Pražsko – New Yorsko – Milánskou (dle místa vzniku firmy a míst narození Eunice a Riccarda Kronových) firmu KR Audio zná sečtělý čtenář jistě nejen z našich stránek více než dobře. Zná je však zcela určitě jako výrobce referenčních elektronkových zesilovačů, případně také jako výrobce jedinečných elektronek od těch nejběžnějších typů po unikátní výkonový model Kronzilla, který dal název i celé řadě nejvyšších modelů. Jistě téměř nikdo ale neví, že tato firma svého času vyrobila i velmi limitovanou sérii sloupových reprosoustav, která měla doplnit základní sérii jejich zesilovačů v kompletním „KR systému“.
Poprvé jsem se s těmito reprosoustavami setkal pří návštěvě výrobních prostor KR Audio, kde na nich hlavní inžený kontroluje a ladí zvuk všech vyprodukovaných kusů zesilovačů. Na můj všetečný dotaz, cože to vlastně je za modely a od jakého výrobce, když mi vzhled těchto reprosoustav ani vzdáleně nic nepřipomíná, mi bylo odpovězeno s úsměvem pouze to, že si mám tedy sám vyzkoušet „kompletní KR zvuk“. Tak jsem tedy přijal a o týden později jsem si již v autě odvážel dvě pěkně těžké krabice s reprosoustavami.
Již vynášení do poslechové místnosti a rozbalování mnoho napoví o kvalitě výrobního provedení, více než čtyřicetikilové sloupky se zhruba metrovou výškou (přesné míry jsem s krejčovským metrem nebral a výrobce se těmito „podružnostmi“ nezabývá – soustředí se výhradně na kvalitu reprodukce dosažitelnou za určitou cenu) jsou v krabicích uloženy pod mnoha vrstvami kartonů, polystyrenových desek a sametových hadříků, velký plastikový podstavec s dřevěnou deskou má své místo aby nepoškodil trochu zvláštní, ale povedené lakování a hladké boky těla z tlustých MDF desek se zaoblenými rohy. Stejně tak jsou pečlivě a zvlášt šrouby i hroty, pečlivě je dbáno i na to, aby se nepoškodily na „schodech“ umístěné masivní zlacené reproterminály, které působí téměř stejně jako u nedávno testovaných JBL LS80, včetně jejich uložení v plastové vaničce. Většinu přední stěny a měniče kryje modrá látková mřížka z průzvučné tkaniny, která ale nejen, že nevypadá zrovna úžasně, ale hlavně znatelně ovlivňuje kvalitu zvuku směrem k horšímu, pročež pryč s ní a již nikdy nevyndat z krabice. Dozadu vyvedený plastový nátrubek bassreflexu pak žádné krytí nepotřebuje, působí velmi pevným dojmem.
Když tedy bedny ustavíte v prostoru – a že je celkem jedno kam je dáte, nejsou nijak přecitlivělé ani na akustiku místnosti, ani netrpí výraznou směrovostí – je čas zakoukat se na jednotlivé reproduktory. Ne že by výrobce hýřil informacemi o typech či výrobcích měničů (není se co divit, koncept a výrobu zadal Dr. Riccardo Kron jen pár týdnů před svou smrtí a tak nějak se nestačil podělit o technické parametry se svými kolegy, načež do firmy prostě přišlo hotové zboží), ale po dlouhém hledání a konzultaci se zkušenějšími jsem v nich poznal typy používané začátkem tisíciletí několika britskými a americkými výrobci v čele s ProAc. Dva osmipalcové papírové woofery se starají o nejnižší a střední kmitočty, zbytek pásma pak obstarává jednopalcový tweeter, přičemž v tolerančním pásmu + / - 3dB mají přenášet frekvence mezi 20 a 20 000 Hz, což zní více než slibně, máte-li rádi klasické britské reprosoustavy a jejich zvuk. Zárukou snadného rozpohybování těchto měničů je citlivost 92dB (není divu, když bedny byly projektovány k nízkovýkonným elektronkovým zesilovačům) a jmenovitá impedance 4 Ohm. Jediným dalším parametrem, o kterém se lze u reprosoustav dočíst, je doporučený výkon zesilovače 20 až 250 W, což by mělo umožňovat použít je s ohledem na ostatní psané hodnoty naprosto s čímkoliv.
Krom poslechových zkušeností přímo v předváděcí místnosti KR Audio jsem si tyto reprosoustavy vyzkoušel i ve dvou dalších prostorách, celkem tedy i na třech sestavách a ve třech různých akustických podmínkách od takzvané „nádražní“ akustiky až po pečlivě utlumenou místnost. Nutno říct, že všude byl zvukový projev příjemně konzistentní. Srdcem první sestavy byl integrovaný zesilovač KR Audio S35i v kombinaci s velmi neaudiofilským DVD přehrávačem Pioneer staršího data, vše propojeno kabeláží Kimber Kable, jejichž typy jsem si nezapsal ani nezapamatoval. Druhým systémem byla sestava základních produktů Naim – CD5i a Nait5i s kabeláží KrautWire (Guru jako interconnect a Awakening jako kabel reproduktorový), poslední sestavu tvořila kombinace děleného zesilovače KR Audio P-150 a Antares VA320 s interconnecty Monster Cable M1000i, cd přehrávače Roksan Kandy K2 spojeného se zbytkem aparatury KrautWire Guru S a KrautWire Awakening v alternaci s Eagle Cable Condor Blue LS 5.1 na místě reprokabelů.
Protože KR Audio SP-2 jsou zhmotněním technologicky i vzhledově tradičních reprosoustav, rozhodl jsem se jim dopřát nějakou tu tradiční hudbu – první na řadu přišla jedna z nejoblíbenějších nahrávek klasické hudby z pera Johanna Sebastiana Bacha v podání japonského virtuosa Yo-Yo Ma „Six Suites for Solo Cello“. Protože „můj“ pár es-pé-dvojek za sebou měl nespočetné stovky či spíše tisíce provozních hodin (pěkných pár let pět dní v týdnu po osmi a více hodinách se na nich poslouchaly produkované zesilovače), mohl jsem se odvážit v naprostém klidu hodnocení zvukového projevu. Přestože konkrétně toto dvoj-cd mám ve zvukové paměti zaryté pořádně hluboko, nemohu si vzpomenout, že bych jej slyšel v takovém podání. Má poměrně daleko k neutralitě, jinými slovy si reprosoustavy „vymýšlí“, což sice do určité míry platí pro jakékoliv soustavy a vždy je to o osobním vkusu, které ono „lhaní“ se našim uším líbí, ale na SP-2 je přeci jen znát, že před oněmi roky, kdy jejich konstrukce vznikla, technologie nebyla zdaleka tam, kde je dnes. Na druhou stranu, ten trochu sladší, mírně do líbivosti zahalený projev se dá bez únavy a bez otravy poslouchat dlouhou dobu, s překvapivým talentem dokáží KR Audio SP-2 vykreslit hráče v prostoru a ani dynamické špičky, kdy tiché tahy smyčcem zesílí do intenzivní hry, nečiní těmto reprosoustavám problém.
U nahrávek, jež staví především na působivosti vokálu – za všechny tolik oblíbené jazzové ženské hvězdy typu Diany Krall nebo Patricie Barber, ale ze zcela jiného soudku třeba také tvorba Giovanniho Pierluigi de Palestrina – není zmiňovaný charakter SP-2 zase takovým problémem. Kdybych nahrávky neznal ze systémů, které považuji za velmi neutrálně hrající, nemohl bych jim asi nic vytknout, nádech do téměř „elektronkového tepla“ neomezuje výbornou lokalizaci v prostoru, ať už se zaměříme na rozložení hlasů v chrámovém sboru Palestrinova hymnu„Stabat Mater“ nebo pozice jednotlivých hudebníků na pódiu v Krall „Live in Paris“, vše je na danou kategorii reprosoustav velmi dobré.
Stejně tak slušná dynamická rezerva, která umožňuje v klidu i na vyšších hlasitostech reprodukovat „našlápnutou“ rockovou hudbu typu mého nejoblíbenějšího alba King Crimson „Red“. Ani instrumentální zvraty, ani přechody mezi klidnými abstraktními a říznými pasážemi, nic z toho nevyvede SP-2 z míry, ačkoliv bas by mohl být o něco konturovanější a přesnější, měl-li bych se pokusit najít nějakou slabinu. Je to ale daň za nijak progresivní stavbu ozvučnice bez složitého vnitřního dělení, bez použití pokrokových měničů a dalších technických „zázraků“. KR Audio SP-2 je prostě „stará, dobrá bedna“, která si vůbec na nic nehraje – jejím účelem je reprodukovat a potěšit hudbou a to dělá.
Mohl bych se dlouze rozepisovat o tom, jak v které skladbě SP-2 dokázala vytvořit iluzi zakouřeného jazzového klubu v němž Setchmo předvádí svůj chraplák a práci s trubkou (Louis Armstrong „Jazz Concert live“, Decca 1950), jak koncert Rolling Stones měl sílu a drajv, i když nedokázal rozhýbat díky absenci subbasových tónů bránici a vnitřnosti jako mnohé moderní reprosoustavy (Rolling Stones „Four Licks“), jak….. A tak dále. Za mnohem důležitější ale považuji zmínit to, že na reprosoustavy jako jsou KR Audio SP-2 už dnes nenarazíte. Své o tom vypovídá i to, že jejich ideálními partnery jsou zesilovače, které jako kdyby vypadly – stejně jako SP-2 – z dob dávno minulých. Nejlepší výsledky jsem dosáhl na KR Audio Antares VA320 a na Quad II Classic Integrated, tedy zesilovačích, jejich zapojení pamatují začátky oboru zvaného hi-fi a přesto dodnes patří mezi to nejlepší, co lze koupit.
Shrňme to tedy – ačkoliv KR Audio SP-2 nejsou ani za mák moderní, nejsou pohledné a nejsou příkladně vyvážené a dokonalé, mají svůj jasný charakter a tím si mohou – dle mého – získat velké množství spokojených majitelů. Nebudou to ti, kteří se chtějí svými sestavami chlubit, nebudou to ani ti, kteří mají rádi absolutní přesnost, chirurgicky čisté podání detailů a jakékoliv zbarvení tónů je pro ně fyzickým utrpením – SP-2 jsou určeny těm, kteří milují hudbu, chtějí ji poslouchat a chtějí místo nedostatků a záporů hledat v muzice potěšení a klid. A také to budou ideálně ti, kteří vlastní opravdu dobrý elektronkový zesilovač, který KR Audio SP-2 posune přesně tam, kam patří… K uspokojivému, hřejivému a muzikálnímu zvuku.
ukončený produkt – původní cena 2990 USD
--- --- --- --- ---
KLADY
+ kvalitní výrobní provedení
+ příjemný, nevtíravý a vyrovnaný (byť ne neutrální) zvuk
+ dobrá kontrola basu
ZÁPORY
- svébytný vzhled
- vyladěno pro elektronkové zesilovače a hlavně pak KR Audio, s nimiž prostě hraje nejlépe
--- --- --- --- ---
VIZITKA PRODEJCE
