Relativně mladá severská manufaktura reprosoustav Raidho Acoustics z Jutského poloostrova rozhodně nešetří sebevědomím. Jejich cílem je prý prostě a jednoduše vyrábět nejlepší kdy navržené reprosoustavy. Dánové dnes nabízí tři řady reprosoustav, všechny ovšem snadno poznáte podle typických zakloněných tvarů, štíhlosti a bezmála „žiletkové“ šířky. Trochu úkrok stranou představuje v tomto nejmladší model TD3.8, který je podstatně robustnější.

To nicméně nezměnilo základní firemní křivky, které jsou aplikované i na ozvučnici TD3.8. Znamená to zejména téměř půlměsícovité zakřivení čelní stěny, poskládané ze šesti samostatných přišroubovaných panelů. Přináší to však i to, že směrem vzad se ozvučnice zužuje díky podkovovitému půdorysu a že zadní plocha je stále velmi štíhlá, jakkoliv už se sem vejdou reproduktorové terminály v konfiguraci vedle sebe.

TD3.8 vypadají relativně robustně a to ještě zvolené tvary skutečné proporce umně skrývají. Reálně ozvučnice dorostly na 142 cm, šířku 44 cm a hloubku 61 cm udává výrobce včetně do stran vyčuhujících bytelných nožiček, samotné skříně zaberou zejména v šíři o něco méně místa. Přesto však jeden kus váží zřetelných 75 kg. Raidho nicméně nehovoří o tom, jaké materiály jsou použity. Podle všeho jde ale o běžný dřevěný základ ozvučnic s bohatým vnitřním zpevněním a kovové plochy, do nichž jsou namontovány měniče.

Osazení TD3.8 je imponující. V horní části v hlavní akustické čočce je v D’Appolito rozložení umístěna dvojice středotónových membrán kolem páskového tweeteru, pod tímto blokem pumpují energii dva větší měniče basové. Na zadní stěně se nachází celkem tři výdechy basreflexových trubic, natěsnané v horní části skříně.

Nejvyšší frekvence vyzařuje firemní páskový reproduktor v uzavřené pracovní komoře. Tenoučká fólie s váhou pod 0,02 gramu je poháněna polem neodymových magnetů, pro tento model ještě zesílených, takže už tak nízké zkreslení prý firma stlačila o dalších neuvěřitelných 35 dB (alespoň to udává v popisu produktu, jakkoliv bychom z naší strany tipnuli, že reálnějších by bylo třeba 3,5 dB).

Druhé pásmo zastupují dvě kónické membrány o průměru pěti palců s výraznou středovou krycí kopulkou, naznačující přítomnost silných magnetů (přes 1,1 Tesla). Pohání je tradiční firemní systém neodymových magnetů ve dvou řadách, dovolujících optimální odvětrávání pohybové sestavy. Kónus membrány je zcela nový. Jedná se o pět vrstev z tantalu a diamantu, aby bylo dosaženo co nejnižší hmotnosti a přitom perfektní pevnosti. Stejnou konstrukci, stejný systém kmitacích cívek i magnetů a stejné membrány, jen ve velikosti osmi palců, pak používá i dvojice basáků.

Inovovaná je prý i frekvenční výhybka s přechodovými frekvencemi na 400 a 2 400 Hz, která používá proměnlivou strmost filtrů.

Výsledkem všech těchto nákladných postupů je frekvenční rozsah 24 – 50 000 Hz, vyšší citlivost 89 dB a jmenovitá impedance 6 ohm, ovšem s přiznaným propadem na 4 ohmy kolem 120 Hz.

Raidho TD3.8 jsme poslouchali v pražském studiu AV Center, kde jim byl předřazený poctivý systém ve dvou variantách. Hrálo se přes T+A PA 3100 HV a MP 3100 HV, alternativně pak s přidanými koncovými stupni McIntosh MC901. Propojeno bylo kabeláží AudioQuest z vyšších pater, z nichž stojí za zmínku zejména bi-wiringové zapojení reprosoustav přes modely ThunderBird ZERO a ThunderBird BASS. Ke srovnání jsme měli B&W 801 D4, jakkoliv jsme v daném prostoru a na dané sestavě slyšeli už řádku dalších reprosoustav.

Basový základ z „Fine and Mellow“ od Evy Svobodové a Luboš Andršt Acoustic Set („Kaleidoskop“ | 2022 | Audio Video Show Praha | AVS2022) byl utažený a přesný, není to však nějaká tvrdá autorita, ale poklidná samozřejmost s výrazným nadhledem. Každý tón je prostě přítomný a má korektní podobu. Nezdá se, že by basu bylo nějaké ohromné množství, nic se tu nepřehání, respektive poměrně výrazně reagují reprosoustavy na charakter připojené elektroniky – třeba s McIntoshem objem a energii zásadně přibudou, ale pořád jde o reprosoustavy upřednostňující přesnost nad množstvím. Tam, kde se v nahrávce sejde basa s bicí soupravou kolem stejné frekvence, tam TD3.8 ukazují svůj potenciál a bas v ten moment energeticky rozkvete, aniž by se však změnila ona nenápadná samozřejmost. Reprosoustavy jako kdyby jen podávaly tóny přesně v tom tvaru, jaký dostanou od zesilovače a z nahrávky.

V oblasti středů bylo na hlasu Štefana Margity v árii „Dalla sua pace“ („Kaleidoskop“ | 2022 | Audio Video Show Praha | AVS2022) znát výtečnou transparentnost. V obou variacích sestav byl zvuk jasný, stejně jako už umí ukázat vokál včetně pocitu těla a vzduchu, které zpěváka obklopuje, je to velmi plastické a podané v celé nádheře. Srozumitelnost je absolutní, navíc zvládají reprosoustavy bez jediné známky stresu celý Margitův tenorový rozsah. Dalo by se říct, že tu působí velmi lidsky, jejich vlastní charakter je téměř neznatelný, umí ustoupit do pozadí a nechat proniknout charakter elektroniky a nahrávky. Pokud jsme jim dokázali přiřadit nějaký styl, pak je to do jisté míry zklidnění a urovnání hudebního dění, které tak působí velmi civilně.

K výškám není co namítat, jejich rozlišení, transparentnost i kontrola patří na úroveň absolutní světové smetánky a rychlost, s jakou páskový výškáč vysoustruží každou nuanci v živém záznamu Decziho „Morgan“ („Kaleidoskop“ | 2022 | Audio Video Show Praha | AVS2022) je působivá. Každé cinknutí činelu je naprosto jasné a super konkrétně podané, i tady ale vládne civilnost, žádné zvonění, zdůrazňování, je to zvuk vlastně až nenápadný. Přestože cítíte, že je to typický rychlý zvuk páskového měniče, nemáte na rozdíl od mnoha jiných konstrukcí pocit, že by energie výšek byla nějak předřazená, integrace je vynikající. Zato se zdá, že kovová plocha činelů je skutečně na dosah a hraje v bezprostřední blízkosti, takže se můžete kochat krásně zaznamenanými texturami, je to velmi analytické a zároveň zcela netechnicistní.

TD3.8 jsou poměrně rozměrné reprosoustavy, takže můžete tak nějak podvědomě čekat velký, dominantní a dramatický zvuk, zejména u orchestrálních děl jako je Tomáškova „Agnus Dei“ z „Requiem in C minor“ („Kaleidoskop“ | 2022 | Audio Video Show Praha | AVS2022). Je až nečekané, jak „skromně“ se TD3.8 prezentují, hrají zcela bez výstřelků, absolutně prosté jakéhokoliv zdůrazňování nebo předvádění se, takže slyšíte vysloveně jen a pouze to, co vám dokáže dát váš systém. Je tu civilní řád s bezmála studiovou neutralitou. Potenciál reprosoustav ukazuje také to, jak v klidu a naprosto nenuceně podávají i ty nejvýraznější špičky a jsou prakticky lhostejné k hlasitosti – ani v úrovních nad 100 dB se nezměnilo nic krom úrovně akustického tlaku. Na druhou stranu je také extrémně důležité, jaký systém připojíte – T+A byl technicky brilantní, ale v této kombinaci se ta správná dynamická jiskra zažehla až po připojení MC901.

Podání jakékoliv nahrávky je u Raidho fantasticky samozřejmé, s naprostým klidem ukazují obraz toho, co do nich vtéká – nijak ho nepřibarvují a dostanete tak plnou míru toho, co si pouštíte. Máte-li hezkou nahrávku, jako je „Elias“ Ivana Koreného („Kaleidoskop“ | 2022 | Audio Video Show Praha | AVS2022), tak je to samozřejmě potěšení. Přednes plyne s organickou spojitostí, v tak velkém nadhledu, že působí skutečně nenápadně až uhlazeně, ale když se na to zaměříte, vnímáte jeden každý detail. Zajímavé jsou proporce zvuku, rozhodně větší, než je běžný standard, což dále usnadňuje čitelnost a zlepšuje přehlednost. Za žádných okolností pak nemáte navzdory zřetelně parádní kontrole a špičkové přesnosti pocit, že by se tu objevovala nějaká tvrdost nebo techničnost, jakákoliv vtíravost nebo efekt – co do zvuku Raidho nevnesete elektronikou nebo nahrávkou, to tam není. Mohou tak ale působit leckdy tak, že by jim špetka průbojnosti a vášně navrch neuškodila. Fakticky však slyšíte všechno, včetně pohybu prstů těsně před domáčknutím strun a vnímáte i takový ten neurčitý pocit pohybu vzduchu, což je objektivně hodně vysoko nasazená laťka.

Prostor ve Vivaldiho „Concerto No. 2 in G minor“ z „Čtvera ročních období“ v podání Virtuosi di Praga pod vedením Oldřicha Vlčka („Kaleidoskop“ | 2022 | Audio Video Show Praha | AVS2022) nejde popsat jinak, než jako rozsáhlý ba až rozlehlý, volný a přitom stále dobře spojitý. Do prostoru mezi reprosoustavy, ale i kousek za jejich vnější hranice a hluboko za ně se rozprostírá jako výkladní skříň hudební scéna nahrávky s vynikajícně uspořádanou lokalizací jednotlivých nástrojů. Je to zvuk velmi snadno čitelný, byť reprosoustavy vykazují tendence mírné směrovosti a přestože to není kritické a nenutí vás sedět se spolknutým pravítkem na pečlivou triangulací zvoleném bodě, přece jen záleží, kam se usadíte.

„Romantic Piano – Foxtrot“ v podání klavíru Jana Hřivnáče a bicích Karla Turnovského („Kaleidoskop“ | 2022 | Audio Video Show Praha | AVS2022) jasně potvrdila již dříve řečené – Raidho TD3.8 jsou primárně takové, jaké si je uděláte. Za každých okolností jsme vnímali znělé piano s jasnými strunami, tvrdými ťuknutími kláves a vřelým dřevěným zvukem jeho těla, stejně tak bezmála perfektní bylo ševelení činelu se všemi dostupnými odstíny i razantní rána blány bubnu. Je radost takovou nahrávku na dobrém systému poslouchat. S výměnou elektroniky jako kdybyste vedle sebe měli dvoje různé reprosoustavy – T+A ještě více podtrhne spíše sušší neutrálnost a zvuk tak hraje na maximální civilnost a realističnost, se spíše do zábavna naladěným McIntoshem chytnou pod TD3.8 saze a začnou vám ukazovat hudbu ne tak realistickou, ale zato o dost vášnivější a intenzivnější.

Raidho TD3.8 jsou rozhodně odvážně pojatými reprosoustavami, které mají excelentní technické provedení a vskutku fantastickou dávku transparentnosti. Jsou tak přesné, že téměř neslyšíte je samé, ale téměř výhradně své nahrávky a svou elektroniku. Slyšíte tak každý detail nejen z hudby, ale i ze své sestavy a je jen na vás, jaký si výsledný poslech uděláte a co z TD3.8 dostanete. Jejich potenciál je veliký, ale nejsou to určitě reprosoustavy na první poslech – prostě proto, že se proměňují s každou deskou. Jestli je to dobře nebo špatně, o tom musí rozhodnout vaše osobní preference. Objektivně o nich lze říct hlavně to, že jsou samozřejmě ultra drahé, ale materiálově a kvalitativně vyrobené k adekvátně vysokým standardům. Lze také prohlásit, že po troše zkoušení se nám podařilo jejich zvuk vytvarovat tak, že se nám líbil, ale zároveň jsme je slyšeli hrát technicky brilantně, ale zároveň (subjektivně) nepřitažlivě – a přitom vlastně za nic z toho nemohou právě reprosoustavy samotné, které „jen“ ustupují z cesty a zprostředkovávají prakticky úplně ten audiofilský ideál neutrality. Rozhodně stojí za to je poslechnout a udělat si obrázek, co to pravá neutrálnost skutečně je…

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 100 metrů čtverečních, spíš menším zatlumením (kazetový strop, sada panelů Sonitus Acoustics,…), byť bez rozsáhlých akustických úprav.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií. Měří se v referenční ose při průměrné úrovni akustického tlaku 80 dB / 1 m.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se reprosoustavy chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

První energii vyzáří TD3.8 na úrovni mezi 30 a 40 Hz, mírný pokles lze asi připsat tomu, že stály relativně daleko od zadní zdi a hrály ve velikém prostoru. Slibovaných 24 Hz se nicméně i tak zdá relativně optimistických. Vrchol basové odpovědi je (vcelku běžně) vidět v oblasti kolem 80 Hz, odtud křivka frekvenční odpovědi klesá v zásadě plynule až k cca 3 kHz. To je standard, který je všeobecně (i v různých studiích) vnímán jako optimum takzvaného „příjemného zvuku“, jakkoliv nejde o referenčně „rovný“ projev, je to zvuk s vlastním charakterem. Poměrně překvapivé je zdůraznění energie tweeteru od hranice zhruba oněch 3 000 Hz. V přímé ose v relativní blízkosti reprosoustav má tweeter na svém maximum až ke 20 dB energie navrch v porovnání se středotónovými měniči. Právě tato energie ale se vzrůstající poslechovou vzdáleností ubývá nejsnáze, takže lze očekávat (na poslechovém místě optimálně vzdáleném 4-5 metrů, že tento peak nebude pro poslech relevantní. Celkově ale TD3.8 určitě nejsou laděné na monitorovou neutralitu a to navzdory subjektivním dojmům.

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Frekvenční odezva na poslechovém místě (FFT) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Výše řečené se docela dobře potvrzuje na toto grafu. Je tu vidět trochu plnější basový projev, ale zároveň hlavně velké zklidnění výšek a v zásadě dobře vyrovnané frekvenční pásmo ve středo- a vysokotónovém rozsahu.

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Je poměrně překvapující, že firma tvrdí, že snížila zkreslení vysokotónového měniče o 35 dB a přitom úroveň celkového harmonického zkreslení leží o nějakých 30 dB pod referenční osou, jinými slovy to je vyšší než obvyklá míra harmonického zkreslení. Týká se nicméně pouze vysokotónového měniče, zbytek klasických dynamických měničů se drží v běžných úrovních pod 1%.

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Je zvláštní, že je tu citelně výraznější zkreslení druhou harmonickou složkou, třetí se drží velmi nízko. Je to vlastně dobře, pokud už je ve zvuku přítomno nějaké zkreslení, toto jeho složení je poslechově výrazně příjemnější, než kdyby byly úrovně 2. a 3. harmonické prohozené. I tak je to však netypická úroveň zkreslení pro páskový měnič.

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Na impedanci je vcelku dobře vidět naladění bassreflexu na úroveň deklarovaných cca 24 Hz. Samotná impedance se drží na úrovni mezi 3 a 10 ohmy a je v kontextu dané cenové úrovně asi bezproblémová. Je trochu zvláštní, že tu není kupříkladu kompenzace kolem přechodové frekvence mezi 2 a 3 tisíci Hertzy, nicméně běžný zesilovač v této kategorii to bez problémů zvládne. Nejsou tu žádné velmi náročné momenty a přechody.

CSD z výstupu akcelerometru v polovině výšky bočního panelu @ 2,83 V

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ × ] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ +/- ] | VELKÁ [--> 40m2] [ ✓]

Kč 2 199 990,- - černá verze

Kč 2 499 990,- - ořechová dýha

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ vypadají přitažlivě „jinak“

+ výtečné zpracování a krásné materiály

+ kontrolovaná neutralita přednesu

+ množství detailů je adekvátní high-endové smetánce

+ velký a velmi vzdušný zvuk

+ upřímná transparentnost

ZÁPORY

- někdy se zdá, že by mohly hrát i průbojněji

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Horn | www.horn.eu 

PRODÁVÁ: AV Center | www.avcenter.cz 

fSdílet

Tweet