě zvoleném filtru (a že rozdíly mezi nimi jsou na rozdíl od většiny přehrávačů významné a můžete správnou volbou podpořit dobrý dojem při poslechu různých žánrů).
Zadní panel opět vykazuje znaky inspirace profi sférou – žádná pozlátka, jen maximálně efektivní organizace vstupů a výstupů. Horní řada nabízí digitální vstup optický, USB, koaxiální a AES/EBU, spodní nabízí symetrické XLR nebo nesymetrické RCA analogové výstupy. Trochu stranou pak najdete dvojici digitálních výstupů – i tady je cítit „profi", protože tu není ani optika, ani koax, ale mnohem méně časté (a zvukově obyčejně kvalitnější) AES/EBU a BNC.
Uvnitř přístroje najdeme výrazně víc obvodů a prvků, než v EMM Labs XDS1 V2, které jsme poslouchali spolu s Reference CD9. Vlastně i celkové organizace působí v přímém porovnání poněkud bohémštěji, je tu plno triod 6NP30P (konkrétně pět), chladičů, operačních zesilovačů a mohutných filtračních tranzistorů. Také je tu veliké trafo. Výrazná a uložená atypicky nad vším ostatním na mohutném hliníkovém nosníku s pružinami je pak mechanika Philips CD Pro2R – působí jako jednoduchá mistička, skrz niž vystupuje čtecí část; o kvalitách tohoto mechanismu není třeba pochybovat. Kolem elektronek z portfolia ruského Sovtek jsou navlečeny gumové kroužky, redukující výrazně jejich mikrofoničnost.
Velkou část vnitřku zabírá napájecí zdroj, v němž se kromě jedné zmiňované Sovtek 6NP30P skrývá ještě větší 6550WE. Dostatek sil pro přehrávač zajišťuje rozměrné trafo na R jádře s šesticí sekundárních vinutí. Digitální část s převodníkem je mechanicky oddělená od zbytku přístroje, umístěna na samostatné desce plošných spojů. Pro každý kanál tu najdeme osvědčený čip D/A převodníku Burr-Brown PCM1792. Právě tyto čipy umožňují také přímo v sobě volbu digitálního filtru.
Audio Research Reference CD9 pracuje ve slyšitelném pásmu 20 – 20 000 Hz s tolerancí pouhých -0,15 dB, v toleranci +0 / - 3 dB je to pak 3 – 96 000 Hz. Celkové harmonické zkreslení je menší než 0,003%, odstup signálu a šumu (a tedy i dynamický potenciál přístroje) činí 110 dB. Udávaný jitter je pod hranicí 10 pikosekund. Odstup kanálů pak 107 dB na hranici 1 kHz. To jsou nejen na elektronkový přístroj velmi solidní hodnoty.
Reference CD9 jsme poslouchali v ostravském studiu TYKON v té nejlepší společnosti – tento přehrávač totiž posloužil v trochu nevděčné roli „komparzu" při testu EMM Labs XDS1 V2, ale i tak prospěl, což hovoří samo o sobě. Kromě Audio Research Reference CD9 byl v sestavě již zmiňovaný přehrávač Eda Meitnera, zesilovač Audio Research Reference 75 a předzesilovač Audio Research 5 SE. Hrálo se přes nenápadné, ale rozhodně excelentní reprosoustavy Wilson Benesch Square Five.
Průběh i závěr testu si přečtěte V TESTU EMM LABS XDS1 V2.
Kč 349 990,-
--- --- --- --- ---
KLADY
+ originální estetika přístroje
+ krásně muzikální, hladký přednes
+ i v porovnání s EMM Labs XDS1 V2 obstojné rozlišení a dynamika
+ slušná výbava i pro moderního audiofila
ZÁPORY
- bez upsamplingu to není ono
--- --- --- --- ---
PRODÁVÁ: TYKON | www.tykon.cz
