Model 232 (tedy produkt dokončený v 2. měsíci roku 23) je jednou z nejnovějších hraček berlínské high-endové manufaktury, soustředěné stejnou měrou na luxusní zevnějšek jako na dobrý zvuk. Jde trochu netypicky – neb firma je to relativně konzervativní – o prakticky all-in-one řešení, nebýt jeho prémiové cenovky, řeklo by se „pro mladé“. Integrovaný zesilovač totiž podporuje streaming, má volitelný modul D/A převodníku i gramofonového rozhraní.

Od pohledu je to nicméně klasický Burmester, staví na osvědčených designových postupech a proto připomíná solidní blok. Většinu jeho stěn tvoří výrazné chladící profily, jen dopředu se vměstnal velký displej s multifunkčním ovládacím kolem. Vzhledovou čistotu podtrhuje absence nožiček, každý rohový sloupek má jen nizoučkou skluznou plošku.

Pole konektorů je zasunuté pod stříšku tvořenou zadní částí horního panelu. Nahoře jsou krytky otvorů (navíc mezi nimi dvě Wi-Fi / Bluetooth 5.2 anténky), kam můžete doleva vnořit modul gramofonového předzesilovače s XLR vstupy čistě pro MC přenosky a doprava D/A převodník (koax a optika v jak vstupní, tak výstupní podobě, následně AES/EBU). Pod nimi je dvojice linkových analogových XLR vstupů a jeden pre-out stejné formy, doplněný o XLR výstup k subwooferu.

Zajímavostí je napevno instalovaná digitální konektivita – USB-B, ethernet, HDMI eARC, nad nímž je v jednom celku slot na Micro SD kartu, USB-C a další USB-B. Jenže ty nejsou funkční, dokud neosadíte výše popsaný modul DACu.

Z dalších konektorů je tu 6,3 mm výstup na sluchátka (ano, v té nejméně praktické podobě vzadu), Burlink ve formě RS232 pro komunikaci mezi přístroji a zvláštní jack (vstup + výstup), přenášející mezi komponenty příkazy dálkového ovládání.

V úplně nejspodnější řadě najdete na každém kanálu dva solidní reproterminály a mezi nimi přímo veprostřed napájecí zásuvka s vypínací kolébkou.

Co jsme ještě nezmínili, to je možnost mít 232 v černém designu, což je v historii typicky chromovaně lesklých Burmesterů poprvé – nepočítáme-li tedy zakázkové varianty. A ještě za ztracené slovo stojí dálkové ovládání, ne nepodobné tomu od Apple TV – inu, věru jde o komponent určený mladším majitelům.

O vnitřním provedení výrobce tradičně nemluví, případně jen v letmých náznacích. Nicméně na návštěvě u Burmester jsme viděli dovnitř – vpředu se nachází tlustou příčkou oddělený toroid, v zadní části ve třech patrech desky plošných spojů.

Topologie je plně dual mono, což začíná už dvojitým vinutím zmíněného transformátoru. Zbytek je, jak bylo řečeno, zastřel lehkým oparem tajemství. Dozvíte se sice, že 232 podporuje Roon, TIDAL Connect i Spotify Connect, ale ne třeba to, jaký čip DACu tu je instalovaný.

Burmester hodně sází na zážitky, proto zapracoval na kruhovém ovladači HaptiControl vpředu. Znamená to, že otáčení mění svůj charakter a do prstů dává fyzicky citelnou zpětnou vazbu podle konkrétního režimu ovládání. Tj. mění se odpor, prodleva mezi „kliky“ při pohybu a podobně.

Z technických specifikací se každopádně dozvíte o výkonu 110 Wattů do 8 ohm, případně 200 W / 4 ohmy. A pak už jen o šířce 45 cm, hloubce 48 cm a výšce 17,7 cm při váze 29 kg.

Burmester 232 jsme zkoušeli v hlavní redakční sestavě proti Métronome DSC / Norma Revo SC-2 LN / Norma Revo PA 160 MR a to na KEF Blade One Meta. Propojeno bylo kabely Nordost Valhalla 2, Nordost Heimdall 2 a KrautWire Super Symetric Gold. Zesilovač sám byl však napájen kabelem Burmester, protože to z nějakého důvodu funguje jednoduše nejlépe. O podrobnostech sestavy se dozvíte v pravém sloupci -->.

Výrobky téhle německé značky jsou celkem známé tím, že svůj plný potenciál odhalují až po nějaké té době zahřívání. 232 není úplně výjimkou, i když oproti vágní „hodince či dvou“ mu stačí třeba třicet minut. Pak zní tučná basová linka v „Lovers Rock“ ze stejnojmenné desky Sade (2000 | epic | 500766 2) skutečně autokraticky – super jistota, s tóny temnými a přitom výborně ohraničenými. A ten fyzický důraz? Na integrovaný zesilovač? Skvělé… Tohle zjevně není kompromisní koncept, vycházející vstříc lifestyle, ale plnokrevný Burmester, sebevědomý, rychlý, parádně napjatý a pružící jako tětiva. Přímo fyzicky cítíte ten ocelový fyzický stisk pod sametovou rukavičkou nadhledu.

Zesilovač zůstává excelentně disciplinovaný i ve středních frekvencích. V „Je Suis Malade“ Lary Fabian („Carpe Diem“ | 2009 | Universal | 5319313) vyniknou prominentní sykavky, pocházející ze samé nahrávky, vytažené luxusním rozlišením, kontrolou a pevností. Zvuk 232 je skvěle rychlý, bezprostřední a živý, přísun energie je nelimitovaný a okamžitý, takže dostáváte jasnou, nepřikrášlenou podobu nahrávky. Vokál se zdá být přirozeným centrem všeho dění, plastický, až svítící svou konkrétností jako maják v moři muziky. Forma je super precizní, aniž by se jevila studenou či řezavou.

Úvodní studené cinkání v coververzi „First of May“, původně od Bee Gees, zde v podání Sarah Brightman („The Very Best of“ | 2001 | eastwest | 8573 88362-2), bylo poctivě křupavé a jasné, kovově pronikavé, ale přitom ne agresivní – známka zjevně minimálního zkreslení a vysoké kontroly. Tóny navíc působí velmi kontrastně, zesilovač nabízí extrémně tiché pozadí a tím super snadnou čitelnost každého jednoho tónu. Objemově se zdá být výšek dost, ne ale přehnaně – 232 má požehnaně energie napříč všemi pásmy.

110 Wattů, to už je solidní zásobárna energie, v kombinaci se zjevnou rychlostí zesilovače zvládl Burmester 232 udržet s vynikající autoritou i kompletní orchestr Münchner Philharmoniker pod taktovkou Sergiu Celibidache v Prokofjejově „Symfonii č. 1 v D dur, op. 25“ („Symphonies 1 + 5“ | 2004 | EMI | 7243 5 57854 2 8). Zjevné sebevědomí stejně snadno generuje velikou energii v dynamických špičkách, jako podrží hudbu v nejtišších, intimních pasážích, mezi oběma stavy přechází Burmester bez zjevné námahy, svižně, jako když švihne bič. Nejde o reprodukci masivních rozměrů a vah, zvuk je primárně soustředěný, přesný a skvěle konkrétní.

Zesilovač také – a je jedno, jestli přes vnitřní streaming / DAC či přes externí komponent – funguje jako precizní extraktor detailů a nuancí, opět hodně díky tomu, že hudba má možnost výrazně vyniknout nad tichým pozadím s praktickou absencí šumu. „Remember“ Hanka Mobleyho („Soul Station“ | 1999 | nahráno 1960 | Blue Note | 7243 4 95343 2 2) má super brilantní čistotu, přehlednost a přesto neinklinuje ke sterilnosti nebo technicistnosti. Burmester umně vyvažuje pronikavý vhled, soustřednou konkrétnost a pocit přirozenosti. Jednotlivé elementy záznamu máte před sebou jako na stříbrném podnose, v exkluzivně transparentním, otevřeném podání – prvních pár minut po zapnutí možná Burmester inklinuje ke špetce tvrdosti, ale dejte mu čas se zahřát a ona hrana zmizí, zůstane jenom samozřejmost.

Sám o sobě nabízí Burmester 232 spíše středně velkou, zato exkluzivně uspořádanou prostorovou scénu, respektuje ale snadno charakteristiku připojených komponentů a snadno amplifikuje jejich styl – takže s Métronome DSC se „God Particle“ Hanse Zimmera („Angels & Demons“ | 2009 | Columbia | 88697520962) notně rozrostla, do proporcí nevídaných, spíše tedy neslýchaných. Ale i jako komplexní all-in-one jednotka funguje 232 věru high-endově, snadná přehlednost, organizace, žádný chaos ani v nejvypjatějším momentu plném zvuků. Prostě skvělá kontrola a pravolevé i předozadní rozložení vytváří iluzi trojrozměrnosti vskutku věrně a přesvědčivě.

Hoboj v rukou Heinze Holligera, hrajícího Telemannovu „Fantazii pro flétnu č. 3 v b moll“ („The Artistry of Heinz Holliger“ | 1987 | Denon | DC-8006) se stal skutečným plastickým centrem scény, provázený jasně slyšitelnými dozvuky a odrazy nahrávacího prostoru. Není to jako stát v režii, ale přímo v místnosti, pocit přítomnosti je famózní. A navíc ho zvládá 232 udržet pod víceméně stejnou kontrolou i potichoučku, mění se jen vjem akustického tlaku, ne čistota nebo ohraničení. Díky své rychlosti a čistotě máte hudbu skoro na dosah ruky.

Integrovaný zesilovač (možná přesněji all-in-one systém) Burmester 232 zahajuje prý novou éru značky, modernější, „postburmesterovskou“. A zdá se tomu tak opravdu být – i když DNA zůstává, jak vizuálně, tak technicky, tak zvukově se tímhle strojem berlínský výrobce posouvá. Neztrácí onu charakteristickou přesnost a zábavnost, je ale pocitově ještě kontrolovanější, jasnější a bezprostřednější, možná transparentnější. Přídavné moduly tedy nestojí úplně málo, ale ten digitální, který jsme měli možnost vyzkoušet, je excelentní a dává vám možnost sáhnout si na high-endové úrovně ve stylovém a – na poměry třídy – nepřehnaně velkém balení. Burmester 232 je precizní zařízení, otevírající dveře do síní plných skvěle poslouchatelné muziky, z níž dokáže vytáhnout celou její energii a živost.

Kč 464 000,- - základní verze

Kč 77 500,- - phono modul

Kč 151 500,- - D/A převodník

Kč 690 000,- - plně osazený model

FOTOGALERIE

FOTOGALERIE - INSTALACE STUDIA LEPŠÍ ZVUK

FOTOGALERIE - INSTALACE STUDIA PP HIFI

--- --- --- --- ---

KLADY

+ neutrální, otevřený, skvěle prokreslený zvuk

+ kontrola a autorita

+ výbava

+ na poměry Burmester ne nesmyslená cena

+ výbušnost a intenzita

+ all-in-one koncept s dotekem luxusu

ZÁPORY

- dodatečné moduly stojí docela dost peněz

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Perfect Sound Group | www.perfectsoundgroup.cz

PRODÁVÁ: Lepší Zvuk | www.lepsizvuk.cz & PP HiFi | www.pphifi.cz 

fSdílet

Tweet