Jméno Aavik nese vrcholná řada elektroniky skupiny Audio Group Denmark, v níž je hlavním udavatelem směru zkušený vývojář Michael Børresen. Vrcholem nabídky jsou modely s číslovkou 880 na konci. Můžete si vybrat řídící zesilovač C-880, koncový stupeň P-880 nebo nejpohodlněji integrované řešení I-880.

Všechny tyto top modely mají shodná masivní a relativně netypicky pojatá šasi. Čelo tvoří jeden masivní displej s obrovskými, krásně čitelnými znaky, který doplňuje svítící logo a pár dotykových prvků pro základní ovládání. No a pochopitelně i otočný ovladač, zasazený do vertikálního proužku měděné barvy. Originální jsou madla po stranách, pomáhající jak při manipulaci, tak při zjemnění pohledu na mohutné chladiče za nimi.

Skrze obě strany chladících profilů (i ten, který vede prostředkem horní plochy) probleskují opět měděné pláty. Hezkým detailem jsou podpisy autorů v zadní části. Křivky jako takové má na svědomí umělecká duše Flemminga E. Rasmussena. Není to ale jen hezké – spodní deska kombinuje masivní plát mědi, laminátovou desku a dokonce vrstvu titanu pro optimální mechanické i stínící vlastnosti. Nicméně všechny obvody jsou uzavřeny ve vnitřní měděné kleci.

Zezadu spatříte víc než dostatečnou konektivitu, ale můžete dobře zhodnotit i opravdu solidní tloušťku stěn, z nichž je šasi postaveno. U obou boků se nachází svisle usazené páry reproduktorových terminálů, které se díky úchytům snadno utahují. Zásuvka se spínací kolébkou je standardní, k dispozici máte možnost řízení přes RS232 nebo dva jacky s výstupním spínacím napětím.

Signálová rozhraní jsou výhradně cinchová, Børresen ve své filozofii XLR neuznává. Můžete využít pětici standardních linkových vstupů, k tomu je zde ještě pre-out a main-in, takže univerzálnost I-880 je slušná. Neobvyklým prvkem jsou výstupy Low Pass a High Pass s analogovým obvodem frekvenční výhybky, usnadňující integraci v komplexnějších systémech – třeba se subwoofery, bi-ampingem a podobně.

Børresen říká, že cílem osm set osmdesátkové série bylo vytvoření zesilovače v nespínané třídě A, který bude mít nejnižší dosažitelnou výstupní impedanci. Od toho si slibuje minimum šumu a čistý signál. Základní koncept je pak čistě analogový.

Začíná to již obvodovou desku u vstupů, která využívá optické oddělovací členy. Poctivé jsou napájecí zdroje, jedná se o čtyři oddělené moduly. Jde o rezonanční napájecí zdroj, spoléhající při provozu na sinusovou křivku. Zdroje (každý s kapacitou 500 Wattů a korekcí účiníku) pružně reagují na potřeby výkonu, v případě vyšších nároků zvyšují pracovní frekvenci a vice versa. Zdroj sám je ještě dále vybaven několik regulátory – Aavik říká, že šum v nich je měřitelný na úrovni nanovoltů.

Výkon na výstupu dodávají moduly vlastní konstrukce. Børresen je navrhl tak, že stabilně udržují předpětí o 0,63 V vyšší, než kolik je aktuální potřeba. Tím dosahuje řešení toho, že výkon je stále dodávaný ve třídě A – a to až do 200 Wattů do 8 ohm na kanál. Samozřejmě to není tradiční pojetí třídy A. Na modulech se kupí 16 středně velkých kondenzátorů s osmi tranzistory, na každém kanálu jsou dva takové.

V komponentu od Audio Group Denmark rozhodně nesmí chybět jejich oblíbené obvody pro potlačení šumu za pomoci Teslových cívek. Jde fakticky o dvě proplétající se cívky v opačných směrech, kdy jimi oběma probíhá napětí a dojde-li k nějakému výkyvu, objeví se i v opačné fázi a tím se na výstupu eliminuje. Účinek se dle Børresena značně zvyšuje instalací velkého počtu cívek v paralelním zapojení. Samozřejmě se tu používá vícero typů (velikost, materiál, návin…), což prý pomáhá vyrovnávat případné nedostatky toho kterého typu. Máme tu aktivní i pasivní, ploché čtvercové i klasické „válečky“ a podobně.

Tyto cívky jsou též součástí obvodu třetí generace vnášení řízeného množství a podoby šumu, který pomáhá kompenzovat nevyhnutelné chování obvodů při zpracování signálu a zvyšuje výsledné rozlišení, jakkoliv se to může zdát neintuitivní. Jde o technologii převzatou z principu fungování dálkových radarů.

V zesilovači jsou též aplikovány cívky pro potlačení vzduchem šířeného rušení – stejně jako třeba ve firemních kabelech a reprosoustavách. Fakticky jde ale opět o to, že se citlivé části jako kabely schovají do Teslových cívek. Tady konkrétně se navíc používá ještě zirkoniová verze – prý je tento velmi drahý materiál nejlepší volbou zrovna v této aplikaci. Børresen rád využívá neobvyklé materiály.

VIDEO – MICHEL BØRRESEN A FLEMMING E. RASMUSSEN O ŘADĚ 880

Abychom si rozuměli – aktivních Teslových cívek je tu 132, čtvercových 311, obvodů pro analogový dither celkem 18, zirkoniových rezonančních cívek pro potlačení rušení 20 a k tomu 4 tímto ošetřené kabely. To je skutečně dost…

Co se týká technických parametrů, jsou solidní adekvátně cenovce. Začíná to třeba tím, že na prvních čtyřech vstupech lze mít maximální vstupní úroveň 4,5 V RMS a zisk 5 – 15 dB, zatímco na tom pátem projde i 6,5 V, avšak zisk je nižší: 1 – 11 dB.

Regulace hlasitosti má 76 kroků po jednom decibelu. Výstupní výkon je štědrých 200 Wattů do 8 ohm a 400 Wattů do 4 ohm, zkreslení se ve všech podmínkách drží pod 0,0007% (10 W / 1 kHz / 8 ohm). A mělo by tedy platit, že to vše se děje v čisté třídě A.

Už jsme zmínili masivní rozměry, proměňme je v čísla: 51 cm na šířku, 58 cm do hloubky, 15,5 cm na výšku a 36 kg čisté váhy.

Poslech probíhal v pražském showroomu Audiofeel. Integrovaný zesilovač doplňoval primárně SD-880 ze stejné řady, poslouchalo se na Børresen C2, X6 nebo X3 a to přes kompletní kabeláž, rozvodnici a switch téže třídy. Použity byly též doplňky Sparkz a Sortz. Ke srovnání jsme měli ještě model Aavik I-188, případně Lumin P1 v roli streameru.

Fakticky bylo jedno, s jakými reprosoustavami jsme hráli – jistě, lišily se, nikoliv ale charakterem, jen intenzitou a komplexností. Důležité je také říct, že I-880 patrně na první dobrou nedoceníte. Hraje. Prostě hraje. Úplně normálně. Není tu nic navíc, nic nechybí, všechno je příjemné. Ale protože I-880 je dokonalým etalonem neutrality, nic tu neláká pozornost. Ovšem ve chvíli, kdy vyměníte I-880 za I-188 (ten je sice 4,5x levnější, ale pořád z prémiové úrovně), je to jako přejít ze skvělého živého koncertu na jeho záznam, pouštěný z telefonu do špuntů v uších. Není to tím, že I-188 má nějaký problém – je to tím, že I-880 prostě zvládá přesně podle slibů o hodně víc. Jen se prostě nenechte zprvu odradit tou absolutní nenápadností.

Kontrabas v „Train Song“ (Holly Cole | „Temptation“ | 1995 | Blue Note | 00724383165353) je namixovaný s takovým „sexy zdůrazněním“, aby byl dominantní součástí rytmické složky. Je měkký a krásně vřelý. V každé proměně systému se choval trošku jinak, nejpřirozenější se zdál – nikoliv nelogicky – v kombinaci s SD-880. I-880 patří mezi zesilovače s nejtransparentnějším stylem široko daleko, velmi snadno slyšíte jakoukoliv změnu. Zároveň je prakticky „bezcharakterní“, pokud mu už něco je možné přiřadit, je to rezerva. Dokonce obří nadhled, neplynoucí z nadbytku výkonu, ale z přirozenosti třídy A v kombinaci s mimořádnou čistotou. Bas je z každých reprosoustav parádně kontrolovaný, nenucený, úplně famózně čitelný – liší se jen potenciál toho, jak ten který model zvládne předávat energii. Ale barva? Konkrétnost? Vřelá síla a přitom výtečná struktura s parádním oddělením každého brnknutí? Všechno tu je – při nizoučké hlasitosti, ale i na koncertní úrovni.

Nejpůsobivější stránkou I-880 je to, že se fakticky vyjímá z rovnice. Ve středech – na hlasech Damiena Rice a Lisy Hannigan v „9 Crimes“ („9“ | 2006 | Warner | 093624327868) – necítíte v kombinaci s SD-880 vůbec nic. Žádný charakter, který by šel popsat slovy. Zvuk je velice rychlý, parádně otevřený, zesilovač však skutečně dodává jen potřebnou sílu, čistě a okamžitě, což vede k nenucené a konkrétní kontrole. Těžko tu něco popsat. Charakter totiž přinesla jen výměna zdroje, výměna reprosoustav (ale tam jen maličký), jinak je to opravdu jen a pouze záznam. Detailní, prokreslení, pevný a neměnný napříč všemi hlasitostmi. Všechno je úplně nepřehnané, vokály zní s realistickou velikostí a každý jeden úhel pohledu jen dále podtrhuje punc opravdovosti s nulovým zabarvením.

Příkladná nestrannost se neztrácí ani na výškách, celkem logicky – zvuk je totiž naprosto propojený, přirozeně celistvý, bez výkyvů a stop charakteru. Všelijaké cinkavé hemžení v „Beat“ ze stejnojmenného alba Tingvall Trio (2014 | Skip Records | SKP9137) bylo přímé, jasné a objemově zastoupené přesně podle toho, jak to mají nastavené jednotlivé reprosoustavy. Ale žádný šum, žádné rušení, žádný pocit zkreslení – jen a pouze to, co se opisuje jako „černé pozadí“ a z toho plynoucí skvělé prokreslení s civilní barevností a výtečně čitelnou texturou. I-880 jako kdyby zajistil dost místa, který může hudba procházet a vynikat plně ve vlastní podobě.

Masivní dynamická energie „You & Me“ kapely Meute (2019 | Bandcamp) byla věru explozivní. Okamžité vzedmutí, konkrétnost jako když švihne bičem, přitom však i masitost, váha a robustnost. Má to řád, naopak tu není ani stopa nějaké zběsilosti. Všechno se děje s jistotou, reprosoustavy nejen, že mají precizní autoritu, umí také okamžitě tón ukončit, kontrola je skvostná, přitom zcela nenucená. Výbušnost však neznamená, že by se hudba někam drala na sílu – I-880 je vlastní fortissimo i piano pianissimo, všechno se stejnou jistotou a klidem. Dynamičnost reálně limituje sama nahrávka, případně možnosti reprosoustav, zesilovač jednoznačně „stíhá“.

Tohle by se v zásadě dalo zopakovat i z pohledu rozlišení v „Half as good as you“ Toma Odella a Alice Merton („Jubilee Road“ | 2018 | SONY | 886447076125). Prezentace je srovnaná, dospělá, bezbarvá v tom smyslu, že není ani vřelá, ani studená, prostě ničím zkreslená. I když se snažíte, nenacházíte nic, co by mohlo nést nějaké přízvisko. Je to nahrávka pevně vystavěná, naprosto konkrétní, civilní a tím také absolutně přirozená. Správné tempo, správná čitelnost, správná velikost, správná míra živosti, prostě všechno – autenticky a v některých aspektech až „live“. Jistě, velké modely Børresen mají víc detailů a jistoty, přesto charakter ve svém jádru zůstává stejný. Nic se nikam netlačí, všechno je opravdu, ale opravdu vybalancované a ryzí, netechnické.

Efektní „Bubbles“ Yosi Horikawy („Wandering“ | 2012 | Bandcamp) je oblíbená jako nástroj pro test prostorové scény. Ne nadarmo, jeho experimentální přístup zasazuje jeden zvuk támhle daleko doprava a dozadu, jiný zase tady dopředu a máte pocit, že scéna je skutečně ohromná. I-880 drží obraz v neutlačovaných proporcích, zároveň však necítíte, že by hrála celá stěna – tohle zůstává smysluplné a uchopitelné, bez wow efektů. Pokud něco, opět není v I-880 žádná specifická charakteristika, ale jen schopnost udržet všechno pod kontrolou, bez záchvěvu chaosu. Spousta vzduchu, konkrétní lokalizace, úplná spojitost – jednoznačně famózní kontrola a přesnost kontroly signálu znamenají, že se nic nechvěje, je to až holograficky přítomné. A přitom stále platí ona dříve zmíněná nenápadnost – ani vás totiž nenapadne, že by to mělo být jinak, to až ve chvíli, kdy začnete řetězec měnit a „jdete níž“.

„Thinking About You“ od Faye Webster („Underdressed at the Symphony“ | 2024 | Bandcamp) jednoduše plynula. Způsob prezentace by se asi nejlépe dal popsat jako „absence ega“. I-880 (samozřejmě nejvíc v kombinaci s SD-880) tam prostě zvukově není. Působí to až obyčejně, hudba hraje, všechno má své místo, drží pohromadě. Nemůžete říct, že by tu cokoliv chybělo, slyšíte nahrávku, bez urputnosti, bez sterility, jasnou, živou, s jejími vlastními vyznívajícími charakteristikami.

Aavik I-880 je opulentně velký zesilovač s celkem výrazným designem, to je ale všechno, co je na něm výrazné a opulentní – možná mimo poměrně originálního přístupu k vnitřní konstrukci. Ale zvukově jde o „bezbarvý“ a transparentní stroj, který udržuje všechno zcela v klidu. Respektive neomezuje – ani dynamiku, ani čitelnost, ani svižnost… Prostě ukazuje nahrávky tak jak jsou, super transparentně, avšak bez toho „studiového“ pragmatismu s dotekem tvrdosti. Tady plyne hudba s absolutní nenápadností, neovlivňovaná a pravdivá. Proto také nejspíš plný potenciál I-880 doceníte právě až ve chvíli, kdy si ho pečlivě srovnáte s „něčím obyčejnějším“. Jistě, Aavik I-880 je pekelně drahý stroj, ovšem Michael Børresen v něm manifestuje skutečně špičkově věrný a přitom dostatečně originální způsob reprodukce hudby, který tvoří řešení blízké ideálu Hi-Fi, spojíte-li jej s SD-880 a firemními reprosoustavami vyšší třídy.

Kč 1 742 000,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

POUŽITÝ PLAYLIST: https://tidal.com/playlist/c5a09dc9-d6a4-4ae5-bf54-1967c32b86ff

--- --- --- --- ---

KLADY

+ naprostý pocit neutrálnosti a nulového zabarvení – slyšíte jen nahrávku

+ charakteristické ladění AGD – ale s větším obrazem, svižnější artikulací, více detail atd. atd.

+ krásné zpracování

+ zjevná synergie s SD-880 (ale vlastně s čímkoliv od AGD – vše je zřetelně sladěno)

+ kontrola jakýchkoliv připojených reprosoustav

+ analogová frekvenční výhybka může přijít vhod

ZÁPORY

- cenová hladina za integrované řešení je už opravdu vysoká

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Aletheia Acoustics | www.aletheia-acoustics.cz 

PRODÁVÁ: AudioEgo | www.audioego.com 

PRODÁVÁ: Audiofeel | www.audiofeel.sk | www.audiofeel.cz 

PRODÁVÁ: DiokAudio | www.diokaudio.cz 

PRODÁVÁ: Hi-Fi Morava | www.hifimorava.cz 

fSdílet

Tweet