Slovenský Canor vloni oslavil krásných 30 let na scéně. Navíc se prešovská fabrika posunula za tu dobu mnohem dál, než byste si možná mysleli. Na 8 000 m2 najdete moderní CNC stroje, specifická řešení pro testování elektronek, která patří mezi to nejlepší na světě a to všechno ovládá přes 80 zaměstnanců. Canor tedy rozhodně není žádná malá lokální firmička. Radost si pánové udělali mimo jiné zesilovači Virtus, k nimž naposledy přibyl integrovaný model Virtus A3 z řady Performance.

Možná by bylo lepší říct, že Virtus A3 je kompletní domácí centrum – reálně k němu stačí vybrat reprosoustavy a je to. Je tu analog, je tu digitál, ovládne bedny i sluchátka… Jen streaming chybí, ale to se dnes dá vyřešit docela snadno a z pohledu dlouhodobého vývoje je stejně asi lepší mít oddělenou krabičku.

Čelní panel nese nezaměnitelné známky firemní identity – veliký centrální ovladač, krásně podsvícený a s šikovným displejem na špičce. Je to zajímavý způsob, jak zachovat čistotu Canor, ale umožnit jemná nastavení. Panel je pochopitelně „trojpatrový“, prostředkem se táhne vodorovná čára, ukrývající XLR a 6,3 mm sluchátkový výstup, typové označení, onen multifunkční prvek s dotykovým rozhraním a vpravo pak základní informativní obrazovku s „puntíkovým“ fontem.

Kryt těla je jednoduchý, nahoře s nutným množstvích chladících průduchů, celkově pěkně zpracovaný, ale (vlastně v dobrém slova smyslu) prostý. Konfigurace zadní panelu zahrnuje vše již výše zmíněné. Po obou okrajích jsou reproterminály, napájecí zásuvka včetně spínací kolébky (možná lehounce neprakticky) v horní části vpravo, levý blok pak patří krásně srovnaným analogovým rozhraním. Tři cinchové vstupy (jeden z nich je phono pro MM i MC), dva XLR, potom v obou formách přítomné výstupy pro subwoofer nebo třeba externí koncák. K dispozici jsou tu ještě dva 3,5 mm výstupní jacky se spínacím napětím, vedle nich ještě jeden vstupní stejného typu.

Pravá část hostí v jedné řadě srovnané digitální vstupy – USB-C, dva koaxy, dvě optiky a AES/EBU. Někdo může říct, že tu chybí HDMI eARC, ale přeci jen je to pořád primárně audio komponent a vzhledem k ceně pro nadšenější uživatele. A o streamingu jsme mluvili výše.

Vnitřní konstrukce je poměrně značně zahuštěná, ale velmi poctivá. Phono modul je kupříkladu poctivě stíněný, kanály úpravně oddělené, chladící profily dobře dimenzované.

Výrobce říká, že to pojal jako čtyři produkty v jednom. Hybridní koncový stupeň ve třídě A i A/B, přenoskový předzesilovač, sluchátkový zesilovač a D/A převodník. Začíná to kompletním oddělením digitálu a analogu, ale také obou kanálů – poctivý dual mono koncept včetně nezávislých napájecích zdrojů s vícestupňovou regulací.

Modul sluchátkového zesilovače není jen doplněk – jde o diskrétní dual mono s plnou symetrií a solidním výkonem 70 mW / 300 Ohm a 500 mW / 30 ohm (u nesymetrického výstupu), respektive hodnotami 270 / 500 mW ve stejném pořadí a za stejných podmínek u symetrického výstupu.

Předzesilovač a koncová část mají tedy také dual mono, plně diferenciální zapojení. Na vstupu jsou JFET tranzistory, ve výkonové části najdete elektronky E88CC, pracující v čisté třídě A s diferenciální zpětnou vazbou. Je tu také technologie Current Dumping – ultralineární zesilovač s nízkým výkonem se stará o zátěž a pracuje ve třídě A, zatímco druhý kousek ve třídě A/B dodává potřebný proud. Navíc funguje i jako „stínění“ proti proměnlivosti zátěže reprosoustav, která tak neovlivňuje linearitu části pracující ve třídě A. Zpětná vazba je diferenciální, výstupní signál se tedy odečítá jak z pozitivního, tak negativního terminálu, což vede k optimalizaci linearity.

Celá konstrukce je plně diskrétní, prostá operačních zesilovačů v signálové cestě. Přepínání vstupů řeší relátka, následují buffery s JFET bez zpětné vazby. Regulaci hlasitosti má na starosti elektronický systém, integrovaný ve zpětné vazbě plně symetrického diskrétního operačního zesilovače – celý koncept je též prostý vazebních kondenzátorů.

A digitální část? Začíná třeba poctivou galvanickou izolací USB portu, vstupní signál je dále znovu synchronizován pomocí interních hodin ve Virtus A3 a díky dvěma čipům ES9038Q2M od ESS Technology v dual mono zapojení můžete využít PCM až do rozlišení 32 bit / 768 kHz či DSD512. Celý obvod s čipy převodníků používá několik lokálních analogových regulátorů a potlačuje jiter dvojitou PLL smyčkou. Použité oscilátory mají dokonce izolaci proti vibracím, aby byla zachována co nejlepší přesnost. Výstup z části převodníku koncipuje výrobce jako plně symetrickou cestu s JFET pro zisk a modul třídy A s vysokým pracovním proudem na výstupu. Filtr druhého řádu obstarává odstranění nežádoucích vysokofrekvenčních složek.

Co se týká technických specifikací, nabízí Virtus A3 výstupní výkon solidních 100 Wattů do 8 ohm (IHF dynamický výkon) a 150 Wattů do 4 ohm. Zisk zesilovače dosahuje 34,5 dB, elektronika pracuje v rozsahu 10 – 35 000 Hz (+/- 0,5 dB / 5 W) a tlumící faktor má hodnotu 380 při 8 ohmech až po 180 při 4 ohmech. Celkové harmonické zkreslení se drží pod 0,008% (1 kHz / 1 W).

Virtus A3 je přes všechnu svou výbavu stále kompaktním integráčem s „normálními“ rozměry – šířka 43,5 cm, hloubka 46 cm a výška 13 cm. Ovšem váha je nadprůměrná – 18 kg.

Poslech probíhal v showroomu TM Sound v Žilině, kde v akusticky pěkně upravené místnosti hrál systém v čele s tímto zesilovačem, krmeným Grimm Audio MU1 v roli digitálního transportu a doplněný nejčastěji Perlisten A4t. Využívali jsme však i Perlisten S7t Limited Edition nebo Harbeth Monitor 30.3 XD2. Jako alternativní zesílení pracoval dělený zesilovač Hyperion P1 a Virtus S1S v roli monobloků, oboje též od Canor. Streamování šlo přes ekosystém SOtM, zmínit stojí za to ještě racky NEO.

Při normálních hlasitostech byla kontrola velmi sytých nízkých oktáv v „Kiss in Blue“ od Yello („by Yello“ | 2010 | Polydor | 00602527585840) vlastně docela sebevědomá – je fakt, že snáze bas plynul z Harbeth, které představují „příjemnější“ zátěžový profil, ale i fakticky neproporční Perlisten S7t Limited Edition nebyly nijak nečitelné. Ano, dělený Canor situaci celkem výrazně zlepšil v pocitu pevnosti, rychlosti i dynamiky – ovšem za 6x takovou cenu, takže nikoliv neočekávaně. Ale zpět k Virtus A3. Objem basového fundamentu se nezdá být nějak prominentní, zdůrazněný či nafouknutý, šťavnatosti je akorát, čitelnost je bez dramat, s klidem, v lehce úpravnějším, nikam nespěchajícím charakteru. Cítíte nicméně i slušnou napjatosti, dobrý pocit fyzicky důrazného impulsu, energie je dávkovaná kontrolovaně a tam, kde má být. Prostě kultivovaný hi-fi přístup.

Ve středech se Virtus A3 držel přirozenosti, jen když máte „The Wolf Song“ Jonny Jinton („Songs & Callings“ | 2024 | Bandcamp) pěkně naposlouchanou, cítíte, že oproti úplnému neutrálu je tu „cosi lidského“, lehounký vřelý dotek. V dobrém slova smyslu zní hlas „obyčejně“, nepřibarvovaný, snadno srozumitelný. Hlavní je, že střední pásmo se zdá bezprostředně artikulované, má milý charakter a přesto velmi pěkný detail, tu správnou dávku ryzosti, očekávanou od lepšího hi-fi. Přitom však v Canor dokázali najít cestu, která navzdory informativnosti nesklouzává k suchosti analytiky nebo dominanci středů. Líbil se nám také talent Virtus A3 zprostředkovat pocit hmoty, není to éterický projev, ale tak akorát, zdravě robustní.

Cinkání vibrafonu Milta Jacksona v „Bags‘ Groove“ ze stejnojmenné nahrávky (Miles Davis | nahráno 1957 | Prestige | 00888072204904) mělo lehce bohatší „mlasknutí“, kov je trochu hladší, ale klidně artikulovaný a decentně znělý, podaný bez přehánění a jakéhokoliv zdůraznění. Zvuk se šíří volně, lehce, bez urputné analytičnosti, leč dobře čitelný. Není to projev pro milovníky hledání nejjemnějších nuancí a dozvuků, všechno se odehrává snadno, přesto zřetelně. Dobře to zapadá do celkového projevu, který je pod kontrolou, avšak prostý ostentativnosti, nechává hudbu působit její vlastní gravitací.

Vyrovnaně poklidným způsobem se Virtus A3 chová i z pohledu dynamiky – živé, až dravé akustické kytary mexického dua Rodrigo y Gabriela v „Diablo Rojo“ („Rodrigo y Gabriela“ | 2006 | Bandcamp) vás nezdrtí, znějí trochu hladce, ačkoliv mají tělo i docela volně proudící energii. Nejde o utaženou, dramatickou výbušnost, ale poddajnou jistotu s nadhledem a pocitem nenucené kontroly reprosoustav. Více se však čistě pocitově a subjektivně Canor hodil v dané chvíli k reprosoustavám typu Harbeth, které přirozeně doplňuje, než k transparentní neutrálnosti Perlisten (ne že by tam vznikal nějaký reálný problém).

Když to shrneme, Virtus A3 má přehledný a dobře čitelný zvuk, přesto zůstává nenápadný, nevtíravý. „A Horse with No Name“ skupiny America (2009 | nahráno 1972 | Warner | 075992725767) hrála s dobře oddělenými linkami jednotlivých instrumentů, v každém okamžiku však cítíte, že jde o součást organického celku. Srozumitelnost je prostě snadná, aniž by tu panoval jakýkoliv náznak technicistní analytičnosti – možná by šlo říct, že to je takový ten typ prezentace, kterou si člověk spojuje s dobrou elektronkou, aniž by tu bylo zároveň patrné lampové zkreslení. Nutno však říct, že Virtus A3 nabízí vyváženost ze všech úhlů pohledu. Dost informací, dost těla, dost života, aniž by cokoliv bylo výraznější, než být má. Nejlépe ale zesilovač funguje při běžných poslechových úrovních, není to zařízení úplně míněné pro koncertní stodecibelové poslechy.

Organická podstata zvuku Virtus A3 dobře funguje i při vnímání prostorové scény „You’ve Got a Friend“ Jamese Taylora a Carole King („Live At The Troubadour“ | 2010 | nahráno 2007 | Syzygy | 00888072321984) – scéna sama je spíše větší, dobře se rozpíná v pravolevém i předozadním směru, drží pohromadě s pocitově opravdu dobrým propojením. Nejde o perfekcionistický zvuk, což však určitě k danému charakteru Canor přesně sedí. Ačkoliv nemáte před sebou technicistní hologram, vnímáte snadno lokalizaci obou hlasů i nástrojů kolem nich, jde o barevný a plastický obraz.

Když jsme poslouchali „Shadows in the rain“ (Sting | „The Dream Of The Blue Turtles“ | 2025 | nahráno 1985 | A&M | 00602478261657), přišla nám na mysl věta o tom, že Virtus A3 je úplně normální zesilovač pro úplně normální poslouchání hudby a právě tam funguje skvěle – muzika plyne, ne úplně razantní, přesto s dobrou bohatostí, pohodová, vyvážená, s nenuceným vlastním kouzlem a naprosto neúnavná, díky čemuž snadno strávíte u poslechu hodinu, dvě, tři. Čistota a kontrola odpovídají dobrému hi-fi jak se sluší a patří, není tu žádný wow efekt, jen a pouze klidná hudebnost.

Zesilovač Virtus A3 není jen klasický integrovaný střed sestavy, ale de facto skoro celá sestava. Má v sobě dobrou digitální část, solidní sluchátkový modul i předzesilovač pro gramofony, zároveň nese dotek klasického stylu Canor, aniž by však jakkoliv dominovala „elektronkovost“ nebo jakákoliv výrazná forma zabarvení a vlastního stylu – jen je jen velmi jemný a motivující k poklidnému, pohodovému poslouchání bez exhibic bez ohledu na vstupní materiál. Zdá se, že nejlépe k Virtus A3 fungují volně a nenuceně hrající reprosoustavy, s nimi vytváří až muzikální kombinaci, která je „prostě v pohodě“.

Kč 176 000,-

EUR 5 999,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

POUŽITÝ PLAYLIST: https://tidal.com/playlist/bbab336a-eefb-4464-b12f-c14e84fc267b

--- --- --- --- ---

KLADY

+ praktický koncept se všemi potřebnými funkcemi

+ solidní kvalita phono modulu i digitálního bloku

+ dobrý sluchátkový výstup

+ příjemně plný a příjemný zvukový charakter

ZÁPORY

- Virtus A3 má trochu svůj styl a tak bude dobré věnovat čas vyladěný systému tak, aby právě vám seděl

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: TM Sound | www.tmsound.sk | www.melodyshop.cz 

fSdílet

Tweet