Firma George Cardase z amerického Oregonu prokabelovává hi-fi komponenty již od roku 1987. Cardas je znám svou oddaností k mědi, ovšem také velkým soustředěním na potlačování nežádoucích elektromechanických vzájemných ovlivnění vodičů a fascinací zlatým řezem, který Cardas považuje za základní matematické vyjádření života samého, za jeden ze základních prvků k pochopení struktury hudby a také za ideální základ uvažování při konstrukci geometrie kabelů.
Možná to zní trochu jako esoterické nadšení, kvůli kterému spousta lidí považuje výrobce kabelů za jen nepatrně důvěryhodnější obdobu blízkovýchodních prodavačů "zaručeně pravých" kabelek Luiz Wutton a hodinek Ruleks. Popravdě řečeno, v mnoha případech se jejich pocity zakládají na pravdě, nicméně zrovna Cardas má své názory spojené i s rozumnými technickými vysvětleními.
Měli jsme možnost vyzkoušet si kabel Parsec, přinášející do zaplatitelného světa základní série Cross technologické postupy, na nichž stojí referenční kabely Clear z již poněkud méně snadno zaplatitelné části cenového spektra.
Jde hlavně o "Matched Propagation Conductor", což je ve zkratce (patentované) řešení, díky kterému se signál ve vodičích šíří stejně rychle jako v dielektriku. Cardas říká, že i ta nejlepší dielektrika přenáší náboj o více než 20% pomaleji, než byť i jen standardní vodiče. Řešením je v tomto případě geometrie vodičů, která postupně zmírňuje vliv kapacity kabelu. Hlavním vlivem by mělo být zachování dynamiky signálu a zachování fáze.
Cardas jako jeden z mála výrobců používá také "svou" měď, respektive kontroluje průběh odlévání jednotlivých drátů tak, aby jejich struktura byla přesně podle jejich přání. Kouzlem je pomalé tažení, při kterém se vysoce čistá měď zbavuje kyslíku a to vše ve zvláštní atmosféře s velkým podílem vodíku. Výsledkem je nejen čistota kovu jako takového, ale i čistota jeho struktury bez zrn a s minimem přechodů - jde tedy za podobným cílem jako slovutná metoda profesora Ohna z Japonska.
Vodiče jsou uvnitř kabelu dva a mají shodný rozměr 25,5 AWG (průměr cca 0,4 mm), jsou také oba smaltované. Jednotlivé drátky mají rozdílný průměr, nejslabší jsou ve středu vodiče a jejich průměr roste směrem k povrchu ve "zlatém poměru" 1:1,618. Kabel má jen jednu vrstvu pleteného stínění. Parsec jako celek je zabalen v pouzdru z Alcrynu, měkkého a poddajného, ač pevného materiálu, připomínajícího gumu. Dielektrikem je tu vzduch a hlavně PFA (v podstatě Teflon).
Cardas Parsec s XLR konektory Neutrik jsme měli zapůjčený zejména k propojení sestavy Primare PRE60 / A60, kde jsme ho porovnávali s kabelem Vincent Premium XLR a ZenSati Authentica, stejně jako TelluriumQ Black. Polsouchalo se přes Harbeth Monitor 30 a Audiovector SR 6 Avantgarde Arreté, kde zdrojem signálu byl kromě zmíněného předzesilovače i ASUS Xonar Essence One MUSES MKII (také použitý chvíli jako předzesilovač a hlavně propojený právě symetrickými kabely) nebo též gramofon Pro-Ject Elemental s předzesilovačem Pro-Ject Phono Box.
V naší sestavě se zdálo, že v titulní skladbě Hadenovy desky "Helium Tears" (2005 | Gema | ne8707) je v basové lince cítit akcent a mírné nabobtnání, ale na druhou stranu kabel rozhodně nijak negativně neovlivňuje definici. Nástroj byl přesný a přitom velký, tonálně bohatý. Oproti oběma srovnávacím vzorkům se zdálo, že zvuk se pročistil a zrychlil, díky čemuž se daly snadno rozlišit jednotlivé polohy. Celkově je ale znát, že krom objemu kabel do systému vnáší i lehký nádech vřelosti.
To platí i ve vodách středních frekvencí, kde se plavil vokál Shirley Horn v "Too late now" ("You Won´t Forget Me" | 1991 | Verve | 847 482 2). Do mírně analytického charakteru sestavy Primare Cardas vnesl klid a "analogovost", hlas jako kdyby se trochu uvolnil a zakulatil se, stejně jako vystoupil o krůček kupředu díky snazší čitelnosti. Parsec nehraje na efekt, nepřidává barevnost, rozhodně ale není suchý a analytický. Přesto jsme měli jasný pocit, že jako kdyby se po jeho zapojení cesta signálu usnadnila a ten tak přicházel svižněji a s větším nadhledem. Jsou ale rozhodně kabely, které umí nechat vyniknout ještě více detailů a reprodukce s nimi působí samozřejměji (byť je fakt, že jsou dražší).
V "Ralph´s New Blues" od Modern Jazz Quartet ("Concorde" | 2008 | Prestige | 0888072306530) zůstávají vibrafon i činely bohaté, přeci jen trochu dominantnější, ale hladké - Parsec jako kdyby opět vše zklidnil a ohladil příliš ostré hrany. Vibrafon tak sice trochu cinká, ale s pocitem grácie a bez vulgarity, činely pak mají také tenčí, pronikavější, ale ne ostrý zvuk, objemově by jich ale mohlo vedle výrazného kontrabasu být přeci jen víc (ale to je opět mírně rozložitějším basem, ne nedostatkem výšek jako takových). Dozvuk činelu (mimochodem tak akorát velkého, byť ještě ne úplně dokonale vykresleného do podoby velké rezonující plochy) se pohybuje ve veskrze průměrně dlouhých dobách, je ale přesný, konkrétní. Kovový nádech byl také již vystižený velmi dobře, bez přídechu plechovosti.
Ve všech místech, kde byl zapojen, byl ze všech srovnávaných zřetelně nejmenší "brzdou" pro dynamiku. Vivaldiho "Koncert v c-moll, RV480" (Milan Turkovič a I Solisti Italiani | 1994 | Denon | CO-78921) už se s Cardas Parsec zdál živý a orchestr už působil velmi živým, bohatým dojmem, kabel už v ohledu dynamiky není úzkým hrdlem systému. Hudba začíná dýchat a i když delikátnosti mikrodynamiky zůstávají pořád ještě spíše naznačeny. Přesto kabel dokázal dobře přenést impuls ve správných chvílích a zvuk byl dobře kontrolovaný, čistý, bez pocitu zahlcení.
Jsou určitě kabely, které staví na obdiv maličké detaily, jsou i takové, které dokážou rozebrat nahrávku s úplnou suverenitou a jsou kabely, které naopak hrají krásně, ale ve finále vlastně spíše povrchně; Cardas Parsec patří kamsi doprostřed všech těchto charakteristik. V Haydnově "Symfonii v G dur" v podání newyorských filharmoniků v čele s Leonardem Bernsteinem (2009 | SONY | 8869 7480452) panoval v nahrávce přehledný klid, byť v dynamicky nejnáročnějších okamžicích se zdálo, že kontrola zvuku je "tak tak", byť sestava neztrácela kontrolu. S levnějšími kabely se občas orchestr kontrole přeci jen vymkl. Informací je nicméně dost, chvílemi je slyšet i odrazy od nahrávací místnosti a lze vnímat i vzduch v nahrávce, k odhalení nejjemnějších nuancí a drobností budete přeci jen potřebovat kabely z vyšší kategorie.
Vykreslení prostoru ve Stingově "Fantasy" ("Songs from the Labyrinth" | 2006 | Deutsche Grammophon | 06025 170 3139) bylo naprosto bezproblémové a přehledné, separace nástrojů byla rozumná, ale zase ne úplně excelentní. V reprodukci panoval pocit mírné vřelosti a výrazné spojitosti. Po zapojení Cardas Parsec se zlepšil pocit zaostření Stingova hlasu a také jeho loutna jako kdyby se maličko zvětšila a hlavně zkonkrétněla její lokalizace. Prostor se o krok (možná i o dva) otevřel i směrem dozadu, byť dominantní část dění probíhala stále v pravolevé spojnici mezi reprosoustavami.
Co ale Cardas Parsec do reprodukce vnáší v každém případě, to je pohoda se špetnou vřelosti. Bylo zajímavé poslouchat, jak oproti velmi neutrálnímu TelluriumQ Black či expresivnímu Vincent Premium Cardas dělá poslech snazším a zvuk bohatším, intimnějším a jaksi samozřejmějším. "Gone gone gone" Roberta Planta a Alyson Krauss ("Raising Sand" | 2007 | Decca | 475 9382) ukázala také na schopnost kabelu nějakým způsobem vzbudit dojem lepšího timingu a nechat skladbu šlapat vlastním tempem. Výsledek je i na říznější sestavě muzikální a neotravný přednes, byť vyznavačům analytiky a absolutní transparentnosti asi nebude po chuti.
Cardas Parsec s XLR konektory se nám líbil. Tedy ne od pohledu, to, popravdě řečeno, patří mezi to nejošklivější, nebo chcete-li nejobyčejnější, co si můžete koupit. Dokonce možná budete chvílemi přemýšlet, jestli jste omylem nevzali do ruky gumicuky z auta. Ale po bližším ohledání žádnou výrobní nekvalitu nenajdete, i napojení konektorů působí hodně fortelně. Nicméně to byla jen odbočka, to důležité je zvuk. Pokud máte tepleji hrající, už tak zvukově bohatou sestavu, možná pro ni Parsec nebude nejlepším komplementem kvůli mírné tendenci zdůraznit nejspodnější tóny a vnést do ní dotek tepla. Naopak k chladnějším, analytičtějším komponentům se hodí výborně, protože aniž by omezil jejich rozlišení, uklidňuje jejich strožejší charakter a činí ho dlouhodobě poslouchatelným. Kabel je také ještě zaplatitelný, ale už je vstupenkou do dospělých úrovní, kdy začínáte mít pocit, že vaše komponenty nebrzdí. Parsec tak je trochu svůj, ale funguje bez problémů, aniž by vnášel do reprodukce nějaká negativa.
Kč 9 450,- (0,5 m)
Kč 12 600,- (1 m)
Kč 25 200,- (3 m)
--- --- --- --- ---
KLADY
+ máte po zapojení pocit, že se zvuk otevře
+ uklidňuje zvuk a dělá ho trochu bohatším
+ ideální k chladnějším, tenčím a ostřejším komponentům
+ dobrá dynamika
ZÁPORY
- vypadá nehodně své ceny
- v dané sestavě měl tendenci zdůrazňovat bas
--- --- --- --- ---
PRODÁVÁ: Voice | www.voice-audio.cz
