„Patos“: silný emotivní projev, vzrušení, hluboké pohnutí mysli, většinou spojené s uměním (často tím rétorickým). Nebo také jméno italské firmičky z Vicenzy poblíž Benátek, specializující se na zesilovací techniku. Od roku 1994 nabízí světu své specificky vypadající modely, používající i originální konstrukční nápady. První vlaštovkou se stal elektronkový zesilovač T.T. (tehdy ještě Twin Tower, ovšem název se zkrátil ze zjevných důvodů někdy začátkem 21. století). A kupodivu, tento stroj – byť s pár úpravami – je v nabídce až dodnes.

Sedí zhruba v polovině firemní hierarchie, jedná se o integrovaný zesilovač na bázi obvodů InPol, pracující v čisté třídě A bez celkové zpětné vazby. To je – zjednodušeně – esence elektroniky Pathos.

Design je velmi italský. Lehký, čistý, přesto tu a tam oživený kudrlinkou. Máte tu nizoučký vyklenutý čelní panel s dvěma otočnými ovladači a maličkým displejem, dřevěné bočnice, vysoké nožičky s pekelně ostrými hroty a z horní plochy se zvedá několik výrazných prvků. Vpředu jsou to dvě elektronky, za nimi čtyři masivní červené kondenzátory a vedle nich „dvě věže“ s velikánskou plochou chladících žeber a větracích průduchů. V pozadí pak nenápadná trojice krytů transformátorů.

Úplně vzadu je nízký profil základny využit beze zbytku. Jeden pár vstupních XLR následují tři páry cinchů a páskový stereofonní výstup, vedle nějž je monofonní výstup subwooferový. Zhruba uprostřed dvě sady bytelných terminálů a nakonec úplně vpravo napájecí zásuvka.

To hlavní je už výše zmíněné obvodové řešení InPol, čili Inseguitore Pompa Lineare. Plná symetrie obvodů, pracovní bod v čisté třídě A, absence jakékoliv zpětné vazby či použití jediného tranzistoru v roli sledovače. To spolu s řešením pro vysoké proudové zesílení v jednom bloku s tím napěťovým charakterizuje ideu InPol konfigurace. V případě modelu T.T. jde konkrétně o elektronkové zesílení vstupního signálu v podobě napětí a InPol obvod dodává proud reprosoustavám, ovšem již dále nezesiluje.

Vnitřní čistě stříbrnou kabeláž si Pathos pečlivě vybírá, prý stejně jako všechny ostatní osazené součástky. Vybrat si však můžete i vy – konkrétně formu regulace hlasitosti. Buď puristickou původní manuální s 24 kroky, nebo moderní elektronicky ovládanou s polem 1% odporů ve vakuové instalaci a s thoriovými kontakty relátek.

Výstupní výkon zesilovače dosahuje 35 Wattů do 8 ohm, přičemž pracuje v rozsahu 13 – 78 000 Hz (+/- 0,5 dB). Hodnota celkového harmonického zkreslení by neměla v celém spektru dostupného výkonu překročit mezi 0,5%. Odstup signálu a šumu definuje hodnota 90 dB a výrobce – dnes již mírně netradičně – udává také rychlost přeběhu a sice 38 voltů / μs.

Styl a výkon se směstnávají do šířky 48 cm, hloubky 45 cm a výšky 30 cm při velmi citelné váze 42 kg.

Pathos T.T. jsme měli možnost vyzkoušet ve spolupráci s Métronome DSC na KEF Blade One Meta – proti Norma Revo SC-2 LN / Revo PA 160 MR. Propojeno bylo kabely Nordost Heimdall 2, Valhalla 2, KrautWire Super Symetric Gold nebo VYDA Laboratories ORION. O dalších doplňcích a součástech se dočtete v pravém sloupci -->.

K nízkým tónům basy Steve Rodbyho ve „Follow Me“ Pat Metheny Group („Imaginary Day“ | 1997 | Warner Bros. | 9362-46791-2) se T.T. postavil s pravověrně lampovou vřelostí a měkkostí, je to taková hodně nadstandardně bohatá, laskavá sytost. Každá nota se nadechne pěkně od podlahy a vydechne s uvolněnou silou, zahoupe se a dá vám svou váhu fyzicky pocítit. Je tu rozhodně posun charakteru směrem „do krásna“ – nicméně právě to určitě hledáte, volíte-li podobný typ zesilovače. A přitom je cítit stabilita a bezproblémová čitelnost, je to lampáč, ale opravdu dospělý.

Citlivá „Měsíčku na nebi hlubokém“, kterou si z Dvořákovy „Rusalky“ vyvolila Renée Fleming pro svůj výběr „Great Opera Scenes“ (Sir Georg Solti / LSO | 1997 | Decca | 455 760-2), zněla také s pozoruhodným pocitem sytosti. Tolik váhy, tolik barev, to se neslyší jen tak. Prokreslení je velmi nenucené, žádný tlak na detaily, vše vyplývá elegantně, uvolněně a v poklidu – přitom však muzika zůstává krásně přehledná, jak se na dražší zesilovač sluší a patří. Hlas se pak má o co opřít, Pathos ve svém pojetí umí zdůraznit solidní tělo, žádná tenká analytičnost.

Kupodivu, přestože Pathos ne snad přímo přibarvuje, ale skutečně zesiluje pocit ze středů a basů, tedy jejich barevnosti a bohatosti, tak výškám v „Two Bass Hit“ od Sonny Clark Trio (2002 | nahráno 1960 | Blue Note | 7243 5 33774 2 7) nadělil naopak velmi čistou a konkrétní podobu, svižnou, jasnou, rozdělenou pečlivě a pevně na jednotlivé noty. Cinknutí mají švih a říz, byť i tady je jemná sametová rukavička, která ometá případné jízlivosti do snesitelné podoby.

Nejpřekvapivějším aspektem pro mnohé může být to, jak mohutně a „výkonně“ T.T. působí i při svých 35 Wattech. Je pravda, že jazzová melanž Emila Viklického „Boston“ („Okno a dveře“ | 2012 | Supraphon | SU 6064-2) byla spíš pružná a poddajná, masitá, ale uvolněná, než že by šlo o vysokooktanové drama. Pathos se drží v klidu, udržuje rytmus, nicméně hlavní je to, jak plnotučně a mocně dokáže vyplnit prostor. Je to zdravě dominantní, byť poklidný charakter, všeobjímající zvuk, velký a silný, asi hlavně díky své váze. Nástroje mají citelnou podstatu, nejsou to jen obrysy. A pořád cítíte elegantní elektronku.

Líbivá je i kombinace dospělé konkrétnosti s úhlednou, hladkou lampovitostí, citelná na houslích Yuvala Yarona v „Sonátě pro housle a klavír, op. 13“ z pera Antonia Vivaldiho, okořeněná Ottorinem Respighim („Devil’s Thrill“ | 1996 | naim | naimcd018). Dotek smyčce a strun není úplně „křupavý“ a jadrný, přesto má hezky načrtnutou texturu a cosi v kouzlu a tonalitě zesilovače budí dojem opravdovosti. I když víte, že na to Pathos jde trošku po svém, přesto je tu něco, co ve zvuku působí „jako živé“.

Další zajímavostí bylo podání prostoru hudební scény, mírně odlišné od většinových standardů. „Theme In Search Of A Movie“ (Eddie Harris | „The Best of“ | 1989 | nahráno 1968 | Atlantic | 7567-91370-2) byla zajímavě poposunutá směrem vzhůru, jako kdyby se vyvýšilo pódium, na němž stojí hudebníci. Čím, proč a jak se to děje, to netušíme, ale bylo to poměrně dost signifikantní. Každopádně i v tomto ohledu je prezentace úplně nenásilná, všechno se uvolněně rozlévá do stran i do hloubky a přitom jsou nástroje rozložené s bezproblémovou čitelností. Něco v tom stylu promlouvá tak nějak „starosvětsky“ – nejde o vycizelovaný hologram, tlak na dokonalost. Spíše o muziku, která se prostě děje, hraje, masitá a elegantní.

Totéž vlastně platí i pro Chačaturjanovu „Maškarádu“, kdy ani intenzivnější záběry Hollywood Bowl Symphony Orchestra („Ballets and Concertos“ | 2010 | EMI | 50999 6 27890 2 8) neztrácí tu kultivovanou jistotu, kterou T.T. prezentuje jako svou hlavní signaturu. Přednes je milý a barevný, přitom dobře organizovaný, je v něm řád, přesto má zejména poklidnou uvolněnost. A měřítku – Pathos zvládá zprostředkovat takový ten důležitý pocit mohutnosti a síly, které jsou potřeba pro věrohodnost velkých těles.

Pathos T.T. je velmi klasický, opravdu dobře udělaný a fungující elektronkový zesilovač. Nechce být moderní, dokonalý nebo absolutně nestranný. Naopak, nachází svou vlastní cestu skrze libovolně složité partitury, z nichž krom objektivních not dokáže přenést i tu duši, která tak láká posluchače právě k elektronkám. Je to záchvěv starosvětsky pojaté muzikálnosti s vysokou kvalitou a velice příjemným přístupem k hudbě. Jistě, má trochu svou vlastní charakteristiku, nicméně s ohledem na koncept je to právě to, co od takového zařízení chcete – v případě Pathos T.T. to dostanete vrchovatě.

Kč 199 990,- - základní verze

Kč 214 990,- - model s XLR a dálkovým ovládáním

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ velmi příjemný zvukový projev (přiznaný typický lampový + áčkový charakter)

+ neúnavná poslouchatelnost

+ výkon pro běžný poslech v pohodě postačuje

ZÁPORY

- má přeci jen svou barvu a styl

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: High-End Audio Studio | www.highend.cz 

fSdílet

Tweet