Vela, neboli latinsky plachta, je jednou ze stálých sérií německého výrobce ELAC, v době nedávné prošla mírnou aktualizací, která modelům vysloužila dovětek .2. Ten značí jednoduchou věc – výměnu výškového reproduktoru za nejnovější generaci JET 6 plus samozřejmě nezbytné drobné korekce frekvenční výhybky, jakkoliv ozvučnice, středobas i vše ostatní zůstává.

Nejmenším modelem řady je regálovčička BS 403.2. Má všechny nezbytné designové rysy této série ELAC – lehká zaoblení rohů, zvednutou horní plochu, stejně tak tu spodní, která navazuje na klínek „podpatku“, čili blok kovu, utvářející vzadu výdech pro dospod mířící bassreflex. Navíc se celá ozvučnice směrem dozadu maličko zužuje a tím se účinně bojuje proti vzniku vnitřního stojatého vlnění.

Do skromné čelní plochy se podařilo dostat středobas a výškáč, protože je reflex vyvedený pod úhlem směrem dolů a dozadu, zbylo vzadu dost místa na destičku s dvěma páry reproterminálů.

Středobasy zůstaly netknuté – jde o membránu AS-XR (Aluminium Sandwich Membrane with Extended Frequency Range), ve zkratce o membránu krystalickou. Lámaný hliník pomáhá regulovat rezonance a zvyšovat odolnost při náhlých změnách pohybu (tj. dynamických pasážích), reproduktor má relativně výrazný výkmit díky velké gumové vlnce závěsu. Průměrem dosahuje k 15 cm.

Nosnou změnou je tedy JET 6, nejmodernější generace páskového výškáče, kterou si ELAC sám vyrábí. Nová AMT membrána, nový filtrační plát i zvukovod jsou těmi hlavními přednostmi.

Dvoupásmový systém pracuje mezi 41 a 50 000 Hz (podle normy IEC 268-5), dělící frekvence leží u 2 400 Hz a reprosoustavy vám nabídnou nominální impedanci 4 ohmy (s minimem 3,2 ohmu) nebo charakteristickou citlivost 86 dB / 2,83 V / m.

Jak už bylo řečeno, Vela BS 403.2 se zvenku nezměnily – mají stále výšku 36,2 cm, hloubku 24 cm a šířku 19,1 cm při váze 7,1 kg.

Poslech probíhal v showroomu brněnské pobočky dovozce, kde se hrálo třeba na Rotel MICHI X5 nebo Rotel RA-6000, zdrojem byl hlavně streamer EverSolo DMP-A6 Master Edition. Propojeno bylo kabeláží Cardas Clear Cygnus a napájeno přes IsoTek V5 Aquarius. Ke srovnání jsme měli firemní modely Concentro S 503.2 nebo Vela FS 408.

Rychlý osmdesátkově syntezátorový bas v „Mammagamma“ (The Alan Parsons Project | „Eye in the Sky“ | 1982 | Arista | 788478) nabídly regálovky v až nečekaně pevném formátu, adekvátní svým proporcím co do hloubky a pocitu robustnosti, nicméně s odhodlanou energií a jistotou. Možná jde o základ v lehce sušším hávu, ale civilnost a věcnost projevu se vám odmění pocit dobré přehlednosti, nemluvě o napětí a vjemu razance. Souvislá nízko položená vlna rytmického základu pruží a houpe se, na danou cenu (a ještě k tomu od regálovek) s výtečným pocitem, který dobře zapadne do menších poslechových místností.

Vivaldiho „Jaro, op. 8, RV 269“ v podání Anne-Sophie Mutter („The Four Seasons“ | 1992 | Deutsche Grammophon | 463 259-2) je živou, barevnou skladbou se spoustou přirozených informací, proudících z klasických nástrojů. ELAC jsou ve středním pásmu mravné, urovnané a neefektní, nekladou záměrný důraz na analytičnost, spíše na poklidnou hladkost. I tady se drží spíše civilnějšího projevu, s decentní vyvážeností a prokresleností adekvátní prémiovému hi-fi. Ačkoliv třeba svižné trylky stradivárek nepůsobí úplně super detailně, mají v sobě solidní míru dřevité podstaty a zároveň reprosoustavy dobře reflektují připojenou elektroniku.

Nade vše tu ovšem – míněno z hlediska kvalitativního – ční nový JET 6, jeho čistota, rychlost a transparentní, přitom netechnická konkrétnost. Právě takhle by se asi měl chovat skutečně správně provedený páskový měnič. Cinkot činelů i vibrafonu v „Almost Like Being in Love“ (Sonny Rollins | „with The Modern Jazz Quartet“ | 1988 | nahráno 1953 | Prestige | 00025218111126) má brilantní propracování, všechno je oddělené, měnič zvládá načrtnout přesvědčivě komplexnost pronikavých kovových tónů, jejich doznívání, prostě všechno. Obraz je celistvý, jasný, ale nepřeexponovaný. ELAC se jej podařilo navázat tak, že nepůsobí v kontextu středobasu cizorodě. Je pravda, že proti ladění v Concentro S 503.2 působí o maličko cinkavěji a ne tak plně, ovšem také jsme v třikrát nižší cenové třídě a v tom kontextu je práce Vela BS 403.2 vynikající. Kombinace výtečné čitelnosti s neagresivností je velice lákavá.

Záznam „Job“ Laca Decziho a jeho ansámblu Celula New York z živáku „Jazz na Hradě“ (2007 | nahráno 2004 | Multisonic | 31 0651-2) je na „live“ standardy skutečně skvělý. Hudebně i zvukově. Zejména dynamiku tu mistr zvuku neošidil a kompaktní Vela BS 403.2 jí unesou sebejistě a rozhodně věrněji, než by fyzické rozměry napovídaly. Jistě, pořád jde o zvuk primárně do menších prostorů, ale i tak. Když svůj zvuk vydá zblízka sejmutý kopák, cítíte dost váhy i ten fyzický „kopanec“ – byť bychom řekli, že nemalý podíl právě na fyzičnosti má trošičku přeci jen rozpoznatelný bassreflex. Nicméně i tak zůstávají reprosoustavy dynamicky na pevnější a docela se prosazující straně spektra.

Co se týká informativnosti, tam hodně přidává skvělý výškáč, který umí ukázat moc hezky i vyšší polohy koncertního křídla pod rukama rumunského klavíristy Radu Lupu v „Klavírní sonátě č. 16 v a moll, op. 42“ („Plays Schubert“ | 2005 | Decca | 475 7074). Přehlednost je ok, tóny mají dobře definovanou formu, ne úplně plnost, ale struktura je podaná civilně, s dobrou jistotou. Nečekejte charakter jiskřící nuancemi a vzdušností, charakter ELAC je spíše maličko zemitější, přesto rozkrývají záznam s fajnovou jistotou „lepší třídy“. Působí to neefektně a urovnaně.

„Acrostic“ Emila Viklického („Pocta Josipu Plečnikovi“ | 1994 | Lotos | LT 0036-2 131) je primárně vokální skladba, nahraná ovšem „náročně“. Mnohde splývá do hůře čitelného zvukového pole a vyžaduje to „opravdovou“ aparaturu, aby se vylouply nejen jednotlivé hlasy, ale vlastně všechny informace. Scéna v podání ELAC nebyla špatná, leč s koncentrací hlavně na pravolevé rozsazení zvuků, spíše než na holografickou plasticitu. I tady nicméně odvádí Vela BS 403.2 dobrou práci, adekvátní své třídě lepšího hi-fi.

Blues-rocková „Hideaway“ Bernie Marsdena („Green & Blues“ | 1995 | Castle Music | CMRCD 181) měla rytmiku zdůrazněnou bassreflexem (nijak vlezlým způsobem), hrála se zdravým švihem, ale stále jaksi nohama na zemi, kontrolovaně, fajnově, spíše korektně, než vášnivě. Ale dobrá síla středobasu spolu s výtečnou čistotou výškáče vytváří snadno rozpoznatelný charakter, který má svoje kouzlo.

Kompaktní regálovky ELAC Vela BS 403.2 těží hlavně z toho, že nová generace vysokotónového reproduktoru je opravdovým posunem vpřed a přitom cena po jeho aplikaci nijak neposkočila. Pokud hledáte zvuk, který má dost síly v rytmickém spektru a spoustu detailů v horní části pásma (tedy typický charakter ELAC), tady ho máte v kompaktním, designově moderním balení. Pro menší poslechové prostory s nároky na rozměrovou skromnost umí Vela BS 403.2 nabídnout „lepší zvuk“ za férové peníze, rozhodně podstatně posunutý proti předchozím generacím.

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose koncentrického měniče a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 15 metrů čtverečních, akusticky velmi pečlivě ošetřeným množstvím různorodých panelů.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií. Měří se v referenční ose při průměrné úrovni akustického tlaku 80 dB / 1 m.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Pokud nebudeme počítat vliv místnosti na úrovni 90 Hz, je celková frekvenční charakteristika vlastně víceméně vyrovnaná, pracovní rozsah tweeteru ale přesto leží o kousek níž, bude tedy tišší. Působivé je, že i malá regálovka dosáhne pod 50 Hz. V celku jde ale o decentní a zvládnutou frekvenční odezvu.

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Frekvenční odezva na poslechovém místě (FFT) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) – celý pár

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Celá křivka impedance je v zásadě poklidná, i když se nebojí spustit až někam k úrovni 3 ohm. Nemá však prudké přechody nebo zlomy a tím pádem by neměly být Vela BS 403.2 zásadní zátěží. Ladící kmitočet nicméně leží relativně vysoko u 60 Hz, adekvátně fyzickým proporcím systému. Neměl by však být problém ELAC řídit, pokud máte slušný zesilovač střední třídy a cokoliv lepšího.

CSD z výstupu akcelerometru v polovině výšky bočního panelu @ 2,83 V

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ × ] | VELKÁ [--> 40m2] [ × ]

Kč 56 000,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ vypadají k světu

+ propojený, konkrétní zvukový projev

+ fér cena za dané výkony

+ celková pevnost a důraz

+ výtečný výškový reproduktor

ZÁPORY

- v kontextu ceny se těžko hledá nějaký zápor, jde o dobře konstruované reprosoustavy

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: BaSys CS | www.basys.cz | www.basys.studio 

fSdílet

Tweet