Coververze mohou být příznakem mnoha věcí – uměleckého vyčerpání, nutkání se vyjádřit k práci kolegů nebo touze složit jim poklonu. Co z toho to může být v případě jednoho z nejnápaditějších skladatelů a zpěváků hudební scény posledních čtyřiceti let, to těžko říct. Vzhledem k citlivosti a originalitě alba předělávek s názvem Scratch My Back to ale téměř určitě nebude vyhoření, ba naopak.
Hudební rukopis Petera Gabriela jej provází už od dob prvních alb Genesis a jen velmi těžko si jej lze splést s čímkoliv jiným. Nějakým zvláštním způsobem totiž dokáže „prodat" skladbu plnou složitých hudebních nápadů i těm, jejichž schopnost vnímat náročnou hudbu se vzdává někde u té lepší ploviny současné popové produkce. I proto jej lze najít na předních místech téměř ve všech škatulkách od rocku, přes pop, po elektroniku a world music, i když svým způsobem nepatří nikam - je to prostě Gabriel. V posledních letech se však spíše v tichosti věnuje podpoře hudby jako takové a když ohlásil album předělávek, bylo to obdobné překvapení, jako o pár let dříve třeba u Patti Smith.
Už první tóny Bowieho „Heroes" dávají tušit, že tentokrát nepůjde o energií našlapanou jízdu, ale že i podobně jako u poslední řadovky „Up" převládne spíše temnější nota. Gabriel nikam nespěchá, lesem smyčců a mírně zastřeného zvuku buduje atmosféru, přimyká posluchače k sobě a vypráví. Zmíněná Patti Smith také zvolila pro své „přezpívánkové" album skladbu „The Boy in the Bubble" od Paula Simona. Ona předvedla jednu z nejenergičtějších možných verzí, Gabriel zase jednu z nejkomornějších. Vůbec celým albem provází hlavně jeho smutné, pomalé piano s pozadím tvořeným mocnou smyčcovou sekcí, ačkoliv prim vždy hraje smysl skladby a zpěv.
Album působí jako celistvá záležitost, nástrojově i konceptuálně táhne od začátku do konce za jeden provaz, nutí poslouchat a jestliže se během prvních vteřin úvodních „Heroes" ponoříte, vynoření proběhne až o 53 minut a 42 vteřin později po posledním tónu „Street Spirit" a náhlé ticho je jako rána do hlavy. Tak velká, že si chcete album pustit (a asi také pustíte) znovu. Vydržel jsem to třikrát. První den. Druhý a třetí čtyřikrát.
Peter Gabriel je prostě hudebníkem, skladatelem a zpěvákem, který umí přesvědčit a který zvládá probudit silné emoce a zážitky. Albem „Scratch My Back" dokázal najít i v pracích jiných hudebníků nové úhly pohledu, nové hloubky a nová vyznění, aniž by poškodil křehká jádra původních skladeb a to vše okořenil vlastním, snadno identifikovatelným rukopisem. Kdyby každá coververze byla odvedena takhle, nebylo by to jistě synonymem pro umělecký úpadek. Doporučuji oběma ušima.
