Švýcarská firma Weiss, pojmenovaná od založení roku 1985 podle zakladatele Daniela Weisse, který předtím roky pracoval na digitálních audio technologiích pro Studer, není navzdory své dlouhé tradici v našich luzích a hájích nijak moc známá. Možná i proto, že primárně její díla míří do světa masteringových studií, nikoliv do domovů posluchačů, jakkoliv i pro ně má už zhruba čtvrtstoletí společnost připravenou nabídku.

Do rukou se nám dostala základní krabička DAC204. A proč „krabička“? Protože jde o opravdu kompaktní, jednoduše a bez okázalosti postavený komponent s (téměř) čtvercovým čelním panelem, kde najdete vlastně jen čtyři páčky a sadu osmi diod, indikujících provozní režim převodu. Přepínači pak nejen zapínáte přístroj jako takový, ale volíte i vstup plus parametry konverze DSD (bitovou hloubku a vzorkovací frekvenci).

Na opačném konci tělíčka se navzdory nevelkým rozměrům sešikovalo docela dost rozhraní. Jednak je to cinch i XLR na analogovým výstupu, jednak USB, optika a koax na digitálním vstupu, dále ale ještě BNC + koax + AES/EBU jakožto digitální výstupy. Svůj specifický konektor má napájecí rozhraní pro napětí 6 až 9 voltů, dvěma páčkami můžete navolit na výstupu útlum o 10 dB jednou a 20 dB druhou. Inu, z pojetí je znát základ získaný v profi branži.

Výrobce – opět po vzoru profesionálního segmentu trhu – zase tak moc nenamluví o tom, jak je DAC204 konstrukčně poskládaný. Používá nicméně prý čtyři paralelně zapojené delta-sigma čipy na každém kanálu pro zvýšení odstupu signálu a šumu. Dozvíte se, že maximální podporované rozlišení činí 24 bit / 384 kHz a DSD128, o několikanásobném přečasování signálu v cestě digitálního zpracování (pro potlačení jitteru) nebo o faktu, že příchozí signál je vždy proměněn nejprve na PCM s rozlišením 24 bit / 192 kHz (u PCM s vyšší úrovní nebo DSD), případně ponechán jak je (u vzorkovacích frekvencí pod 192 kHz).

Z výběru technických parametrů jde o celkové harmonické zkreslení + šum na úrovni -116 dB (0,00016%) při úrovni vstupního signálu -3 dBFS. Linearita má být zachována v toleranci +/- 0,4 dB v celém rozsahu, přeslechy mezi kanály jsou lepší než 120 dB.

No a pak už je tu jenom šířka 10,5 cm, výška 9,5 cm a hloubka 16,5 cm, váha je nespecifikovaná, leč téměř „muší“.

DAC204 jsme porovnávali jednak s řešením v Musical Fidelity M8xi, kde hrál ještě Bluesound NODE (Gen 4) a Fyne Audio F1-5, hlavně ale v systému s Métronome DSC, Norma Revo SC-2 LN / Norma Revo PA 160 MR a KEF Blade One Meta. Podívat na kabely, doplňky, filtry a různorodé další příslušenství se můžete v pravém sloupci -->.

Až snivá basová linka v „The Nightingale“ Angela Badalamentiho („Twin Peaks“ | 1990 | Warner Bros. | 7599-26316-2), podtrhující neméně éterický zpěv Julie Cruise je klasika seriálového soundtracku. Weiss k ní vlastně nepřidával prakticky vůbec nic, zvuk zněl plnokrevně, ale disciplinovaně, rozčleněný, se separací a definicí na úrovni, přirozeně působící sytostí a vřelostí, která vychází z nahrávky samé, nikoliv z charakteru komponentu jako takového. Ten se reálně vytrácí, nic nezabarvuje, je vlastně opravdu těžké ho v sestavě někam zařadit.

Prakticky totéž platí i pro Glazunovův balet „Roční období“ pod taktovkou Edo de Waarta, řídícího Minnesota Orchestra („The Seasons“ | 1993 | Telarc | CD-80347), kde zřetelně vyniká sama nahrávka, cítíte sílu zesilovače a jeho klidné předení, stejně jako specificitu Fyne Audio – ale převodník? Skoro nic… A přesto bylo jasně slyšet, jak udržuje podstatně lepší otevřenost a vzdušnost, než integrovaný modul v M8xi, stejně tak vkládá jakousi krotkou neutrálnost, neomezující však čitelnost v hlavní sestavě. Tonalita je tedy vyrovnaná, „bezcharakterní“, ve středech nabízí Weiss výtečné prokreslení a nenucené rozdělení jednotlivých vrstev nástrojů. Je to zvuk, který dává dost místa a podmínky k vyniknutí podstaty, nikoliv vlastní interpretaci.

Tato všeobecná civilnost zůstává neochvějně patrná i v nejvyšším pásmu, výšky z „Poledne půlnoc“ (Jablkoň | „Cestující v noci“ | 2003 | Indies | MAM 203-2) jsou členité, zřetelné, ale zcela bez přidané zvonivosti. Tím pádem jde spíše o decentní projev, umírněný styl vás nechá snadno nahlédnout do nahrávek a plní roli čistého prostředníka. Prostě to – takzvaně – „tam je“ a to bez efektů. Rozlišení není opulentní, avšak nástroje již zní přirozeně se vším všudy.

Též v Di Meolově „Double Concerto“ („The Grande Passion“ | 2000 | Telarc | CD-83481) zafungoval DAC204 jako „průchozí“ element. Dynamické kontrasty působí uvolněně a samozřejmě, nejsou modulované ani modelované (tj. tlumené či zdůrazněné) a ačkoliv tu nejde o tu nabroušenou, bezprostřední výbušnost jako když bičem mrská, korektní množství energie jednoduše dostanete. Stejně tak pocit konkrétnosti je už dospělý a naprosto v klidu.

Zajímavé je sledovat, jak se „bezbarvý“ Weiss projevuje u průměrnějších nahrávek typu „Better Than“ od The John Butler Trio („Grand National“ | 2007 | Jarrah | JBT011). A to klidně. Ani takový záznam není protivný či hrubý, DAC204 dokáže zachovat jeho zábavnou hudební podstatu, hraje to zcela bez agrese a přesto uspořádaně a zřetelně. Opět je důležité říct, že jde o frekvenčně vyrovnaný, transparentní a přesto netechnický obraz, žádný technicistní proces, jen proud muziky s nenápadnou, leč velmi dobrou kontrolou.

Prostor Stokowského interpretace Straussova „Tance sedmi závojů“ („Stokowski Conducts Richard Strauss“ | 1994 | Everest | EVC 9004) nabídl významný, až překvapující pocit hloubky a plasticity. Nahrávka je krásně rozčleněná a přestože ani tady necítíte žádný akcent, žádnou část, která by upozorňovala sama na sebe, komplexní dění je sebevědomě a až úžasně korektně prezentované. Dokonce bychom řekli, že DAC204 nabízí fantasticky realistické proporce, nástroje se zdají být skutečně takové, jaké byste slyšeli v sále, sedíce uprostřed publika – kde zjevně stály mikrofony. Všechno tu má své místo a je zasazené bez překážek do soudržného obrazu.

Poetická „All Souls Night“ Loreeny McKennitt („The Visit“ | 2006 | Quinlan Records | 0774213510426) měla atmosféru. Weiss dokáže předat hudební sdělení, nefiltruje ho ani nemodifikuje, ale respektuje nahrávku jako takovou. Opět se nedá říct, že by měl nějaký vlastní charakter, zajišťuje však plynulost, otevřenost a švýcarská preciznost tu nemá žádný technický podtón. Převodník funguje jako průchod pro libovolně bohatou hudbu. Pokud už DAC204 nějaký charakter má, tak společným jmenovatelem celého poslechu na všech sestavách a nahrávkách byla příjemnost – taková decentní, kultivovaná, nezabarvující ani neomezující, přesto přítomná.

Švýcarský D/A převodník Weiss DAC204 je poměrně netypický přístroj, hodně dýchající „profi“ sférou. Třeba tím, jak je provedený, ale i tím, že nenabízí žádná zabarvení, prakticky žádný charakter, ale „jen“ čistou korektnost. Propouští umně signál, dává mu velice přesvědčivou formu a přitom nezkouší nablýskat to horší ani dodat efekt tomu lepšímu. Chová se naprosto v klidu, s citem, nemá žádnou jednu významnou charakteristiku, ale komplexní, přirozeně vyvážený styl, díky němuž si ho v systému ani nevšimnete. A přesto dodá jistotu, čitelnost, zřetelnost a konkrétnost na úrovni. A i když je drahý – nakonec je ze Švýcarska – tak nabízí skutečně dobré výsledky.

Kč 87 800,-

FOTOGALERIE

FOTOGALERIE - VNITŘNOSTI

--- --- --- --- ---

KLADY

+ kompaktní provedení

+ možnost přizpůsobení výstupu

+ velmi čistý a neutrálně posazený zvuk

ZÁPORY

- poněkud starosvětské ovládání

- cena je přeci jen v rámci dnešního trhu vyšší

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Altei | www.altei.cz 

fSdílet

Tweet