70. léta 20. století byla mimořádnou epochou stran geneze zajímavé hudby, ale také (pokud zůstaneme jen v našem malém oboru) tou dobou vznikly mnohé dodnes etablované firmy. Mezi nimi i Canton, založený čtyřmi hi-fi nadšenci nedaleko německého Frankfurtu. Za těch více než 50 let existence společnost navrhovala všemožné reprosoustavy, ale též zesilovače, subwoofery nebo aktivní systémy. Vrcholem nabídky je série Reference, která před pár lety dostala spolu s keramickými membránami přídomek K.

Nejnovějším a nejmenším přírůstkem je regálový model Reference 9 K, nesoucí všechny designové a technologické charakteristiky vrcholných modelů Canton, ovšem v dostupnější a kompaktnější formě.

Ozvučnice mají v zásadě klasický design se souběžnými stěnami, puristicky krabicovitý tvar narušují jen vypouklé boky a zakulacené hrany. Vpředu jsou osazeny dva měniče, do zadní desky, která je o kousek užší než předek, pak velký plastový nátrubek bassreflexu spolu s téměř čtvercovou destičkou, jíž prochází dvě sady reproduktorových terminálů pro možnost bi-wiringu nebo bi-ampingu. Zajímavostí je, že pokud nebudete mít reprosoustavy posazeny na dedikovaném stojanu, můžete dospod připevnit čtyři antivibrační nožičky.

Pevnost kabinetu, ručně vyráběného ve firemní továrně ve Weilrodu na západě Německa, zajišťuje jeho konstrukce z mnohavrstvého laminátu. Estetiku zase hluboká vrstva laku, nanášená, broušená a leštěná ve dvanácti krocích.

Reference 9 K patří mezi větší regálovky, s tím se pojí i již nemalá hmotnost 14 kg při výšce 41 cm, šířce 24 cm a hloubce 38 cm.

Vysokotónový měnič je zapuštěný do vlnovodu a zakrytý ochrannou kovovu mřížkou. Technický akcent do designu vnáší přiznaná čtveřice šroubků, držících na místě relativně velkou planžetu. Kopulka vyrobená z keramiky má standardní průměr 2,5 cm.

Středům a basům vyhradili vývojáři membránu kónického profilu, drženou poměrně malým, zato pevným zdvojeným vlnkovým závěsem. Použitý materiál je kombinací keramiky s wolframem, jde o řešení vyvinuté právě pro nejvyšší řadu reprosoustav Canton. Průměr měniče činí 17,4 cm.

Canton udává frekvenční rozsah 25 – 40 000 Hz, filtr ve výhybce má naladění na 3 000 Hz. Impedance je deklarována „po německu“ mezi 4 a 8 ohm, u citlivosti stojí v technických parametrech hodnota 87 dB. Frekvenční výhybka nezapomíná na DC technologii, filtrující subsonické vibrace a tím i nežádoucí ovlivnění reprodukce.

Reference 9 K jsme poslouchali v pražském studiu AV Center a to na T+A MP 2000 R a T+A PA 2500 R, propojených signálovými kabely Atlas Hyper a reproduktorovými QED Genesis. Ke srovnání jsme měli obdobně drahé Bowers & Wilkins 705 S3.

Subjektivně se zdálo, že na to svou velikost a rozměry prostoru umí Canton podat moderní velký a silný bas z „Né quelque part“ od Newyorčanky německého původu Ayo („Royal“ | 2020 | Wagram | 3596973757829) velmi slušně co do objemu i sytosti. Není to zemětřesení, avšak je prostě příjemný, s dobrou texturou a vřelostí, která do vás v některých momentech pronikne i fyzicky, protože Reference 9 K umí při alespoň střední hlasitosti solidně zabručet. Přesto je dominantním rysem basů nikoliv utaženost nebo údernost, ale houpavá, poddajná příjemnost, hutnost a robustnost.

Zdálo se, že Canton mají lehký akcent na znělost mohutného basbarytonu Bryna Terfela v árii „Non Piu Andrai, Farfallone“ z „Figarovy svatby“ (James Levine / The Metropolitan Opera Orchestra | „Opernarien“ | 1996 | Deutsche Grammophon | 445 866-2). Zpěv vystupoval do popředí více, než je obvyklé, byl jasný a měl hezky vybalancovaný poměrně čistoty a hladké sametovosti, jistého distinktivního charakteru Cantonů. Střední pásmo obecně je příjemné a sladké, ale zároveň energické, takže vyniklo třeba řízné školené „rrr“. O dobrém rozlišením přesto vypovídá opravdu snadná, netechnická srozumitelnost.

Acid-jazzově pronikavé výšky v „South to Perpignon“ z alba „Room at the Top“ James Taylor Quartet (2002 | Sanctuary | SANCD117) se nebály skrze Canton své znělosti, bylo jich dost a byly jasné, přesto ne agresivní. Nabroušený kov činelů jistý říz má, přesto je hlavní celková hladkost, až s dotekem sametové vřelosti. Reference 9 K není vlastní analytický způsob reprodukce, jakkoliv detailů mají adekvátní množství, podaných však v takovém nenuceném hávu, spíše ve formě jakési živé sytosti, nežli soustředěné technické rozborky.

Dynamika komplexní „Springsville“ v nahrávce Milese Davise a Gila Evanse („The Complete Columbia Recordings“ | 1996 | nahráno 1957 | Columbia | 0827969092323) byla velmi dobrá, zvuk vás už dokáže také fyzicky „šťouchnout“, má svou váhu, tučnost a když Reference 9 K rozehrajete nahlas, má důraz malého beranidla. Ani tam ale neztrácí svou elegantní houpavost a pružnost. Dokonce jim střední a vyšší hlasitosti sluší, nemají nějaký brzký limit zatížení, při úplně nízkých hlasitostech naopak tolik nevynikne jejich plnokrevný charakter.

„Kyrie“ z nejznámější Palestrinovy renesanční mše „Missa Papae Marcelli“ (1992 | nahráno 1991 | Amadis | 21) nezní přes Canton prvoplánově krystalickým, jasným způsobem, vzhledem k parádním středům však sborový zpěv nepostrádá milou zřetelnost. Přehlednost celé skladby je adekvátní třídě, mnohohlas už umí reprosoustavy rozkreslit na jednotlivé entity, nemusíte se snažit proniknout jednou velkou kupou. Přednes jako celek je v zásadě klidný, tak trochu uhlazený, hlavně však nenucený.

Zdálo se, že scéna pozdně barokního Bachova „Koncertu č. 1 v f dur, BWV 1046“ z cyklu „Braniborských koncertů“ v podání Nevilla Marinerra a Academy of St. Martin in the Fields (2001 | nahráno 1980 | Philips | 468 549-2) byla posazená vlastně až nad rovinu výškových reproduktorů, jako byste skutečně seděli pod pódiem. Reference 9 K však umí nabídnout už celkem hezký pocit nejen z pravolevého, ale i předozadního uspořádání hudební plochy, je tu trojdimenzionalita. Přesto lokalizace jednotlivých zvuků není perfektně holograficky ukotvená, Canton k reprodukci přistupuje volněji – adekvátně vyšší cenové třídě se však nemusíte bát nějaké nepřehlednosti.

V Conteho „Coup de Théâtre“ („Psiche“ | 2008 | Platinum | 3000140) zní výrazně nasycená basová složka a Canton se jí rozhodně nenechá rozhodit – vyšší, rytmický bas zvládá energicky, odvážně, s plností a sytostí. Obecně je zvuk barevný a plnokrevný, místy až vazký, hezky houpavě plynoucí. Hudba má sílu, energii a důraz, zároveň ovšem hraje s dávkou elegance, takže se dobře poslouchá.

Canton Reference 9 K v zásadě ve všem navazují na své souputníky z nejvyšších pater katalogu firmy. Charakteristickým způsobem vypadají i hrají, vyznačují se zejména houpavou, vřelejší, hladší a všestranně tolerantní reprodukcí, která snese snadno i vyšší hlasitosti, když se vám zrovna chce. Je tu samozřejmě oproti podlahovým modelům menší, přesto stále subjektivně citelný bas. Snad i díky tomu nicméně více vynikají středy, které jsou skutečně hezké – mají rozlišení, kontrolu, plnost a kultivovanost. Hrají si sice po svém, ovšem líbezně a vlastně i muzikálně, nenarazili jsme na nic, co by na nich bylo nepříjemné. Pokud tak pátráte po univerzálně nekonfliktním a zábavném přednesu, Reference 9 K ho mají.

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 100 metrů čtverečních, spíš menším zatlumením (kazetový strop, sada panelů Sonitus Acoustics,…), byť bez rozsáhlých akustických úprav.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií. Měří se v referenční ose při průměrné úrovni akustického tlaku 80 dB / 1 m.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se reprosoustavy chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Je vidět, že Canton drží i u svého nejmenšího modelu z řady Reference K obdobné celkové ladění s lehce důraznějším basem i výškami, nebo chcete-li s mírně potlačenou oblastí prvních tisíců Hz, kde vzniká pocit ostrosti a říznosti. Je pravda, že měření probíhalo ve velkém a volném prostoru, přesto bychom čekali bas hlubší, než cca 55 Hz. Tím víc, že Canton udává podstatně širší vyzařované spektrum. V menší místnosti a poblíž zdi samozřejmě bas dolů půjde.

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Průběh impedance se zdá být jednak lehce netypický, jednak ne úplně snadný. Protože téměř chybí první peak bassreflexové konstrukce, není úplně snadné odhadnout ladění systému – ale zdá se, že půjde o cca 55 Hz. Na úrovni 160 Hz je vidět rezonanční stopa, malé záchvěvy jsou patrné i výše u cca 450 a cca 520 Hz. Neprojevují se nicméně na jiných grafech, nebudou nijak ovlivňovat poslechové zážitky. Impedance každopádně padá i pod 4 ohmy, stejně jako průběh elektrické fáze místy má poměrně rychlé změny a tím budou Reference 9 K ideálně chtít nějaký pevnější, dobře dimenzovaný zesilovač. Nemají extrémní nároky, přesto ani nespadají do kategorie „easy rozehrávání“.

CSD z výstupu akcelerometru v polovině výšky bočního panelu @ 2,83 V

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ ✓] | VELKÁ [--> 40m2] [ × ]

Kč 67 990,- - černý lesk, bílý lesk

Kč 77 990,- - lesklá třešeň

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ kvalitní zpracování

+ příjemný a vlastně laskavý zvukový projev

+ navzdory měření mají pocitově dobré zastoupení basů

+ sytý přednes

ZÁPORY

- snad jen že mají svou celkem zřetelnou charakteristiku

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Horn | www.horn.eu 

PRODÁVÁ: AV Center | www.avcenter.cz 

fSdílet

Tweet