Švýcarská technika, to je pojem – tamní produkce (tedy alespoň ta, které se dostalo dostatečného věhlasu v zahraničí) vyniká v drtivé většině zejména tím, jak umně kombinuje technickou preciznost s pocitem luxusu. A přiznejme si, že samozřejmě také s cenou, odpovídající průměrnému švýcarskému příjmu, téměř 5x vyššímu, než je ten náš. Touto perspektivou se vlastně zdá, že přístroje švýcarské značky Merason jsou rozumně drahé.

Malý brand Merason se zaměřuje na D/A převodníky a v nabídce má velmi skromně pouhé dva modely – „baby“ verzi frérot a „dospělácký“ model s jednoduchým názvem DAC1. Ten vypadá poměrně dosti odlišně od běžné produkce audio komponentů. Začíná to už čelním panelem, který zejména v bílé verzi doslova září do okolí, nutno říci, že přístroj vypadá na živo o dost lépe než na fotkách.

DAC1 je poměrně robustní kousek techniky, na šířku má 45 cm, do hloubky 29 cm a na výšku 10 cm, přičemž hmotnost dosahuje 8 kg, což není na DAC úplně málo. Připlatíte-li si za čelní panel z nerezové oceli v chromovaném nebo niklovaném provedení, přidá tento k hmotnosti ještě další poctivé 3 kg.

Krom pěkným fontem vyvedeného loga najdete na čele ještě dvě průhledná tlačítka, mezi nimiž je řádka šesti diod, které označují provozní stav a vybraný vstup. Mezi vstupy cyklicky přepínáte pravým tlačítkem, zatímco levým uvádíte přístroj do chodu.

Zajímavý je dosti industriálně pojatý kryt převodníku, který ale díky všem těm otvorům a šroubům vlastně působí velmi pěkně, pokud nejste zrovna náhodou na minimalismus. V takovém případě se vám ale jistě bude zamlouvat zadní panel – mnoho toho na něm není, ale mělo by to stačit.

V levé části najdete analogové výstupy, jeden pár symetrických XLR a jeden pár nesymetrických RCA. Uprostřed plochy je pak shluk (doslova, konektory jsou až trochu moc blízko u sebe) vstupů, jsou tu po jednom kousku od optiky, koaxiálu a AES/EBU, což doplňuje USB port. Po pravé straně je potom jednoduchá napájecí zásuvka.

Výrobce toho vlastně zase tak moc neříká, ale dozvíte se třeba o tom, že základním principem je výběr komponentů „přes ucho“. Zpracování signálu spoléhá na přečasování vstupního signálu, aniž by ale zároveň docházelo k převzorkování. Signálové cesty jsou symetrické, použitá řešení diskrétní a to včetně bufferu, pracujícího ve třídě A. Diskrétní je pak také proudově-napěťový převod, převod vstupního signálu na analog staví na dvojici čipů BurrBrown 1794A.

Díky tomu umí DAC1 zpracovat PCM signály (ale ne DSD či MQA) o rozlišení až 24 bit / 96 kHz na všech vstupech, na USB pokračuje až k 24 / 192. To se snad v dnešní době snahy o extrémní papírové hodnoty může zdát poměrně dosti konzervativní, ale většina hudby stejně zůstává dostupná v CD formátu.

Merason DAC1 pracuje ve frekvenčním rozsahu 20 – 20 000 Hz (+/- 0,2 dB), hodnota THD+N dosahuje hodnot menších než 0,012% a odstup signálu a šumu má být lepší než 120 dB. Výrobce nastavil na výstupech ne úplně standardní napětí 3 V pro XLR a 1,5 V pro RCA.

DAC1 jsme poslouchali v porovnání s Métronome DSC1 na Norma Revo SC-2 LN a Norma Revo PA 160 MR přes Xavian Quarta Evoluzione, kompletně na kabelech Nordost Heimdall 2 a filtru GMG Power Harmonic Hammer 3000P. Zdrojem signálu byl buď transport OPPO UDP-205, primárně pak Roon přes USB.

První dojem byl trochu zvláštní, protože navzdory deklarované výstupní úrovni byla hlasitost DAC1 poměrně nízká, místy až o nějaké 4 – 5 dB méně, než jakou nabízí Métronome. Není to v reálném světě problém, prostě si nastavíte zesílení o něco málo výraznější, než je zvykem, nicméně je to zajímavý a neobvyklý poznatek, naštěstí bez vlivu na celkovou zvukovou kvalitu.

„The Mooche“ Dukea Ellingtona v podání John Harle Band („The HMV Classics Collection“ | 1999 | HMV | 5 73483 2) měla basový základ relativně velký a velmi příjemně samozřejmý – ne tak bohatý a tak šťavnatý, jako ho umí Métronome, ale rozhodně výrazně lepší, než by napovídalo cenové zařazení DAC1. Artikulace tónů probíhá s lehkostí a nenuceností, přitom získáte při poslechu pocit výtečné hloubky. Broukání kontrabasu je napjaté a tak nějak bytelné, je to už přednes za hranicí „drahého zvuku“ s dobrou autoritou i noblesním nadhledem z high-endové sféry.

Pětičlenný sbor King’s Singers v Morelyho „Now is the month of maying“ („The HMV Classics Collection“ | 1999 | HMV | 5 73483 2) zněl jasně a zřetelně, hlasy jsou podány čistě a autenticky, bez pocit nějakého romantizování, dokonce působí chvílemi až lehce sušším dojmem. Je to nesmírně vyrovnané, klidné pojetí, civilní, zároveň ale pocitově daleko od technicistní nekompromisnosti. Je to super přesný zvuk, takže takhle pěknou nahrávku předestře s příjemností, přitom v hudbě není žádné velké drama, prostě se line a je „normální“ ve všech aspektech.

Cinkání činelů v „Blowin‘ Free“ od Wishbone Ash („Argus“ | 1991 | MCA | MCAD 10234) bylo neagresivní, nijak dramaticky intenzivní a přesto snadno slyšitelné i v úvodních momentech, kdy palička plochu činelu jen lehce líže. Tichoučký ševel je přesto díky přesnosti a konkrétnosti zřetelný. I tady je znát, že DAC1 preferuje celkem zřetelně prokreslení (na vysoké úrovni, nutno. Říci) a soustředěnost nad rozmáchlou velikostí. DAC1 svými analytickými schopnosti nicméně nechává primárně vyniknout nahrávku samotnou.

Ani dynamice formálně nelze nic vytýkat, třeba ducající kopák v „Suite for keyboard Vol. 2, No.4 in D minor, HWV 437: Variation No. 2“, kterou z Händelova originálu přebásnilo jazzové trio Jacquese Loussiera („Baroque Favorites“ | 2001 | Telarc | 0089408251624), byl prostě parádní, měl sílu, měl konkrétně ohraničenou formu a měl váhu, při realistické hlasitosti vám pumpuje v hrudníku a hudba máš skvělý rytmus a šmrnc. DAC1 ale například v porovnání s Métronome přistupuje k reprodukci podstatně méně vášnivě, tak nějak celkově civilně a klidně – je zajímavé, že celkově funguje opravdu excelentně a přesto dokáže zůstat v konečném součtu hlavně poklidný, uhlazený a velmi „gentlemanský“, dalo by se říct.

Co se týká rozlišení, i tady působí DAC1 nenápadně, ale jak se nějakou chvíli zaspoloucháte třeba do „Finaletto“ Di si felice innesto“ z Rossiniho „Il barbiere di Siviglia“ v podání Nevilla Marrinera a Academy of St. Martin in the Fields (1995 | Philips | 446 448 2), kde je zvuk velmi nenucený a tak klidný, najedou jako kdyby před vámi všechno začalo roztávat a jeden velký hudební kus se začíná vrstvit. Není to okamžitý efekt, není tu žádné zdůrazňování a vypichování, je to naopak výjimečně organické. DAC1 ale hraje poměrně vysoko nad svou laťku, dokáže totiž i v zahuštěných pasážích s onou (v dobrém slova smyslu) obyčejnou normálností nabídnout schopnost udržet nit a bez technicistnosti odděluje třeba i jednotlivé hlasy. Přehlednost a čistota i v tom nejintenzivnějším okamžiku řadí DAC1 mezi skutečně výtečná zařízení.

Prostor v Mussorgského „Noci na Lysé hoře“ (Moscow Radio & TV Symphony Orchestra | „Classical Sampler“ | 1987 | MFSL | UDCD 502) nebyl tak široký jako v podání Métronome, ale byl parádně zorganizovaný a přehledný, stále v tom nenápadně přirozeném duchu, v jakém DAC1 hraje. Bez efektů a bez pocitu něčeho náročného před vámi rozkvete pěkně široká i hluboká scéna, s dobře rozdělenými nástrojovými sekcemi.

Navzdory tomu, že se DAC1 projevuje velmi decentně a jemně, neznamená to, že nemá cit pro hudbu – Gibbova „Christmas Day“ („Titanic Requiem“ | 2012 | Rhino | 2564661065) je pěkně nahraná a právě proto se jen tak v klidu linula, příjemná, neúnavná v libovolné hlasitosti, snadno čitelná a velmi „normální“. Všechno je vlastně jak má být, je tu spousta informací, je tu kontrola, je tu skvělá čistota a transparentnost a formálně těžko hledat cokoliv, co byste převodníku mohli vytknout, což je v dané cenové úrovni nebývale dobrý výsledek.

DAC1 od Merason je „tak trochu jiný dac“ – jednak je jiný v tom, jak je vizuálně pojatý (což je mimochodem velmi pěkné), jednak je jiný v tom, jakou volí konektivitu a v tom, jaká digitální data umí zpracovat; o obojím by se dalo říct, že zůstává na konzervativním konci spektra. Protože je ale dosti nepravděpodobné, že by vaší sbírce dominovaly DSD a MQA soubory, zase takový praktický problém to není. Co je pak působivé, to je umění „nijakosti“, které Merason dotáhl nesmírně daleko – je to nijakost míněná v dobrém, blízká ideálu vysoké věrnosti. DAC1 hraje výtečně transparentně, má skvělé rozlišení (i když v balení, které snad až trošku ke své škoda působí velice nenápadně) a velmi dobrou dynamiku. Celkově je DAC1 ryze high-endovou hračkou za cenu, která je v kontextu nabízené kvality velmi realistická a pokud si uvyknete na to, že zvuk Merasonu je poměrně střízlivý a o to víc uslyšíte nahrávku jako takovou, tak DAC1 je jednou z nejlevnějších vstupenek do světa „velkých převodníků“.

Kč 119 250,- - bílá nebo černá

Kč 174 490,- - chromované nebo niklované provedení

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ neobvyklý a pěkný design

+ vysoká transparentnost

+ parádní čistota

+ za dané peníze excelentně přirozený zvukový projev

ZÁPORY

- limit na PCM bez podpory MQA a DSD (jakkoliv nejde o tak rozšířené formáty, jak by se mohlo zdát)

- navzdory specifikovanému poměrně vysokému výstupnímu napětí je hlasitost nižší, než je standardní

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Thrill Audio | www.thrillaudio.eu 

fSdílet

Tweet