Značka Copland se věnuje výrobě stereofonních zesilovačů již od roku 1984, dominantní částí jejich portfolia jsou pak okouzlující výrobky postavené na bázi elektronek. Nejnovější přírůstek do rodiny, základní model CSA70, nicméně kráčí jinou cestou – ačkoliv na první pohled vypadá identicky jako vyšší modely, uvnitř nenajdete jedinou elektronku.

Když už jsme řekli, že CSA70 je vizuálně stejný jako vyšší modely, znamená to hlavně použití charakteristických výrazných potenciometrů v symetrickém rozložení kolem centrálního kruhového prvku, indikujícího zvolený vstup. Velmi pěkně opracované otočné prvky ční neobvykle daleko dopředu a mají příjemně jemný, klidný chod.

Mimo zmíněného je na čelním panelu ještě červená „kulička“, kterou se zařízení spouští, je tu maličký krokový přepínač, kterým se volí použité digitální rozhraní (tedy je třeba lehce komplikovaněji hlavním voličem najít digitální rozhraní obecně a malým přepínačem zvolit konkrétní vstup) a jako příjemný bonus najdete v protilehlém rohu 6,3 mm výstup na sluchátka. Celé zpracování je pěkné a nese se v duchu severské čistoty.

Zadní panel přístroje je pak velmi organizovaný – nahoře uprostřed jsou dva páry reproduktorových výstupů, vše ostatní je uspořádáno přehledně pod nimi. Mezi konektory je spousta místa a je tak příjemné s nimi pracovat. Jsou tu tři páry cinchových linkových vstupů, jeden regulovaný a jeden linkový výstup a jeden pár cinchů pro připojení gramofonů s MM přenoskami.

Další blok patří digitálním rozhraním – začíná Bluetooth anténkou (v konkrétním testovaném kuse ale nebyl modul osazen) a pokračuje ke dvěma optickým a jednomu koaxiálnímu vstupu, které doplňuje USB port pro spojení s počítači. USB je pojato velmi seriózně – k napájení používá sekundární vinutí z transformátoru a má také vlastní napájecí zdroj. Jde o modifikovaný populární modul Amanero, poskytující rozlišení 24 bit / 192 kHz pro PCM signály.

Nejzásadnější změnou oproti vyšším modelům je nižší specifikace napájecího zdroje a nově navržený předzesilovač – tam „normální“ Copland používají elektronku, CSA70 zůstává konzervativněji u polovodičů. V koncových stupních pak vychází z obvodů CSA100 a CSA150. Copland se chlubí tím, že vymyslel způsob zapojení zpětné vazby, který je účinnější a rychlejší, než jak jej běžně používá konkurence. Dalším z velkých benefitů by měla být také stabilita zesilovače až do zátěže 2 ohm, takže by jej mělo být snadné použít i u komplikovaných reprosoustav.

Kompletní obvodové řešení se vešlo na jedinou desku plošných spojů, pro regulaci hlasitosti je zvolený klasický mechanický potenciometr, tedy žádná digitální řešení.

CSA70 – jak už název napovídá – nabízí výstupní výkon 70 Wattů na kanál do 8 ohm, frekvenční odezvu 10 – 200 000 Hz (-3 dB) a hodnotu celkového harmonického zkreslení pod 0,01%, přičemž odstup signálu a šumu je lepší než 90 dB.

Za zmínku stojí ještě to, že CSA70 je běžně velkým strojem – na šířku má standardních 43,5 cm, do hloubky 37 cm a na výšku 13,5 cm, kdy se ale nemalou měrou podílejí velké a robustní nožky. Váha přístroje je signifikantních 13 kg.

CSA70 jsme poslouchali jak ve „stolní“ sestavě místo Grandinote Shinai (přes RME ADI-2 DAC FS / Roon a KEF LS50 Meta na kabeláži ZenSati Authentica, InAkustik a WireWorld), tak v hlavní sestavě, kde Copland nahradil dělený zesilovač Norma Revo SC-2 LN / Revo PA 160 MR a to přes Métronome DSC1 a Xavian Quarta Evoluzione. Napájelo se přes GMG Power Harmonic Hammer 3000P a Nordost Valhalla 2, propojeno bylo kabely Nordost Heimdall 2 a síťovou část řešily komponenty SOtM v nejvyšší variantě. Detaily sestav si můžete prohlédnout v pravém sloupci -->.

Kontrabas v „Cantata Con Mina“ od Miny De André („La Canzone Marinella“ | 1997 | Ricordi | 7432153879-2) byl velmi pevný, autoritativní, zároveň i krotký, nijak přehnaný v objemu nebo záměrně nabubřelý směrem k působivosti. Je to civilnější podání, než jaké nabízí lampové Coplandy, ale na danou cenu pěkně disciplinované a zarovnané. Oproti vřelému základu elektronkových kolegů působí CSA70 vysloveně neutrálně, je v něm ale stále stopa uvolněné houpavosti, když nástroj brnkne, není suchý.

Dotek coplandovského tepla a příjemnosti zněl také pod vokálem Madeleine Peyroux v „Blue Alert“ („Half the Perfect World“ | 2006 | Rounder | 0602517032798) – dominantní vjem je ale opět spíše až neutrální čistota a pevný „stisk“ tranzistorové kontroly, takže hlas samotný je dobře vydělený z hudebního dění a je v něm dobrý řád, jakkoliv třeba přes sykavky doladěný lehkou jemností tak, aby netahal za ucho ani při vyšší hlasitosti, které je Copland mimochodem plný – v praxi jsme využívali tak možná první třetinu chodu potenciometru.

Rozjařený cinkot činelů v jadrné „Deceptively Yours“ od Norah Jones a Petera Malicka („New York City“ | 2003 | Koch | 0099923867821) byl pěkně prokreslený, přitom ale v objemu takový decentní, klidnější i z celkového pohledu. Je to takové audiofilské podání výšek, akcentující nad jásavou barevností detail, texturu a dozvuk. Snad ale i díky tomu se nemusíte bát i vyšší hlasitosti nebo kompromisních nahrávek, jedovatost v nich není.

Ravelovo „Boléro“ v podání Seii Ozawy a Boston Symphony Orchestra (1974 | Deutsche Grammophon | 415 845-2) je gradující a pozvolna se nadechující čtvrthodinová skladba, Copland jí dokáže dobře držet pohromadě a orchestr má dostatek energie. Zajímavé je, že jak se skladba blíží k finále, tak i při vyšší hlasitosti zůstává Copland klidný a bez nervozity, hodně nahlas i na průměrně citlivých reprosoustavách znamenalo dotknout se tak zhruba třetiny rozsahu dostupné hlasitosti. Nečekejte od CSA70 rachotivý, mohutný zvuk, tady se hraje na disciplínu, kontrolu a klidné rozvrstvení hudebního dění.

Dobrou formu měla i „Serenade for wind and strings in D minor, B. 77 (op. 44)“ Antonína Dvořáka (Neville Marriner / Academy of St. Martin in the Fields | 1981 | Philips | 400 020-2) – v pokojené, nenásilné a uhlazené podobě najdete solidní množství detailů, hudba je ale hlavně důstojně rozvrstvená, pěkně čistá a přitom velmi nenápadná, kolik informací hudba obsahuje, to zjistíte až když se do ni soustředěně zanoříte, CSA70 je prostý efektů a zdůrazňování.

„My Old Flame“ Boba Jamese a Davida Sanborna („Quartette Humaine“ | 2013 | OKeh | 88765484712) se také nesla v onom duchu jisté nenápadnosti, kterou doceníte tím víc, čím hlouběji se ponoříte do poslechu – na první dobrou se zdá být scéna „normální“, ale pak jako když koukáte do ustalující se vodní hladiny, tak začnete vnímat předozadní prostor, přirozené oddělení jednotlivých nástrojů a také dobrou šířku scény, která je uspořádaná s klidem a civilní přirozeností.

Jestli jde „malý“ Copland v něčem ve stopách svých elektronkových sourozenců, je to v rockové „Many a Little“ od September („Many a Little“ | 1995 | Tripple | TRIPPCD1004) grip a rytmická sebejistota, třeba basová linka je opravdu pěkně pevná a hudba šlape. Je to méně efektní a méně nasycený přednes, než mají elektronkové modely, nevrhá se dravě do hudebního materiálu, ale přesto mu živost neschází, zejména díky oné dobré kontrole. Hudba pak zní v praxi tak, jak ji do zesilovače naservírujete, i když CSA70 není nemilosrdným analytikem, dá vám najevo co a jak.

Nový malý Copland se na první pohled drží firemních tradic, nabízí pěknou škálu konektorů a to všechno za atraktivnější cenu, než bylo doposud u značky zvykem. Na pohled druhý (a poslech první) to zároveň je a není Copland – je v něm dostatek firemního charakteru, aby poslech zůstal příjemný, na druhou stranu stojí nohama mnohem více na zemi a je neutrálnější, než modely vyšší. Co překvapí, to je navzdory subjektivnímu dojmu ze spíše průměrné papírové hodnoty výkonu schopnost i s méně citlivými reprosoustavami těžké váhy (míněno proti Coplandu) zacvičit bez výraznějšího pocitu omezenosti. Copland CSA70 se drží disciplinovaného, organizovaného projevu, má dobrou kontrolu a celkově příkladně vyvážené pojetí, které dělá čest i ve sféře dospělého hi-fi.

Kč 79 990,-

FOTOGALERIE

FOTOGALERIE - VNITŘNOSTI

--- --- --- --- ---

KLADY

+ „uživí“ i veliké reprosoustavy

+ pořád „coplandovský“ zvuk, i když bez elektronek

+ umí hrát řádně nahlas bez pocitu blížícího se limitu výkonu

+ dobře rozvržená konektivita (i když streaming by ho proměnil na super atraktivní nabídku)

ZÁPORY

- je pravda, že ta charakteristická vřelá lehkost u elektronkových modelů je ještě hezčí

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Tykon | www.tykon.cz 

fSdílet

Tweet