Musím přiznat, že kladenský Xavian mám velmi rád. Ať už je to díky jisté přítomné míře patriotismu, ať už je to mozkem a duší této značky - sympatickému Roberto Barlettovi nebo je to díky typickému zvukovému charakteru jejich reprosoustav, lahodícímu mému sluchovému aparátu, prostě je to tak. A model Giulietta je celosvětově nejoceňovanějším ze všech aktuálně vyráběných a dost možná i ze všech kdy Xavianem vytvořených, takže vlastně ani žádný jiný k otestování nepřipadal v úvahu.
Malá firmička je široce známá světovou úrovní kvality práce se dřevem a dýhou, poctivě sestavenými ozvučnicemi a stoprocentním podílem ruční práce při stavbě produktů. K mým rukám se dvoupásmové Giulietty dostaly v prémiovém laku „piano black“, který se dělá zásadně na zakázku a je to tak trochu třešnička na dortu celkového zpracování. Jeho kvalita, hloubka deseti vrstev a lesk laku téměř automobilové kvality jsou snad nejlépe poznat z okolních fotografií. Je pravda, že díky této povrchové úpravě jsou Xaviany nejen opravdu prvoligově elegantní, ale také prvotřídně citlivé na zacházení – doporučené leštění jelenicí není pouze vtip výrobce, ale opravdová nutnost. Na černé totiž zanechá rýhu snad i křivý pohled.
Ozvučnice nijak nevybočuje za zajetých kolejí, jedná se prostě o čistě pravoúhlý dřevěný špalík o váze poctivých 21 kg na kus, což je víc, než by se zdálo možné při použití 22mm MDF desek. Vnitřně jsou reprosoustavy děleny do tří komor, z horní ústí zadním směrem hliníkový nátrubek bassreflexu. Protože se jedná o model z nejvyšší řady Xavian Classico (neboli XC), náležitá péče je věnována i jednotlivým drobným detailům, vytvářejícím špičkový celek – ať je to elegantně zkosené čelo a prohnutí stran na masivní desce s dvěma hliníkovými deskami, k níž se Giulietta přišroubuje za pomoci dodávaného imbusového klíče a kde též nalezneme závity pro masivní hroty, zajímavě vykrojená průzvučná krycí mřížka, která ovšem u většiny majitelů jistě hned v prvních vteřinách skončí daleko v koutě, překrývající se reproduktory nebo pro Xavian typický proužek kůže na zadní straně s označením modelu, výrobního čísla a dostatečně masivními „mono-wiring“ reproterminály WBT Premium Signature.
V metrových sloupcích jsou elegantně zakomponovány dva měniče legendární dánské značky Scan-Speak – o výšky se stará bez milimetru třícentimetrový vysokotónový reproduktor s hedvábnou kalotou z nejvyšší třídy, vybavený vzduchovým chlazením, středy a basy pak hraje high-endový Scan-Speak Revelator s papírovou membránou o průměru 14,8 cm. Jejich dělící frekvence je nastavena na 2 200 Hz, citlivost je pak na průměrné laťce 85 dB – ani 20ti wattový zesilovač však neměl problém rozeznít Giulietty na vysokou hlasitost. Kmitočtový rozsah je pak uváděn v rozmezí 47 – 32 000 Hz, což naše měření v zásadě potvrzují (viz obr. č. 1).
Giulietty jsem v rámci testování slyšel hrát ve dvou odlišných prostředích a na třech výrazně odlišných přístrojových sestavách – první sestavu tvořil dělený zesilovač a (HD)CD přehrávač Rotel série 15, propojený interconnecty Monster Cable M1000i s reprokabely KrautWire Awakening, druhou dvojice přístrojů Harman Kardon HD990 (cd přehrávač) a HK990 (integrovaný zesilovač), prokabelovaná úplně stejně. Poslední systém se pak skládal z koncového zesilovače KR Audio Antares VA320, předzesilovače téže značky P-150, již zmiňované kabeláže a CD přehrávače Roksan Kandy K2.
Již po pár prvních minutách oceníte pohodu, která v obrovské míře vytéká z reproduktorů a která činí poslech Giuliett tak návykový a uspokojivý. Nejlepší výkon podávají, je-li potenciometr zesilovače natočen na úroveň nočního poslechu nebo střední hlasitosti, tedy takové, při níž se dá ještě rozumně hovořit, byť mírně zvýšeným hlasem. Nejsou určeny na ozvučení koncertního sálu ani pro destrukci sluchového aparátu, takže ačkoliv dokážou hrát velmi nahlas, jejich jemnost a chytlavost se u vysokých hlasitostí vytratí a poslech sice není hrubý či neakceptovatelný, ale není ani tím, co byste toužili zažít zas a znovu.
Excelentním nástrojem jsou Xavian Giulietta na reprodukci klasické hudby. Třeba monumentální Mussorgského „Great Gate at Kiev“ na audiofilské nahrávce Crystal Cable Arabesque je sice o něco méně důrazná, ale velký buben je opravdu buben, jehož rezonanci fyzicky cítíte, žesťová sekce vřískne tak jak má, aniž by zvuk byl nepříjemně ostrý a dynamika je strhující, až naskakuje husí kůže a tají se dech. Na nevelké sloupky je to obdivuhodný výkon.
Náročná dynamika reprodukce sólových klavírních koncertů, ať už je to Kolínský koncert Keitha Jarreta nebo dílo sester Labéque z roku 2008 Schubert/Mozart, je fantastickým testovacím nástrojem pro posouzení schopností reprosoustav. Zvláště strhující Jarretova sóla a přesně konturované tóny jednotlivých kláves mají přesně ten správný dozvuk i barvu, což je v dané cenové kategorii výjimečné a spíše tuto schopnost nacházíme u reprosoustav drnkajících na stotisícovou strunu. Prostě veškerá klasika se v rozumné poslechové hlasitosti jeví bezchybná – prostorové podání, vzdušnost i oddělení nástrojů jsou výtečné. Je vidět, že Roberto Barletta je milovníkem poslechu klasické hudby a své soustavy piluje právě na ní a u společensky akceptovatelných hlasitostí nenaleznete chybu.
Trochu méně jednoznačná je situace u moderní populární hudby, zvláště pak té rockovější. Zde se projevuje snad až o chloupek přílišná kultivovanost soustav a jejich výjimečný talent hrát tiše a středně hlasitě, ale nikoliv halasně. Nikde neschází ani výšky, ani basy, ba naopak objem nejnižších tónů je vzhledem k litrovému objemu famózní, stejně tak jejich pevnost a artikulace, tady žádný problém. Přesto celý zvuk halí jemný pláštík sametu, otupující ostrost a říznost, nutnou pro plné prožití tvrdších žánrů. Tento sametový charakter sice při vyšších poslechových hladinách mizí, ale obratem jej nahradí ostří nepřirozené, dávající na vědomí, že se po reprosoustavách chce něco, nač nejsou vytvořeny.
Velkou silou Xavian Giulietta, ale obecně i ostatních firemních produktů, je schopnost kreslit – prostor zvukové scény je opravdovým prostorem, lokalizace jednotlivých nástrojů je přesná a v každém okamžiku je cítit nadhled a kontrola Xavianů nad reprodukovaným zvukem. Největšími slabinami je pak nutnost se zdržet zbytečně vysokých hlasitostí, takže Giulietty osloví hlavně vyzrálé posluchače, kteří netouží oslňovat sousedy, ale hlavně chtějí vychutnávat přesně reprodukované, živě znějící tóny.
Netajím se tím, že Xavian Classico Giulietta mne nadchly. Absolutně dokonalým fyzickým zpracováním, výbornou volbou a vzájemným sladěním měničů, nesmírnou pohodou a nadhledem při reprodukci a také tím, že se jedná bez jakékoliv diskuse o nejvýhodnější reprosoustavy českého výrobce, protože za zaplatitelné peníze se dočkáte zcela dospělého, otevřeného, detailního a živého zvuku, který sice není zcela univerzálně dokonalý pro každý hudební žánr, ale i u hudby pro Xaviany „nevhodné“ se jedná o kvalitu reprodukce, plně srovnatelnou s jakoukoliv reprosoustavou v dané cenové kategorii. Neměl bych problém ani zařadit Giulietty do užšího výběru těm, kteří mají rozpočet dejme tomu nějakých 80 000,-, kde kralují velké „komerční“ značky. Protože i tam, ač se to nemusí zdát, jsou dvoupásmové české reprosoustavy plnohodnotnými hráči. Klobouk dolů...
OBR 1 – graf frekvenční odezvy – vyrovnaný frekvenční průběh bez výrazných propadů a boulí koresponduje s výbornými poslechovými dojmy
OBR 2 – graf elektrické fáze (horní linka) a impedance (dolní linka) – deklarovaných 6 ohmů přesně odpovídá naměřenému minimu
Kč 55 000,- + 19% za piano black
--- --- --- --- ---
KLADY
+ detailnost, lehkost a vytříbená jemnost zvuku
+ dokonalé výrobní provedení
+ víc než dost dobře artikulovaného basu ze skromné dvoupásmové ozvučnice
+ schopnost vykreslit prostor
+ poměr ceny a hodnoty
ZÁPORY
- snad jen mírná náročnost na kvalitní řetězec, zvláště zesilovač
--- --- --- --- ---
VIZITKA PRODEJCE
Xavian
www.xavian.cz – Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
+420 777 125 456
