Japonský Denon se „dožívá“ sta a deseti let, čímž se řadí s náskokem mezi nejstarší výrobce audio techniky na světě. Tak jako o dekádu dříve, i letos si nadělil sérii specifických komponentů, které slouží jako oslava tohoto úctyhodného výročí a zároveň mají být ukázkou toho, co všechno vývojáři Denonu umí a kam až své současné poznatky jsou schopni dotlačit. Komponenty s přídomkem A110 (jakožto Anniversary) tak na první pohled zapadají do portfolia firmy, ale uvnitř jsou dotažené víc, než cokoliv jiného v současné nabídce.

Hned od prvního pohledu je jasné, že Denon si dal záležet na odlišení svých výročních komponentů od běžné produkce. Přestože tak tvary SACD přehrávače DCD-A110 navazují na DCD-2500NE, zaujme nejnovější model grafitovým odstínem šasi, byť jinak je pojetím skutečně dvou a půl tisícovce blízký. Podobný je i rozměrově s šířkou 43,4 cm, hloubkou 40,5 cm a výškou 13,8 cm, stejně tak s váhou 16,2 kg.

Čelní panel tak má nezbytnou „vlnku“ v horní části, dominuje mu uzoučké čelo mechaniky a naopak robustní plocha displeje (byť ten nabízí jen klasickou základní informační hodnotu). Při použití kteréhokoliv z osmi přítomných tlačítek vnímáte vysokou kvalitu mechanického zpracování a neošizenost použitých materiálů, což je mimořádně příjemné. Také výroba přímo v korporátním „vlajkovém“ závodě v japonské Shirakawě zaručuje opravdu nadstandardní kvalitu z pohledu mechanických kvalit. Kupříkladu i až „žiletkově“ tenká mechanika je po vysunutí důvěryhodně zpracovaná a pevná, transport sám je působivě propracovaný.

Když už jsme nakousli ovládání, krom standardních funkcionalit můžete tlačítky na předním panelu (a ovladači, pochopitelně) volit mezi standardní vrstvou a SACD vrstvou, případně zapnut populární režim Pure Direct, který odpojí „všechno digitální“, tedy displej i výstupy.

Pohled na zadní panel by mohl někoho zarazit, jsou tu vlastně jen ty nejnutnější konektory – krom napájecí zásuvky, kde se Denon drží konektoru bez zemnícího pinu, je to jen jeden pár cinchů nesymetrických analogových audio výstupů a po jednom kuse od nejběžnějších digitálních audio výstupů, tedy koaxiálního a optického. Pak už je tu jen 3,5 mm jack pro propojení komponentu s externím čidlem signálů dálkového ovládání a nic víc. Je trochu škoda, že výrobce nepřidal třeba také digitální vstupy (jakkoliv jsou k dispozici na zesilovači).

Zvenku se možná DCD-A110 drží poměrně nenápadně při zemi, imponující je ale odkrytí vrchního panelu (nejen tím, jak je těžký a poctivě zpracovaný) – dominuje tu měděná barva krytu transportu, překrývající centrálně usazené, masivní pouzdro na pevné základně v kombinaci s elastickým materiálem a perfektním stíněním. Stínění je realizováno i „stříškou“ nad digitálními vstupy.

Celý interiér přístroje je pak koncipovaný dle přístupu „Direct Mechanical Groud“ – fakticky jde o to, že konstruktéři brali velký ohled na potlačení vlivu vibrací (vnějších i vnitřních), takže součástky mají mít optimální pracovní prostředí. Fakticky jde třeba o to, že transformátory jsou umístěny poblíž nožiček, které odvádí jejich mechanické vibrace do podložky nebo kupříkladu o to, že šasi (samo o sobě o tloušťce 1,2 mm) je vyztuženo dvojicí ocelových plátů o tloušťce 1,6 mm, díky kterému vytváří bytelnou, těžkou třívrstvou strukturu, v níž se odbourá velká část nežádoucí pohybové energie.

Základem dobrého zvuku SACD přehrávače je logicky samotný transport. Denon je známý jako špičkový výrobce (dodává mnoha dalším značkám) a používá proto svou vlastní mechaniku Advanced S.V.H. (Supress Vibration Hybrid). Samotný výsuvný šuplík je hliníkový, namáhané závěsy jsou z 2 mm tlustých ocelových prvků. Krom obvyklých disků CD a SACD dokáže DCD-A110 dekódovat také soubory nahrané na DVD discích a to včetně DSD až s rozlišením 5,6 MHz.

Desky plošných spojů jsou organizované a precizní, levou část přístroje zabírá poměrně velkoryse pojatý napájecí zdroj s dokonce dvěma středně velkými transformátory na EI jádrech (logo prozrazuje, že si je Denon nechává vyrábět při příležitosti produkce výročních komponentů a jeden transformátor je pro analogové, druhý pro digitální obvody) a velikými zakázkovými kondenzátory o kapacitě 3 300 uF. Zaujme i pečlivé uspořádání signálových obvodů. Na obdiv se tu dává mimo jiné deska s výkonným procesorem, který se stará o zpracování vyhlazování signálu technologií Ultra AL32 Processing. Ta nespojitý digitální signál (v PCM až do rozlišení 24 bit / 192 kHz) dopočítává a co nejvíce přibližuje plynulým analogovým křivkám. FPGA výpočetní pole s čipem Intel Cyclone 10 pracuje vnitřně s rozlišením 32 bit / 384 kHz.

Hned vedle ní jsou umístěny dokonce čtyři čipy D/A převodníku PCM1795 – každý kanál zpracovává dvojice čipů v monofonním zapojení a jejich výstupy se sčítají, takže výsledkem je nízký šum a vysoká přesnost. Následný filtr je pak konstruovaný diskrétně dle zvukových představ Denon. K přesnosti přispívá také zdvojený oscilátor, hodiny jsou k dispozici pro základní takt 44,1 kHz i 48 kHz, což zajišťuje redukci jitteru.

Přehrávač byl součástí poslechových dní v showroomu dovozce, kde byl spojen se zesilovači PMA-A110 nebo AVC-A110, ale také s C2700 / MC1.25KW od McIntosh. Porovnávat jsme mohli s MCD600 téže značky nebo DCD-2500NE. Propojeno bylo kabeláží InAkustik střední kategorie, poslouchalo se primárně přes 802 D3 od Bowers&Wilkins, ale také na 607 S2 Anniversary, 606 S2 Anniversary i 603 S2 Anniversary taktéž od B&W.

Vyšší modely Denonu jsou laděny do takového toho příjemného, kulatého „tepla“, DCD-A110 tuto charakteristiku vlastně v sobě také má, minimálně v basovém spektru, jak ukázal kontrabas v „Upojenie“ ze stejnojmenné desky Pata Methenyho (2008 | Nonesuch | 7559-79909-8). Je tu vřelost, ale zároveň stojí DCD-A110 mnohem více nohama na zemi, tonalita je realistická, jaksi nenápadnější, ale třeba oddělení tónů je velmi solidní a bas celkově „normální“, s přirozeným objemem a váhou velkého nástroje, s nenásilně (snad jen trochu pozvolněji) artikulovaným zvukem tlustých strun. Bas pak není napumpovaný, není intenzivní a přesto má dobrou porci energie.

Ono zmíněné ladění s nádechem „do hezka“ sluší samozřejmě velmi pěkně vokálnímu pásmu, kde pomůže třeba i lehounce příkřejším starším nahrávkám typu „So far so good“ od Caroly („Runaway“ | 1984 | Polydor | 829298-2). Zpět tu byl zřetelný a posazený vpředu, přitom ale hlavně klidný, jasný, s organickou srozumitelností opravdu dobrého hi-fi. Denon jako kdyby nepropustil ty lehce nepříjemné technicistní artefakty osmdesátkového pokusu o digitál, ale hrál s muzikální graciézností, která je na jednu stranu překryje, ovšem na stranu druhou zůstává přirozeně znějící a hezky poslouchatelná.

Na dobré rozlišení přehrávače poukázaly činely v „Caravan“ z desky „Money Jungle“ Dukea Ellingtona (2002 | Blue Note | 7423 5 38227 2 9). Jednak jich dokázal přehrávač extrahovat z nahrávky až nadstandardní množství, jednak znějí zcela bez agrese, s přirozeně velkými plochami a realistickou kovovou tonalitou bez efektů. Je to velmi důstojný zvuk, opět naladěný ve velmi potěšující kombinaci hezkého, lehounce sladšího stylu s technicky solidní přesností, čistotou a otevřeností.

V robustní „Glem ikkje“ od Kari Bremnes („Detv i har“ | 2017 | Strange Ways | CD 15132-2) si přehrávač nijak dynamicky nevyskakoval, netlačil na pilu ani nehrál na efekt, jen si tak plynul a houpavě, laskavě předával informace o jednotlivých dynamických špičkách, klidněji, ale přesto důrazně a výrazně, také přes decentnější celkové vyznění se nemusíte obávat pomalosti, těžkosti nebo neprůbojnosti reprodukce. Je to opravdová high fidelity dynamika s nadhledem kultivovaného komponentu, zvuk vlastně až elegantní.

Možná vás to díky oné zmíněné „hladší“ charakteristice trochu překvapí, ale DCD-A110 dokáže v nahrávkách nabídnout velmi autetnický přístup – třeba Mehldauovu „Sabbath“ („Largo“ | 2002 | Nonesuch | 9362-48114-2) ukázal jako „zamotanou“ (protože mnohovrstvá a hudebně divoká skladba prostě není optimálně zvukově „vypucovaná“), zvuk u toho ale zůstal příjemný a vybavený muzikálním kouzlem snadné poslouchatelnosti. Denon v sobě kombinuje jak velkou tolerantnost (takže ani tvrdší nebo chaotičtější momenty v nahrávce vám nebudou nepříjemné a budete mít pocit, že jsou slušně čitelné) a autenticitu, ukazující co a jak je. Rozlišení pak objektivně možná není špičkově analytické, nevykrystalizuje tu na povrch každá sebemenší nuance nebo dozvuk, ale je ok i v rámci dané cenové hladiny a hlavně je důležité, že DCD-A110 má schopnost udržet hudbu pod kontrolou tak nějak přirozeně a netechnicky.

Svou neokázalost dává najevo (dá-li se takový oxymóron vhodně použít) i v podání prostoru nahrávek. Velká, krásná a vzdušná variace na klasiku „Summertime“ v podání Briana Wilsona („Reimagining Gershwin“ | 2010 | Walt Disney | D000428902) měla velmi pěknou stereo bázi, dokázala vyplnit prostor mezi reprosoustavami a to obrazem se zřetelným pravolevým i předozadním směrem. Chce se říct, že to možná není technicky brilantní hologram, ale je to opět takové to „samozřejmé stereo“, které se nepředvádí a přitom je takové, jaké má být. Také lokalizace nástrojů je prostě dobrá a nemáte potřebu řešit, jestli je tuhle činel perfektně ohraničený, prostě víte kde je a jaký je.

To pak pomáhá i u méně brilantních nahrávek jako je „The Blackest Lilly“ od Corinne Bailey Rae („The Sea“ | 2010 | EMI | 5099960851123). Přehrávač vám tu ukáže limit, dá najevo, že je tu „deka“, ale pořád zůstává muzikální, hezky barevný a díky univerzálnímu ladění je to hudební zábava v hi-fi kvalitě, kdy je vlastně těžké hledat mouchy a poslouchat kriticky, protože výsledný zvuk vás vtahuje do hudby a přemýšlíte víc o tom, jaké to je a co dalšího si pustíte, než o tom, jestli tady dozněl činel zrovna kratší dobu nebo jestli ten hlas nemůže být výraznější a zřetelnější.

Denon je znám jako tvůrce komponentů s dobrým poměrem ceny a výkonu, jako firma, která nabízí dostupné hi-fi a zachovává u něj důstojnou kvalitu po všech stránkách a v každé kategorii. Je skvělé, že když už se jednou pustili znovu do trochu vyšší sféry stereofonního světa, že i tam tahle pěkná vlastnost jejich výrobkům zůstala – DCD-A110 (tak jako „sourozenec“ PMA-A110) je pěkně vypadající a hlavně krásně hrající komponent klasického střihu. Možná má trochu limitovanou konektivitu (opět podobně jako doprovodný zesilovač), ale ta pohoda, s kterou hraje na jednu stranu velmi realisticky a na druhou s muzikální univerzálností a příjemností, ta vám umožní užívat si jednu nahrávku za druhou, ať už máte zrovna náladu na rock, pop, velkolepou klasiku nebo intimní jazz. Můžete se spolehnout, že Denon bude prostě jen hrát a že to vždycky bude příjemný zážitek na úrovni.

Kč 77 990,-

FOTOGALERIE

FOTOGALERIE - VNITŘNOSTI

--- --- --- --- ---

KLADY

+ tichá a rychlá CD / SACD mechanika

+ pěkné zpracování

+ příjemně realistická tonalita

+ celková bohatá muzikálnost

ZÁPORY

- chybí symetrické výstupy

- chybí digitální vstupy

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: Eurostar Ostrava | www.eurostar-ostrava.cz 

fSdílet

Tweet