Kam až se rozroste portfolio francouzského giganta v oblasti reprosoustav, sluchátek a automobilového ozvučení jménem Focal, to si asi Jacques Mahul v roce 1979 ani netroufal představit. Mezi nějakými devíti řadami soustav určených pro domácí stereofonní poslech patří Vestia zhruba do prostředka, řekněme na pozici jakéhosi „lepšího hi-fi“. Vstupním modelem je dvoupásmová regálovka s jednoduchým názvem N°1.

Už na první pohled je patrné, že Vestia N°1 jsou dílem značky ze Saint-Étienne. Čisté pravoúhlé tvary MDFkové ozvučnic s koženkovou strukturou na povrchu zjemňují přisazené boční desky v jednom ze tří dekorů (tmavý lesk / světlé dřevo / tmavé dřevo), vpředu je typické „očko“ tweeteru s obrácenou membránou a pod ním běžně působící středobas s elegantním krycím kroužkem, díky čemuž nikdy nejsou vidět „technikálie“ jako šrouby. Dopředu míří i plastový kruhový výdech bassreflexu.

Dozadu tak výrobci stačilo dát už jen reproterminály – ty jsou zasazené do mělké kulaté plastové vaničky a v rámci kategorie působí vlastně velmi solidně.

Použitý 2,5 cm tweeter je vlastním dílem Focal (ostatně jako většina použitých součástí) a vyrábí se ve Francii. Membrána se svým profilem volně blíží písmenu M a je vyrobena ze slitiny hliníku a hořčíku. Zvolený tvar slouží k rozšíření disperzních úhlů, čemuž napomáhá i uretanové „oko“ kolem, tlumící první odrazy.

Modravé zabarvení 16,5 cm středobasového kónusu je jediným ozvláštněním jinak konvenční konstrukce s výraznou gumovou vlnkou závěsu a kulatou středovou prachovkou. Membrána je zhotovená z recyklovaných uhlíkových vláken, která „zbydou“ přímo v továrně. Netkaný karbon je z obou stran obklopený vrstvou termoplastického polymeru a vlákna v zájmu co nejvyšší pevnosti míří jedním směrem.

Vestia N°1 mají deklarovanou frekvenční odezvu 56 – 30 000 Hz (+/- 3 dB), s poklesem -6 dB ovšem dosáhnou až na 48 Hz. Podle specifikací mají jmenovitou impedanci 8 ohm, ale jedním dechem ve Focal přiznávají minimum na úrovni 4,5 ohm. Citlivost 89,5 dB / 2,83 V / m je v tom kontextu jen maličko nadstandardní. Dělící frekvenci dvoupásmového systému nastavili vývojáři na 2 800 Hz.

Fyzicky patří Vestia N°1 mezi kompaktnější – mají šířku 21,9 cm, výšku 38,7 cm a hloubku 26 cm, přičemž váží celkem standardních 7 kg.

Vestia N°1 jsme poslouchali v pražském studiu Avitsmart, kde jim společnost dělal Naim NAIT 50, ale hlavně (výrazně) naddimenzovaný systém Naim NSS 333 / NAC 332 / NAP 350 / NPX 300, abychom vyzkoušeli, co v nich vlastně vězí. Propojeno bylo kabely Nordost Valhalla 2 a Heimdall 2.

Brnkání baskytary Ralfa Gaucka v „Little Wings“ („Ultimate Tunes 2“ | 2013 | stereoplay) je zcela záměrně nahrané mírně na efekt – co do objemu i pocitu síly, prostě aby to „hezky broukalo“. Vestia N°1 se snaží spíše o uhlazený, nenucený a možná hlavně agilní hluboké tóny, nesklouzávají k přebujelosti, tedy bas není příliš velký, ale zato je v kontextu této kategorie vkusně ohraničený a už se začíná ukazovat různorodost poloh. Napětí v tónech pak není špatné, tedy Focal hrají se slušnou konkrétností. Je to zhruba to, co by měly dostupné, ale už ne úplně nejzákladnější hi-fi regálovky nabízet.

Onu jakousi úpravnost nabízí Vestia N°1 taktéž ve středním pásmu, ať už jde o zvuk akustické kytary nebo zpěv Grace Slick v „Triad“ (Jefferson Airplane | „Crown of Creation“ | nahráno 1968 | Culture Factory | 0819514010265). Jak na velikém systému, tak na malém integráčku se chovají Focal skoro stejně, střední pásmo je vlastně jemné, poklidné, ale s adekvátní čistotou a srozumitelností. Není tu nějaký pocit „deky“, ač samozřejmě ani nějaké ultimativní rozlišení. Tady někde prostě začíná takzvaný dobrý zvuk.

Energie cinkavých činelů z „Feeling Alive“ Agathe Jazz Quartet („Räumlichkeit & Transparenz Vol. 1“ | 2015 | stereoplay) byla vcelku živá, ale přesto bez agrese nebo ostřejší hrany, stále v duchu zmíněné spořádanosti a klidnosti. Činely v sobě mají jistou míru zvonivosti, rozlišení je odpovídající – nicméně nejde až tak o dozvuky nebo delikátní podání textur, jako spíše o pocitu zřetelnost a jasnost. Rozlišení je v souladu s očekáváním, přesně v harmonii se středobasem. Je znát, že na ladění nějaká práce rozhodně proběhla.

Smyčcové nástroje komorního uskupení I Musici, hrající Vivaldiho „Jaro“ („Čtyři roční období“ | 1993 | Belart | 450 051-2) zněly spíše svižně a lehce, než masivně a důrazně, ani zde tedy nehrají Focal Vestia N°1 na efekt, ale hlavně na čitelnost a důstojné množství energie. Kupodivu regálovky zpívají stejně ochotně s menším integráčem jako s velkým dělencem, není zjevně potřeba přetlačovat je naddimenzovanou elektronikou.

Bylo zajímavé, že ačkoliv Xenakisův velmi komplexní výlet do moderní klasické hudby „Keqrops“ („Synephaï“ | 1986 | Decca | 476 5430) již nebyl „zauzlovaný“, což se ještě v této třídě může stát – reprosoustavy často prostě nestihnou tolik vrstev a tolik proměnlivých hudebních linek udržet pod kontrolou. Vestia N°1 sice také neukážou úplně všechno, ale snad díky své relativně rychlejší charakteristice prostě nemáte pocit chaotičnosti nebo přetížení. Je to možná maličko jednodušší, ale na danou třídu velmi slušně přehledný zvuk.

Scéna klasické „That Old Feeling“ od Paula Desmonda a Jima Halla („Easy Living“ | 2000 | nahráno 1965 | rcaVictor | 74321747962) zněla odsazená od země víc, než bývá zvykem, jako kdyby reprosoustavy spodní linii prostoru načrtly zhruba v úrovni svých výškáčů, ať už za tím bylo cokoliv (při posuzování tohoto aspektu reprodukce hraje nemalou roli také akustika prostoru). Hudba je rozložená v pravolevé ose slušně a opět s jistou lehkonohou přehledností, předozadní osa začíná být spíše velmi jemně znát, než že by tvořila trojdimenzionální plasticitu.

Razantně „nabublaná“ jazzová „All In“ od Pieces of Dreams („All In“ | 2015 | Shanachie | 0016351543721) přesahovala celkem logicky ve spodních oktávách možnosti Vestia N°1, ty však hrají to, co bez přebuzení zvládnout mohou a staví přesnost a pocit vlastně hezky otevřené přehlednosti nad masivnost nebo fyzickou důraznost. Pokud máte chuť na příval zvuku, tak ten s Vestia N°1 nedostanete, je to mnohem spíše takový svěžejší, až audiofilský zvuk v dostupném balení. Příjemně se poslouchá, nikde žádná disonance nebo nejistota, jak jen je to ve dvacetitisícové sféře možné. Takový solidně navržený a fungující mainstream, dalo by se říct.

Kompaktní a dostupné regálovky Focal Vestia N°1 představují dobrý standard toho, jak mohou vypadat a fungovat podobné reprosoustavy. Jejich vzhled si jde trochu vlastní cestou (ale alespoň nejde o anonymní pravoúhlou krabici), zpracování je adekvátní, ale zato zní a hrají s lehkostí, svižností a přehledností, celkově prostě dobře. Nejsou laděné pro milovníky masivnosti a nezměrných hloubek, neosloví asi takzvaně na první poslech, ale přináší decentní čistotu v úpravném balení a nenáročnost jak poslechovou, tak do jisté míry zůstávají ve svém standardu, ať k nim připojíte takový nebo makový zesilovač. Má-li nějak vypadat střední proud dostupného hi-fi, tak nechť je to zhruba takhle…

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 25 metrů čtverečních, dobrým zatlumením pomocí stavební akustiky a absorpčních i difúzních panelů.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií. Měří se v referenční ose při průměrné úrovni akustického tlaku 80 dB / 1 m.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Na naměřených hodnotách je vidět, že Vestia N°1 jsou příkladně nesměrové, jejich ladění nicméně odpovídá „hlavnímu proudu“. Aby jejich zvuk působil plněji, je tu zdůraznění v oblasti 100 – 130 Hz, mírný peak prozrazuje výdech bassreflexu v oblasti kolem 50 Hz. Obecně důraznější projev má z obou měničů středobas. Celkově jde však o sice mírně laděný, ale evidentně technicky zvládnutý zvukový projev.

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Frekvenční odezva na poslechovém místě (FFT) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) – celý pár

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Focal si rozhodně zaslouží poklonu za to, že se jim podařilo i v dostupné kategorii udržet zkreslení na velmi přijatelné úrovni a to zejména v basové oblasti, kde to u podobně drahé konkurence rozhodně nebývá standardem.

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Focal poctivě deklaruje impedanční minimum, jde však jen o kratičký úsek okolo 200 Hz. Skutečný průměr impedance bude spíše kolem 8 ohm – to je velmi dobré. Ladění bassreflexu naznačuje první sedlo a to v oblasti zhruba 52 Hz. Na cca 410 Hz je vidět malý nádech nějaké rezonance, v témže prostoru je i patrné zvýšení harmonického zkreslení (ne příliš, ale přeci). Jinak ovšem nemají Vestia N°1 nijak kritické nároky, jsou dobře udělané. Ani elektrická fáze nevybočuje nikam, kam by neměla. Za dané peníze je to excelentní.

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ × ] | VELKÁ [--> 40m2] [ × ]

Kč 22 490,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ atraktivní cena za daný výkon

+ celkově víceméně spořádané, klidné chování

+ vcelku solidní kontrola basu na danou cenu a velikost

ZÁPORY

- možná nemusí znít optimálně s méně živou elektronikou

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Horn | www.horn.eu 

PRODÁVÁ: Avitsmart | www.avitsmart.cz 

fSdílet

Tweet