Jméno madridské společnosti WADAX září ve světě luxusního high-endu čím dál jasněji. Není to ale mladá hvězda – otec Angel a syn Javier Guadalajarovi začali svou cestu už před více než 20 lety (a to ještě dlouho předtím pracovali s high-endem jakožto jeho prodejci). Nicméně jejich pouť je rozhodně neuspěchaná – v roce 2004 začali pracovat na zajímavém čipu musIC, dotáhli ho k životu o šest let později a první kompletní produkt (trochu paradoxně analogový phono předzesilovač) uvedli roku 2011. To důležité se objevilo roku 2017 – digitální zdroj signálu Atlantis. A od roku 2020 budují sérii Atlantis Reference.

V ní najdete mimořádně ambiciózně poskládané komponenty k přehrávání digitálních záznamů. Skládá se ze serveru, SACD transportu a nakonec D/A převodníku, všechno je podpořené externími napájecími zdroji a také naprosto mimořádnými („ujetý“ by mohlo být také vhodné slovo) kabely k propojení toho všeho.

Když vidíte všechny ty vyskládané komponenty vedle sebe, jasně cítíte, že jste v kategorii, kdy už na ničem nezáleží, nic nikoho neomezuje a všechno je dovoleno. Design je naprosto, úplně a zcela svébytný.

Samozřejmě je to u každé ze součástí řetězce obrovská záležitost, tvořená dvěma nosnými bloky po stranách a propojená středovým mostem. Provedení se stříbrnými akcenty je výrazné, viděli jsme ale i celočernou variantu, která jako kdyby vypadla z Hvězdných válek.

K materiálovému zpracování není třeba slov, těžko hledat víc, je to prvotřídní práce. Jestli se to vměstná do mezí vašeho vkusu, to je ryze osobní záležitost. Faktem je, že jsou to komponenty mimořádně výrazné a na živo působí navzdory neobvyklosti s noblesní luxusností.

WADAX Atlantis Reference Server

Svou hudební sbírku máte podle WADAX svěřit Atlantis Reference Server. Co se nás týká, jde pravděpodobně o nejpečlivěji zkonstruované Roon jádro současné doby. Množství opatření, konstrukčních prvků a řešení, které tu najdete, je absurdní. Ne absolutní, prostě absurdní.

V poměru k rozměrům komponentu zepředu vidíte jen poměrně skromný displej, obklopený šesti ovládacími prvky, nepočítaje v to centrální spínací tlačítko. Krom toho, že můžete volit pro každý přenosový kanál vstupní zisk, výstupní zisk, tak i „rychlost“, které kompenzují „tvar“ signálu (tedy podle WADAX v praxi formu náběhových hran obdélníkových impulsů) a proměňují zvukový výsledek (to podle poslechu).

Mechanická stránka věci je podřízena maximalistické izolaci. Proti vibracím… Proti vnějším elektromagnetickým vlněním… Proti vnitřním nevyhnutelnému elektrosmogu z obvodů. K tomu slouží různé klece, tlusté stěny, komplementární materiály a vůbec mnohá opatření. To z důvodu, že WADAX říká, že digitální signály jsou extrémně křehké a jejich integritu snadno naruší mikrofoničnost, podobně jako RFI / EMI z okolí, stejně tak třeba nevhodný konektor či nedokonalé přenosové protokoly. Proto v jednom šasi najdete vlastně několik téměř úplně od sebe oddělených sekcí (pro sestavení jednoho kusu je třeba 50 bloků, vyfrézovaných z celkem 150 kg hliníku a dále tříděných podle individuálně měřených vibračních charakteristik – jak už jsme řekli, péče je až absurdní) včetně samostatného zemnění apod.

Hodně péče věnují ve WADAX napájecímu zdroji (a stejně doporučují externí Atlantis Reference PSU). Začíná to třemi oddělenými transformátory, pokračuje pětistupňovou regulací a v součtu to čítá přes 200 diskrétních součástek jen a pouze pro napájení.

Další předimenzované řešení najdete v oblasti oddělení od počítačové sítě. Standardně na to jdou ve WADAX silnou preferencí USB výstupu – konektor na zadní straně má dokonce vlastní výškově nastavitelnou konzoli, aby podepřela konektor kabelu pro dokonalý kontakt. WADAX vyrobil vlastní konektor, tedy fyzickou vrstvu přenosu. Na výstupu pak pracuje řešení Digital Waveform Control.

Ta staví mimo jiné na tom, že – jak to WADAX říká – přenos digitálního signálu probíhá ve formě analogových obdélníků a proto – opět říká výrobce – můžeme slyšet třeba i rozdíl mezi USB kabely. Prý že i buffer na obou stranách hodnotí data kvantitativně, nikoliv kvalitativně a na rozdíl od přenosů v běžném počítačovém světě u muziky nedokonalý obdélník vadí.

Funkce Digital Waveform Control staví na funkci čipu MusIC Chip 2 (což je evoluce prvního nápadu firmy, díky níž vlastně WADAX vznikl). Jde o opravu chyb typu feed-forward, kompenzující časové, amplitudové i fázové chyby. K ladění pak slouží právě tři dříve zmíněné ovládací prvky na kanál, jimiž můžete upravovat charakter podle vkusu (či vlastností kabelu / signálu). Každopádně jde o originální řešení adaptivního USB rozhraní.

Jenže pokud chcete ještě víc, můžete použít rozhraní AKASA – jde o optický signálový přenos, který WADAX vyvinul od A do Z. Na míru navržené optické vlákno od japonských specialistů, proprietární konektory od Neutrik. A moduly s deskami součástek přímo od WADAX.

Celý server pak stojí na Roon jádře, které výrobce považuje za optimálního správce hudební knihovny.

43 kg mastodont má šířku 48 cm, výšku 27 cm a hloubku 47,2 cm.

WADAX Atlantis Reference Transport

Pokud nemáte jen virtuální diskotéku, ale i zásobu kulatých stříbrňáků s hudbou, bude se vám hodit Atlantis Reference Transport, pojatý se stejně morbidní mírou šílenství, jako výše popsaný server.

Designově jsou to dosti podobné krabice, jsou tu stejné rysy, obdobné rozměry, vepředu je dokonce displej a šestice ovládacích tlačítek pro řízení přehrávání. Plus samozřejmě centrální spínač.

Místo pro vložení disků je nahoře a mechanismus patří k nejimpozantnějším, které jsme kdy viděli. Začíná to způsobem otevírání, kdy se kovová růžice zanořuje pomalým, graciózním pohybem do masy těla transportu. Jestli jste viděli film Vetřelec, tak to je totožný efekt, s nímž se zavíraly šachty, když titulní potvoru lovili. Efektní, krásné, určitě minimálně napoprvé budete stát a koukat vícekrát, jak se to celé děje. I na takovém detailu je pak nádherně vidět mechanická kvalita a luxus jako když se dovírají dveře v Rolls Royce. Disk na místě přidržuje vysoký „puk“.

Aby toho nebylo málo, tahle nenápadná součástka je také laděná. Pomocí mechanické změny – říká WADAX – můžete ovlivnit načítání disků a digitálních dat, výrobce konkrétně opět hovoří o náběhových hranách, ale i o překročení nebo naopak nedosažení konečné stabilní hodnoty, prostě jsme zpět u různých artefaktů obdélníkového signálu. Jak to činí, to není specifikováno, ale tak jako u Atlantis Reference Server i tady má mít prvotní tvar získaného signálu vliv na analogový výsledek.

Všechno ovšem začíná napájením a ultimativní mechanickou izolací. Jakkoliv i tady pro úplnou dokonalost máte sáhnout po externím Atlantis Reference PSU, i když to neuděláte, získáte jako základ dvojici 400 VA zakázkových toroidů, několikanásobnou regulaci a obrovské stínící profily nebo antivibrační řešení.

Nemalou část váhy Atlantis Reference Transport má na svědomí samotná mechanika. Načítací mechanismus váží 25 kg, sestává z 33 částí a 9 různých materiálů. WADAX mu říká THOR PRO a prý je výsledkem tříleté počítačové „finite element“ analýzy. Nicméně jaký konkrétně optický člen pro čtení firma používá, to se nedozvíte – podporuje každopádně SACD i CD disky.

Samozřejmě, že výstup signálu je opět k dispozici ve formě proprietárního AKASA kabelu s optickým vedením a konektorem, kde ve spolupráci s Neutrik firma vymyslela 25 antivibračních a izolačních členů. Nicméně v možnostech jsou i AES/EBU a koax. Plus k ovládání slouží tři XLR jakožto Reference Link a ethernetové rozhraní – dokonce dvakrát, jednou pro internetovou konektivitu a podruhé pro vnitrofiremní ovládací systém.

Pochopitelně i zde používá WADAX svou technologii Digital Waveform Control. Jinými slovy, také tady zůstává signál sice bit-perfect v tom běžném slova smyslu, ale firma se nestará jen o bloky informací, nýbrž i o tvar křivky, která je nese.

Zhruba 60 kg vážící obr s 620 stavebními prvky v šasi má opět šířku 48 cm, výšku 28,5 cm a hloubku 46,4 cm.

WADAX Atlantis Reference DAC

Všechna zdrojová data pak končí v Atlantis Reference DAC, vladařském prvku celého řetězce WADAX – styl výše popsaných souputníků zůstává zachován, základní principy též. Tady vám centrální obrazovka ukazuje jen zdroj a rozlišení, knoflíky zase přepínají jednotlivé vstupy, dva jsou také pro ztlumení a přepnutí fáze.

Co do estetiky, můžete po každém boku postavit také monofonní blok napájecího zdroje, který je součástí dodávky. Atlantis Reference DAC tím získá ještě další rozměr – nejen fyzicky, ale i co do vizuální impozantnosti. Ostatně, každá jednotka začíná jako 320 kg hmoty, čítající pětici různých slitin, které jsou posléze opracovávány a skládány během zhruba 100 hodinového procesu.

Fakticky má Atlantis Reference DAC pět na sobě téměř nezávislých bloků – dva úplně oddělené napájecí moduly, každý kanál zvlášť a propojení prostorem pro budoucí rozšiřovací moduly mezi nimi. Sdružené je jen ovládání, zbytek je pečlivě separovaný na pravý a levý blok.

Neméně pečlivé je i vnitřní rozložení, sestávající z 23 desek plošných spojů v samostatných stínících klecích, které navíc umožňují do budoucna modulární upgrade. Pokud kterákoliv část systému už nebude splňovat aktuální standardy, může být vyměněna – a to právě jen ten jeden cílený kousek, nikoliv celek.

Pozitivní šílenství rodiny Guadalajarů se projevuje i ve všech ostatních částech konstrukce. Celý Atlantis Reference DAC stojí na nějakých pěti a půl tisících (!) diskrétních součástek. Fyzická i elektrická separace kanálů znamená pravověrné dual mono v symetrické konfiguraci.

A samozřejmě ani tady nesmí chybět implementace firemního feed-forward řešení MusIC Chip, tentokrát v třetí generaci se 128 bitovým rozlišením. Uvnitř dále pracuje 10 na míru navržených transformátorů s různými účely a firma se chlubí, že zbytkové rušení nepřesahuje v pásmu 1 – 100 000 Hz hodnotu 0,5 uV. To i díky 30 lokálním regulacím a pětistupňové regulaci DC napájení. Pro časování využívá firma svou vlastní technologii Zepto Reference s celkovou časovou chybou (jitterem) pod úrovní 12 femtosekund.

Mezi vstupy je USB (až 32 bit / 384 kHz a DSD256), dva koaxy, dvě BNC, dvě AES/EBU (vše 24 bit / 192 kHz), dále Native Wadax Reference Link, tvořený kombinací tří AES/EBU a jednoho RJ45, ale samozřejmě i vstup Akasa optiky.

Ne úplně běžná je možnost zvolit výstupní napětí na dostupných XLR konektorech ve třech stupních – 1 / 2 / 4 V, ale hlavně přizpůsobení výstupní impedance v krocích 0.4 / 7.4 / 7.5 / 8.2 / 8.3 / 8.7 / 8.82 / 9.84 / 10 / 28.57 / 30 / 46.15 / 50 / 66.67 / 75 / 600 ohm.

Firma nakonec neříká, jaký čip D/A převodníku tu používá, ani v jaké implementaci. Pouze mezi řádky se dočtete, že spoléhá právě na čip a nikoliv na nějakou vlastní diskrétní architekturu.

Hlavní šasi má opět šířku 48 cm, hloubku 46,6 cm a výšku 26,5 cm. Tu, stejně jako hloubku, sdílí s jednotlivými napájecími věžičkami, které mají šířku 18,2 cm. Kolik celá ta legrace váží, to se sice nedozvíte, ale už zmíněných 320 kg před opracováním něco naznačuje.

WADAX Atlantis Reference PSU

Ke každému z popisovaných komponent by správně – protože když hledáte tady, hledáte to nejlepší – mělo přináležet samostatné externí napájení, které sdílí designový jazyk jednotlivých komponentů. U Atlantis Reference DAC to řešit nemusíte, jinde ovšem ano.

V jedné věži najdete u Atlantis Reference PSU vstup, v druhé výstup, prostřední modul krom fyzického propojení zajišťuje ještě rozhraní k aktualizacím.

To nejdůležitější je, že – podle toho, co říká WADAX – nabízí tento napájecí zdroj prakticky dokonale nerušený stejnosměrný výstup. V pásmu 0,01 – 20 000 Hz míra šumu při plném zatížení nepřesahuje 100 nV.

Díky přední dotykové obrazovce můžete také do určité míry s napájením pracovat – vidíte fázi na vstupu i na výstupu a na obou nezávisle ji lze převracet.

Za váhu 45 kg může nejen šířka 48 cm, hloubka 43,5 cm a výška 26,5 cm, ale také na patnáct stovek použitých vnitřních součástek, zajišťujících filtraci, stabilizaci a vůbec optimalizaci napájení.

WADAX AKASA

Tady jen v krátkosti – ačkoliv můžete použít celkem standardní kabeláž, výrobce samozřejmě doporučuje sáhnout po prémiových kabelech. K dispozici jsou modely AKASA jako napájecí (červené) i signálové / optické (zlaté). Ty druhé pak v minimální délce 2,2 metru, protože WADAX říká, že právě na vzdálenost 2 a více metrů se ztrácí možnost vzájemného ovlivnění propojených komponentů.

Napájecí verze je vyrobená ze slitiny zlata a stříbra s dlouhými krystaly pro minimalizaci nečistot a nespojitostí v materiálu. Dále se prý pečlivě počítala geometrie zkrutu vláken, samozřejmě vhodný průřez to s ohledem na mechanickou odolnost i (ne)možnost indukce externího rušení. Také tady, stejně jako u optiky, najdete mechanicky extrémně komplexní konektor se známou koncovkou od Neutrik.

Poslech probíhal v showroomu dovozce na několika sestavách. Stálicemi byly YG Acoustics Sonja 3.3, sortiment kabeláže Stage III Concepts, switche Paul Pang nebo komplexní napájecí řešení Telos Monster Power Station. Jednou k tomu všemu zesiloval systém Ypsilon v bi-ampingu Aelius II / Hyperion, řízeném přes PST 100 MK2. Alternovala sestava Pilium Olympus / Kratos ze série Master Divine. V daném řetězci jsme slyšeli třeba Taiko Audio Olympus či WADAX Studio Player a další řešení.

Nevtíravě tepající, přesto však silný a výrazný základ v „Paper Trails“ newyorských elektroniků Darkside („Psychic“ | 2013 | Matador | OLE10355) se rozvinul do krásna, které se až těžko popisuje. Je to ten stejný, hebký, hladivý a nádherně působící styl Studio Player, ale znásobený a ještě o notný kus luxusnější. Charakter systému Atlantis Reference se svou okouzlující muzikálností promítl do všech variací sestavy a v každé konfiguraci podnítil chytlavost a líbeznost v mimořádné míře. Je to úplně poddajné, přesto naprosto jisté, neokázalé na straně jedné a působivé, obrovské a zcela uvolněně plynoucí. Artikulované temno není poměrově nijak přehnané a nedá se to říct jinak, než že je tu všechno. Pokud bychom to měli nějak shrnout, nejvýraznější je „analogový feeling“, unikátní ve svém vyznění a opravdu, opravdu pohlcující, kdy si chcete vychutnat další a další tón, užít si ho jako doušek nejlepšího vína. Mluvit o kvalitách tu nemá smysl – je to definitivně špičkový, přesný a dokonale zřetelný přednes, mnohem důležitější tu je charakter, pravdivý, přesto okořeněný tou spojitou, živoucí a dýchající líbezností.

„Trois Poémes“ v podání francouzské sopranistky Véronique Gens („Nuits“ | 2020 | Alpha | ALPHA589) vyzněla opravdu živě. Ono se to vlastně špatně popisuje, avšak ta kombinace velikánských proporcí (těžko říct, zda jsme někdy vnímali rozpřáhlejší prezentaci, jakkoliv se na tom samozřejmě podílí i zbytek řetězce, nejen WADAX), libozvučnosti a pocitu, že tady už opravdu nahlížíte do nezpochybnitelné reality. V čem Atlantis Reference exceluje nejvíc, to je vyvážení technické preciznosti s úplným odstraněním jakéhokoliv vjemu techniky. A tím dochází k pocitu fascinující přirozenosti a živosti v tom smyslu, že skutečně „přišli hudebníci“, použijeme-li známou větu Františka Krauta. Když budete chtít, můžete se pustit do rozborky nahrávky, hledat jemné nuance odražených dozvuků v pozadí (jsou tam), krátkých nádechů (jsou slyšet), všechno ale zaznívá s dokonalou spojitostí a nekonečnou grácií. Středy jsou pocitově na míle vzdálené dokonale měřícím, analytickým a formálně neutrálním přehrávačům svou úhlednou elegancí, která zůstává konstantní i napříč všemi změnami ve zbytku řetězce.

Na nejvyšších tónech v „My Favorite Things“ od Jihokorejky Youn Sun Nah („Same Girl“ | 2010 | ACT Music | ACT 9024-2) nás doslova uhranulo množství odstínů a jejich samozřejmost, ta nenásilná, přesto maximálně věrohodná forma, kov, který cítíte snad až na jazyku. Atlantis Reference tu mísí svou signaturu, přesto vyznívá ve výsledku fantasticky opravdově, ať už je to čímkoliv. Je to spíš jako kdyby celý soubor zdrojových komponentů fungoval ne jako převodník digitální formy na analogovou, ale jako transformátor technického záznamu na hmatatelnou skutečnost. WADAX přes vší představitelnou míru detailů dokáže eliminovat jakýkoliv případný zbytek jedovatostí v precizním záznamu. Netřeba řešit dozvuky, detaily či něco jiného – to je špičkové, protože to jiné být nemůže, jinak by si WADAX v téhle cenové relaci už nikdy ani neškrtl. Navíc i zde vnímáte libozvučnou krásu absolutní spojitosti, hladkosti a jemné, přesto velmi „přítomné“ elegance.

Dynamické pulsování kapely Duke Ellingtona se zpívající Ellou Fitzgerald v klasické bigbandové „Caravan“ („Verve Jazz Masters 4“ | 1994 | UMG | 00602455164940) mělo při zapojení WADAX ekosystému skutečně masivní sílu. Ne agresivní, ne tlačící, ne efektně dramatickou. Ale monumentálně velikou, plynoucí, nádherně nestrojenou. Dalo by se skoro říct, že Atlantis Reference hraje s překvapivou skromností – nic víc, než realistický obraz orchestru tu není, bez příkras, bez čehokoliv navíc. A zároveň bez limitů. Když se do toho opřou žestě, pronikají vámi se silou gama paprsků a hutností posuvu tektonických desek, přesto se to všechno děje s odzbrojující samozřejmostí. A když foukne sekce zasahující až do spodních oktáv, nekompromisně to zaplní celou poslechovou místnost, aniž by však zážitek sklouzl k pouhému zvuku – pořád tu zůstává živoucí hudba, bezprostřední a živá.

Už jsme zmínili, že Atlantis Reference disponuje zvukem tak velkým, že by snad mohl mít i vlastní gravitační pole. Jenže on třeba v „If You Could Read My Mind“ Gordona Lightfoota („If You Could Read My Mind“ | 2009 | nahráno 1970 | Warner | 075992745161) to navzdory všemu tomu dojmu nepůsobí uměle – spíš jaksi koncertně. I tady je feeling naprosto luxusní – hudba vás hebce obklopuje, nikam se nevnucuje a přesto se rozlévá do všech koutů. Pokud to tak můžeme říct, je systém Atlantis Reference nejkomplexněji a nejhladčeji hrajícím front endem, s nímž jsme se kdy potkali. Má hedvábnou grácii, přesto v ní jsou úplně všechny informace. Čisté, ne strohé, konkrétní, nicméně jemné, naprosto snadno čitelné, ale přesto poklidné a kulaté. Kytara je jednoduše kytara, hlas lidský a zřetelný. Banální popis prostě neumí vystihnout ten pocit z poslechu – opět se dá říct jen to, že všechny detaily z nahrávky jsou na správné místě, je nelimitovaně prokreslená a přesto primárně homogenně netechnická, naprosto „analogová“.

A prostor? „If I Could Sing Your Blues“ Sary K. („Play On Words“ | 1994 | Chesky | 090368027863) má díky péči Davida Cheskyho krásně načrtnutou hudební scénu, nástroje i zpěvačku zasazené do hloubky a velmi zřetelný ambient. WADAX – a to bylo poprvé, co jsem to tak slyšeli – posunul hranice stereobáze až za fyzické zdi místnosti. Ba dokonce máte pocit, že se v prostoru, kde sedíte, zhmotnila nová prostora s vlastními zdmi, od nichž se zvuky odráží a které ji definují a v pravolevé, předozadní, ale nakonec i vertikální ose. Výsledek nelze popsat nijak jinak, než naprosto „normální“, protože se při správné hlasitosti cítíte být ve stejné místnosti, jako Sara K. a její hudební společníky. A ne, není to extrémním fokusem, totální transparentností nebo nějakým jiným technickým atributem, nýbrž právě tím, že tyhle hodnoty vůbec na mysl při poslechu nepřichází.

„Ramblin‘ Gamblin‘ Man“ od Boba Segera a The Silver Bullet Band („Live Bullet“ | 1976 | Capitol | 0060255777458) je pravověrný rockový koncert, taková živá esence sedmdesátek. A v podání WADAX je to opravdu takové – rockový nápor skvěle nazvučeného živáku, ani stopa po únavnosti, přesto tah na bránu a prominentní pronikavost live vystoupení. Nic tu neřeže, nic není vynecháno, ani nahlas se neztrácí ta sladká příchuť muzikálnosti WADAX, intimní kontakt s muzikou. Nastřádaná atmosféra není nijak agresivní, přesto je všude a naprosto skvěle se to poslouchá, je to fantastický příklad toho, jak lze digitální signál udělat opravdu analogovým. Neskutečně zábavný zážitek…

Samostatný odstaveček si ale zaslouží závěrečný poslechový moment, kterým se stalo vložení kompaktního disku „Tannoy 85th Stereo Test Record“ od fantastických ABC Records. Tento disk začíná nahrávkou Bachovy nejslavnější „Tokáty a fugy, BWV 565“ s monumentálním zazvoněním v úvodu. Atlantis Reference Transport rozsvítil zážitek ještě o úroveň víc, než jak to dokázal už tak fantastický Atlantis Reference Server. Ač by si člověk myslel, že už „není kam“, tak přehrávač disků dokázal nabídnout ještě o notný kus lepší konkrétnost, masivnost a fyzičnost – jako byste stáli ve zvonici, kde zrovna odbíjí a pak se přesunuli do kostelní lavice, kde skrze vás prodýchává varhanní pedál, laděný ještě hluboko pod 20 Hz – a vy každý ten Hertz cítíte. Transport (pochopitelně v sestavě s Atlantis Reference DAC a extrémními kabely) patří do královské kategorie. Těžko vylovit z paměti víc než jeden dva další transporty, které by vzbudily tolik husí kůže jako právě Atlantis Reference Transport.

Stejně tak intenzivní a nádherně emotivní byla ale i „Amazing Grace“ Randyho Owena nebo poněkud temná „Jacob’s Dream“ Alison Krauss. A razantní bicí v „Jazz Variants“ skupiny The O-Zone Percussion Group zní průbojně, autoritativně, všechno má své místo i čas. Přehrávání stříbrných kotoučků je tedy bezkonkurenčně fantastický zážitek, u nějž snadno ztratíte všechen pojem o čase a prostoru.

Jistě, v ceně okolo nějakých 15 milionů korun za zdrojový komponent, schopný přehrávat všechny možné streamy i CD / SACD tak nějak očekáváte, že všechno bude fungovat. A jaksi že to bude fungovat dobře. Což všechno sestava komponentů Atlantis Reference a kabelů Akasa splňuje. Samozřejmě, že ano. Jsou to luxusně vyrobené komponenty, stejně tak naprosto hladce fungují – ale opět, to není nic, co byste za tuhle abstraktní částku nečekali. Nicméně faktem je, že prožitek při jejich poslouchání zůstával konstantě úžasný a to bez ohledu na prohazování dalších částí sestavy. Jako kdyby WADAX Atlantis Reference dokázal protlačit muziku v plném formátu skrze cokoliv, co v řetězci následuje. Od ostatních über high-endových řešení se pak liší zejména tím, že dbá na analogovost výstupu, na spojitou, barevnou, plnokrevnou formu, jíž rozprostře nejen ode zdi ke zdi, ale dokonce ještě dál. Vytvoří skutečně svébytný, neomezený a autenticky působící prostor, do kterého vás začlení a vygumuje okolní svět, takže zůstáváte v intimním kontaktu s hudbou a nevnímáte ani čas, ani místo. WADAX Atlantis Reference je vskutku referenčně muzikálním zdrojem signálu. Naprosto neortodoxním skoro po všech stránkách. Je to pochopitelně hračka pro pár vyvolených, přesto vzpomínka na poslech patří mezi ty, které nikdy nevyblednou…

EUR 203 000,- - Atlantis Reference DAC (řídící jednotka + napájení)
cca Kč 4 950 000,-

EUR 84 100,- - Atlantis Reference Server
cca Kč 2 050 000,-

EUR 150 700,- - Atlantis Reference Transport
cca Kč 3 670 000,-

EUR 64 600,- - Atlantis Reference Power Supply (pro 1 komponent)
cca Kč 1 570 000,-

EUR 25 900,- - Akasa DC Reference 1 m (napájecí kabel)
cca Kč 630 000,-

EUR 11 700,- - Akasa DC Optical 2,2 m (signálový kabel)
cca Kč 285 000,-

Orientační souhrnná cena použité zdrojové sestavy je cca Kč 15 000 000,-.

FOTOGALERIE

• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
•  

--- --- --- --- ---

POUŽITÝ PLAYLIST: https://tidal.com/playlist/6860b6ba-139a-41fa-81b5-6d65e2825c34

--- --- --- --- ---

KLADY

+ fenomenální SACD transport

+ maximalistická konstrukce typu „na ničem jsme nešetřili“

+ Rolls Royce světa signálových zdrojů – kvalita, výkon i luxusní noblesa v unikátně pojatém balení

+ ultimativní pocit barevné přirozenosti

+ monumentální rozměry zvukové scény

+ „live“ proudící energie, byť naprosto elegantně kontrolovaná

+ rychlé a stabilní reakce, stejně jako široké a snadné možnosti nastavení

+ etalon muzikálnosti

ZÁPORY

- cena už je pouze shluk čísel s abstraktní hodnotou

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Dream Audio | www.dreamaudio.eu