Ačkoliv japonský Technics vyrábí všechnu možnou audio elektroniku od dostupných sluchátek do uší po velké zesilovače a reprosoustavy, po světě je pořád přeci jen synonymem zejména pro gramofony. A to konkrétně ty s bezřemínkovým náhonem talíře, tedy Direct Drive. Výjimkou není ani nejnovější model SL-40CBT, mířící do pro značku doposud nejnižších cenových hladin při zachování typických hlavních rysů.

Začíná to klasicky pojatým šasi, které v tomto nejnižším modelu není z hliníku a dalších vrstev, nýbrž z běžné MDF, jakkoliv tvarem ctí design svých sourozenců. Gramofon stojí na čtyřech velkých nožkách s vnitřní pružinou – jsou identické jako u SL-1500C, výjimkou je ještě účinnější gumová směs „čepičky“ v místě kontaktu se šasi.

Nahoře najdete pochopitelně raménko a talíř, ovládání je soustředěno v levém předním rohu, kde vidíte velké tlačítko Start / Stop, nad ním zapínání a aktivace Bluetooth spojení, dole volba otáček 33 nebo 45 otáček za minutu.

Na zadní ploše se nachází dva velké opěrné body, v nichž se zachytává akrylový protiprachový kryt, v zákrytu malé niky najdete „osmičkovou“ napájecí zásuvku, zemnící kolík a dva páry cinchových výstupů, kde aktivní volíte šoupátkem mezi nimi. Dvě sady jsou tu proto, že ta první nabízí přímý signál z přenosky, zatímco ta druhá linkovou podobu, ekvalizovanou pomocí vestavěného phono předzesilovače.

Spousta použitých technologií je derivátem z výše zmíněného SL-1500C. Začíná to motorem, který roztáčí litý hliníkový talíř o hmotnosti 1,26 kg s filcovou podložkou. Samozřejmě, že jde o přímý náhon za pomoci magnetů. Používá se tu celkem 9 trojúhelníkových cívek bez jádra s tuctem pólů, díky čemuž je otáčení plynulé a stabilní. Navíc požadovanou rychlost dostane talíř už za méně než jednu sekundu, skvělé. Velké magnety doplňuje ještě maličká řádka po malém kousku okraje, ty slouží jako informace pro kontrolu otáček za pomoci 108 bodů po celém obvodu základny. Optimální odezva je uložena v paměti ROM a dynamicky se porovnává s tou získanou pomocí výše popsaného mechanismu, v případě potřeby dochází k okamžité korekci. Stator pohonu se rozkládá kolem centrálního vřetene. Jde o řešení používané i v dražších modelech SL-1200GR2, SL-1200MK7 a SL-1500C.

Raménko je nově navržené, má podobu hliníkové trubičky tvaru J a zakončené SME mechanikou. V balení najdete i hlavičku s osazenou přenoskou Audio Technica AT-VM95C. Otáčení probíhá v leštěném ocelovém pouzdře na ocelové kuličce. Rameno neumožňuje nějak dramatické přizpůsobení (např. výšky), ale na druhou stranu nejběžnějším přenoskám bude vyhovovat a mírné nastavení k dispozici je, mimo jiné ve formě běžného protizávaží nebo antiskatingu. Provozně působí vše jednoduše, i když například zvedáček nemá úplně jemný a plynulý chod. Vše nicméně v naprosto přijatelných mezích této třídy.

Důležité je vestavěné phono, optimalizované právě pro osazenou MM přenosku, byť běžnými parametry vyhoví i dalším stejného typu. Modul je uvnitř šasi v plně stíněné komoře, jen nějaký ten centimetr od spodku ramene, takže signálový kabel je opravdu krátký. Zpracovaný signál jde do konektorů a Bluetooth modulu s aptX Adaptive a SBC. Není možné využít jakýchkoliv úprav, kdybyste to náhodou chtěli, ale od toho jsou externí boxy.

Vnitřní konstrukce dbá na pečlivé oddělení – zvlášť sedí deska spínaného napájení, řízení motoru i onen phono předzesilovač, dokonce i dráhy kabelů jsou vedeny tak, aby se nekřížily.

SL-40CBT je o něco menší než ostatní Technics, ale jinak víceméně běžně velký. 43 cm do šířky, 35,3 cm do hloubky a 12,8 cm na výšku (včetně krytu). Váhu výrobce oficiálně neudává.

Testování probíhalo v hlavní redakční sestavě s Norma Revo SC-2 LN / Norma Revo PA 160 MR / KEF Blade One Meta. Ke srovnání jsme měli VPI Scout s raménkem Jelco SA-250 a HANA ML (detaily systému v pravém sloupci -->). Jako alternativní phono byl použit Grandinote Celio. Zkusili jsme osadit HANA ML i na Technics, avšak chtělo by to o maličko více možností seřízení. Na druhou stranu je cítit, že šasi a rameno mají na Technics větší potenciál, než jaký využije Audio Technica, takže máte do budoucna tip, kde začít s upgradem. Protože většinově definuje zvuk gramofonu přenoska a gramofonový předzesilovač, rozhodli jsme se soustředit na „all-in-one“ podobu, tedy využití linkového výstupu a využití vnitřního řešení pro ekvalizaci. To kupodivu funguje překvapivě dobře, snad jen úroveň signálu je maličko nižší, takže musíte zvednout hlasitost maličko víc než je obvyklé. Ale pokud nechcete investovat vyšší tisíce (a víc) za externí phono, můžete zůstat s SL-40CBT u toho vestavěného, což je super. Níže uvedené dojmy tak platí pro kombinaci linkového výstupu a přenosky Audio Technica.

Brumlavé basové zvuky ve „Wild Man Blues“ (Michel Legrand / Miles Davis | „Legrand Jazz“ | 2022 | nahráno 1958 | WaxTime In Color | 950725) nejsou v záznamu nijak prominentní, zcela poplatně tradici tehdejších nahrávacích procesů. SL-40CBT, potažmo samozřejmě Audio Technica, nabízí spíše střídmější energii a objem, byť kupodivu není pocit ze zvuku „dutý“. Naopak, v pozadí, tam kde se nachází basa, cítíte jednodušší, maličko vřelejší a jemnější, nicméně přítomné broukání, naznačující charakter nástroje. Na danou cenu není důvod ke stížnosti.

Na hlasu a kytaře Sary K. v „I Can’t Stand The Rain“ („In The Groove“ | 2011 | Stockfisch Records | SFR 357.8011.1) bylo cítit, že daná přenoska má jisté limity ve své transparentnosti, respektive že v kombinaci s předzesilovačem nabízí spíše hladší a trošku teplejší, tučnější ladění, takže výsledek je maličko kulatý, leč stále férově čitelný. Dokonce třeba struny mají docela zřetelný kovový témbr a tvrdost, v dané ceně skutečně obstojný. Navíc cítíte, že gramofon nabízí excelentní – a to nejen v rámci třídy – ticho. Tím je míněna praktická absence mechanického rušení a také naprosto minimální šumění v signálové cestě, což je překvapivější, ale rozhodně skvělé.

Všelijaký cinkot „It’s a Raggy Waltz“ z „Time Further Out“ The Dave Brubeck Quartet (2014 | nahráno 1961 | WaxTime Records | 771959) zazníval méně výrazně, bez jiskřiček a zvonění, nicméně s ne špatnou kontrolou a separací. Vnímáte linku a docela dobré náčrty textur, byť je to celkově jemnější a ne úplně pronikavé ladění. Vesměs mají však výšky civilní podání, jde jednoznačně o dobře sladěný základní hi-fi gramofon (tj. už překračuje onu jistou „anonymnost“ nejdostupnějších modelů různých značek).

Energii Chico Hamilton Quintet ve „One for Joan“ („Drumfusion“ | 2023 | nahráno 1962 | WaxTime Records | 772338) zvládl gramofon dobře – ačkoliv není nějak pompézní a netlačí na pilu, jde o střízlivě přehlednou reprodukci a ne chudý charakter. Kontrola a řád spolu s klidem a tím, že hudba má prostor vyniknout díky minimálnímu šumu v pozadí, znamenají solidní náhled do živosti. Máte tak neefektní, leč solidně kontrolovaný zvuk.

Jedna z Gouldových prvních nahrávek – Bachova „Aria“ z cyklu „Goldbergovských variací“ (2022 | nahráno 1955 | WaxTime In Color | 950733) – není žádný zvukový klenot, naopak je plná šumu a občas je složité se v ní úplně ideálně vyznat. Právě tady oceníte nejvíce to, jak tichoučký Technics je a to i v porovnání s mnoha podstatně dražšími řešeními. Když běží bez jehly na drážce, je prostě „ticho a tma“, ani phono v signálové cestě téměř nešumí. Díky tomu všemu vlastně dobře vyniknou klavírní tóny, je tu vysoký (samozřejmě, že ne high-endový, avšak velmi nadstandardní) kontrast, limitovaný reálně jen přenoskou. Zvuk není úplně transparentní, má sklony nabízet trochu hladší, teplejší charakteristiku, nicméně v porovnání s většinou gramofonů z úrovně „pod 20“ (včetně přenosky a předzesilovače) není co řešit – tady je reprodukce dobře čitelné, je to fajn vstup do hi-fi světa.

Výborný záznam „Hotel California“ v podání uskupení Vocal Sampling („Akapelleando“ | 2021 | nahráno 2006 | Vocal Sampling | ESAAI0192356) ukázal, že když Technics „nakrmíte“ prémiovým pressem, dokáže celkem rozkvést. Fakticky hraje až překvapivě dobře. Líbilo se nám podání prostoru – ačkoliv stále nejde o dokonale soustředný přednes, je tu i trocha vzduchu a hlasy rozřazené i v předozadní ose. Ani zde nenarazíte na nejjemnější dozvuky, leč nevadí to, hudba působí už docela plasticky a čitelně.

A krásně se povedla „Non, je ne regrette rien“ od Édith Piaf („L’Essentiel“ | 2021 | nahráno 1959 | French Connection | 490633). Atmosféra sice není super intenzivní, přesto už ze záznamu proniká kouzlo a i stará nahrávka hraje s klidnou střídmostí, abyste si ji mohli užít. Žádné artefakty, žádné rušení, všechno je úplně v pohodě, celkově vyrovnané a úplně bezkonfliktní.

Nejnovější a nejlevnější gramofon Technics, model SL-40CBT, míří na méně puristickou klientelu, ale přesto zachovává hlavní rysy a kvality značky. Za férovou cenu dostanete dobře zpracovaný, výtečně fungující gramofon s dobře vyladěnou kombinací přenosky a phono předzesilovače, takže můžete rovnou z krabice za pár minut solidně hrát. Navíc koncept umožňuje postupné vylepšování – my bychom začali alespoň novým hrotem vyšší kategorie pro AT-VM95, to bude skvělý krok s atraktivním poměrem výše investice a přírůstku kvality. Ale celkově jde o dobře pojatý gramofon, otevírající první dveře do světa hi-fi.

Kč 19 990,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ atraktivní poměr cena / výkon

+ imponující tichost – mechanická i signálová

+ solidní integrované phono, vhodné pro danou přenosku

+ možnost provozu i přes Bluetooth třeba pro sluchátka

+ rychlé roztočení a stabilní otáčky

+ plug & play koncept – s trochou zkušeností do 5 minut můžete hrát

ZÁPORY

- přenoska má limit v transparentnosti a je tip na upgrade do budoucna

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Technics | www.technics.com 

fSdílet

Tweet