Jméno Klimax se v katalogu anglických klasiků z Linn objevuje už víc než čtvrt století. Tehdy šlo o koncový mono stupeň, na který de facto navazuje i jeden z nejnovějších firemních výtvorů – monobloky Klimax Solo 500 v nezaměnitelném vizuálním stylu, který si nespletete.

Šasi téměř čtvercového tvaru se zaoblenou stříškou v zadní části je vyfrézováno z jednoho hliníkového ingotu a je to na něm vidět – čistota, pocit hodnoty a bytelnosti. Chlazení zajišťují krom masy kovového šasi (plus profilované robustní vnitřní desky) také otvory tvaru ploutví v horní stěně a průduchy vespod. Pokud byste opravdu, ale opravdu tlačili na výkon, spustí se dva vestavěné ventilátory pro nucený průchod vzduchu, což efektivitu chlazení ještě zvýší – ale nám se to ani jednou nestalo, případně jsou tak tiché, že je nebylo slyšet. Což by nemělo být nikdy, protože jejich otáčky řídí FPGA podle zhodnocení teploty a intenzity signálu, takže „funí“ jen tehdy, kdy skutečně nebudou slyšet.

Zepředu dává přístrojům výraz zafrézovaná hrana v podobě úsměvu, táhnoucího se přes celou šíři, stejně jako podsvětlené centrální kolo s logem. Spínání řeší kolébka umístěná tradičně pod spodní přední hranou, těsně nad jednou z decentních antivibračních nožiček (v zájmu vizuální čistoty je vpředu jedna, vzadu dvě).

Také vzadu má všechno krásné, čisté a hodnotné zpracování, odtud také nejvíc oceníte tloušťku stěn. Každopádně zde vidíte napájecí zásuvku, zemnící bod, jeden pár terminálů a pak samozřejmě signálová rozhraní. Použít lze XLR i RCA, každá forma má i svou výstupní obdobu, umožňující snadné řetězení zesilovačů v případě složitějších sestav. Volbu aktivní podoby provádíte malým tlačítkem vpravo.

Dále jsou tu ještě malé páčky pro nastavení síly osvětlení, ethernetový konektor pro a USB C pro servisní účely nebo vstup a výstup napěťové spouště pro komplexnější synchronizaci.

Linn říká, že se v nové generaci zaměřili hlavně na ještě výraznější potlačení šumu, což se prý povedlo – odkazují se na měření zkreslení, které má být 85x lepší než u minulé iterace. Může za to prý hlavně nový systém adaptivního biasu – zesilovač odečítá stav svých výstupů a přizpůsobuje se ideálnímu „mustru“ v kontextu ostatních provozních parametrů. Tím se zajišťuje mimo jiné i úplně identický projev s ostatními kusy. Kompenzují se tu aktivně různé vlastnosti tranzistorů, změny pramenící z teplotních podmínek atd. atd.

Stabilitu a výkon podporuje již zvolený napájecí zdroj – jde o řešení Utopik, které se dynamicky v reálném čase přizpůsobuje úrovni signálu, což vede samozřejmě k lepší efektivitě, nižším tepelným ztrátám, delší životnosti součástek a tak podobně.

Na malém půdorysu však Klimax Solo 500 nabízí podstatnou porci výkonu – plných 250 Wattů do 8 ohm a 500 Wattů do 4 ohm, všechno ve třídě A/B při úrovni THD+N ne horší, než 0,0005% (1 kHz / 8 ohm).

Linn tradičně o dalších technikáliích nehovoří, nerozebírá topologie, tranzistory, kondenzátory nebo cokoliv jiného. Stejně jako Rolex, Rolls-Royce a podobně – pointu jste jistě zachytili. Nicméně dozvíte se o šířce 35 cm, hloubce 36,4 cm a výšce 8,9 cm – to vše s váhou 10,6 kg, což na á-béčkový koncák není nijak moc.

Monobloky z vrcholu skotské nabídky jsme měli možnost porovnat zejména s Ayre MX-R Twenty, ale samozřejmě také s Norma Revo PA 160 MR. Středobodem dění byl Métronome DSC a Norma Revo SC-2 LN. Poslouchalo se vždy přes KEF Blade One Meta a to na mixu kabelů Nordost Valhalla 2, Nordost Heimdall 2 a KrautWire Super Symetric Gold. Krátce jsme pětistovky také slyšeli ve studiu dovozce v kombinaci s Linn Klimax DSM a MartinLogan Neolith.

Skotové mají ve své zvukové DNA zakořeněnou jistou „normálnost“, kouzlo jejich výrobků tkví v tom, že skrze velmi pečlivou a komplexní technologickou cestu nabízí naopak – v dobrém slova smyslu – jednoduše přirozený přednes. To platí i pro Klimax Solo 500 – kontrabas v „September in Montreal“, kde zachytila městskou atmosféru sklonku léta tamní jazzová vokalistka Anne Bisson („Blue Mind“ | 2009 | Fidelio | 0771028241699), zněl bez pocitu nějaké dramatičnosti. Hudba se prostě line, brnká, má takové to anglické kouzlo, plnokrevnost, ale zároveň autentickou, samozřejmou čitelnost. Koncové stupně mají naprosto dostačující a rychlou dodávku výkonu, velmi nadstandardně stabilní a přesnou. Objem, barva tónu, textura, svižné, zaostřené, přesto v basech všechno sedí přirozeně. Žádný bujarý klokot nebo cokoliv dalšího. Jen bas – nenačančaný, přesto vřelý. Nejlépe je kvalita poznat na tom, jak i velké reprosoustavy přestanou mít pocitový akcent na spodní frekvence. Všechno je zarovnané a kultivované.

Pocit vyváženosti, respektive oné „normálnosti“ zůstává přítomný v každém okamžiku. „Hunter“ jakožto titulní skladba nahrávky Anny Calvi („Hunter“ | 2018 | Domino Rec.) je plná basové síly, výrazného vokálu i řízných polo-rockových výšek, nic tu ovšem nevyčnívá. Linn má talent všemu nastavit přirozený feeling, nic se tu nepřidává, nic neubírá a přesto se Klimax Solo 500 liší od podobně drahých řešení tím, že působí v tom nejlepším slova smyslu obyčejně. Transparentně, nijace, říkejte tomu jak chcete, ale slyšíte právě a jen nahrávku jako takovou, uhlazenou a nenuceně vycepovanou do super snadno čitelné formy. Žádná divočina, pouze a jen čistota a úhledná, skladbě věrná prezentace. Nejvíc oceňujeme, s jakou nenuceností Linn dokázal vykreslit sebemenší nuance a jemnosti, všechno tu je, ale naprosto neokázale. De facto až návrat „na zem“, tedy k obyčejnějším řešením, vám prozradí, jak daleko Klimax Solo 500 jsou.

A taky u výšek vlastně chvilku trvá, než plně doceníte, jak přesné Klimax Solo 500 jsou. Cinkot – primárně, ale nejen vibrafonu hlavního protagonisty Cala Tjadera – v „Soul Sauce“ (1995 | nahráno 1965 | Verve | 00731452166821) měl brilantní svižnost, díky tomu i skvělou čitelnost, soustředěnost a oddělení jednotlivostí do bezmála perfektně čitelných linek. Spořádanost a neochvějný klid spolu s ultimativně „černým“ pozadím zcela bez šumu působí krásně detailně. Sebemenší nuance je jako na stříbrném podnose. Jistota, konkrétnost – všechny atributy skvělé přesnosti tu jsou. Stejně tak nebývale přirozený, komplexní témbr, nahrávka je vytěžená na maximum toho, co zvládá řetězec záznam / zdroj / předzesilovač.

Také dodávka síly je okamžitá a dynamika díky tomu famózní. Ne ve smyslu neobvyklé dramatičnosti a šokující masivnosti – je taková, jakou si žádá realita. Když Anouar Brahem rozbrnká svůj oud v „The Astounding Eyes of Rita“ (2009 | ECM | 00602517986282), je to díky skvostné kontrole a precizně zařezávajícím tónům velmi přítomné. Jde o kontrolu bez urputnosti, perfekcionistický, ale zároveň netechnický obraz s famózním kontrastem – skvěle snadno slyšíte jemný náběh, silné brnknutí i dlouhé doznívání, vše podané s velice vyrovnanou a samozřejmou jistotou opravdu, ale opravdu skvělého, graciózního přednesu.

„Tell Me Who You Are Today“ z alba „Lives Outgrown“ jedné z tvůrčích opor anglických Portishead (Beth Gibbons | 2024 | Domino | 0887828028726) není nijak instrumentálně komplexní, přesto je cítit, že Klimax Solo 500 ji mají pod pevnou, stoickou kontrolou za každé hlasitosti. Už tichoučký poslech vám rozkryje celou strukturu nástrojů i vokálu, můžete se dostat až k nadživotním koncertním úrovním a jediné co se mění je právě úroveň akustického tlaku – jistota, klid a čitelnost jsou konstantě špičkové. Každý jeden tón, doznění i ambientní ozvěna mají své jasně definované místo a čas, z toho pak plyne až neuvěřitelně snadné vnímání v duchu té nejangličtější školy celistvosti a samozřejmosti. Hudba je tak dotažená a čistá, že už vůbec nepůsobí technicistně.

Záznam Bachových „Janových pašijí“ v dobové interpretaci Johna Eliota Gardinera, sboru Monteverdi Choir a tradicionalistických English Baroque Solists („St. John Passion, BWV 245“ | 2022 | Deutsche Grammophon | 00028948618248) má krásný prostor, definovaný velmi širokým rozptylem interpretů v obrovském kulatém a vysokém prostoru. O přesnosti Klimax Solo 500 něco vypovídá to, že dokáže načrtnout stereofonní bázi tak, že se můžete bez problémů vymknout z běžného sweet spotu a přesto neztrácíte ani pravolevou, ale ani předozadní osu. Opět to není o efektech, nadživotních velikostech nebo něčem takovém, nýbrž o dokonale „normálním“ pocitu, kde třeba vokály jsou skvěle separované a skoro se opravdu se zavřenýma očima cítíte „tam“.

Ale onen celkově poklidný a samozřejmý feeling funguje i na dravější materiál – Ozzyho „Crazy Train“ („Blizzard of Ozz“ | 2020 | nahráno 1980 | SONY | 886448748045) měla zábavnou formu, energický, šťouchající basový rytmus, řízné kytary a jasný vokál, přitom všechno probíhalo bez zběsilosti nebo ztráty přehlednosti. Možná to není ten klasický „rockový“ zvuk, nicméně je tu všechno, co nahrávka obsahuje a je to tady úhledně, jasně a fantasticky kontrolovaně.

Monobloky Linn Klimax Solo 500 jsou velice zajímavou alternativou ke klasickému high-endu. Je to řešení kompaktní, stylové, zvukově průzračné, dostatečně výkonné a navíc onen výkon umí servírovat na rozdíl od mnohých jiných „elektráren“ naprosto okamžitě a přesto nejde o třídu D. Jistě, svých kvalit dosahují mnohými „nepuristickými“ řešeními, kompenzacemi, reakcemi na provozní podmínky a kdesi cosi, ale že by to jakkoliv ovlivňovalo čistotu reprodukce k horšímu (jak často tradiční audiofilové tvrdí), to absolutně ne. Ba naopak – dokonale čisté, nešumící pozadí, tím pádem vysoký kontrast, absolutní stabilita, všechno tu je. Čisté, neutrální, přirozené, přesné… Jistě, Klimax Solo 500 jsou pěkně drahé řešení, ale zároveň nabízí tak vyladěný, vyvážený a dotažený zvukový projev, že prakticky vygumuje pocit přítomnosti reprodukčního řetězce a nechá živou, jasnou nahrávku jako takovou. Skutečně špičkové monobloky…

EUR 56 870,- / pár

cca Kč 1 390 000,- / pár

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

POUŽITÝ PLAYLIST: https://tidal.com/playlist/0f587338-06ec-4ae7-ae91-0f998eb2a434

--- --- --- --- ---

KLADY

+ kompaktní, krásně čistá moderní forma

+ ticho v pozadí je impozantní

+ luxusní prostorovost

+ dobré možnosti nastavení (v kontextu koncových stupňů)

+ nenucená autorita

ZÁPORY

- inu, cena je stejně prémiová jako celé pojetí

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: AudioEgo | www.audioego.com 

fSdílet

Tweet