Japonská značka Denon má kořeny sahající hlouběji než 110 let do historie, to je víc, než kolika se může chlubit jakýkoliv jiný výrobce audio techniky na světě. Denon je také jedním z dlouhodobě dominujících výrobců jak u dostupného hi-fi, tak u multikanálového domácího kina. Přes jistou komerčnost větší části portfolia ale nezapomíná ani na puristické audiofily, jimž nově nabízí třeba poměrně dostupný a přitom poctivě pojatý CD / SACD přehrávač DCD-1700NE, navazující na dlouhou řadu předchůdců.

„Rodinné“ DNA je zřetelné už od prvního spočinutí oka na čelním panelu – nad černým obdélníčkem vycentrovaného displeje s jednoduchými, ale dobře čitelnými znaky se rýsují tenká dvířka mechaniky, vpravo jsou do jedné linie vyskládána čtyři ovládací tlačítka pro ovládání reprodukce, pod nimi je prolisem zvýrazněné další, sloužící pro otevírání šuplíku na disky. Vlevo jsou přepínače přehrávané vrstvy disku a možnost zapnutí Pure Direct režimu, odpojujícího vše „nadbytečné“ jako třeba displej. Zcela vlevo je mechaniky pěkně „pružící“ spínací tlačítko.

DCD-1700NE je poměrně přímočaře pojatý, proto nemá téměř nic navrch. Vzadu vyjma napájecí zásuvky najdete jediný pár výstupních cinchů (škoda, že chybí XLR) a digitální optický a koaxiální výstup. Nenajdete tu žádné vstupy, což je také trochu smůla, protože nebudete moci využít vnitřního D/A převodníku. Tedy můžete – digitální hudební soubory lze přehrávat tak, že je vypálíte na DVD a přehrajete v mechanice, jakkoliv je to trochu krkolomné. Na druhou stranu, jde o pokračování moderního trendu, kdy digitální vstupy najdete mnohem spíše na zesilovačích (tj. třeba na PMA-1700NE).

Vnitřní konstrukce staví na několika oddělených deskách plošných spojů, které se snaží být co nejdál jedna od druhé, aby se minimalizovalo vzájemné rušení kritických sekcí. V centru je samozřejmě blok transportní mechaniky na poměrně robustním upevnění, po levé straně je vidět napájecí zdroj a transformátor s EI jádrem. Vedle mechaniky je její vlastní oddělený napájecí zdroj.

Zpracovaný signál je vždy vyhlazen tradičním vlastním algoritmem Advanced AL32 Processing Plus, který načtená „kostrbatá“ digitální data interpoluje tak, aby co nejvíce připomínala spojitou analogovou křivku. Čtení má na starosti firemní mechanika s technologií S.V.H., umožňující použít standardní CD, SACD, ale i DVD disky s vypálenými audio soubory v rozlišení až 24 bit / 192 kHz pro PCM nebo DSD128 (formáty MP3 / WMA / AAC / WAV / FLAC / ALAC / AIFF / DSD).

Signálu hodinový takt udávají dva oscilátory – jeden pro základní frekvenci 44,1 kHz a druhý pro 48 kHz. Použitý D/A čip PCM1795 tak pracuje čistěji a přesněji.

DCD-1700NE pracuje ve frekvenčním rozsahu od 2 až do 50 000 Hz (u SACD), nabízí celkové harmonické zkreslení nižší než 0,0016% a odstup signálu a šumu lepší než 117 dB. Samotný přístroj váží poměrně slušných 9 kg při šířce 43,4 cm, výšce 13,5 cm a hloubce 38,4 cm.

Nejnovější SACD od Denonu jsme poslouchali v showroomu dovozce, kde se hrálo primárně ve spojení s Denon PMA-1700NE (s nímž má DCD-1700NE až překvapivě synergický projev), ale také s McIntosh MA8950. Porovnávali jsme s Denon DCD-900NE (je znát, že DCD-1700NE je o hodně dospělejší) a McIntosh MCT-500 (ten byl detailnější a pevnější, ovšem na to, že je Denon 4x levnější, tak se držel velmi přesvědčivě – nutno dodat, že oba fungovaly přes digitální kabel jen jako transport a zvuk tak dost definoval převodník v MA8950). Propojeno bylo kabeláží InAkustik z řady Referenz Micro Air a poslouchalo se přes Bowers & Wilkins 801 D4 a 804 D4.

Kontrabas Paula Chamberse v Pepperově „Imagination“ z nahrávky „Art Pepper Meets the Rhythm Section“ (2010 | nahráno 1957 | Concord | 0888072319929) byl celkem plný a již dobře zřetelný, jeho zvuk měl charakteristickou barvu a styl komponentů Denon s dotekem sametu, vřelosti a pocitu bohatosti. Ohraničení jednotlivých tónů bylo slušné, ani v měkčím zvuku se jednotlivá brnknutí nerozpíjela. Přesto je projev trochu vláčnější, jemnější, klade akcent spíše na pocit hloubky, kulatosti a takové plynulé, houpavé rytmičnosti.

Vokál Carol King v její známé „It’s Too Late“ z legendárního alba „Tapestry“ (1999 | nahráno 1971 | epic | 493180 2) nesl také onu trochu hebčí, lehce sametově působící charakteristiku Denon. Přehrávač nabídl poměrně velké proporce hlasu a v kontextu cenové hladiny také až překvapivě nenásilně informativní reprodukci. Nečekejte výraznější expresivitu nebo nějaké úpornější podání detailů, hlasový rozsah se nese v klidu, pohodě, má ale takový zralý a příjemný styl, který se naprosto neúnavně poslouchá. Rozlišení pak přes jistou vlastní charakteristiku není vůbec špatné, i když je rozhodně méně nápadné, než jak jej nabízí lecjaké moderně laděné přístroje. Denon zůstává v klidu a působí hlavně svou barevností a organičností.

Že DCD-1700NE už patří do střední třídy dobré hi-fi techniky, to potvrdilo distingované a přesto přirozeně čitelné podání výšek v Pontyho jazz-rockové „The Trans-Love Express“ („Enigmatic Ocean“ | 1989 | nahráno 1977 | Atlantic | 19110-2). Přes jistou vyklidněnost, patrnou i v tomto nejvyšším frekvenčním segmentu, je spousta cinkavých zvuků z nahrávky už dobře rozlišená, oddělená a vlastně ale přitom všem i dobře znělá. Přednes je zcela neagresivní i při vyšších úrovních, Denon neklade důraz na nějakou zvonivost, je to spíše „níže laděný“ zvuk, ale přehledný a s plně adekvátní zřetelností.

Rázné bubnování v Gillespieho „Cubana Be“ („A Night In Tunisia“ | 2006 | nahráno 1947 | remaster 2002 | RCA | 0828768486627) stálo rytmicky na až překvapivě objemném, výrazném a silném basu, který však přes jistou houpavost nebyl jen přívalem temné energie, ale solidním, dobře kontrolovaným basovým základem s pocitem pestrosti a různorodosti. Líbil se nám pocit těla a objemu bicích nástrojů, celkově má DCD-1700NE poměrně velký a hutný zvukový styl, který dobře vyplní místnost a přenese pocit ráznosti, energie a dynamiky.

Už bylo řečeno, že Denon se nesnaží hrát „moderně“, neboli s nějakým analytickým soustředěním na nejdrobnější jednotlivosti – síla DCD-1700NE je v komplexnosti, pocitu propojenosti a celkové organičnosti reprodukce. Třeba v „Déja Vu“ ze stejnojmenného alba Davida Crosbyho, Stevena Stillse, Grahama Nashe a Neila Younga (1994 | nahráno 1970 | Atlantic | 7567-82649-2) byl cítit mírný převis basového základu, takže zvuk působil hezky hutně, zpěváci i nástroje mají tělo a podobně, nicméně třeba šepot v úvodu není úplně intenzivně tlačený kupředu a podobně. Přednes má ale dobrou čistotu, nemáte pocit, že by se něco ztrácelo – Denon si prostě jen volí svou jemnější, klidnější, hladší cestu.

Vlastně nadprůměrně velký zvukový obraz, který přehrávač nabízí, pomáhá také v dobré orientaci v nahrávkách. „Fast“ ze společného alba Pata Methenyho a Stevea Reicha „Electric Counterpoint“ (1989 | Elektra | 559-79176-2) zněla v prostoru uvolněně, volně, s dobrým množstvím vzduchu kolem nástrojů. Obraz se nesnaží být nějak expansivní, o to autentičtěji nicméně v konečném výsledku působí. Lokalizace je bezproblémová, DCD-1700NE odvádí velmi důstojnou práci, už je to jednoznačně dobré hi-fi, které se nesnaží o žádné příkrasy, žádné efekty.

Když se jen tak zakloníte v sedačce a necháte hudbu hrát bez většího soustředění, je Denon výtečným společníkem (zejména ve společnosti PMA-1700NE, kdy tyto dva komponenty mají zjevnou synergii a to i nad rámec očekávání komponentů ze stejné série) – třeba výborně nahraná „Give Your Best“ od Bee Gees („Odessa“ | 2009 | nahráno 1969 | Reprise | 8122-79886-6) tak plynule kupředu v klidu, ale zároveň s pevnou rytmikou a dobrým timingem, s dostatkem basu (i tady byl cítit přeci jen lehký důraz na hloubku a energii tohoto pásma) a celkovým nadhledem.

Denon DCD-1700NE je vlastně jedním z nemnoha stále ještě dostupných CD / SACD přehrávačů v zaplatitelné cenové hladině. A z takových nabízí vlastně velmi solidní hodnotu za vaše investované peníze, protože jednak oproti většině nabízí podporu SACD, jednak je velmi pěkně zpracovaný a jednak má tu typickou, možná trochu nenápadnou, ale dlouhodobě příjemnou charakteristiku značky Denon, díky níž se prakticky jakákoliv hudba dobře poslouchá. Nikdy jsme se nesetkali s žádným náznakem agrese, ostrosti nebo tvrdosti, přednes byl příjemný, snad lehce basovější, ale všeobecně velmi laskavý, zábavný a byla radost střídat disk za diskem, aniž bychom ve finále potřebovali něco řešit. DCD-1700NE je důstojné hi-fi střední třídy a v kontextu pořizovací ceny nabízí rozhodně nadstandardní zvukové kvality.

Kč 37 990,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ podpora SACD

+ robustní stavba

+ poměrně dost tichá a přitom rychlá mechanika

+ podpora datových souborů alespoň na vypálených discích

+ jemný a příjemný zvukový projev

ZÁPORY

- chybí symetrické výstupy

- chybí digitální vstupy pro možnost využítí v roli D/A převodníku (jakkoliv to kompenzuje přítomnost DACu v PMA-1700NE)

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Eurostar Ostrava | www.eurostar-ostrava.cz | www.denon-shop.cz 

fSdílet

Tweet