
Série R je ozdobou výrobního katalogu „vysokohorských“ Ayre Acoustics z coloradského Boulderu. Dá se říci, že jde o produkty koncipované bez ohledu na finální cenu – celá řada má vlastně jen tři modely. Předzesilovač, stereofonní koncák a zejména monobloky MX-R Twenty, tedy to nejlepší zesílení, které Ayre nabízí. Nakonec je tento model na trhu už nějakých 12 let (od 20. výročí firmy, proto to „Twenty“ na konci), to je i na high-end dlouho a určitě to něco znamená.
Tyto koncové stupně nezkouší zapůsobit dramatickými šasi, monumentální váhou nebo extrémním výkonem, vyžadujícím instalaci domácího jaderného mikroreaktoru. Nicméně jde o luxusní design v bezešvém, precizně opracovaném šasi ladných tvarů. Žádné velké výmysly, pár zkosených hran, zapuštěná stavová dioda (sloužící zároveň jako spínací tlačítko), v zadní části podlouhlého těla spousta větracích průřezů a to je vše.
Ani na zadním panelu nenajdete nic okatého. Středobodem je XLR vstup (žádný jiný k dispozici není), vpravo napájecí zásuvka běžného formátu, vlevo netypické reproduktorové výstupy s možností přitažení šroubovacím mechanismem. Ještě se sem vešly dvě patice „telefonních“ konektorů pro komunikační standard AyreLink, jímž lze sjednotit ovládání celé firemní sady.

Výrobce říká, že při návrhu svého top modelu si vyhrál úplně se vším. S délkou signálových drah, dokonce s orientací jednotlivých součástek vůči sobě. Každopádně celková konstrukce je poctivá. Lineární napájecí zdroj má dvě toroidní trafa, obvodové řešení je plně symetrické, nemá žádnou zpětnou vazbu ani vazební kondenzátory, na vstupu je pak proprietární vysokofrekvenční filtrace Ayre.
Součástky jsou taktéž pečlivě vybírané, pokud ne rovnou zakázkové. To platí pro odpory, polystyrenové kondenzátory i pro materiál desek plošných spojů. Všechny komponenty jsou mimochodem umístěné ve zvlášť vyfrézovaných vnitřních komorách – celé šasi vyjma přístupového otvoru je z jediného ingotu, zpracovaného na CNC.

Za zmínku stojí aplikace několika vlastních technologických řešení. Výše popsané napájení nazývá výrobce AyreLock. Cílem je „uzamčení“ výstupního napětí pomocí diskrétních proprietárních regulátorů. Dále je tu ještě obvod EquiLock, řídící zisk zesilovače. Kaskódová topologie pomocí tranzistorů EquiLock stabilizuje provozní parametry tranzistorů následujících, čili vytváří optimální linearitu provozu.
Na výstupu pracuje osobitá konfigurace obvodů Double Diamond. Stojí na nijak exotické koncepci emitorového sledovače, pracující v nejlineárnějším bodě tranzistorů, nezesiluje napětí, ale jen proud a je odolný vůči proměnlivosti zatížení. Celkem se tu používají tři navazující bloky. Jde tedy o řešení vyžadující docela dost součástek, aby mohlo fungovat jako koncový stupeň.

Výsledkem toho všeho je poctivý výkon 300 Wattů do 8 ohm a přesný dvojnásobek do zátěže poloviční. Zisk zesilovače činí 26 dB. Zajímavá je vstupní impedance 2 Mohm, ale i pracovní frekvenční rozsah od DC úrovně do 250 000 Hz. A taky neobvyklá „neekologická“ spotřeba – už ve standby režimu polyká jeden monoblok 45 Wattů, po zapnutí i bez signálu minimálně 120 W.
Při tom všem nejsou MX-R Twenty zběsile velké ani těžké. Mají šířku 28 cm, hloubku 48 cm a výšku jen 9,5 cm, jeden kus váží racionálních 23 kg.

Poslech probíhal v hlavní sestavě, tedy na Métronome DSC a s předzesilovačem Norma Revo SC-2 LN. Porovnat jsme mohli krom Norma Revo PA 160 MR také s Linn Klimax Solo 500. V systému je mnoho různého příslušenství – jmenujme třeba kabely Nordost Valhalla 2, Nordost Heimdall 2, KrautWire Super Symetric Gold či Voodoo Labs Dark Matter. O zbylých se dozvíte ze seznamu v pravém sloupci -->. A poslouchalo se samozřejmě na KEF Blade One Meta.
„Paper Trails“ od newyorských elektroniků Darkside („Psychic“ | 2013 | Matador | OLE10355) má takový pohodový rytmus, lehce temné ladění a notně hlubokou tepající basovou linku. MX-R Twenty poskytují enormní výkon, který cítíte v jejich rezervě, v tom, jak stabilně tlačí ty hluboké noty jednu za druhou, aniž by došlo k záchvěvu nejistoty. Jen málokdy pak vytéká z velkých Blade tak mohutná temnota – není to přímo hutné vyvážení s nějakým zdůrazněním, ale spousta síly v kombinaci s uvolněností nevyčerpatelné rezervy. Když se elektronické spodky rozhodnou, že zabrousí velmi nízko, zesilovače jsou naprosto stabilní, neztrácí příjemnou kulatost a nedochází k tlaku ani nervozitě. Systém s MX-R Twenty basoval pocitově neomezeně, hloubky jsou napjaté a kontrolované, přesto zejména pohodové. Žádný silný tlak – jen obestírající temno, syté, hutné, vláčné a poddajné, přitom s nenucenou definicí noty za notou.

Školený operní soprán Véronique Gens v „Trois Poémes“ („Nuits“ | 2020 | Alpha | ALPHA589) protlačí MX-R Twenty s až jistou nenápadností – žádný efekt mohutného výkonu, žádná analytičnost, naopak jemný, lehce hedvábný, přirozený, elegantně nenucený přednes. Jistě a bez potíží rozumíte, vokál zůstává integrální součástí hudebního celku, není to moderně efektní zvukový projev, naopak velmi „tradiční“. Přesto čistý, přesto samozřejmý, přesto všestranně high-endový. A zároveň vlastně největší síla Ayre tkví v tom, jak snadno se dá výstup poslouchat – je tu intimita, atmosféra, klid, stejně jako jistota.
„My Favorite Things“ jihokorejské zpěvačky Youn Sun Nah („Same Girl“ | 2010 | ACT Music | ACT 9024-2) je plná jemných, elegantních vysokých tónů. Ayre jim dává zdravou plnost, vyplněná těla a přitom bezchybnou hladkost. Žádné artefakty, žádná techničnost, žádné efekty. Čím déle posloucháte, tím více na vás působí magický dotek MX-R Twenty – jemnost a klid, ale nádherná znělost, podtržená skvělým rozlišením, jakkoliv nenápadným. Je to prostě epitomé zvukové kultivovanosti.

Možná byste čekali, že tak robustní výkonová zásobárna bude znamenat také masivní, zaplavující zvuk. Ale ono ne… Naopak technické prostředky, které mají MX-R Twenty k dispozici, fungují výhradně k zajištění plynulosti, stability a „flow“. Ellingtonovo provedení jazzového standardu „Caravan“ v čele s Ellou Fitzgerald („Verve Jazz Masters 4“ | 1994 | nahráno 1957 | UMG | 00602455164940) nádherně vyvěrala do prostoru – ani špetka stresu, ani dotek nejistoty, všechno zurčí s lehkostí a jistotou, plnokrevné, ale naprosto nepřehnané. Kde s nejvíc projeví kvality MX-R Twenty, to je tichoučký poslech. Zesilovače totiž zní naprosto stejně, ať už nastavíte úroveň kamkoliv zrovna potřebujete – i tiše dokážou zprostředkovat ten správný pocit kontrastu a rozhýbávat reproduktory přesně jak je třeba. Aniž by při tom všem ale výsledek ztratil tu uvolněnou noblesnost.
Kouzlo MX-R Twenty září nejjasněji v tom, kterak má všechno a vždy své místo. Je to až „analogová“ spojitost, časová, prostorová, komplexnost je podaná naprosto nenuceně. Milá „If You Could Read My Mind“ ze stejnojmenné nahrávky kanadského písničkáře Gordona Lightfoota (2009 | nahráno 1970 | Warner Bros. | 075992745161) se rozvíjí jako poupátko – zcela uvolněná, poklidná, s šarmem vysoké třídy. Těžko hledat informaci, kterou by zesilovače ze záznamu nepředaly. Je tu všechno, komplexní obraz ale nepoutá pozornost žádnou jednotlivostí, nic nezdůrazňuje, struny jsou prostě kovové, hlas lidský, smyčce se rozlévají v pozadí nebývale snadno. Žádná snaha, jednoduše to plyne, hladké a velice příjemné.

Už jen to, že jde o monobloky, má blahodárný vliv na podání hudební scény „If I Could Sing Your Blues“ Sary K. („Play On Words“ | 1994 | Chesky Records | 090368027863). Nicméně čím víc se vposloucháváte do zážitku, tím víc cítíte, že reprodukce má skutečně skvělou disciplínu, jasný obraz a naprosto realistickou, učesanou podobu. Je tu znát i rozdíl vzdálenosti zpěvaččiných úst a strun kytary od nahrávacích mikrofonů, právě na takových přirozených barvách je cítit skvěle přirozená tonalita a umění je vystihnout opravdu, opravdu realisticky. Co se týká plasticity, je to scéna veliká, ale ne uměle předimenzovaná, jde o takový intimní, civilní koncert, byť skutečně high-endově vyvedený.
Živé provedení „Ramblin‘ Gamblin‘ Man“ (Bob Seger & The Silver Bullter Band | „Live Bullet“ | 1976 | Capitol | 00602557774658) měla mohutný, intenzivní basový základ, plynulou, nevtíravou, ale přesto pevně držící rytmiku, stejně jako vysokou míru kultivovanosti. Zvuk samotný působí zcela nenuceně a má v sobě něco starosvětsky „analogového“, jakousi spojitou, moc příjemnou bohatost. Nepumpuje ani netlačí, všechno tak libozvučně, snadno a s rezervou odsýpá. Ayre umně vede hudební linky, ve všem je pořádek a na tak v high-endovém světě maličké stroje má všechnu jistotu, kultivovanost a jemnou muzikálnost, která je třeba. Není to „moderní“, utažený, skálopevný projev, to zase ne, ale je rozhodně výtečně příjemný.

Top modely koncových zesilovačů MX-R Twenty od coloradských klasiků high-endu nejsou tak úplně jako jejich nižší produkty. A nejen tím, že je dalece převyšují v „ceně za kilo“. Od spíše zvukově nabušených sourozenců se totiž liší hlavně úplným a dokonalým uvolněním – jistěže je tu všechno, samozřejmě, že vyznívá dynamika, ale je to hlavně ta lehkost a citlivá jemnost, co je pasuje na pozici „best of Ayre“. Hodně vstřebávají charakter předřazených komponentů, stejně jako přirozeně ukazují tu kterou nahrávku. Dodávají mnohem spíše potenciál, než vlastní interpretaci – kde je třeba, tam drží, vždy a za každých okolností, činí tak v klidu a s nadhledem, ani extra vysoký výkon nenabízí jako charakterovou vlastnost, ale jen jako pocit rezervy v pozadí. Je to vlastně trochu jiný přístup, než ten moderní, který chce jasně pojmenovat kvality: „perfektní výšky“, „brilantní dynamika“, „fenomenální rozlišení“ apod. Tady jde o holistický pohled na hudbu, o organickou nenucenost a z toho plynoucí muzikální eleganci. Tedy ne o jednotlivosti, ale o vyváženost celku. Ayre MX-R Twenty jsou přirozené, dospělé monobloky pro zralé a zkušené posluchače, kteří už nepotřebují ke spokojenosti žádný efekt.
EUR 57 600,- / pár
cca Kč 1 400 000,- / pár
FOTOGALERIE
https://www.hifi-voice.com/testy-a-recenze/zesilovace-vykonove/6549-ayre-mx-r-twenty#sigProIddaa9ebac54
--- --- --- --- ---
KLADY
+ skvělé zpracování
+ kompaktní rozměry
+ udržují stabilitu a prokreslení včetně dynamiky i potichu
+ vynikající schopnost „trefit“ tonalitu akustických nástrojů a hlasů
+ naprostá nenucenost a uvolněné plynutí zvuku
ZÁPORY
- terminály Cardas nejsou moc pohodlným řešením
- cena si tedy nebere příliš servítky
--- --- --- --- ---
DOVOZCE: AudioEgo | www.audioego.com




















































