Konstantinos Pilios založil firmu Pilium před zhruba 11 lety a od té doby se stihl vyšvihnout se svými mohutnými zesilovači do sféry velmi respektovaných výrobců, jakkoliv jeho obsesi po velikosti a detailech odpovídají i luxusní cenovky. Tahle aténská firma dnes představuje etalon řeckého high-endu – a nejen toho. Portfolio dělí na dvě řady – Divine (čili božská) a Master Divine (alias přímo mistrovsky božská). Do té vyšší spadá i předzesilovač Olympus a druhé nejvyšší monobloky Kratos.

Nelze si nepovšimnout, že Pilios je řecko-makedonským patriotem, neb pojmenovává své výrobky podle dávných legend – krom jmen Olympus a Kratos tu je i Atlas, Cronus, Zeus, Ares, Alexander, Hercules, Poseidon, Achilles, Iasonas či Leonidas a dokonce Elektra. Prostě celá mytologie…

Pilium Olympus

Model Olympus je jediným předzesilovačem ve vyšší sérii Master Divine. Vizuální stránka je nekompromisně moderní, identická jako u všech ostatních modelů. Ostře řezané tlusté hliníkové profily, hluboko vyfrézované nápisy, boky ve formě výrazných, ale organizovaných chladičů, výdechy v horní ploše, všechno sestavené čistě a jasně, bez viditelných šroubů… Za své nemalé peníze dostanete rozhodně precizní výrobní kvalitu.

Předzesilovač je rozčleněný do tří nezávislých mohutných šasi, dva bloky slouží pro napájení, jeden zpracovává signál. Nejsou tu reálně žádné ovládací prvky, pouze nevelký displej pro zobrazení nezbytných provozních informací; běžné pokyny lze krom dálkového ovládání udílet i právě přes dotykovou část displeje.

Zadní panel odhalí tři kusy symetrických vstupů a dva nesymetrické, k tomu máte k dispozici dva regulované výstupy v XLR formě. Konektivita je tedy puristicky analogová a tak akorát široká. Všechno hezky rozčleněné v bloku pro pravý a levý kanál, mezi čímž se nachází rovnou čtyři napájecí rozhraní s powerCON konektory s barevným kódováním, abyste nepopletli zapojení.

I na blocích napájecích zdrojů jsou tím pádem logické obdoby, vstupní napájecí zásuvka je kupodivu jen na jednom z nich, do druhého se energie přenáší pevně integrovaným nedlouhým kabelem. Na tom „sekundárním“ je pak ještě křídlová matice, sloužící jako zemnící bod.

Pilios říká, že v jeho vizi je předzesilovač styčným bodem mezi zdrojem signálu a výkonovým modulem, jehož rolí je přizpůsobení impedancí v prvním bodě a úprava hlasitosti v bodě druhém. Topologii označuje výrobce jako quad mono s opravdovou vyvážeností a ultimátním oddělením kanálů. Řízení hlasitosti pak probíhá vskutku minimalisticky – vždy je v signálové cestě pouze jediný odpor.

Napájecí zdroje využívají zakázkové transformátory s blíže nespecifikovaným „speciálním“ jádrem, které jsou dále stíněné a ještě k tomu usazené na antivibračním lůžku, oddělujícím je od šasi. A to je tak všechno, co se dozvíte, krom povšechných informací o špičkových součástkách a materiálech volených bez ohledu na cenu – to už by tak ale v této úrovni asi mělo být.

Napěťový zisk činí 8 dB, vstupní impedance 60 tisíc (XLR), respektive 30 tisíc (RCA) ohm, výstupní jen 10 ohm. Pracovní frekvenční rozsah sahá od 0,1 do 500 000 Hz (-3 dB) při THD+N pod 0,0172% na 1 kHz a s odstupem signálu a šumu 119 dB a více.

Hlavní jednotka má šířku 48 cm, hloubku 49 cm a výšku 21,2 cm, váží mocných 52 kg, každý napájecí zdroj je uzavřen v šasi o rozměrech 23,5 x 49 x 16,2 cm (š x h x v) a váhou 19,5 kg na kus rozhodně nezaostává.

Pilium Kratos

Jméno Kratos pak nesou druhé nejvyšší monobloky v nabídce těchto Řeků – jestliže je pak Olympus veliký a mohutný předzesilovač, jsou Kratos vskutku gargantuovské. Je vidět, že jejich vnější skelet navrhovala táž ruka jako Olympus a všechno ostatní od Pilium. Čisté, ostré linie, jen stavové světlo a gravírované nápisy a jinak nic. Jen boky s chladícími žebry, za které by se nemusel stydět lecjaký domácí radiátor, rozbíjí jinak hladkou a čistou plochu. Samozřejmostí jsou také odvětrávací mřížky na horní straně.

Co se týká plochy zadní, jakkoli jsou tu umístěny rozměrné konektory, tak v tak obrovském prostoru vypadají až nenápadně. Napájení probíhá přes dva kabely – hlavní sílu (tj. analogové obvody) táhne 16A konektor, kdežto řídící část (mikroprocesor, hlídající teplotu, stejnosměrnou složku, limitaci atd.) má standardní 10A rozhraní a také kompletně oddělenou cestu. Oboje nicméně ovládá velká vypínací kolébka.

Signál do reprosoustav míří přes dvě sady maticových terminálů pro možnost utažení sebetěžšího kabelu, vstupní dveře představuje jediný XLR konektor. A k tomu všemu je tu už jen zemnící bod.

O vnitřních zapojeních a dalších konstrukčních prvcích toho Pilium moc nenapovídá (Rolls Royce nakonec taky ne) – nicméně zmiňují použití dvou zapouzdřených 1,5 kV transformátorů, opět mechanicky izolovaných od šasi. Napájecí zdroj dále posiluje jeden superkondenzátor, na míru vyráběný s kapacitou 480 000 uF. Sílu dodává 18 párů výkonových tranzistorů.

To vše znamená výkon 400 Wattů do 8 ohm, 800 W do 4 ohm a 1 600 W při 2 ohmech, ačkoliv prý můžete zcela bez obav zesilovačům svěřit zátěž až 0,5 ohmu. Frekvenční rozsah 0,1 až 125 000 Hz je k dispozici při poklesu -3 dB, odstup signálu a šumu dosahuje výtečných 133,2 dB. Hodnota THD+N při 50 Wattech na 1 kHz je též skvělých 0,00260%, výstupní impedance vždy méně než 0,1 ohmu.

Kratos jsou skutečně robustní kvádry – šířka 48 cm, hloubka 60,5 cm a výška 41,2 cm mluví za vše. A váha? Šílených 154 kg.

Poslech probíhal v showroomu dovozce a to v poměrně vybrané společnosti – stálicí byly YG Acoustic Sonja 3.3, zdrojem zejména WADAX Atlantis Reference, ale i gramofon Kuzma s optickou přenoskou DS Audio a adekvátním ekvalizérem (byť to jen pro zajímavost). Samozřejmě tu hrálo obří klubko kabelů Stage III Concepts, switche Paul Pang, filtrační a zemnící jednotky Telos Power Station Master Tai Chi Edition. K porovnání jsme měli zejména známou kombinaci Ypsilon – PST 100 MK2, Aelius II a Hyperion.

Protože elektronika Ypsilon má v sobě elektronkové kouzlo, je barevnější – ale přestože jde o krásný high-end a sám o sobě tak šarmantní, že nemáte moc potřebu hledat jinde, tak vedle setu Pilium působil tak opatrně… Až skromně. Není to nic ve zlém vůči krásným Ypsilon, je to známka respektu k Olympus / Kratos.

Zkoušeli jsme také různé kombinace – předzesilovač Olympus spojit s koncáky Ypsilon, případně opačně preamp od Ypsilon napojit na monobloky Kratos. Vždy z toho vyšlo to, že libovolné spojení, zahrnující Pilium, bylo čistší, konkrétnější, jasnější a fortelnější, než když šlo o Ypsilon / Ypsilon. Ale vlastně i než všechny jiné kombinace, které jsme ve studiu Dream Audio zatím poslouchali.

Rychlý atak pulsujících basů v „Limit to Your Love“ Jamese Blakea (2011 | ATLAS | 00602527857671) je oblíbeným materiálem, jímž se nejen na výstavách prsí firmy, aby ukázaly, jakou autoritu a kontrolu v basech jejich sestavy mají. Nu… Dvojici (respektive asi spíš trojici) Olympus / Kratos nejde nic vyčítat. Tohle je etalon jistoty a stability, prostě elektrárna s okamžitou dodávkou síly, kterou nerozhází žádná hlasitost, žádná proměnlivost impedance, žádná míra energie, kterou je třeba dodat. Prostě to tam je. Pulzy jsou precizní, jak je u Pilium zvykem, ale oproti minulým poslechovým zážitkům, které jsme měli s nižšími modely, je tu uvolněnost, ne jen suchá informace. Masa tučných nízkých oktáv působí naprosto nenuceně, dokonale ohraničení, obrovská síla, ale přitom pořád udržující čistý, neutrální, nepřehnaný poměr, nezastiňující ostatní informace. Pokud má Pilium nějaký charakter, je to kombinace čistoty a rezervy, pasující tenhle set do hájemství ultimativně přesného hi-fi. Hodnotit tu napjatost, fyzičnost, autoritu…to je zbytečné. Ano, všechno tam je, všechno je dobře, respektive vše je právě tak, jak to zdroj signálu naservíruje.

„Hallelujah“ Leonarda Cohena – s trochou nadsázky – nebyla zase tak populární, dokud ji pár let po jejím vzniku nezačali přezpívávat různí další interpreti, mezi nimi i Jeff Buckley („Grace“ | 1994 | SONY | 886447700778), který zvolil intimní formu s několika syrovými doteky. Olympus a Kratos zajišťují skvostnou transparentnost, pocit neobyčejné samozřejmosti a hlavně v kombinaci s ultimativním WADAX Atlantis Reference to „cosi“, toho ducha, který svou existencí zajišťuje, že téměř nepoznáte, že nejste v nahrávací místnosti s interpretem. Není to agrese, arogance síly nebo jiný tlačící se projev, naopak, je to upozadění všech ovlivňujících faktorů a parametrů na takovou míru, že zbývá jen nahrávka, formovaná stylem přehrávače. Je to tak čisté a kontrolované, že i prudký úder do strun, který většinou působí značně naježeně, je tu příkrý, řízný, ale živě autentický, tudíž nikoliv nepříjemný, protože zde není žádné zkreslení.

„You Look Good To Me“ v podání Oscar Peterson Trio („We Get Requests“ | 2005 | nahráno 1964 | Verve | 00602498840429) je skvělý záznam komorního klasického jazzu, majícího v sobě kouzlo „dávných dob“. Jemné zvuky letmých bubeníkových doteků na činely mají dlouhatánský dozvuk – na jasnější, ne pronikavější, ale právě tak správně, akorát znělý, čistý, věrně kovový, ale zůstávající i přes přítomnost dalších elementů v nahrávce čitelný a zřetelný až do přirozeného odumření. Právě to definuje špičkový high-end, ta nenucená a „normální“ přítomnost všeho, co v nahrávce je – ve správnou chvíli, se správným objemem, prostě to tam je. Tonalita zůstává velmi „nohama na zemi“, nenaleštěná, svobodně vzdušná. Zesilovače mají možná mohutný výkon, obrovská těla, přesto je zásadní zejména svižná, čistá a přesná kontrola signálu, okamžitost a realistická soustředěnost.

Pokud je masivní stavba, váha a výkon elektroniky někde cítit, je to dynamika. Uzavřené YG se nebojí proměnlivé impedance s velmi nízkými polohami, přesto nejsou pro Kratos (za podpory Olympus) žádnou trablí. V „The Four Horseman“ Aphrodite’s Child („666“ | nahráno 1971 | Universal | 00042283843028), mladického řeckého projektu v čele s Vangelisem, je dynamika dokonale sebejistá. Vnímáte absolutní stabilitu, kdy proměnlivost proudící energie cítíte při akustickém tlaku zvícím šepotu, ale i na koncertní úrovni, kdy se poslechová místnost skoro trhá ve švech, ale samotné reprosoustavy zůstávají krotké a čisté a signál zcela pod kontrolou. Je to masivní síla s pevně vsazeným udidlem, zesilovače udržují jakékoliv vzedmutí fantasticky nenásilné – jednoduše se to děje, tak jako kolem vás sálá energie hlasitého živého koncertu s famózním ozvučením, tak ten samý pocit máte tady. Kratos (plus Olympus) jsou reálně nevyčerpatelnou zásobárnou, o kterou se sebekomplexnější moment může opřít a nevyjít zkrátka.

Nejde ovšem jen o sílu, ze stability a neutrálnosti Pilium těží i pocit celkové srozumitelnosti. Michael Jackson byl na svém vrcholu génius popu a sršel nápady asi jako Prince – je to skvěle slyšet i v „Remember the Time“ („Dangerous“ | 2009 | nahráno 1991 | SONY | 884977307832), šlapající skladbě, kdy vám ani nedojde, kolik zvuků ji utváří, než se na to začnete soustředit. S Master Divine řadou od Pilium to jde naprosto snadno, přestože totiž je přednes krásně zřetelný a fantasticky pevný, působí zároveň luxusně v pohodě, jako jógový mistr po půlstoletí meditace vysoko v horách. Ačkoliv tak elektronika zachovává neutrální vyvážení a absenci přibarvení, s nímž jsme měli zkušenost už dřív, rozlišení je na jedné straně ještě lepší, disciplína absolutní, takže všechno drží pohromadě fenomenálně vyrýsovaným způsobem, ale k tomu všemu nic není zdůrazněné. Všechno jak má být – plnost, váha, síla, rychlost, kontrola, čitelnost, lehoučké a dlouhé dozvuky, snadno oddělené jednotlivé zvuky a noty…

„Short Ride in a Fast Machine“ (John Adams | Michael Tilson Thomas / San Francisco Symphony Orchestra | „Harmonielehre“ | 2012 | SFS Media | SFS0053) je trochu netypické orchestrální dílo z poloviny 80. let, zapadající do škatulky moderní klasiky. V dané nahrávce se zdálo, že reprodukce skutečně leží na pódiu před vámi, tedy maličko výše, s nástroji rozloženými naprosto přehledně, hlavně však s absolutní volností. Vzduch, šíře, svoboda, prostor… Všechno to pramení z oné nezkreslené stability, nechávající vyniknout všechny atributy mimo svých vlastních – vnímáte nahrávku, vnímáte charakter zdroje, styl reprosoustav a Pilium slouží jako pevný řídící bod se vskutku nekompromisní jistotou.

Můžete si ale s naprostým klidem poslechnout i mainstreamový rock jako je „Rosanna“ od Toto („Toto IV“ | 1982 | SONY | 074643772822), neb při používání Olympus / Kratos je všechno na svém místě, ve správném čase, s adekvátní silou a neochvějnou jistotou. Tady už jsme v úrovni perfektního poslechu, krásně to teče, je to zcela uvolněné a cokoliv chcete, to tu je. Hudba zcela zvládnutá, živoucí a podmanivá. Není co řešit…

Předzesilovač Olympus a monobloky Kratos jsou příkladem toho, že masivní naddimenzování a pečlivá konstrukce bez nutnosti jakkoliv exotických řešení tak nějak „stačí“. Prvotřídní, perfektně zpracované komponenty dělají přesně to co mají, nevměšují se do výsledného zvuku a umožňují hudba plyne s úplnou volností a autenticitou. Jestliže bychom měli shrnout projev této sestavy, je to slovo „stabilita“, které přichází na jazyk jako první. A z toho plyne všechno ostatní – neomezená dynamika, zcela průzračné rozlišení, tonální neutralita a schopnost zachovat absolutní jistotu v každém okamžiku, bez ohledu na zbytek řetězce i komplexnost nahrávky. Jistě, jde o mimořádně, extrémně, šíleně drahé řešení, ale tak jako platíte spousty, ale spousty peněz za to nejlepší ve všech oborech, tak to platí i tady – a Olympus a Kratos do sfér toho nejlepšího rozhodně patří.

EUR 68 000,- - Olympus (předzesilovač)

cca Kč 1 660 000,-

EUR 144 000,- - Kratos (pár monobloků)

cca Kč 3 515 000,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

POUŽITÝ PLAYLIST: https://tidal.com/playlist/547729f6-a43e-4359-841d-c93fe612888e

--- --- --- --- ---

KLADY

+ prvotřídní, nesmrtelné provedení

+ neutralita v duchu Pilium, ale mnohem uvolněnější než dřív

+ absolutní stabilita bez ohledu na hlasitost a komplexnost hudby

+ impakt, výbušnost a jistota, které jsme doposud ani na těch velkých YG neslyšeli

+ rychlost, soustředěnost a skálopevná konkrétnost

ZÁPORY

- cena je jen pro vybrané nebo hodně odhodlané nadšence

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Dream Audio | www.dreamaudio.eu 

fSdílet

Tweet