Carina – to je kýlovitý objekt, ale také ve staré italštině slovo pro „milovanou“ nebo též jméno souhvězdí, viditelného z jižní hemisféry. No a mimo jiné jde též o jednu z nejaktuálnějších sérií, kterou vyrábí německá stálice reproduktorového nebe, kielská firma ELAC se stoletou tradicí. Carina jakožto duchovní nástupce řady 240 jsou modely situované přímo v prostředku nabídky, mají za cíl nabízet typické firemní technologie, prémiovou kvalitu a moderní design.

Vrcholem v nabídce je sloupek FS247.4 – štíhlý, poměrně kompaktní a navržený se smyslem pro čistotu a modernu. Zepředu se zdají být reprosoustavy velmi jednoduché – v čisté ploše jsou zapuštěny dva středobasové měniče a nad nimi nezaměnitelný vysokotónový měnič JET, který se ručně skládá přímo v Kielu. Technicistní dotek zprostředkovávají kontrastně viditelné šrouby na košík všech tří reproduktorů.

Hmota sloupku je složena na jednoduchý podstavec, jehož stabilitu zajišťují malé nožky v protažení diagonálních os – zakončené jsou nízkými a relativně robustními hroty. Zajímavostí je, že v zadní části se dřevěná část ozvučnice zvedá od rámu základny a vytváří klínovitý otvor – právě tam je totiž umístěn bassreflexový otvor a může se tudy téměř kruhově šířit energie spodních tónů.

Druhý bassreflex je otevřený přímo v polovině výšky zadní strany. Kousek nad základnou je pak ještě destička, jíž prostupují dva pár reproduktorových terminálů. Ozvučnice je vytvarovaná z běžných MDF profilů s matně černou nebo bílou úpravou, má nepravidelnou podstavu se zužujícími se boky a mírným zakulacením, které pomáhá snížit množství nežádoucí energie, která se tu může odrážet.

Charakter nejvyšších frekvencí určuje skládaný AMT reproduktor JET páté generace. Energie vyzařuje skrze pětici horizontálních otvorů a tvaruje jí mírný zvukovod. Doplňuje ho dvojice středobasů. Jejich hliníkové membrány mají kónický tvar a drží na pevné malé vlnce závěsu. Jakkoliv plocha membrány vypadá jednoduše, kombinuje několik různých zakřivení pro dosažení maximální pevnosti. Rámečky kolem těchto reproduktorů jsou výrazně tvarované a také slouží jako malý zvukovod.

FS247.4 mají na výšku 107 cm, ovšem na šířku jen 20,4 cm a do hloubky 21,6 cm, takže jsou velmi dobře skladné. Sloupečky váží 16,4 kg.

ELAC udává frekvenční rozsah 34 – 30 000 Hz (dle normy IEC 268-5), reprosoustavy mají charakteristickou citlivost 87 dB / 2,83 V / m a jmenovitou impedanci 6 ohm s tím, že nikde neklesá pod úroveň 4,8 ohm. Dobré je zmínit také 2,5 pásmový koncept s přechodovými frekvencemi na úrovni 1 000 a 2 700 Hz.

Carina FS247.4 jsme poslouchali v pražském studiu AV Center, kde se hrálo na Marantz MODEL 40n a kabeláž od Cardas, k porovnání jsme měli směsku reprosoustav včetně i firemních BS319.

Basová linka v „Remember Hymn“ (Robert Balzar Trio & John Abercrombie | „Tales“ | 2008 | Robert Balzar | 9802115026 2) byla solidně artikulovaná, v určitém pásmu se zdála být „elacovsky“ průbojnější a i když hluboké tóny nepůsobí úplně dominantně, ani ve velkém prostoru se sloupečky neztratily. Brouknutí basu má pěknou plnost a v kontextu kategorie solidní rozmanitost. Je to příjemné a rozhodně je to potěšující množství hlubokotónové energie z tak kompaktních ozvučnic. Možná ale právě kvůli zmíněnému mírnému zdůraznění pravděpodobně někde v okolí ladící frekvence systému možná nemusí být optimální spojit Carina FS247.4 třeba s nabasovaným zesilovačem v menších místnostech.

Museli jsme ocenit, jak pevně dokázaly reprosoustavy zavěsit přímo před nás hlas Barryho Gibba ve „While I Play“ („Life in a Tin Can“ | 1973 | Polydor | 833 788-2). Měli jsme velmi dobrý pocit konkrétnosti a zřetelnosti. Pocit plastičnosti je ve standardech kategorie dobrého hi-fi, plně úměrný ceně. Obecně střední pásmo působí vlastně lehce, jako kdyby měniče zvládaly reagovat na signál pěkně hbitě. Cítili jsme tu nicméně také lehoučký akcent sykavek, jakkoliv tam už mohou promlouvat také projevy vysokotónového měniče – nebyl to nicméně důraz jakkoliv vulgární, jsou to prostě pronikavé sykavky, živé a otevřené.

Cinkavé nejvyšší pásmo v „Meeting of the Spirits“ od Mahavishnu Orchestra („The Inner Mounting Flame“ | 1998 | Columbia | CK 65523) bylo hodně rozmanité, výškový reproduktor je velmi rychlý a velmi přesný, takže struktura výšek je hodně dobře čitelná. Možná je trochu překvapivé, že výsledné naladění je vlastně jemnější, ELAC tu patrně sází na jistotu a nechce dopustit, aby reprosoustavy případně přejaly nějaký agresivnější tón od ostřeji hrající elektroniky. Poměrově působí výšek maličko méně, ovšem nejsou ani utopené. Zahrané tóny zní dlouho, jak už bylo řečeno, díky jemnějšímu stylu ale nijak křiklavě.

Dynamicky se zdají být Carina FS247.4 vlastně střídmé, opět nijak nevybočující z dobrých mravů třídy – ovšem až do okamžiku, kdy se v Gershwinově „American in Paris“ („Rhapsody in Blue“ | 1987 | Decca | 466 424-2) v podání sester Labéquových a orchestru pod vedením Riccarda Chaillyho rozmáchne basová sekce a energie z reprosoustav vlastně vyskočí s najednou až překvapující intenzitou. Je zajímavé, jaký kontrast vůči standardně klidněji působícímu a urovnanému zvuku takový výbuch způsobí, aniž by byl fakticky nějak přehaný. ELAC pak nezkouší ani být nijak rozmáchlé a dynamicky efektní nad své možnosti, naopak se zdá, že hlavní je pro ně nenuceně působící kontrola. Na tak kompaktní sloupek je dynamický potenciál velmi slušný.

Komplikovaná Szymanowského „O przychodze sam, jako kazales, Królu“ („Complete with Sir Simon Rattle“ | 2008 | EMI Classic | 50999 5 14576 2 4) vyzněla v podání Carina FS247.4 s dobrou čitelností i mírně nad rámec dané kategorie a to zejména díky živým výškám a otevřenému střednímu pásmu. Na druhou stranu vnímáte, že nejde o reprosoustavy, které by se nutně snažily jít až k nejniternějším vrstvám detailů, takže zvuk neupozorňuje na nějaké konkrétní jednotlivosti, spíše nechává zaznít hudbu v celkovém pohledu. Informací je objektivně poměrně dost a jsou zahrané se slušnou čistotou, ovšem bez nějakých tlaků kupředu.

Nahrávka Mozartova „Violin Concerto No. 2 in D major, K211“ s Anne-Sophie Mutter v čele byla fajnově široká, s pocitem protažené hloubky adekvátní cenové úrovni. Dobré je pak rozhodně to, že scénu udrží spojitou i při poměrně dosti velkém odsazení od sebe a díky svižným výškám tu je dobrý pocit vzdušnosti. Lokalizace je dobrá, ačkoliv chybí pocit úplné soustředěné monitorovosti. Je to prostě zase takové to „normální“ podání.

Výrazná rytmika v „Running Up That Hill“ od Kate Bush („Hounds of Love“ | 1997 | EMI | 7243 5 25239 2 4) byla celkově trochu měkčí, ale slušně pružná a právě někde kolem těchto frekvencí se také reprosoustavy umí docela nadechnout. Hlas byl jasný a zřetelný, to ELAC opravdu umí – střední pásmo je ovšem zároveň také upřímné, takže docela reflektovalo pocit jen do jisté míry docela průměrné čistoty kolem vokálního rozsahu v této nahrávce.

ELAC Carina FS247.4 jsou reprosoustavy s vlastním mixem stylu, který vám musí sednout, i když se nemusíte bát, že by v nich dřímalo něco „rizikového“. Největší devizou je určitě moderní design a schopnost poskytnout dost energie i z kompaktních rozměrů, kdy i díky jistému zdánlivě selektivnímu zdůraznění v hlubokých tónech máte pocit, že z reprosoustav vylézá hudba s poctivou mírou energie. Na druhou stranu je to zvuk po většinu času spíše krotší, kultivovaný a místy i jemnější – to zejména na výškách. Výtečné jsou středy, čisté a otevřené, přednášející tuto část pásma upřímně, ale klidně zároveň. Je tím pádem nejednoduché v nějaké zkratce jejich styl vystihnout, ovšem označení „poklidná normálnost“ by jim asi slušelo – rozhodně se dá říct, že za rozumné peníze nabízí ELAC férovou porci muziky.

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 100 metrů čtverečních, spíš menším zatlumením (kazetový strop, sada panelů Sonitus Acoustics,…), byť bez rozsáhlých akustických úprav.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií. Měří se v referenční ose při průměrné úrovni akustického tlaku 80 dB / 1 m.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se reprosoustavy chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Pomiňme propad na cca 160 Hz, způsobený proporcemi místnosti a zbude nám mezi 200 a 20 000 Hz vlastně excelentně vyrovnaná frekvenční odezva. Na nejvyšších frekvencích je znát o něco vyrovnanější odpověď v případě, že reprosoustavy nebudou mířit přímo na vás. Vrchol energie je vidět na 80 Hz, kde zvuk přidává, ale mělo by to minimálně zajistit dobrý pocit plnosti reprodukce. První tóny jsou pak zřetelné už kolem 35 Hz, což je s ohledem na velikost ozvučnic vynikající. Celkově jde nejen v kontextu ceny o technicky vynikající výsledek.

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Výtečná je i (ne)směrovost – nejen v horizontální, ale také ve vertikální ose, takže by Carina FS247.4 neměly být náročné na umisťování.

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Frekvenční odezva na poslechovém místě (FFT) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Celkové zkreslení se drží v přijatelných mezích, jen v oblasti přechodové frekvence mezi měničem JET a středobasy je vidět „kopeček“, kde úroveň přesahuje 1%.

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Z tohoto grafu je pak vidět, že zvýšené zkreslení je tvořeno výhradně třetí harmonickou složkou.

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Přestože ELAC v technických materiálech hovoří o propadu impedance na 4,8 ohmu, reálně se měřený kus nedostal nikde pod úroveň 6 ohmů. Průběh impedance je pak kompenzovaný, klidný a čistý. Ladící frekvence leží na cca 45 Hz, pár drobných nespojitostí naznačuje přítomnost rezonancí. Ty hlavní je vidět na 150, 380 a 640 Hz. Obecně je ale impedance nenáročná. Taktéž elektrická fáze je prostá prudkých výkyvů i přechodů. Jediným relativně náročnějším bodem tak je vysoká impedance v kombinaci s prudkým výkmitem fáze na cca 80 Hz, ale v běžných podmínkách by adekvátní zesilovač z cenové hladiny kolem 30 tisíc a výš (který k ELACu logicky přináleží) neměl mít problémy.

CSD z výstupu akcelerometru v polovině výšky bočního panelu @ 2,83 V

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ +/- ] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ ✓] | VELKÁ [--> 40m2] [ +/- ]

Kč 54 000,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ štíhlounký profil

+ umí zprostředkovat atraktivní wow efekt v basech

+ zaostřené a konkrétní střední pásmo

+ kultivované zpracování

ZÁPORY

- onen zmíněný wow efekt v basech může být v některých kombinacích „moc“

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: BaSys CS | www.basys.cz 

PRODÁVÁ: AV Center | www.avcenter.cz 

fSdílet

Tweet