Jména Derek Scotland a Philip Swift jsou součástí zlatého dědictví anglického hi-fi. Swift stojí mimo jiné za výrobcem reprosoustav Spendor, ještě předtím stihl založit ještě slavnější značku – výrobce racionální elektroniky Audiolab. Tohle jméno dneska patří do konglomerátu IAG Group (Wharfedale, QUAD, Mission, Leak, Castle, Luxman,…) a z toho výrazně těží stran vývojových kapacit a možností. Široké firemní portfolio relativně nedávno doplnily D/A převodníky v čele s vlajkovou lodí D9.

Kompaktní krabička v moderním, minimalistickém a přesto jasně rozpoznatelném stylu Audiolab slouží jako digitálně-analogový převodník, ale umí fungovat i jako sluchátkový zesilovač nebo jednoduchý regulátor hlasitosti.

Vpředu se na příjemně zpracovaném komponentu nachází obdélníkový barevný displej s typickou grafikou, skrze něj prochází 6,3 mm sluchátkový výstup, pravou část okupuje dvojice kruhových ovladačů („všeobecně výběrový“ a regulace hlasitosti), úplně doprava se vešel spínací knoflík.

Zadní plocha je oproti jednoduchému čelu značně bohatší. Je tu velká napájecí zásuvka včetně vypínací kolébky, analogový výstup s RCA i XLR formou a nakonec blok digitálních rozhraní. Dva koaxy, dvě optiky, AES/EBU, k tomu USB pro spojení s počítačem a druhé, do nějž lze zasunout datové paměti s hudbou. D9 – byť lehce složitějším způsobem s ovládáním přes displej – umí fungovat i bez nějakého externího zdroje. Vzadu je ještě anténka pro Bluetooth (aptX HD / LDAC) a dvojice spínacích 3,5 mm jacků. Bonusem nechť jsou také přítomné digitální výstupy – koax a optika, díky nimž můžete D9 vnořit do nějaké mírně složitější audio architektury.

Vnitřek se pak jeví úhledně. Napájecí zdroj je kompaktní, využívá středně velký toroidní transformátor. Obvodové řešení jasně ukazuje, že vývoj má na starosti velký tým, který dokáže všechno efektivně poskládat. Navíc je fajn, že Audiolab dodržuje takovou tu britskou tradici s popisem co a jak je, žádné esoterické pohádky.

Základem všeho je moderní čip ES9038PRO – díky tomu je v D9 automaticky dobré řešení potlačení jitteru i velmi vysoké rozlišení. Maximum leží na 32 bit / 768 kHz (PCM) či 22,5 MHz (DSD512). Podpora MQA dekódování je s ohledem na vývoj kolem tohohle formátu už jen zajímavost, ale je fajn mít možnost plného dekódování. Vybrat si navíc můžete z vícero rekonstrukčních filtrů, které mírně mění výslednou charakteristiku. Součástí digitálních nastavení je též upsampling na 352,8 nebo 384 kHz podle základního taktu signálu.

Pro sluchátka slouží vlastní modul – takže to není jen doplněk – s proudovou zpětnou vazbou. Zvládne zátěž 20 – 600 Ohm, nicméně výrobce neudává výstupní výkon. Neměli jsme však pocit, že by Focal Clear ani SONY MDR-M1 trpěla nedostatkem.

D9 pracuje v rozsahu 20 – 20 000 Hz (+/- 0,1 dB), celkové harmonické zkreslení nepřesahuje 0,001% při plné hlasitosti a 1 kHz, odstup signálu a šumu činí 118 dB, na XLR výstupu ještě o 5 dB víc.

Samotné šasi je kompaktní – šířka 27,7 cm, hloubka 31,5 cm a výška 8,8 cm. Komponent váží víc než by jeden čekal – 4,2 kg.

Primárním zdrojem poslechu pro D9 byl USB vstup, zkoušeli jsme ale i koax z Bluesound NODE (Gen 4) nebo Cambridge CXC. A poslouchalo se jak přes Accuphase E-700 (s porovnáním s vnitřním modulem DAC-60) a Fyne Audio F1-5, případně přes XAVIAN Unica a Cambrigde CXA81. O použitých filtrech, kabelech, podložkách a akustice se dozvíte v pravém sloupci -->.

Basová energie v „Suntoucher“ z pera anglické dvojice Groove Armada („Goodbye Country (Hello Nightclub)“ | 2001 | SONY | 828765357821) je notná, vesměs taneční – Audiolab ji však umí podle svých nejlepších tradic zkrotit, takže spodní frekvence mají objem i pocit tučnosti, avšak všechno je to úpravné a strukturované. Míněno takovým tím anglickým stylem, který působí, že všeho je tak akorát, že čitelnost je důležitější, než efekt. Audiolab D9 k tomu přistupuje s citem pro pocit nezdůraznění – pevnost je dobrá, síla vkusná, dá se říct, že jde o audiofilský přístup k věci. Fajn ovšem je, že Audiolab zvládá k velmi solidní kvalitě ve formální rovině přidat cosi svého, polibek vnitřní muzikálnosti.

Až éterický, jemný mezzosoprán Sarah McLachlan v „Angel“ („Closer“ | 2016 | SONY | 888880682284) převodník pojal s jemností, připomínající projevem řadu 9000 ze stejné stáje. Chce se říct, že je to již solidně ušlechtilé, přestože je ve finálním charakteru cítit styl IAG, potažmo Audiolab, neschází ani objektivní kvality – klidná čitelnost, pocit vyrovnaného, akurátně plného projevu, nekonfliktní hladkosti, plynoucí z malého zkreslení a absence artefaktů. Vývojáři v Audiolab neprahnou po exhibicích, tím to připomíná snad až japonskou produkci – vyváženost, organičnost. Možná by v některých chvílích trochu víc intenzity nebylo od věci, nicméně nikdy to není pocit, že jde o nějaké omezení a na danou kategorii je to opravdu moc hezký a dobře srozumitelný výsledek.

Věru křišťálové tóny vibrafonu a blízko jim naladěné vysoké tóny klavíru v „Crystal Silence“ ze stejnojmenné nahrávky Garyho Burtona a Chicka Corey (2009 | nahráno 1972 | ECM | 176 8057) nesou dotek zklidnění na ostřejších momentech, je to rozhodně ve prospěch poslechové pohody. Kov je přesto víc než dostatečně jasný a snadno rozeznáte charakter vibrafonu i noty velkého klavíru – detail proudí nenásilně, sám od sebe, bez úporné analytičnosti nebo chladné „dokonalosti“, kterou se honosí mnohý špičkově měřící moderní komponent, který však ve výsledku hraje bez duše. Ne tak D9 – tam je poslech prostě příjemný, ač neupozorňující na jednotlivosti.

Že pod onou nenápadností a uhlazeností je čisté zpracování, to zcela jasně ukazuje divoká jazzová „Uh Uh“ od Thundercat („Drunk“ | 2017 | Bandcamp | BFCD064). Dynamika vás nezačne tlačit do sedačka s nekompromisní masivností nebo dramatem, naopak, všechno probíhá až nenápadně – ale jak se zaposloucháte, vnímáte kontrolu, jednotlivé linky pumpují a pulsují vlastní cestou, nezašmodrchané, čisté, naprosto v klidu. Jde o jakousi vyváženou disciplínu, kde je tak akorát síly, akorát objemu. Audiolab D9 dokonce zvládá zprostředkovat citelný a konkrétní impakt, aniž by se však zvukově vnucoval.

Primárně neanalytický základ potvrdil převodník i ve „Walk into the silence“ berlínské zpěvačky Andrey Schroeder („Where the Wild Oceans End“ | 2014) – přesto je v onom celkově komfortním, anglicky elegantním zvuku docela snadné číst. Hlas je zaostřený v přirozené míře, jistý a zřetelný právě tak akorát, aby nezněl suše či stroze, prostě a jednoduše organický. Míra detailů je dobrá, lhostejno zda na sluchátkách nebo klasických výstupech. Rozdělení do vrstev se rozhodně děje v úrovni prémiového hi-fi, nenuceně, bez exhibic – funguje jako neuspěchaná kotva v dnešním velmi rychlém světě, takže mu dejte čas, až ho budete poslouchat.

D9 taktéž fajnově propracovává hudební scénu, aniž by šlo o tvrdý hologram. „River Man“ Nicka Drakea („Five Leaves Left“ | nahráno 1970 | Island Rec. | 0004228429151) se rozlévala postupně, s velice dobrým pocitem propojenosti a jakéhosi celkového nenuceného pořádku. Nemůžete říct, že byste cítili dokonale vyfrézované jednotlivosti, ale ono se to děje hezky plasticky, včetně předozadní osy, jednoduchým oddělením instrumentů a celkové přirozenosti. Jinak se to vlastně vyjádřit nedá – Audiolab hraje v klidu, s „analogovou“ charakteristikou.

Za uši vás nikdy nevytahá ani břitčí hudba, včetně ráznějších momentů z „Bloody Well Right“ od Supertramp („Crime of the Century“ | 2014 | nahráno 1974 | A&M | 00600753547694) – energické rázy přes svůj měkčí styl Audiolab D9 prodá, vzorně „švihne“ a vůbec nepůsobí pomale, jen klidně. Tohle je klasický hi-fi způsob, primární reprodukce celku s důstojností, plností a citem pro plynulou hudebnost. Jestli máte na poslech pět minut každý den, možná to není optimální, ale když dáte zvuku čas a v klidu si sednete, tak klid proudí spolu s muzikou i vaším směrem.

D/A převodník Audiolab D9 je solidní hi-fi komponent typického anglického střihu – na kompaktním půdorysu najdete solidní řešení pro každý digitální zdroj, v poměru k cenové relaci velmi dobrý sluchátkový zesilovač a fakticky použitelný předzesilovač (jakkoliv zařazení samotného komponentu typu Audiolab 9000Q přinese rozhodně lepší výsledky). Největší devizou D9 je skutečně jeho „analogovost“ – spojitý zvuk s vyrovnaností, příjemnou jemností a anglickou kultivovaností. Není to zvuk moderního typu, charakter je naopak velmi klasický, přesto když chvíli posloucháte, vnímáte, že rozlišení je opravdu dobré, kontrola též a charakter sám vzniká záměrně, laděním, nikoliv nějakým zkreslením. Audiolab D9 je vhodný pro ty, kteří preferují hezkost, hudebnost a podstatu nad moderní formálností – je to super řešení pro malé sestavy, my bychom ale zejména pasovali D9 do role sluchátkového centra, protože tam odvádí až překvapivě solidní výsledky za dané peníze. Všeobecně jde o ukázku velmi solidní hodnoty za vložené peníze, která se vám odmění roky a roky neefektního, poklidného poslechu.

Kč 32 490,-

FOTOGALERIE

FOTOGALERIE - VNITŘNOSTI

--- --- --- --- ---

POUŽITÝ PLAYLIST: https://tidal.com/playlist/e66cc5aa-38b2-44c1-aea4-4b1218950027

--- --- --- --- ---

KLADY

+ velmi pěkné zpracování

+ šíře funkcí / možností včetně digitální výstupů, regulace hlasitosti i lokálního přehrávání

+ čistý a kultivovaný zvuk, typický pro Audiolab

+ fajn zejména jako centrální prvek třeba do stolních sestav, kde zvládne vše potřebné

+ zdůraznit rozhodně stojí sluchátkový výstup – i kdybyste D9 brali jen jako sluchátkové řešení

ZÁPORY

- je škoda, že nejde nastavit více parametrů jinak dobrého sluchátkového modulu

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: RP Audio | www.rpaudio.cz 

fSdílet

Tweet