Do portfolia francouzské značky Focal-JMlab (jakožto Jacques Mahul Lab) přibyla nedávno řada Vestia (jejíž jméno, mimochodem, v latině znamená „šaty“ a v jižanských jazycích obecně se vztahuje k nošení něčeho – možná tak Focal chtěl vyjádřit, že jsou to ideální šaty pro vaši hudbu, jakkoliv inspiraci přiznává ve spojení jmen bohyň domácího krbu Vesty a Hestie), stylově, technologicky i cenově zapadající mezi základní sérii Chora a vyšší, starší Aria. U číslování modelů se pak inspiruje dokonce jednou z nejvyšších řad Kanta. Vestia díky centru vyhoví i milovníkům domácího kina, jinak v ní ale 3:1 dominují sloupky nad regálovkami.

Nejmenším sloupovým modelem je Vestia No. 2 s bassreflexovou ozvučnicí a čtyřmi reproduktory, spojenými do tří pásem. Vzhledově jde o naprosto klasický Focal, ozvučnice z MDF profilů je zpracovaná pěkně, stojí na kovovém podstavci v lehoulinkém záklonu kvůli směrování energie na posluchače spolu s výhodou zlepšení časového sladění pásem. Svou estetiku staví hlavně na bočních dřevem dekorovaných panelech, čelních stěnách s barvenou koženkou a elegantních krycích kroužcích typických firemních reproduktorů.

Vestia No. 2 už jsou fyzicky relativně podstatné, mají výšku 101,2 cm, šířku 25,6 cm a hloubku 37,1 cm, celková váha činí 22 kg. Jde tedy o proporce dejme tomu střední. Celkové zpracování je pěkné, Focal obecně dodržuje solidní standardy.

Středotónový reproduktor i oba basové mají membrány shodného průměru 16,5 cm, materiál u obou těchto pásem je též shodně „Slatefiber“, což je základ z recyklovaných netkaných uhlíkových vláken, vložený mezi dvěma vrstvami termoplastického polymeru. Membrány si Focal vyrábí sám ve Francii (ostatně tam jsou konstruovány i celé reprosoustavy).

Na výškách pracuje inverzní kopulka s M profilem, má průměr 2,5 cm a též je u této značky často k vidění. Materiál je slitina hliníku a hořčíku. Jde o model TAM, který je v domácích řadách Focal použit poprvé, původně pochází z automobilové divize. Je vsazen v oválném uretanovém malém zvukovodu.

Systém využívá dvojici bassreflexových otvorů s plastovými, jednoduchými nátrubky. Jeden je vpředu (Focal říká, že dodává údernost) a druhý vzadu (ten má prý zdůrazňovat zvukovou scénu).

Vzadu pak ještě najdete jeden pár reproduktorových terminálů, jsou hezké a bytelné, uložené v kulaté vaničce, kde směřují trochu vzhůru pro větší pohodlí připojování kabelů.

Focal udává frekvenční rozsah 47 – 30 000 Hz (+/- 3 dB) s tím, že při -6 dB umí dosáhnout až na 37 Hz. Jmenovitá impedance 8 ohm přiznává propad až u 3 ohm, charakteristická citlivost činí nadstandardních 91,5 dB / 2,83 V / m. Dělící frekvence třípásmového systému leží na 280 a 2 800 Hz.

Vestia No.2 jsme poslouchali ve vyladěné poslechovce pražského studia Avitsmart, kde primárním partnerem byl hlavně nový systém Naim NSC 222 / NAP 250 (6. generace) / NPX 300, napájený přes Chord PowerHAUS, propojený kabeláží Naim a Nordost Valhalla 2 s tím, že síťová data dodával AudioQuest CAT700 Carbon. K porovnání jsme měli Focal Scala Utopia Evo.

Ačkoliv nejmenší ze sloupků v nové řadě, nejsou Vestia No.2 určitě objemově malé, navíc dva woofery a dva bassreflexy by měly zajistit dostatečnou basovou odezvu – a je to tak, v „Little Fly“ od Esperanzy Spalding („Chamber Music Society“ | 2010 | Heads Up | 31810-02) zní její kontrabas pěkně hutně. Bas sám je spíše větší, pěkně vrní a brouká, než že by hrál na utaženou kompaktnost a suše přesné ohraničení. Je to zaplňující zvuk, vřelý a příjemný, ideálně namixovaný pro běžný poslech hudby i koukání na filmy, nikoliv na puristickou audiofilii. Rozdíly mezi polohami nástroje nicméně už docela vykouknou a i když Vestia No.2 preferují spíše objem a váhu, je to celkově příjemné ladění.

V „All The Children“ Barbry Streisand a Barryho Gibba („Guilty Pleasures“ | 2005 | Columbia | 8287672662 2) najdete její hlas sejmutý tak čistě, jasně a přítomně, že jde o parádní prubířský kámen kultivovanosti středního pásma. Vestia No.2 hrají bez agresivních sykavek, jemněji, zato ale šťavnatě a objemně. Oba vokály zaznívaly příjemně díky své plnosti, cítíte těla zpěváků, ale přes do jisté míry měkčí charakter udržují důstojné napětí a s ním i čitelnost. Styl je nicméně hlavně „komfortní“, nekonfliktní a netechnický, jinými slovy ne pro ty, kteří chtějí intimní analytičnost.

Ani v nejvyšším spektru se Vestia No.2 nedostanou k agresivitě, útočnosti nebo ostrosti. Spousty říznějších kovových zvuků v instrumentální „Albatross“ od Fleetwood Mac („The Pious Bird of Good Omen“ | 2004 | nahráno 1968 | BHOR | 0184719000367) byly rozkresleny kultivovaně, se solidním množstvím informací a zároveň s pocitem jisté hladkosti, jemnosti a příjemnou lehkostí na prvním místě. Subjektivně tu není žádný cinkavý efekt nebo snaha o nějaké patrnější zvýraznění, je to stále laskavý, homogenní a uchu milý přednes.

Všestranné ladění Vestia No.2 potvrdila také nahrávka Vivaldiho „Koncertu č. 2 v C dur, RV 188-1“ v podání komorního souboru I Solisti Italiani („12 Concerti Op. 7“ | 1993 | Denon | CO-75498), kde se ukázal akcent reprosoustav na plnost přednesu, spíše než utaženou autoritativnost. Nicméně se také projevilo, že se Focal nebojí hlasitosti a nejlépe jim sluší oblast někde mezi 85 a 100 dB, kdy stále v pohodě zachovávají klid a slušnou celkovou organizaci reprodukce. Gradování skladby a dynamické odstíny jsou citelné adekvátně střední cenové relaci, nicméně ona celková hutnost v kombinaci s korektní kontrolou (není to tedy žádný rozbředlý zvuk, který by jen plnil prostor, ale pěkně úpravné high fidelity) přináší dobrý zážitek, zábavný a živý.

Hlubší (míněno frekvenčně) vrstvy v Sanbornově „Medley“ („Another Hand“ | 1991 | Elektra | 7559-61088-2), ať už je to kontrabas nebo rytmický kopák, skladbě mírně dominovaly, ale stále ještě bez pocitu, že by spodní oktávy přebíjely čitelnost středů a výšek. Nečekejte projev nějak dopředný nebo intenzivní, zvuk je hlavně hladký, ale poslechově libý, vyladěný s citem k univerzálnosti, tolerantnosti a přitom k zachování solidní úrovně rozlišení a čistoty. Zcela jasně to opět není přednes pro audiofila, prahnoucího po nejjemnějších nuancích, ale pro toho, kdo chce hezkou hudbu, nadprůměrně velké proporce a zejména výtečný bas a plynulost, patřící k tomu nejlepšímu v padesátitisícové kategorii. Zřetelnost je dobrá, v oné mírně vyšší hlasitosti to pak reprosoustavám sluší nejvíce.

Jedno z nejvýraznějších děl avantgardní jazzové epochy, Dolphyho „Gazzelloni“ („Out to Lunch!“ | 1999 | nahráno 1964 | Blue Note | 7243 4 98793 2 4), nám bylo předestřeno s fajnovým prostorem, v němž byla patrná i jistá hloubka a intenzivně nahrané nástroje nebyly přehnaně rázné, nikde nebyl žádný „uzel“, překážející v dobré čitelnosti. Reprosoustavy udržují svůj až mírně nenápadně kultivovaný, příjemný způsob reprodukce – že fungují naprosto korektně potvrzuje ale to, že i mírně chaotická a živelná nahrávka zůstává decentně přehledná.

Někdy až trochu křiklavá „Man of Our Times“ od Genesis („Duke“ | 2007 | nahráno 1980 | Atlantic | 0603497996438) vyžaduje velmi dobře hrající řetězec, aby byla poslouchatelná. Focal Vestia No.2 se zařadily do mezi ty reprosoustavy, přes něž zůstává v nahrávce hlavně pohoda a naopak tu není žádná jedovatost na činelech ani jinde. Výborný byl rytmus a plynulost, hudba se houpavým způsobem posouvá kupředu, lehce zakulacená, ale naprosto bezproblémová, s dobrou dávkou energie. Je to takový ten typ zvuku, díky němuž si můžete jen tak sednou, poslouchat a nic neřešit.

Focal Vestia No.2 jsou klasické Focal, alespoň stran designu, technologií a materiálů. Jsou však mírně jiné z pohledu celkového ladění, kdy nesází až tak na co nejvyrovnanější frekvenční odpověď, ale na to, co v seriózních poslechových studiích bývá interpretováno jako „to nejpříjemnější poslechové naladění“, kdy má mírně výraznější zastoupení bas, o kousek méně středy a o kousek méně výšky, ač to samozřejmě nesklouzává k nabasované dominanci. Je pravda, že pohoda a naprostá nekonfliktnost jsou spolu s poměrně velkým a hutným zvukem základními rysy nových Vestia No.2. Hrají v klidu, v pohodě a nechají vás beze strachu třeba z horších nahrávek užít si cokoliv, nač máte chuť, přičemž stejně snadno vklouznou do role průvodců vašimi oblíbenými filmy a jejich efekty. Jsou to v dobrém slova smyslu „masově“ naladěné reprosoustavy, důstojné a všestranné, veskrze tolerantní a přitom „na ucho“ dlouhodobě poslouchatelné.

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 30 metrů čtverečních s realizovaným zakázkovým akustickým projektem přímo od výrobce Artnovion.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií. Měří se v referenční ose při průměrné úrovni akustického tlaku 80 dB / 1 m.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se reprosoustavy chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Vestia No.2 mají mírně klesající frekvenční odezvu, kterou rozsvítí zákmit vysokofrekvenční energie na konci pásma. První energie je na slibovaných 47 Hz, blízko zdi by možná mohla být i níž. Obecně je vidět, že nejde o neutrální ladění, ale „poslechové“ s důraznějšími konci rozsahu. Vanička kolem 2-5 kHz by měla znamenat, že sykavky nebo jiné ostřejší zvuky nebudou agresivní.

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Frekvenční odezva na poslechovém místě (FFT) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) – celý pár

Zde je dobře vidět, že na poslechovém místě se frekvenční odpověď „ustálí“ a srovná. Základní tvar zůstává, je tu výraznější bas a na konci rozsahu „cinknutí“ výšek. Energie v basech je rozhodně dost, ale protože nejde o puristický audiofilský model, ale o reprosoustavy „pro lidi“, je to úplně v pořádku, navíc křivka má konstantní sklon bez propadů nebo zdůraznění, což je dobré.

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Zkreslení se v celém rozsahu drží v kultivovaných mezích, navíc zůstává konzistentní.

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Waterfall

Na tomto grafu je všechno vcelku běžné, mezi 5 a 10 kHz je ale vidět netypický zůstatek energie v čase. Nezdá se, že by to ale ovlivňovalo poslechovou kvalitu, zkreslení či něco jiného.

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Ladící kmitočet soustavy leží na cca 42 Hz. Pod úroveň 4 ohm se dostávají Vestia No. 2 od cca 80 Hz a setrvávají tam až téměř do 400 Hz. Přechody nejsou úplně prudké, ale je vidět, že impedance není ani příliš kompenzovaná. Je tu také vidět několik rezonancí – na cca 50 Hz, cca 150 Hz a dokonce i velmi vysoko na cca 4 800 Hz. Elektrická fáze má také nějaké výraznější výkyvy, ovšem moderní přístroje by si s tím měly poradit.

CSD z výstupu akcelerometru v polovině výšky bočního panelu @ 2,83 V

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ × ] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ ✓] | VELKÁ [--> 40m2] [ +/- ]

Kč 49 990,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ nekonfliktnost a klid

+ pěkný bas s dobrou rytmikou

+ pocit celkové poklidné uspořádanosti

+ solidní dávka energie

+ dobré materiálové zpracování

+ nepůsobí vybíravě na kvalitu nahrávek či elektroniky

ZÁPORY

- není to klasické ladění Focal (což se týká jen těch, kteří by měli taková očekávání)

- v kombinaci s měkčí elektronikou by mohl charakter působit trochu opatrně

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Horn | www.horn.eu 

PRODÁVÁ: Avitsmart | www.avitsmart.cz 

fSdílet

Tweet