Stewart Tyler si na začátku 70. let vysnil reprosoustavy – a začal na svém snu pracovat. Během necelých 10 let, konkrétně v roce 1979 v anglickém Borehamwoodu, tak vznikl ProAc (neboli Professional Acoustics). Od roku 1989 je pak nosnou částí programu řada Response a to až dodnes. Zhruba v jejím prostředku se nachází kompaktní sloupek Response D20, dostupný s přídomky D jako „Dome“ a R jako „Ribbon“.

My jsme měli možnost poslechnout si základní verzi s kopulkovým výškáčem. Jedná se o velmi tradiční konstrukci čistě pravoúhlého kabinetu o výšce 97,8 cm, šířce 19,3 cm a hloubce 28,2 cm. Jde o ozvučnici z MDF profilů, buď lakovanou nebo potaženou dýhou v takovém tom konzervativním anglickém stylu. Rozměry 24 kg reprosoustavy nezahrnují základnu, z níž se vpředu a vzadu vypínají dvě malé příčky, držící samotný kabinet kousek ve vzduchu – prostor je využíván bassreflexovým výdechem, jehož energie se tak šíří do stran.

Response D20D využívají osazení dvěma měniči v horní části přední stěny, tweeter je na každém kusu poblíž hrany – to jednak snižuje nežádoucí odrazy od této části ozvučnice, jednak to umožňuje o něco lepší adaptaci na konkrétní akustické podmínky tím, že tweetery dáte „ven“ nebo „dovnitř“.

Do zadní stěny je hodně vysoko (prakticky na úroveň středobasu) vsazena plastová vanička s dvěma páry reproduktorových terminálů pro možnost bi-wiringu / bi-ampingu.

Reprosoustavy využívají výškovou měkkou kalotu o průměru 2,5 cm vlastního návrhu. Měnič má chlazení vzduchem a tlumenou pracovní komoru. Doplňuje ho středobasová membrána s průměrem 16,5 cm, jejíž kónus je z tkaných skleněných vláken. Opět jde o vnitrofiremní návrh, stavící na magnetickém systému Excel – což napovídá, že by mohlo jít o zakázkové měniče od SEAS. Fázový nástavec má atypickou akrylovou podobu.

ProAc se nezmiňuje nijak blíže o konstrukci dvoupásmové frekvenční výhybky, snad jen to, že je na samostatné desce plošných spojů a používá „nejlepší komponenty“. Response D20D mají deklarovanou frekvenční odezvu 28 – 33 000 Hz (ovšem bez přiblížené tolerance), jmenovitá impedance činí 8 ohm a charakteristická citlivost 88,5 dB / W / m.

Response D20D jsme poslouchali v ostravském Studiu Špalíček. Signál poskytoval Bluesound NODE, připojený přes USB do Musical Fidelity M6x DAC, který následoval předzesilovač Musical Fidelity M6s PRE a koncový stupeň M6s PRX. Propojeno bylo kompletně kabely Cardas Clear. Ke srovnání jsme měli nejen další modely ProAc řady Response, ale také třeba Qln Prestige Three.

Bas z „Honey Hill“ saxofonistů Bena Webstera a Johnnyho Hodgese („The Soul of Ben Webster“ | 1995 | nahráno 1958 | Verve | 527 475-2) zněl docela snaživě – basa je prezentována s poměrně slušným brnknutím, na vcelku kompaktní reprosoustavy nechybí spodním frekvencím váha. Artikulace je lehce měkčí, tóny jsou zakulacené, ale v duchu anglické školy ona měkkost není nepříznivá pro oddělení jednotlivých not. ProAc mají důstojný objem basového fundamentu, prezentovaný bez tlaku a stresu, nicméně zároveň krapet starosvětský.

Líbezně znělý a perfektně ovládaný zpěv Michaela Bublého v „Georgia on My Mind“ z „Crazy Love“ (2009 | Reprise | 9362-49627-7) měl přídech lehounké vřelosti, ProAc mají přeci jen špetku svého vlastního charakteru, na druhou stranu snad i větší měrou respektují charakteristiku připojené elektroniky. Čistota a srozumitelnost jsou obecně dobré. V této skladbě byla reprodukce velmi sytá, anglicky nonšalantní a přesto energická a důrazná. Response D20D disponují příjemně organickým zvukovým profilem.

Cinkot v country-popové „Somewhere, Somebody“ od Jennifer Warnes („The Hunter“ | 1992 | BMG | 4007192619740) nebyl úplně velký ve svém objemu, kalota hraje decentně, jemněji, neproniká kupředu nějakou obzvláštní energií, na druhou stranu je to takový uměřený zvuk s dobrou čitelností. Čistota je vlastně solidní, byť projev vesměs neanalytický. Spíše jde opět o mírně starosvětský zvukový styl.

Brahmsův „Smyčcový kvintet č. 2 v g dur, op. III“ v interpretaci nejdéle působícího komorního tělesa v Británii The Allegri Quartet („G major Quintet, op. III“ | 2001 | nahráno 1994 | naim | naimcd10) zněl možná trošičku měkčeji, ale přesto Response D20D nemají vůbec špatnou kontrolu, prostě jen takový celkově houpavější projev. Co do těla, váhy a „hmotnosti“ zvuku je všeho na malý sloupek milé množství a tak máte pocit, že k vám hudba promlouvá se sympatickou, byť nenásilnou dynamičností.

Přestože ProAc mají, zdá se, špetku svého vlastního stylu, čistota „Lotus Feet“ od Johna McLaughlina („Remember Shakti“ | 1999 | Verve | 559 945-2) byla výtečná – zřetelnost je navzdory netechničnosti super. Response D20D se nesnaží nějak jiskřit, něco zdůrazňovat či akcentovat, je to umírněný a přesto pocitově velmi dobře organizovaný zvuk. Má zjevný anglický styl, v němž se všechno propojuje s citlivou přirozeností.

„Amuseum“ Jamese Newton Howarda („…and Friends“ | 1983 | Sheffield Lab | CD-23) měla scénu netypicky posunutou zřetelně dozadu za reprosoustavy. Nestresovaná disciplinovanost je přítomná i v tomto ohledu, takže přehlednost je bezproblémová. Nemůžete říct nic konkrétního, čím by Response D20D byly jedinečné, na druhou stranu vše do sebe jaksi zapadá a vytváří stereofonii na úrovni.

Trochu hrubší nahrávka „Leave It Like It Is“ od indie-rockových The Prostitutes („Hometown Zombies“ | 2009 | nahráno 2008 | Championship | CHMPS 077-2) zazněla ve své muzikální podstatě, ProAc jako kdyby trochu utlumily ono zrno a jisté skřípavé a ostré aspekty záznamu a ponechaly to zábavné jako rytmus, sílu a objem. Je pravda, že díky tomu rocková skladba nemá úplně plný drajv a dravost, na druhou stranu stále zůstává po anglicku pohodová, snadno poslouchatelná a přitom prostě a jednoduše zábavná.

Kompaktní anglické sloupky ProAc Response D20D v sobě nesou vlastně všechno, co dělá reprososutavy ostrovní scény tak snadno rozpoznatelnými – je to tradiční, konzervativní konstrukce (což se na druhou stranu odráží i v detailech jako jsou mřížky „na špunty“ místo na magnety a podobně), určená pro spíše starší a vyzrálejší publikum, které ocení neefektnost, čistotu a mírně vřelejší, řekněme tolerantnější signaturu. Vlastně se nedá vyzdvihnout nějaká jediná stránka, kterou by vám Response D20D zaimponovaly, důležitá je u nich organičnost a vyrovnanost, která dobře propouští ty pozitivní stránky vašeho řetězce a vašich nahrávek. ProAc nenabízí moderní zvuk s jeho orientací na detaily, efekty, sílu a kdovíco, ale takový ten klasický a ve finále hlavně muzikální styl v duchu britských tradic.

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 25 metrů čtverečních, minimálním zatlumením s běžnými prvky jako jsou závěsy, koberec nebo sedačka.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií. Měří se v referenční ose při průměrné úrovni akustického tlaku 80 dB / 1 m.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se reprosoustavy chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Frekvenční odpověď se zdá být poměrně vyrovnaná, pod úrovní cca 400 Hz lehoulince energičtější, ale stále „na rovinu“. První energie je využitelná zhruba od 45 Hz. I pod úhlem drží Response D20D stále dosti blízkou charakteristiku, neměly by tak být úplně náročné na umisťování v prostoru. Vyjma vlivu akustiky se nezdá, že by objektivním okem měly tyto reprosoustavy nějaký zásadní nedostatek na naměřených křivkách.

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Průběh impedance by se dal patrně označit za „bezpečný“ – neklesá pod cca 6,5 ohm, byť linearizace tu neproběhla. Nad úrovní 1 kHz – kde je však poměrně dost málo energie – je tak průběh s trochu vyššími vrcholy, nicméně moderní zesilovače nebudou mít žádný problém. Také elektrická fáze je přijatelná, byť lehoulince vybočuje z nejoptimálnějšího rozsahu. Nejsou tu však úplně prudké změny a ostré úhly. Na cca 170 a 310 Hz je vidět celkem výrazné rezonance, ta první podle blízké měření bude patřit bassreflexovému systému, tu druhou těžko k něčemu přiřadit, přestože je v oblasti, kde se na odpovědi středobasu vyskytuje jakýsi droboučký kopeček. Ladící frekvence systému je podle první sedla impedanční křivky cca 40 Hz.

CSD z výstupu akcelerometru v polovině výšky bočního panelu @ 2,83 V

Zvedající se vysoké peaky mezi 200 a 500 Hz představují hlavní rezonanční kmitočty kabinetu. První dva leží velmi blízko oblasti 310 Hz, kde je na impedanci vidět rezonance.

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ +/- ] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ ✓] | VELKÁ [--> 40m2] [ +/- ]

Kč 116 990,- - standardní povrchy (black ash, mahagony, cherry, walnut, oak, silk white)

Kč 128 850,- - prémiové povrchy (rosewood, ebony)

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ příjemný a tolerantní zvukový projev

+ klasický anglický styl

+ dobrá plnost

+ solidní rozlišení v organickém balení

ZÁPORY

- zpracování je spíše tradičně účelné, než pěkné podle moderních standardů

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Panter | www.panter-praha.cz 

PRODÁVÁ: Hi-Fi Morava | www.hifimorava.cz 

fSdílet

Tweet