Sonus faber je italská značka, která si od svého založení v roce 1983 získala renomé díky spojení specifické muzikálnosti a vytříbeného designu. Firmu založil Franco Serblin, jehož vášeň pro hudbu a rodinné kořeny v truhlářství se promítly do prvních produktů, jako byla regálová reprosoustava Parva z masivního ořechového dřeva a kůže. V 90. letech se Sonus faber inspiroval italským houslařským uměním a vytvořil model Guarneri Homage s charakteristickým tvarem loutny, který se stal „podpisem“ značky po všechny následující roky.

Pomineme-li velmi ambiciózní systém Suprema, nejaktuálnějším přírůstkem do hi-fi portfolia severoitalské firmičky je druhá generace reprosoustav střední kategorie Sonetto, nazvaná jednoduše Sonetto G2. Zajímavostí je jistě to, že některé konstrukční prvky a komponenty přebírá (byť v o něco jednodušší formě) právě z dvacetimilionových Suprema.

Co má celá základní pětice reprosoustav společného, to je (mimo již zmíněné charakteristické středo-výškové pole měničů v kožené a kovovou linkou obtažené „loutnovité“ ploše) základní tvar ozvučnice z MDF profilů, dýhovaných hezkými dřevy s horizontálně orientovanou kresbou, případně obdařené hlubokým lakem. Půdorys také volně odkazuje na loutnu, s trochou fantazie i kapku – vepředu je nejširší, plynulými zakulaceními ubíhá ve zužujícím se profilu dozadu, kde má ovšem ostré hrany. Zajímavá je určitě i moderně a kontrastně působící betonová základna.

Sonetto I G2

Nejmenším členem rodiny Sonetto G2 je regálovka označená jedničkou. Dva měniče v onom loutnovém poli, kompaktní stavba, bassreflex vyvedený dole do zvukovodu, tvořeného spodní deskou kabinetu a betonovou základnou, ještě k tomu rozdělení tohoto průduchu malou přepážkou. To vše vytváří kompaktní dojem. Čistotu dále podtrhuje poměrně neobvyklé ukrytí reproduktorových terminálů za kulatou krytku – ta je nicméně snímatelná a odhalí dva páry klasických firemních konektorů, tudíž nemusíte mít strach o použitelnost s běžnou kabeláží.

Výrazným prvkem je použití středobasového měniče se závěsem, nalepeným na membránu samotnou v „květovaném“ vzoru, což vychází z výše citovaných Suprema. Asymetrie zajišťuje narušení rezonančních módů a přesnější chod membrány. Dvoupásmový systém kombinuje měkkou kopulku o průměru 1,1 palce s pětipalcovým kónickým středobasem.

Výškáč má přes sebe oblouček a hrot, zklidňující chování membrány, v magnetickém systému jsou měděné zkratovací kroužky. Středobas zase používá hliníkové demodulační kroužky. Materiál membrány firma neupřesňuje.

V pracovním prostoru je také použita technologie Intono, mající za úkol zklidnit celkové rezonanční chování a tlaku uvnitř prostoru, což by mělo zajistit menší ovlivnění používaných komponentů.

Reprosoustavy pracují v rozsahu 52 – 40 000 Hz, dělící frekvence výhybky je nastavená na 2 100 Hz. Impedance je deklarovaná jako čtyřohmová, celková citlivost pak 86 dB / 2,83 V / m.

Ozvučnice mají výšku 37,7 cm, šířku 20 cm a hloubku 30,4 cm, jeden kus váží 8,4 kg.

Sonetto II G2

Vyšší model s dvojkou v názvu je vlastně mírnou zvětšeninou toho základního – také jde o dvoupásmovou regálovku, taktéž má specifické řešení bassreflexu mezi kabinetem a základnou a stejně tak využívá výše popsané prvky a komponenty včetně „květinového“ vzoru závěsu.

Základní geometrie kabinetů, jejich materiály i dostupné povrchové úpravy jsou také stejné jako u „jedničky“. „Dvojky“ se neliší ani dostupnou konektivitou – dva páry terminálů s možností „zazátkování“ elegantním krytem.

Tady stojí za zmínku třeba „organický koš“, který najdete napříč všemi středovými, středobasovými a basovými reproduktory v řadě. Svým způsobem připomínají žebra na koši měničů jakousi pavučinu, nepravidelnou, tenkou a tím minimálně trpící zpětnými odrazy.

Jinak jsou Sonetto II G2 vlastně stejné jako nejmenší model. DAD výškáč (hedvábná membrána, překlenutá tlumícím hrotem v nejvyšším bodě) doplňuje středobas dle stejného receptu – místo 5“ má ale 6,5“. Různé druhy kroužků v magnetickém rozhraní zůstávají stejné.

Frekvenční rozsah dosahuje 42 – 40 000 Hz, dělící frekvence leží na 3 100 Hz a ke čtyřohmové impedanci můžete přičíst citlivost 87 dB / 2,83 V / m.

Kabinety mají výšku 41,4 cm, šířku 22,7 cm a hloubku 35,5 cm, přičemž váží 10,4 kg.

Sonetto III G2

Prostředním modelem v řadě je první sloupek, označený trojkou. Středo-výšková sekce je převzatá ze Sonetto II G2, hned pod ní je však ještě jeden dodatečný 6,5 palcový měnič stejného typu.

Jinak zůstává recept nezměněný – materiál i tvar ozvučnice, betonová základna, organický koš měničů nebo třeba hrot pro zklidnění chování nejvyššího výkmitu výškáče.

Změnou je přítomnost plastového výdechu bassreflexu v horní části zad kabinetu, namísto spodní desky.

U Sonetto III G2 bychom zase mohli popsat konstrukční princip frekvenční výhybky. Většina komponentů v čele s kondenzátory a cívkami je zakázková, topologii Sonus faber pojmenoval jako Phase Coherent – právě to je prý základním konstrukčním cílem, precizní sfázování jednotlivých reproduktorů a jejich harmonický soulad. Stejný princip je aplikován napříč všemi pěti modely.

Sonetto III G2 jsou koncipovány jako 2,5 pásmové, dělící frekvence leží na 2 700 Hz a celkově nabízí reprosoustavy rozsah 38 – 40 000 Hz. Mají čtyřohmovou impedanci a citlivost 88 dB / 2,83 V / m.

Reprosoustavy narostly do výšky 106,8 cm, mají šířku 38,5 cm a hloubku 46 cm. Váží poctivých 25,8 kg.

Sonetto V G2

Model s pětkou v názvu je dalším zvětšením a prvním produktem v řadě, který i opticky využívá technologie top modelu Suprema.

Tím konkrétně myslíme hlavně bílou membránu středotónového měniče, instalovaného namísto toho konvenčního z nižších modelů do středo-výškového pole loutnového tvaru. Spodní půlku čelní strany osadili v Sonus faber dvěma woofery.

U pětky se opět bassreflexový výdech přesunul do podlahy hlavní části ozvučnice, energii proudí mezi čtyřmi základními nožičkami volně, na rozdíl od regálových provedení zde nenajdete usměrňovací tunýlky.

Jinak je to opět model vycházející z výše definovaných postupů, principů a voleb materiálů i technických řešení. Také tady je kupříkladu kolem nízkofrekvenčních měničů lehce asymetrický kroužek, fungující jako mělký zvukovod. Nebo třeba dýha napojená pod úhlem čtyřiceti pěti stupňů, což vytváří neobvyklý vizuální dojem.

Na druhou stranu, model Sonetto V G2 je první v sérii, který sází na uzavřenou pracovní komoru pro středotónový a výškový měnič, navíc ještě vyloženou tlustou vrstvou korku. Těží z toho hlavně střeďák Camelia, pojmenovaný tak prostě proto, že houpavě vykroužené okraje membrány připomínají rozkvetlou kamélii. Cílem tohoto opatření je eliminovat rezonanční kmitočty, které jinak nutně vznikají v kruhových tvarech.

Třípásmový systém je částečně uzavřený (středy) a částečně bassreflexový (basy), používá stejnou sadu reproduktorů jako nižší model (1,1“ výškáč a 6,5“ woofer, zde tedy 2x), doplněný o 6,5“ dedikovaný střeďák Camelia. Ten tak jako tweeter používá měděné zkratovací kroužky.

Celková frekvenční odezva 35 – 40 000 Hz je dělená mezi pásma na 280 a 2 500 Hz, citlivost dosahuje 89 dB / 2,83 V / m a impedance se drží standardních 4 ohmů.

Sonetto V G2 pak už nejsou úplně malé – mají výšku 108,8 cm, šířku 30,8 cm a hloubku 41,5 cm, jeden kanál váží solidních 33,4 kg.

Sonetto VIII G2

Královským sonetem, dá-li se to tak vyjádřit, je vrcholný model Sonetto VIII G2. Ve své podstatě je to opět zvětšenina nižšího sourozence, protože vesměs zůstává koncept stejný. Neliší se základní tvary, počet měničů, jejich rozdělení do tří pásem, detaily, materiály, prostě nic. Všeho je jednoduše víc, dá-li se to tak říct – tedy mluvíme-li o basech. Větší pracovní komora, větší měniče. Loutnová středo-výšková sekce naopak zůstává stejná.

Sonus faber říká, že právě Sonetto VIII G2 je (výrazně) zjednodušenou podstatou modelu Suprema. Je tu samozřejmě dedikovaná korková středotónová komora, mimo jiné, basový pracovní prostor má spodní bassreflex a vůbec je to recept mixující vše z nižších provedení.

Krom 1,1“ palcového tweeteru a 6,5“ středotónového měniče je tu dvojice 8“ wooferů. Dělící frekvence filtrů na výhybce leží u 350 a 2 500 Hz, celkový rozsah sahá od 33 do 40 000 Hz. Citlivost je už „živých“ 90 dB / 2,83 V / m a impedance drží standard 4 ohmů.

Kabinety tentokrát vyrostly na 119 cm, do šířky 33,4 cm a hloubky 48 cm. Váha 45 kg na kus je též signifikantní.

Poslech probíhal v showroomu dovozce, kde jsme měli možnost srovnávat jednotlivé modely mezi sebou i se vzorkem starší generace nebo Bowers & Wilkins 801 D4 Signature a 805 D4 Signature. Primárně se hrálo na Marantz SACD 10 / LINK 10n / MODEL 10, ale pro ověření i na McIntosh MCD600 / C2700 / MC3500 Mk II. Propojeno bylo kabeláží InAkustik s technologií AIR.

Basa má v „Defiant, Tender Warrior“ Charlese Lloyda („The Sky Will Be There Tomorrow“ | 2023 | UMG Recordings | 00602458167757) tak akorát prostoru, klidný a zdravě napjatý tón, ale také příjemnou dávku vřelosti. Nejmenší model předává nástroj do prostoru v poněkud menším formátu – sice se slušným objemem na takovou regálovku, přesto je to celé takové menší. Nicméně kontrola vůbec není špatná a je až překvapením, že Sonetto I G2 nesklouzávají k nějakému efektu, zůstávají spíše „po kupě“. Přejděte na Sonetto II G2 a dostanete stejnou linku v citelně energičtější a zároveň uvolněnější podobě, jde celkem o skok, zároveň ovšem tóny působí jaksi nafoukleji, snaží se být mohutnější, o to jsou však měkčí. Nejmenší sloupek se fakticky drží stejného rukopisu, ale díky většímu potenciálu tu ukazuje až lehký wow efekt – basu je jednoduše dost, umí zadunět a zhoupnout se, s neočekávanou robustností naplní i velký prostor. A také kontrola se zdá být lepší než u regálovek – stále stejným způsobem měkčí, nicméně s větším nadhledem. Zato model Sonetto V G2 nás hodně překvapil „úkrokem stranou“ – působí až audiofilsky, zvuk je srovnaný, basy utažené a svižnější, solidní co do síly, kontur a vůbec asi nejlepší z celé řady. Čitelnost struktury a odstínů je nenáročná. Veliké Sonetto VIII G2 mají rozhodně mnohem víc objemu, skoro se zdálo, že v daném nijak malém prostoru jsou „tak tak“ a unesly by více místa k rozletu – také se opět vrací spíše k temnějšímu, tučnějšímu vyvážení s mírným akcentem dole, jakkoliv zejména z pohledu dynamiky zvládají bas samozřejmě nejsuverénněji.

Co se tedy týká nejspodnějších oktáv, všechny modely v řadě mají co nabídnout (dá se říct, že můžete vybírat dle vhodných proporcí pro svou místnost), kontrola je spíše uvolněnější, ale patřičná k dané cenové relaci, vždy je jich tu „do příjemna“ bohatší zastoupení. Tedy s výjimkou modelu Sonetto V G2, který zastává audiofilsky vyrovnaný, ne tak robustní projev, o to však čitelnější.

Obdobně konzistentní charakter pak najdete i ve středním pásmu, opět se liší hlavně celkovými proporcemi vokálu Christel Alsos v její „Two More Days“ („At That Time of the Night“ | 2016 | SONY | 886445956252). Sonetto I G2 se možná projevují trochu utaženěji, hlas je nicméně docela napjatý a fajnově srozumitelný, byť klidnější. Právě středy u tohoto modelu hrají prim. Větší Sonetto II G2 nechají celkové proporce o něco málo povyrůst, zpěv se zdá být hlavně živější, jaksi „citlivější“, snáze se rozezní, detail a čitelnost jsou však velmi podobné – řekněme nekonfliktně odpovídající nárokům kategorie. „Trojky“ díky zřetelně bohatšímu basovému základu nedávají středům pocitově tolik místa, vnímali jsme nicméně poměrně více energie, průbojnosti a to včetně razantnějších sykavek. I tak nejde o žádnou splašenost, stále zůstáváme v milých, barevných vodách á la Sonus faber. Nejlépe na nás nicméně znovu působil model Sonetto V G2 – nejen, že vokál zní čistě, má i velmi „správné“ poměrové zastoupení, pocit konkrétního zaostření, energie nejsnáze vzlétá a je zde i spousta vzduchu. Prostě je tu ten velmi hezký dotek hmatatelnosti a audiofilské přítomnosti a věrohodnosti. Na charakter pětek, ale ve větším formátu a s větším klidem, tak jemněji ač plněji, navazuje i top verze Sonetto VIII G2. Srozumitelnost jde na vrub hlavně pocitu největší velikosti reprodukce.

U středů se projevuje vliv „kamélie“ – oba nejvyšší modely působí nejpřirozeněji, mají hebkost, lidskost a vřelost, ten nejvyšší v až lehce zdůrazněném stylu, ale pětky ve velice uvěřitelné podobě. Menší tři jsou prakticky dost podobné, čím vyšší, tím snad živější, ale jinak je vše náležitě sladěné.

Cinkání v titulní skladbě alba „Bad Self Portraits“ amerických Lake Street Dive (2014 | Signature Sounds) působilo přes Sonetto I G2 docela zněle, v těchto frekvencích se zdají být reprosoustavy aktivnější, přesto nejde o pocit pronikavé energie, jako spíše do jisté míry decentnějšího projevu. Rozlišení je ok, jakkoliv se výškáč drží spíše „nohama na zemi“, nechce být nějak dramaticky jasný. To dvojky mají pečlivější, pevnější, zároveň i jadrnější a vlastně celkově podstatně dospělejší projev s jiskrou, texturou a jasnějším, ač neagresivním vyzněním. To platí i pro nejvyšší spektrum Sonetto III G2, kde k charakteru popsaném u nižšího modelu můžeme přidat něco zvonivosti navrch, lehký wow efekt, ne nepodobně jako u basů. Opět to jsou nicméně pětky, které působí nejvyrovnaněji – neupozorňují na sebe (oproti těm nižším se zdá, že nejsou až tak pronikavé a jasné), mají nicméně solidní rozlišení i dozvuk, jde jednoduše o poctivé hi-fi. Fungují hlavně proto, že se zdají optimálně integrované s ostatními pásmy a tvoří homogenní celek. Nejvyšší sloupek pak opět trochu cinká, svým stylem připomíná „trojky“ ve větším měřítku. Ani tady však nehrozí agresivní říz, udržují hranu tónů „tak akorát břitkou“.

Taktéž tedy výškami se sobě jednotlivé modely v řadě docela dost podobají. Krom velmi decentních jedniček a opět audiofilsky vyrovnaných a důstojných pětek mají reprosoustavy živější, přesto neútočný a dlouhodobě dobře poslouchatelný charakter.

Nástroje v „Cha Cha Chai“ Paola Fresu a Omara Sosy („Food“ | 2023 | Tuk Music | 3617053706017) jsou velice hezky nahrané, velké, dynamické a syté. Sonetto I G2 z tohoto úhlu pohledu zjevně preferují pevnější styl nad pocitem objemu. Na malé ozvučnice je fajn, že necítíte ani při vyšší úrovni hlasitosti inklinace k nějakému přebuzení nebo nejistotě, jednoduše se nepouští tam, kde to nezvládají. Žádají si však pro živější zvuk poněkud „zatlačit“. Ačkoliv mají dvojky ne dramaticky větší proporce, jejich dynamický potenciál narůstá notně. Dokonce cítíte, jak rytmika dole začíná „pumpovat“ – má sílu i na dlouhou poslechovou vzdálenost a ve velké místnosti. To Sonetto III G2 se pouští do skladby skutečně velmi ochotně, nabízí spoustu zvuku, dole bublají a houpou se, syté a masivní. Není to fyzický, utažený důraz, ale má rozhodně schopnost až zaplavit a vyrobit pocit překvapení. Zato pětky se drží pevného projevu, zní překvapivě decentně, netlačí, ale zároveň už díky své rezervě a velikosti nekomprimují energii. Opět právě u tohoto sloupku se nám nejvíc líbila celková samozřejmost kontroly a absence efektnosti, zaznívá tu samotná hudba s dobrou dynamikou. Sonetto VIII G2 se navrací více k charakteru nižších modelů, „uhrají“ bez problému místnost a zvládly by to zjevně i s ještě větší, síly v uvolněném balení s rezervou je spousta, zejména dole je cítit notná jistota. Zvuk má spoustu objemu i sytosti, je to taková velkoformátová dynamičnost.

Temná „Bolo Na“ americko-pákistánské zpěvačky Arooj Aftab („Night Reign“ | 2024 | Verve | 0602458980295) zněla v podání jedniček celkově hlavně hladce, bez pronikavější intenzity, jemnější, nicméně i tak celkem čistá. Rozlišení je adekvátní, proporce spíše kompaktnější, v souladu s fyzickými charakteristikami ozvučnic a měničů. Není to přímo monitorové, soustředěnost je však ok. To co do uspořádanosti platí i pro Sonetto II G2 – ale dostanete navíc jakousi volnost, víc otevřenosti a „snazší“ projev, takže hudba působí srozumitelněji a konkrétněji, byť zároveň zachovává dotek „hezkosti“ dle rukopisu Sonus faber. Podobně tak i trojky, kde je detailů vlastně stejné množství, jen vespod panuje podstatně hlubší a temnější pocit. Sonetto III G2 nechtějí z pohledu rozlišení být žádným monitorem, nabízí spíše „hodně zvuku a energie“ s akcentem na oba konce pásma. Nejlepší jsou ovšem – z pohledu věrnosti nahrávce a pocitu celkové zřetelnosti a čitelnosti – opět Sonetto V G2. Reprosoustavy nenásilně drží formu, jsou přehledné, přirozeně tu vyplývá do mírného popředí hlavně hlasový rozsah a zároveň máte pocit nejmenšího ovlivnění hudby vlastním stylem Sonus faber ze všech přítomných. Pětky fungují jako už opravdu pěkný a přirozeně působící, organický vhled do hudby. Ani osmičky necílí na důkladnou a monitorovou extrakci mikronuancí, mají v sobě ale jakési kouzlo „citlivosti“, kdy se informace dají dobře číst. Možná jsou Sonetto VIII G2 poněkud rozmáchlé ve své prezentaci, ale přesto mají důstojnou zřetelnost a konkrétnost.

Jazzová „Reincarnation Blues“ (Tyshawn Sorey Trio | „Continuing“ | 2023 | Pi Recordings | 0808713009828) měla scénu v podání Sonetto I G2 posazenou za ozvučnice, propojenou a s ok lokalizací jednotlivých zvuků v důstojném standardu. Není to úplně holografický minimonitor, koherence je však dobrá. Ačkoliv ani Sonetto II G2 subjektivně z poslechovky „nemizí“, scéna i proporce nástrojů se každopádně citelně zvětší a spolu s nimi i subjektivní zřetelnost lokalizace – přibyl také náznak hloubky. Sonetto III G2 mají trochu rozmáchlý styl a už vysloveně veliký zvuk. Jinak je ale charakterem projev velmi blízký dvojkám – lokalizace není nějak monitorově zaostřená, čitelnost se zdá být dobrá a obraz dobře dostupný, byť ne úplně dokonale holografický. To pětky už umí z prostoru víceméně úplně vymizet a nechat prostor vykrystalizovat s trojdimenzionálním pocitem. Nástroje mají adekvátní proporce a také dobré ohraničení. Nejvyšší model ještě (a ne úplně málo) zvětší proporce, je to až koncertní scéna, velkoplošná, spojitá, má svou hloubku a vůbec je to prostě dobrý prostor.

Jemnou „Fade into you“ (Mazzy Star | „So Tonight That I Might See“ | 1993 | Capitol Records | 00077779825356) zahrály Sonetto I G2 s jakousi nekonfliktní tolerantností, ve výsledku není nic nepříjemného, k optimálnímu otevření to chce trošičku hlasitosti. Je to však rozhodně příjemné a dlouhodobě pohodové. Sonetto II G2 k tomu přidají podstatnější konkrétnost a sytost, vlastně vyznívají až muzikálně nenuceně a pokud se budete soustředit na hudbu a to, jak si ji užít, fungují dvojky jako zábavný nástroj bez nepříjemností. Sonetto III G2 dodávají do prostoru spoustu měkké, vřelé a férově kontrolované muziky, všeho je takříkajíc dost. Ano, trojky mají efektnější vyladění, umí brouknout i cinknout, nicméně umožňují uvolněné a poklidné poslouchání. Sonetto V G2 jsou pak věrně vyrovnané, plynulé, organické a přitom decentně konkrétní. Všechno je v nich korektně reprezentované, aniž by se do popředí tlačila technická stránka věci, pořád jde hlavně o hudební kouzlo. A Sonetto VIII G2 sází znovu hlavně na emotivnost – bohatost, robustnost, sílu, veliký objem a šťavnatost. Možná si reprosoustavy výsledek až lehce přibarvují, dělají to však hezky a zábavně, to zase ne že ne.

Nejnovější řada italských reprosoustav Sonus faber Sonetto G2 sestává z pětice hlavních modelů, které drží svůj styl nejen vizuálně, ale i zvukově vlastně vychází z obdobných principů a hodnot. Tedy důležitá je tu jistá elegance, dotek modernosti a tu lehounký, tu maličko větší wow efekt, vše ale laděno v zájmu až muzikálního projevu, který víceméně každou hudbu, každou nahrávku zvládne interpretovat takříkajíc „na pohodu“. Nejvěrnější jsou rozhodně sloupky Sonetto V G2, které se blíží nejvíc podstatě nahrávek a zdají se být nejvyváženější ze všech úhlů pohledu (či přesněji poslechu). Veliké Sonetto VIII G2 jsou zase nejbujnější a umí vás hudbou doslova zaplavit, zatímco Sonetto III G2 zase v kompaktním formátu náležitě „šlapou“ s až lehce rockovou živostí. Sonetto I G2 poslouží zejména v nejmenších místnostech, na malých poslechových konfiguracích a tam, kde si chcete užít decentnost a nekonfliktnost, Sonetto II G2 pak zase nabízí na regálové poměry „dost zvuku“. Ačkoliv tedy v základu drží celá řada Sonetto G2 víceméně jednotný styl a poskytuje italský šmrnc, přesto se jednotlivé modely liší mezi sebou dostatečně na to, abyste si mohli vybrat „ten svůj“ pro konkrétní poslechovou místnost a vůbec své vlastní podmínky a vkus.

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 35 metrů čtverečních se zakázkovou akustikou s panely Vicoustic.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií. Měří se v referenční ose při průměrné úrovni akustického tlaku 80 dB / 1 m.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

MĚŘENÍ SONUS FABER SONETTO I G2

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

U nejmenších regálovek je vidět lehký sklon do „pop ladění“, tedy od basů k výškám, taktéž citelný rozdíl mezi přímým vyzařováním, které je zdůrazněné na nejvyšších frekvencích, a vyzařováním v pozici rovnoběžné se zadní zdí, kde jsou výšky podstatně rovnější a decentnější. Reprosoustavy hrají od zhruba 60 Hz, což není špatné.

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Impedance ukazuje ladění reflexového systému na 51 Hz a jen droboučké náznaky rezonancí kolem 410 a 790 Hz, které ale stejně dobře mohou být způsobené otřesy v prostoru a podlaze. Hodnota 4 ohmy poctivě vychází z nejnižšího bodu křivky. Celkový průběh je v zásadě standardní, ani nenáročný, ani jakkoliv problematický.

CSD z výstupu akcelerometru v polovině výšky bočního panelu @ 2,83 V

Porovnání výstupu z akcelerometru a klidového stavu ozvučnice

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ × ] | VELKÁ [--> 40m2] [ × ]

 

MĚŘENÍ SONUS FABER SONETTO II G2

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Vyšší model je co do frekvenční vyrovnanosti podstatně lepší a ačkoliv i tady jsou výšky lehouce pod úrovní středobasu, mimo opět zdůrazněné přímé vyzařování nabízí v zásadě rovný projev. I vyšší model ale stále začíná ve volném prostoru hrát až kolem nějakých 60 Hz.

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Dominantní rozdíl oproti základnímu modelu je v ladící frekvenci, posazené na 43 Hz, průběh impedanční křivky je také jemnější, reálně prostý oněch rezonancí a deklarované 4 ohmy jsou tu jen na jediném opravdu nejnižším doteku impedanční křivky. Podle průběhu by měly Sonetto II G2 být citelně snazší na rozehrávání.

CSD z výstupu akcelerometru v polovině výšky bočního panelu @ 2,83 V

Porovnání výstupu z akcelerometru a klidového stavu ozvučnice

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ +/- ] | VELKÁ [--> 40m2] [ × ]

 

MĚŘENÍ SONUS FABER SONETTO III G2

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

„Trojky“ jsou co do frekvenční vyrovnanosti ještě o krok lepší, mají stále svůj charakter a provedení, které preferuje instalaci ne přímo mířící na uši posluchače, ovšem rozdíly mezi úhly jsou menší, zhoupnutí ve frekvenční charakteristice menší a ačkoliv i velké sloupky začínají hrát spíše mezi 50 a 60 Hz, roll-off basů je pozvolnější.

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Ladící kmitočet se podle prvního sedla na impedanční křivce posouvá překvapivě zase o kousek výš, nejnižší body průběhu leží i pod hranicí 4 ohm (i když ne moc) a znovu se objevují jisté rezonance – stále ovšem tak malé, že nemají sílu ovlivnit frekvenční odpověď. Také tento model si udržuje průměrnou úroveň náročnosti, nic překvapivého a nic, co byste museli řešit v kombinaci s běžnou elektronikou.

CSD z výstupu akcelerometru v polovině výšky bočního panelu @ 2,83 V

Porovnání výstupu z akcelerometru a klidového stavu ozvučnice

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ ✓] | VELKÁ [--> 40m2] [ × ]

 

MĚŘENÍ SONUS FABER SONETTO V G2

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Velké pětky opět maličko inklinují k charakteristice nižších modelů – výšky jsou tlumenější, basy výraznější, dedikovaný střeďák ovšem působí taktéž lehce prominentnější. Opět je ale třeba Sonetto V G2 instalovat bez natočení na posluchače. Zde se už reprodukce začíná drát na povrch nad hranicí 40 Hz, byť v plné síle spíše u 50 Hz.

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

U tohoto modelu se zdá být impedance mírně divočejší, kolem 100 Hz se dokonce spouští až někam ke 3 ohmům. Ladící kmitočet leží u 38 Hz, rezonance je vidět na 150 a 850 Hz, opět ale ne v nějak drastické míře. Každopádně trochu pevnější zesilovač je doporučeníhodný.

CSD z výstupu akcelerometru v polovině výšky bočního panelu @ 2,83 V

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ +/- ] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ ✓] | VELKÁ [--> 40m2] [ +/- ]

 

MĚŘENÍ SONUS FABER SONETTO VIII G2

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

U nejvyššího modelu je celkem jasně vidět, že je naopak skoro laděný tak, aby mířil na posluchače. Mimo osu dochází k poměrně citelnému a rychlému úbytku energie výšek, zatímco v ose jsou skoro vyrovnané. Možná tím budou Sonetto VIII G2 nejcitlivější na správné natočení. Hrát každopádně začínají nejpůsobivěji hluboko – máte u nich k dispozici poctivých 30 Hz, jakkoliv i tady kameliový střeďák probublává trochu do popředí.

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Impedanční průběh má své prudší momenty, ovšem celkově se zdá být plynulejší a méně náročnější, než u nižšího modelu. Ladící kmitočet leží na 33 Hz a taktéž Sonetto VIII G2 zůstávají „středně nenáročné“ na připojenou elektroniku.

CSD z výstupu akcelerometru v polovině výšky bočního panelu @ 2,83 V

Porovnání výstupu z akcelerometru a klidového stavu ozvučnice

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ × ] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ ✓] | VELKÁ [--> 40m2] [ ✓]

Kč 179 990,- - Sonetto VIII G2

Kč 144 990,- - Sonetto V G2

Kč 109 990,- - Sonetto III G2

Kč 59 990,- - Sonetto II G2

Kč 48 990,- - Sonetto I G2

FOTOGALERIE

• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
•  

--- --- --- --- ---

KLADY

+ hodnotné zpracování

+ příjemný a nekonfliktní zvukový projev

+ celkově drží svůj charakter napříč řadou, jen „rostou“

+ Sonetto I G2 jsou obecně nekonfliktní

+ Sonetto II G2 hrají „do hezka“ v kompaktním formátu

+ Sonetto III G2 působí laděné na wow efekt

+ Sonetto V G2 naopak na audiofilskou vyrovnanost

+ Sonetto VIII G2 zase disponují největší dynamikou, byť jsou „těžší“

ZÁPORY

- potřebují trochu živější a výkonnější zesílení na rozhýbání

- mají přeci jen svůj charakter

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: E.P. Audio | www.epaudio.cz