Jméno Lamax rozhodně nepatří do audiofilského světa, mnohem častěji ho asi spojíte s různými kamerami, koloběžkami nebo Bluetooth repráčky, které vídáte při návštěvě elekter a různých řetězců s elektronikou. Přesto se značka věnuje i audiu, nejambicióznějším produktem (a přesto extrémně levným optikou běžného hifisty) jsou in-ear sluchátka Duals1.

Jejich název vypovídá o tom, co je na nich nejzajímavější – dvoupásmová konstrukce. Ale od začátku… Duals1 dostanete v podlouhlém dobíjecím pouzdře, jehož půdorys do velké míry kopírují i samotná sluchátka. Ta jsou mírně větší, takže i když díky různým dostupným silikonovým koncovkám a zahnutému zvukovodu zapadnou do ucha bez problémů, vzhledem k rozměrům mírně koukají. Jsou ale lehká (jen 6 g), takže nemají tendenci vypáčit se a vypadnout.

Na každém sluchátku najdete jedno tlačítko pro ovládání hovorů a přehrávání hudby, je tu otvor mikrofonu a jinak vlastně nic. Duals1 nemají (logicky vzhledem k ceně) potlačení hluku či nějaké sofistikovanější funkce.

Ilustrační obrázek výrobce - zařazujeme pro zajímavost

Pouzdro samotné nabízí celkem slušnou kapacitu baterie pro až 28 hodin přehrávání, kdy sluchátka musíte celkem třikrát nabít. Hliníkový obal je nicméně solidní, USB-C dobíjení praktické a netrvá nijak extrémně dlouho, byť funkce rychlonabíjení není implementována.

Zajímavé je osazení sluchátek dvěma vizuálně identickými dynamickými měniči, z nichž jeden slouží jako basový a druhý jako výškový s přesahem do středů. Neobvyklé je i jejich umístění pod průhlednou hmotu těla, aby konstrukce o to výrazněji vynikla.

Ačkoliv jsou si oba reproduktory podobné jako vejce vejci, tak se prý liší svými membránami. Pro hluboké tóny se používá lehký titan, zatímco pro středy a výšky to má být grafen.

Funkci frekvenční výhybky tu má systém DualBeat, přenos v nekomprimované kvalitě zase zajišťuje aptX kodek a rozhraní Bluetooth 5.0 s velkým dosahem i přenosovou kapacitou. Do frekvenční odpovědi zasahuje ještě BeatBass systém, akcentující energii hlubokých tónů.

Lamax neuvádí u Duals1 žádné zásadní technické údaje, respektive frekvenční rozsah je generických 20 – 20 000 Hz a víc se nedozvíte.

Očekávání vůči sluchátkům této cenové třídy jsou samozřejmě limitovaná, takže hluboké tóny v Mingusově verzi skladby „A Foggy Day“ (napsali bratři Gershwinové | „Pithecanthropus Erectus“ | 2002 | nahráno 1956 | Atlantic | 0081227361624) zněly vlastně rozumně, dokonce bylo cítit už i lehké diferencování jednotlivých poloh. Snad za to může oddělení do samostatného měniče, ale rozhodně je to ok. Je pravda, že komplexnější pasáže už jsou trochu nad možnosti sluchátek a vzniká spíše hutnější hukot, nežli artikulované tóny a také je znát lehká clona, ale opět – na to, že jde o úplně základní sféru sluchátek to je odpovídající výkon, v němž lze najít i pozitiva.

Vstřebávat přes zařízení této cenové úrovně komplexní materiál, jako je Verdiho opera „Rigoletto“ (zpěv Renata Scotto, Dietrich Fischer-Dieskau a sbor Coro Del Teatro Alla Scala | hraje Orchestra Del Teatro Alla Scala | diriguje Rafael Kubelík | nahráno 1964 | Deutsche Grammophon | 437 704-2), to je jistě odvážné, ale přesto nebyl přednes nepříjemný. Střední pásmo působí lehce upozaděným dojmem, také s jistou mírnou clonou, ale jestliže by tohle měl být standard dané cenové kategorie, je to úplně v pořádku – už to určitě není jen „hromada“, ale hlasy nejsou nesrozumitelné a navíc v žádné poloze ani hlasitosti nejsou Duals1 agresivní nebo únavná.

Trochu agrese navíc nicméně najdete na výškách v „Buried Treasure“ Kennyho Rogerse („Eyes That See In The Dark“ | 1983 | Sanctuary Records | CMRCD608) – nutno dodat, že kovové nástroje v nejvyšší části spektra jsou nahrané hodně přímočaře a sklon k jejich říznějšímu a ostřejšímu podání mají i podstatně dražší zařízení. Ani tady nicméně nebylo cítit, že by šlo o nějakou ukřičenost a opět nelze než říct, že kvalita dokonce mírně předčí audiofilovo očekávání možností dané cenové třídy. Poměrově je pak výšek možná o špetku méně.

Už jsme řekli, že pouštět si přes cokoliv s podobou tržní pozicí vrstevnatý materiál je odvážné, nicméně zase a znovu se ukázalo, že Duals1 jsou schopná jít i za čáru očekávání – Stravinského hudbu k baletu „L’Oiseu de feu“ v nahrávce Sira Simona Rattla, dirigujícího City of Birmingham Symphony Orchestra (2009 | nahráno 1987 | EMI | 50999 2 42754 2 2), byl provázen snahou o energičnost, Duals1 mají ambice v dynamických špičkách zatlačit a objemem zvuku se jim relativně slušně daří. Jinými slovy, reprodukce není plochá, byť samozřejmě kontrola je poněkud uvolněná, posuzováno běžnými hi-fi měřítky.

Má-li ovšem záznam výrazně méně vrstev, jako třeba Jarretova interpretace Bachovy „Aria, BWV 988“ z cyklu „Goldbergovských variací“ (1989 | ECM | 839 622-2), Duals1 dýchají výrazně snáze a také jejich čistota už působí rozumně, sólové cembalo je poměrně zřetelné a i když tóny neprovází žádný příliš velký dozvuk, orientace v nahrávce je dobrá. Za dané peníze těžko chtít víc…

Piano Héléne Grimaud v Debussyho „Sonátě pro violoncello a klavír v D moll“ („Duo“ | 2012 | Deutsche Grammophon | 479 0090) jako kdyby se vedle violoncella Sol Gabetty tak úplně do prostoru hudební scény „nevešlo“, respektive nepůsobí jako úplně správně velký nástroj. Scéna sama je ale rozumně seskládaná a kontrola tak akorát, aby v pravolevé ose byl jakýs takýs pořádek. Hloubku Duals1 nepředestřou, ale opět – za cenu, za níž lecjaká sluchátka nenabízí ani kablík, je to v podstatě úplně ok výsledek.

V „I See Red“ od Clannad („Greatest Hits“ | 2000 | nahráno 1983 | BMG | 07863 67878 2) bylo cítit, že skladba je masterována právě pro taková mainstreamová zařízení – přebujelý bas probudí separátní basový měnič a protože je sám o sobě měkký, docela si sedne, klidnější podání výšek zase vyváží jistá nacinkanost samotné nahrávky. Vnímáte samozřejmě stále onu jistou sametovou záclonu, která se mezi vámi a hudbou vznáší, ale není tu vlastně nic nepříjemného, naopak pro popovou rádiovou hudbu s jejím stylem mixu jsou Duals1 fajn.

Fakt, že se dnes dají koupit za 1 590,- Kč sluchátka, která fungují bezdrátově, mají v sobě baterie, jež vydrží víc než poslech jednoho alba a která využívají dokonce dva měniče v každém kanálu, to je jasný důkaz o tom, kterak technologie zlevnily. Duals1 od Lamax určitě nejsou audiofilská sluchátka, určitě by mohla hrát konkrétněji a dvoupásmová konstrukce by mohla být vyladěna vyváženěji, na druhou stranu je tohle ale čistě spotřební, masový produkt a jako takový funguje vlastně férově s masově distribuovanou hudbou, namixovanou na šmrncovní zvuk v autech, maličkých rádiích…a právě v takových sluchátkách. Samozřejmě, že Duals1 nejsou etalon skvělého zvuku, ale za svou cenu odvádí relevantní práci a představují férovou hodnotu.

Kč 1 590,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ rozhodně cena

+ poměrně komfortně drží v uchu

+ docela dobře fungující fyzická izolace od okolí

+ v poměru k investici rozumně čitelný zvuk

ZÁPORY

- zvuk oproti hi-fi standardům postrádá transparentnost

- materiálové zpracování spíše jen odpovídá třídě

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Lamax | www.lamax.cz 

fSdílet

Tweet