Zemnění je nerozporně velice vlivným prvkem v každém audio systému, míněno teď ve smyslu toho čím dál „modernějšího“ řešení v podobě externích krabiček, které připojíte kamkoliv od šasi až po signálové rozhraní. Nebo někdy klidně ke kabelům, jako to umožňují třeba američtí Synergistic Research. Právě oni nabízí také asi „nejkapacitější“ (co do počtu přípojných míst) zemnící jednotku současnosti – Galileo SX MkII.

Komponent je k dispozici v relativně nízkém a standardně hlubokém a širokém šasi se zakulacenými rohy. Nosné části jsou hliníkové, panely nahoře a dole zase z uhlíkového vlákna – shora je do něj navíc instalován velikánský průzor, nejen abyste se mohli kochat mnohými součástkami, ale také aby bylo vidět aktuální barvu podsvícení, protože ta definuje ten který nastavený provozní režim. Jistě, není to úplně decentní, avšak ani žádná diskotéka.

Vpředu krom nápisu s modelovým označením není nic, na zádech naleznete malé tlačítko pro volbu pracovní frekvence, klasickou napájecí zásuvku s kolébkou vypínače a pak hlavně blok zemnících vstupů v podobě „děrované“ měděné destičky, doplněné o dvojici 3,5 mm jacků. Na hlavním bloku je celkem 70 zdířek o průměru 2 mm (výrobce z nějakého důvodu na webu udává 44 vstupů, byť to vypadá na pozůstatek informací z první verze přístroje, kde jich právě tolik bylo), určených pro připojení k signálovým cestám i šasi komponentů či třeba pro kovové racky či gramofony, dva větší otvory jsou popsané jako vhodné pro firemní jednotku PowerCell a „vylepšovač“ Atmosphere. Ale přes náramek MetaGround prý můžete uzemnit také sebe jakožto posluchače.

Uvnitř je koncentrát různorodých technologií Synergistic Research. Kupříkladu dvě aktivní trubicové zemnící jednotky UEF EM Ground Cells (s plochou 1 142 cm2 v součtu), dále jedna taková, ale v ploché formě (380 cm2). Poté ještě 52 čtverečních centimetrů velký zemnící blok ze stříbra o čistotě 99,995%. Vše je propojené firemními kabely průřezu 14 AWG ze stříbra 99,9995% a pájené 4% stříbrnou slitinou. Další vliv mají mít firemní „oranžové“ kondenzátory nebo ošetření součástek „kvantovým tunelováním“ za pomoci UEF. Nakonec se celý přístroj 5 dní zahořuje.

Součástí zařízení je i generátor ultra nízkých frekvencí se vztahem k Schumannově rezonanční frekvenci. Právě ten stojí za zabarvením, které z přístroje vyzařuje a lze sáhnout po čtyřech profilech. Kupodivu to nemění jen barvu LEDek, ale bylo slyšet i změnu ve výsledném charakteru systému, jakkoliv to je těžko myšlenkově uchopitelné.

U UEF technologie výrobce zdůrazňuje zejména to, že dochází ke komplexnímu ošetření součástek i šasi grafenovou vrstvou, součástí jsou také dle této filozofie pojaté transformátory – ty vidíte v modrých pouzdrech při pohledu skrze horní kryt.

Celé zařízení váží chlup pod 10 kg při šířce 44,45 cm, hloubce 26,7 cm a výšce jen 8,9 cm.

K poslechu jsme byli přizváni do pro nás neznámého prostoru, byť ošetřeného projektem přímo od Vicoustic. Sestava to byla vyladěná – zdrojem je tu Lumin L2, napojený na Moon 390 a dvojici Moon 330. Napájí Synergistic Research PowerCell SX a čistě router Noble Audio Galaxys. Poslouchalo se přes XAVIAN XN 360 na nožkách Stillpoints, k tomu akustické všestranné prvky Aperture II. Z dalších tu byly napájecí kabely Synergistic Research SRX, Synergistic Research Euphoria (signálové a repro), z doplňků velké množství řešení taktéž od Synergistic Research – Black Box rezonátory, UEF Performance Enhancer na všech možných místech, prostě široké spektrum akustických i antivibračních řešení firmy. Zemnící kablíky ke Galileo SX pocházely z dílny Roth Audio.

Zkoušeli jsme také kvarteto dostupných „ladících frekvencí“ a bylo překvapující, že skutečně každou z nich vnímáte jinak. „The Nightingale“ Angela Badalamentiho působila v základním provozním režimu bohatě a pevně, v červeném nastavení všechno potemnělo, pocítili jsme notnější důraz na bas a změknutí, zelená frekvence vytáhla hlas a zejména zvonivost, zatímco duhová (podle firmy, podle nás spíše fialová) naopak výškám hodně ubrala prostoru, ač zase všechno znělo energičtěji a dravěji. Jak je možné na zemnící větvi pomocí generování nízkých frekvencí tohle dosáhnout nevíme, ale slyšet to skutečně bylo dost zřetelně.

A také bychom mohli v krátkosti shrnout pocit „s“ a „bez“ na téže skladbě – tam kde vyvážený a vyladěný systém bez zemnící jednotky působil velký, objímající až vlastně zaplavující, velmi bohatý na spodcích, měkký a organicky plující, tam po jejím zapojení neztratil identitu, dokonce byl saturovanější, ač mnohem členitěji a přesněji hrající, podstatně přehlednější, skoro jako když si pohrajete s jemnou kalibrací prostorové akustiky. Tentýž vjem větší konkrétnosti a celkově zřetelnosti bez útlumu „zvukového výrazu“. Rozhodně to byla nejsilnější změna, kterou jsme u podobného řešení kdy zaznamenali.

Originální jazzové zpracování klasiky snad nejlépe na světě provádí Jacques Loussier Trio a to po hudební i zvukové stránce. Jejich „Malá fuga v g moll“ Johanna Sebastiana Bacha („Plays Bach: Encore!“ | 2007 | Telarc | 00888072515130) je prostě skvělá – k poslechu i hodnocení aparatur, u systémů hlavně díky bujarému, ale přirozenému spodnímu pásmu. Se zapojeným zemněním dostala právě tahle nosná část skladby více prostoru, ale ne tak, že by převážila ostatní tóny – jednoduše je „basovější“, čitelnější a jasnější. Například doznívající rezonance kopáku či kontrabasu zůstávají v prostoru jednoznačně déle, významně lépe oddělené a zvuk jako celek má mnohem svobodnější formu. Není to „víc“, je to „blíž“. Více barev, více informací, více podstaty, lepší definice i propracovanost. A přitom se vůbec neztrácí charakteristický pocit, že hraje Moon a XAVIAN.

Podobnou proměnou prošla i „Saying Goodbye“ písničkáře Ondary („Tales of America“ | 2018 | Verve | 00602567941859). Připojení Galileo SX vedlo k většímu „křachnutí“ při dopadu paličky na virbl, stejně jako k jasnějšímu, separovanějšímu a zejména jadrnějšímu, energičtějšímu podání centrálního vokálu. Změna byla na úrovni tónové korekce, s vytažením středního pásma směrem k posluchači, větší hmatatelnosti – střední pásmo nezní tak sametově jemnější a hladce, je však otevřenější a podstatně konkrétnější, fyzičtější, žádný letmý dotek, nuance sem a tam, naopak, notná transformace.

Podobně i ve výškách, kde se rozeznívají činely Jarleho Vespestada v „Extended Circle“ (Tord Gustavsen Trio | „Seeing“ | 2024 | ECM | 00602465168808), cítíte po „uzemnění“ znamenitější, mnohem jasněji prokreslenou texturu, citelně „kovovější“ nádech a vůbec přibylou zřetelnou, aniž by se ztratila líbivost a organičnost systému, dlící v podstatě jeho hlavních komponentů. Přesto je nutno říci, že zapojení Galileo SX vede k utlumení vlastního výrazu a zvýšení autenticity, či řekněme neutrálnosti, to zase ano.

V „A Battle Between“ z eponymního alba žánrově trochu fluidních Blue Tofu (2001 | Dubious Records | DCD 20012) vnímáte zklidnění a přesto větší sílu basových zapružení, dynamičtější zhoupnutí, prostě jakoby větší rozsah. Subjektivně tu přibylo jak podstaty, tak drajvu, hudba je naléhavější a odvážnější, neobětuje přitom však pohodlnou, příjemnou harmoničnost celku. Působí to tak, jako by měla energie více místa, snáze se rozpřáhla a systém se dokázal volněji nadechnout. Jaké omezení zemnící jednotka potlačuje či eliminuje, to těžko říct, ovšem čistě z posluchačského hlediska je výsledek týž, jako byste třeba sáhli u stejných zesilovačů po bi-ampingové konfiguraci – tedy žádná střídmá drobnost, ale notně hluboký nádech.

Benefity jsme ucítili také u vnímaného rozlišení. Ačkoliv v „Dust in the Wind“ od Kansas („Feel the Difference: Blu-spec CD“ | 2009 | SONY | SICP 20048-9) to nebylo o tom, že by se v pozadí objevily informace nové či něco takového, po připojení Galileo SX máte jasnější a čistší vjem, prostě a jednoduše se zdaleka nemusíte tak soustředit, abyste pochytili skladbu v celé její šíři. Empiricky řečeno, stačilo hrát o 3-4 stupínky hlasitosti níže a přitom hudba působila minimálně stejně čistě, dokonce místy i hlasitěji. To je vlastně ten největší přínos – není třeba energizovat prostor hlasitostí, hudba vás plasticky obklopuje výrazně snáz. Lepší zaostření a definice napříč pásmy, větší kontrast, snazší čitelnost, navíc ačkoliv pořád zůstává patrný charakter jak Moon, tak XAVIAN, už to není podstata reprodukce, ale „koření“ na okraji, do popředí se dostane samotná skladba, nástroje, hlas…

Hudební scéna v „Theme In Search of a Movie“ tenorsafoxonisty Eddie Harrise („The Best of“ | 1989 | nahráno 1968 | Atlantic | 7567-81370-2) se také změnila. Jednak se celá odsunula od nás, hlavně však zmizel i přes všechna akustická opatření lehce patrný pocit navázání na systém, na ozvučnice reprosoustav, jejich lokalizovatelnost v prostoru. S Galileo SX v souladu se zpřesněním a pocitem větší konkrétnosti dostaly nástroje více svobody a tím jednak konkrétnější lokalizaci (ač to bylo dobré i předtím), hlavně však pocit fyzičnosti. Konkrétnější místo, z něhož ten který zvuk přichází, výrazně pomáhá s pocitem plasticity a věrohodné prostorovosti.

Nejvýznačnějším přínosem pro nás však ze všech úhlů pohledu bylo u Galileo SX to, že hudba zněla zábavněji, plněji a živěji v o dost nižších úrovních hlasitosti. To samo o sobě má spoustu benefitů, od menšího vybuzení akustiky prostoru až po nižší únavu při dlouhých poslechových sezeních. „My Mother Told Me“ z eponymní desky The Wellermen z roku 2023 prostě hrála uvolněněji, muzikálněji, se snazší srozumitelností a oddělením jednotlivých vokalistů. Dostáváte víc a sestava se přitom musí „méně snažit“, což je jednoduše zábavné. To, co ani předtím nebylo vůbec špatné, je najednou o úroveň (dvě? tři?) příjemnější, kontaktnější, živější… Asi by se dalo použít pojmenování „všeobecně muzikálnější“. Méně sestavy a více muziky také sedí.

Jakkoliv má firma Synergistic Research notně ezoterickou nálepku a mnozí se na ní koukají skrze prsty pro její filozofii mluvící o všemožných polích, kvantech, rezonancích a podobně, její řešení mají pro nás většinově slyšitelný přínos (či alespoň vliv), ač většinou vlastně kontraintuitivní. U aktivní zemnící jednotky Galileo SX se pak „exotika“ asi dotýká hlavně části s laděním pomocí ultranízkých frekvencí, točících se kolem Shumannovy rezonance, přestože i to jsme neměli problém vnímat, ať už to funguje jak chce. Nicméně pokud se chcete svézt na současném trendu zemnících řešení, Galileo SX nabízí extrémní množství přípojných míst, která musí nutně stačit i pro ten nejkomplexnější systém a hlavně funguje. A to – dle naší zkušenosti s konkrétní výše popsanou sestavou – opravdu skvěle. Připočtete-li potřebné množství kablíků, už tak vysoká cena se ještě citelně vyšvihne, přesto jde o atraktivní upgrade, pokud jste už svůj systém vyladili a hledáte nějaký další krok.

Kč 203 980,- (vč. napájecího kabelu Atmosphere SX Euphoria 1,5 m)

cca 10 000,- - zemnící kabel 1,25 m

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ bezkonkurenční množství zemnících bodů

+ volitelnost charakteru

+ můžete pomocí dostupných koncovek spojit skutečně libovolně koncipovaný systém

+ slyšitelná (a ne malá) pozitivní změna v muzikálnosti

ZÁPORY

- není to řešení za hubičku

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Roth Audio | www.rothaudio.eu 

fSdílet

Tweet