Ročník narození 1978, místo Herford. To je značka T+A, která začala svou dráhu s reprosoustavami, nicméně dnes je hlavně synonymem pro špičkovou elektroniku všeho druhu. Ovšem neznamená to, že by právě na koncový prvek audio řetězců rezignovala – ba naopak, má spoustu modelů v pěti sériích, z nichž nejvyšší nese jméno Solitaire S a té vládne mohutný sloup s číslem 540.

Fakticky tato modelová řada navazuje na nejstarší firemní tradici a je konstantou v nabídce od 80. let. Top model pak zaujme svou netypickou konfigurací – pevná kovová čelní deska nese obrovský magnetoplanární výškový měnič, zabírající nějaké dvě třetiny její výšky a k tomu ve vedlejším sloupci pole sedmi oválných středotónových reproduktorů. Ty podporuje čtveřice konvenčnějších basáků, rozložených po obou stranách zakřivené ozvučnice, stojící docela vysoko nad podlahou díky masivním hrotům, integrovaným po stranách bytelné kovové základové desky.

Ozvučnice z MDF profilů je řešena jako uzavřená, na zadním panelu je tak jen prostor s dvěma páry reproterminálů v podobě křídlových matic pro pevné utažení kabelů. Nad nimi je pro firmu docela běžné a vlastně praktické řešení – tři kolébkové přepínače, umožňující regulaci výšek, středů a basů ve třech polohách: 0 / -1,5 / +1,5 dB. Můžete si tak charakter přizpůsobit vkusu a/nebo akustickým podmínkám.

Solitaire S 540 používají výhradně firemní měniče. Začíná to magnetostatickým páskem o délce 85 cm, kde přesný chod pásku zajišťuje pole 64 výkonných magnetů. Na výšky navazuje zmíněné pole střeďáků, pracujících mezi 150 a 2 000 Hz. Mají cylindrickou podobu s rozměry 6 x 9 cm, zpevňující gravírovanou hvězdičku uprostřed membrány a tak jak jsou fungují efektivně jako „line array“, čili homogenní zvukové pole, mířící přímo na posluchače a účinně eliminující odrazy od podlah a stropů – výhodou je výrazně menší interakce s prostorem, nevýhodou nutnost poslouchat vsedě v ose.

Také basové reproduktory používají kovové membrány s hvězdicovým zpevněním ve středu, mají však konvenční kónický profil a velké poddajné závěsy. Průměr činí 22 cm. Uvnitř jsou levá a pravá strana spojeny výztuhou, čímž se minimalizuje přenos nežádoucích vibrací do ozvučnice a tím i do ostatních reproduktorů.

Třípásmová výhybka je instalována na vícero oboustranných deskách plošných spojů pro co nejkratší signálové cesty. Samostatnou vrstvu má i zem, aby nedocházelo k nežádoucímu ovlivňování. Pro propojení k jednotlivým komponentům firma používá koaxiální vodič vlastní výroby, aby zůstal zachován bezproblémový přenos až k 50 kHz, tedy limitu magnetostatu. Přechodové frekvence leží na 180 a 1 800 Hz.

T+A uvádí pracovní frekvenční rozsah 20 – 45 000 Hz, jmenovitou impedanci 4 ohmy a charakteristickou citlivost 88 dB / W / m.

Fyzicky Solitaire S 540 vlastně díky jednoduchým liniím nevypadají na své rozměry – mají výšku 148 cm, šířku 32 cm a hloubku 52 cm. Jeden kus váží masivních 80 kg.

Poslouchalo se převážně na sestavě T+A (byť i jiných), sestávající z SDV 3100 HV a monobloků M 40 HV. Propojeno bylo středními řadami kabeláže amerických Transparent.

Poklidné, temné, lehce znervózňující brnkání baskytary v nezaměnitelné lince „The Nightingale“ Angela Badalamentiho se zpívající Julee Cruise („Twin Peaks“ | 1990 | Warner Bros | 7599-26316-2) jasně ukázalo, že T+A – věrni své tradici – preferují významně přirozenou artikulaci, jasnou definici průběhu tónu nad efektním objemem. Přesto jedou reprosoustavy bez zaváhání v plné hloubce, je tu celý nástroj, neomezený v energii, přirozený v napětí struny i doznívající síle. Vlastně tu těžko hledat jakýkoliv popsatelný charakter řetězce, samotné reprosoustavy mají tak velikou rezervu a tak nenucenou čistotu, že brumlání hloubek (mimochodem pocitově perfektně zarovnané a čisté) nelze prohlásit za jiné než zcela nezabarvené a definované jen nahrávkou, reprodukce je dotažená a sama o sobě „bezbarvá“.

To ostatně cítíte i ve středech, kde leží těžiště Glazunovova baletu „Roční období, op. 67“ pod dirigentskou taktovkou Edo de Waarta, řídícího Minnesota Orchestra („The Seasons“ | 1993 | Telarc | CD-80347). Reprodukce působí krásně usměrněným dojmem – žádná bombastičnost, naopak uhlazená čistota a krásná, věru parádní plasticita. Ono je to také tím, že existuje zřetelný sweet spot, takže místnost sice na jednu stranu ovlivňuje výstup překvapivě málo, ale daní za to je zážitek primárně pro jednoho. Na správném místě je však reprodukce otevřená, nezabarvená, opět příkladně vyrovnaná a neutrální, ani v komplexnějších pasážích nevysledujete nic, co by se slévalo. Stopy jednotlivých nástrojových sekcí jsou zřetelné, samozřejmé, přesto přirozeně a klidně pospojované. Nejde o nijak mladicky vášnivě se vzdouvající energii, naopak spíš o kultivovanou, zralou kresbu. Solitaire S 540 umí velmi citlivě vystihnout proměnlivost barev akustických nástrojů – víc je tu už limitem sama nahrávka, než reprosoustavy.

A výšky? Nejen ty v „Poledne půlnoc“ uskupení Jablkoň („Cestující v noci“ | 2003 | Indies | MAM 203-2) byly zcela neagresivní. Veliká plocha zářící nejvyšší tóny jim zaručuje nejen švih a nekomprimovanou energii, ale také absenci mechanického stresu a nízké zkreslení. To je slyšet, vnímáte přirozenou tonalitu kovových nástrojů a přitom až hmatatelnou konkrétnost, ne úplně vzdálenou perfekcionistické artikulaci sluchátek. Přese všechno je hlavní kvalitou Solitaire S 540 pocit, že všechna pásma na sebe skutečně bezešvě navazují a cítíte jakousi „pravdivost“, jako by se reprosoustavy do charakteru vlastně nijak nepletly.

Podtrhuje to i pocit, že „jednotlivé nástroje v Di Meolově verzi Bachova „Double Concerto“ („The Grande Passion“ | 2000 | Telarc | CD-83481) mají nevtíravou živost. Spíše než aby se tlačily a „působily dynamicky“, tak mají rezervu, jistotu a prostě nenápadnou realističnost. Nejde o tlak jako z kinosálu, ale o živoucí organičnost jako z komorního koncertu. Také vás tam akustická kytara nemasíruje, ač cítíte její tělo i energii, přesně tak se pak chovají Solitaire S 540. V prezentaci panuje prvotřídní řád, nejde o chlubivou prezentaci, nýbrž o maximální potlačení jakéhokoliv zkreslení, chaosu nebo nepřesnosti – a to se výtečně daří, nahrávka je účinně „obnažena“ a hraje velmi bezprostředně.

Také v „Better Than“ od The John Butler Trio („Grand National“ | 2007 | Jarrah | JBT011) cítíte touhu po pravdivosti a nezabarvenosti. Právě tak totiž Solitaire S 540 servírují tenhle mix australské pozitivnosti, radosti z muziky a zvukařské nedokonalosti (což všechno je takový celkem charakteristický rukopis z „land down under“) takovým způsobem, že sice na jednu stranu naprosto jasně, korektně a čistě vnímáte všechny limitace, na stranu druhou vám nepřekáží v prožitku. Je to všechno fajn, čitelné, zřetelné, skutečně realisticky a věrně zobrazené podle toho, co řetězec reprosoustavám posílá. Žádná snaživost, žádný tlak navíc, žádné efekty, opět je jasné, že rozlišení, pocit čistoty a všechno tohle okolo je definované jen a pouze nahrávkou samotnou.

Stokowského interpretace novozákonního příběhu „Salomé“ ze Straussova pera a konkrétně pak nejslavnější „Tanec sedmi závojů“ („Stokowski Conducts Richard Strauss“ | 1994 | Everest | EVC 9004) ukazuje, že Solitaire S 540 zvládají udržet poměrně velkou plochu orchestru s jeho moc hezky zaznamenanou šíří i hloubkou pod kontrolou, nicméně žádají si jednak celkem veliký prostor a zcela neústupnou podmínkou je vzdálenost. Zapomeňte na dva metry, dopřejte jim místo. Tam pak ustavte svou poslechovou židli, která musí být nejen korektně vystředěná, ale stojí za to naladit i správnou výšku posedu. Nejde o nutnost vždy před poslechem spolknout pravítko, nicméně je třeba přijmout fakt, že Solitaire S 540 jsou zábava pro jednoho. Ve správné konstelaci se prostor otevře, reprosoustavy zcela zmizí, zůstane dokonale otevřený vzduch a nádherně, prostě báječně rozložený orchestr, kde si můžete prstem ukazovat jednotlivé instrumenty a nic se nepřekrývá. Kontrola, čistota a zřetelnost jsou naprosto přirozené.

Nu a pak se můžete velice snadno vnořit i do intimních děl s hustou atmosférou, jako je keltská „All Souls Night“ Loreeny McKennitt („The Visit“ | 2006 | Quinlan Records | 0774213510426). T+A nic nepřidávají, nic neubírají a přesto se necítíte jako u odposlechu ve studiu – žádná strohost, žádná bezbarvá neutrálnost, ale kultivovaná vyrovnanost a pečlivost bez pachuti průmyslově dokonalého zvuku. Jde o poklidný poslechový zážitek prostý efektů, krásně plastický a jasný, s vynikajícím rozlišením a reakcemi na dynamické změny, přesto primárně celistvě hudební, nikoliv zvukařský.

Top model reprosoustav T+A Solitaire S 540 má různá ne úplně obvyklá technologická řešení, která však mají velmi racionální základy a důvody. Všechno je k sobě navržené, vyrobené a spasované na míru, s jasnou vizí a podle toho to také funguje. V kabinetech ne malých, ale nijak křiklavě obřích se ukrývá technika, díky níž se můžete v klidu a s očekáváním naprosté neúnavnosti pustit do své oblíbené hudby. Je to jako když se po dlouhém dni s úsměvem a jistotou, že už ničeho není třeba uvolníte v teplé lázni – všechno vás obklopí, zahřeje, je to hmatatelně blízko a přesto můžete jen tak plout, odděleni od vnějšího světa. Tak právě takový je zvuk Solitaire S 540 – téměř prostý vlastních charakteristik, ale skvěle fungující jako médium, zprostředkovávající nikoliv suchý zvuk, ale bohatou hudbu. Drahé reprosoustavy? Ale jistě. Nicméně na světě jsou mnohé výrazně, ale výrazně dražší a ne nutně lepší…

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 100 metrů čtverečních, spíš menším zatlumením (kazetový strop, sada panelů Sonitus Acoustics,…), byť bez rozsáhlých akustických úprav.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií. Měří se v referenční ose při průměrné úrovni akustického tlaku 80 dB / 1 m.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Některé charakteristiky jsou zjevně dílem akustiky prostoru (propad na 200 Hz, i ten mezi 70 a 80 Hz např.). Celkově je vidět pozvolna se svažující odezva od basů k výškám, což je většinově přijímaný „příjemný styl“. V oblasti kolem 4 kHz začíná „zabírat“ páskový měnič a jeho energie naopak roste. Není to tedy typicky dokonale „rovná“ reprosoustava, stejně tak ve volném prostoru z dálky zdánlivě nenabízí víc než 50 Hz, i když poslechově vnímáte energii prakticky v celém audio pásmu. Objektivně je skvělé, že nedochází ke změně charakteru pod úhlem.

Frekvenční odezva – možnosti ladění pásem

Zde je vidět, jak fungují tři přepínače pro basy / středy / výšky. Jde skutečně jen o jemné úpravy.

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče v blízkém poli

Frekvenční odezva na poslechovém místě (FFT) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Průběh impedance je docela plochý, urovnaný a nenáročný na zesilovač z pohledu nějaké dramatické proměnlivosti zátěže. Leží nicméně dost nízko, mezi 50 a 100 Hz se dostane až na 3 ohmy. Ale celkově nebudou Solitaire S 540 vyžadovat žádné extrémně stabilní konstrukce, jakkoliv elektronkám bychom se asi vyhnuli.

CSD z výstupu akcelerometru v polovině výšky bočního panelu @ 2,83 V

Porovnání výstupu z akcelerometru a klidového stavu ozvučnice

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ × ] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ +/- ] | VELKÁ [--> 40m2] [ ✓]

Kč 1 340 000,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

POUŽITÝ PLAYLIST: https://tidal.com/playlist/74868cae-fd5a-4a9a-b4a9-352e92db8898

--- --- --- --- ---

KLADY

+ plasticita projevu – bedny umí po správném umístění zcela zmizet

+ úhledný, zcela spojitý a organizovaný zvuk

+ možnost nastavení a přizpůsobení pásem

+ přirozená transparentnost

+ hezké zpracování

ZÁPORY

- je tu citelná směrovost a cíl potěšit více či méně hlavně jednoho posluchače (ale je to záměrné a má to mnohé výhody, byť někomu to nemusí vyhovovat)

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Atei | www.altei.cz 

PRODÁVÁ: AV Center | www.avcenter.cz 

fSdílet

Tweet