Německý LoftSonic nabízí neobvyklý koncept – neviditelné reprosoustavy s high-endovými ambicemi. Nejde přitom o klasické vestavné moduly s velkými hloubkami, které patří spíš do dedikovaných kinosálů a jde prakticky o běžné reprosoustavy a subwoofery v pro zástavbu praktičtějším balení. LoftSonic má vlastní technologii neuvěřitelně tenkých panelů, neb jde v praxi o maličko tlustší sádrokartonové panely.

Základem filozofie LoftSonic je tenká konstrukce, s ní spojená lehkost, takže je jedno, zda uděláte pro instalaci tenkou sádrokartonovou předstěnu, zapustíte je do stropu nebo vytvoříte otvor v klasické zdi. Panely nevyžadují žádné speciální back boxy (neboli vestavné ozvučnice), stačí k nim dovést signálový a napájecí kabel (v této konkrétní instalaci s ohledem na praktičnost s powerCON / speakON koncovkami, ale stačí běžná solidní kabeláž). Protože jsou pak plně přetíratelné, nevzniká na zdi ani hrb, díky prakticky nerezonující konstrukci zase nátěr nepopraská. Alternativně lze povrch pokrýt tenkou dýhou pro zástavbu do nábytku.

LoftSonic vlastně příliš neprozrazuje technické detaily o svém řešení, v principu říká jen to, že vlastně panel hraje téměř celým svým povrchem, proto nemusí kmitat tak výrazně jako v porovnání s ním malé membrány běžných měničů, ale pohybuje se opravdu jen maličko.

Firma nabízí prakticky tři základní typy panelů a jeden zesilovač, osazený buď 2, 4, 6 nebo 8 moduly a adekvátním počtem DSP modulů. Nenápadný obdélník s mělkou zadní ozvučnicí může v jedné podobě sloužit jako středo-výšková sekce, v druhé (byť to už je spíše čtverec) jde o subwoofer. Alternativně můžete pořídit vysokou podobu panelu, sloužící jako line array pro středy a výšky, což pomůže lépe pokrýt místnost energií. Kolik a kterých panelů použijete je pak čistě na vás, škálování je tak možné od malé sestavičky až po veliké kinosály s multikanálovými sestavami.

Phase-Line 120 DW (středo-výškový panel) má rozměry 62,5 x 50 cm a hloubku 6,5 cm, přičemž hraje od 150 do 20 000 Hz a zvládá zátěž až 120 Wattů při 8 ohmech. Sub-Line 12 DW (čili subwoofer) má rozměry 68,5 x 68,5 x 13,5 cm a frekvenční rozsah sahá od 20 do 200 Hz při trvalé zatížitelnosti 250 W / 8 ohm.

Jediné co je potřeba je dodat ke každému panelu jeden kanál zesilovače – v každém LoftSonic zesilovači s rackovou 19“ 2HE podobou je DSP, sloužící jako frekvenční výhybka, stejně jako pro případnou kalibraci a úpravu v kontextu akustických vlastností prostoru. Výrobce pak mluví o maximálním výkonu 500 Watt na kanál ve stereu či 1 000 Watt v můstku na jeden modul u slabší verze, 800, respektive 1 600 Wattů je dispozici u silnější podoby, nicméně integrátor volí moduly na míru podle potřeby. O nic se vlastně nemusíte starat – systém není tak úplně určen pro instalaci vlastními silami, počítá se s týmem lidí, kteří provedou stavební i kalibrační práce dle potřeby.

Jediné, co si musíte zvolit, je vstupní komponent – typicky nějaký mediální přehrávač, případně nějaká součást domácích chytrých systémů, A/V procesor, prostě cokoliv, co umí zpracovat signál. Musíte pak zajistit ještě regulaci hlasitosti.

My jsme systém LoftSonic mohli poslouchat ve stereofonní sestavě s dvěma středo-výškovými a čtyřmi basovými moduly (šlo v zásadě o třípásmové zapojení) v akusticky odladěné místnosti a s laděním přizpůsobeným mírně na „wow efekt“. Poslechové dojmy se tak týkají právě a jen toho, protože integrátor vám za pomoci DSP může vytvořit prakticky libovolný zvukový profil podle vašich preferencí. Výsledná frekvenční křivka je pouze otázkou záměru a prakticky neexistuje něco jako „výchozí stav“, vždy musíte totiž sestavu v DSP vyladit minimálně z pohledu přechodových frekvencí apod. Zdrojem přehrávání byl Bluesound NODE, regulující zároveň i poslechovou úroveň.

Je naprosto neuvěřitelné, že tak plochoučké panely dokážou zahrát bas tak brutálně průbojný, perfektně tvrdý a tuhý, jako byl základ v „Simply Beautiful“ od Queen Latifah („The Dana Owens Album“ | 2004 | A&M Records | B0003435-02). Je to tak intenzivní energie, že by mohla sloužit místo kardiostimulátoru – je to skoro jako být v aréně „naživo“, přesně ten samý fyzický pocit. Žádná povolenost nebo jemnost, tady se hraje s parádní razancí, skvělým frázováním a precizním ohraničením, které by ledasjaký high-end mohl závidět. Také okamžitá výbušnost je působivá – bylo cítit, že ladění má lehký převis basové energie, záměrně pompéznější naladění, nicméně nelimitovanost projevu vám vytvoří vpravdě koncertní atmosféru.

Čistě vokální „I Want You Back“ od The King’s Men („After Hours“ | 2014 | Cambridge King’s College | KGS0006) byla vybroušená, čisťoučká, až mikroskopicky prokreslená v tak konkrétní podobě, že by velké studiové monitory mohly závidět. Přehlednost je fantastická, každý hlas brilantně vykreslený, zasazený do prostoru a už od nejnižších úrovní dokonale srozumitelný, čím více tlačíte na hlasitost, tím koncertněji to zní, ale naprosto bez záchvěvu nejistoty nebo zkreslení. Inu, aktivní, precizně elektronicky sladěný systém má své nezpochybnitelné klady. Ta celková soustředěnost je skutečně prvoligová.

Alternativně popové smíšené duo Tart Vendelay a jejich „Silver Skies“ („Erzetich Gold III“ | nahráno 2021) ukázala, že zvuk systému je „křupavý“, prostě precizně zaostřený v čase i prostoru, s perfektní lokalizací a skutečně až monitorovým, přímočarým charakterem, ovšem při žádné úrovni hlasitosti se nezdálo, že by ostřejší a jadrnější tóny překročily úroveň nějaké vulgarity nebo únavnosti. Naopak – zkreslení je tak mizivé a přesnost tak dobrá, že můžete hrát až nebezpečně nahlas, aniž byste to zprvu pocítili. Jadrný zvuk je možná i trochu sušší, ale spíše ve smyslu civilnosti či koncertní bezprostřednosti, než suchopárnosti.

„Protect This Child“ od Rachel Z („Grace“ | 2005 | Chesky Records | JD300) má báječně nahrané bubny a činely, jejich dynamika byla v podání systému LoftSonic velkolepá. Reprosoustavy i zesilovač drží tóny pod napětím, i klidná a houpavá hudba v sobě má napětí díky rychlosti a síle prakticky bez limitu. Švih a břink však zvládá předat i při tišších úrovních, neztrácí se tu pocit důrazu ani rozlišení. Opět je to jako naprosto precizně zkalibrovaný studiový zvuk, přenášející všechnu energii do prostoru.

Hluboký hlas i paleta akustických nástrojů v „All the Lonely Girls“ Udo Schilda („Great Voice Vol.1“ | 2018 | Inakustik | 707787750158) zní přes LoftSonic zcela zaostřeně, soustředěně a přesto ne se suchou techničností. Je to přesný a koncentrovaný zvuk se sebejistotou x-set tisícové high-endové sestavy a to pečlivě sladěné. Činel má říz, hlas objem a plasticitu, buben sílu a fyzičnost, je to prostě živý zvuk se vším všudy, je skoro hmatatelný.

„Streets of London“ Davida Rotha („More Pearls“ | 2006 | Stockfisch Records | SFR 357.6041.2) zase ukázala, že přestože mají panely velkou šířku, jsou prakticky nesměrové a stereo je skvělé. Obraz stereo báze je precizně zaostřený, hlas zafixovaný přímo v prostředku, nástroje rozložené v pravolevé i předozadní ose, prostě bezmála ideální lokalizace. Jednoznačně jde o pozitivní vliv DSP a jeho nastavení, sfázování je bezproblémové a tím si na celé poslechové sedačce můžete poslouchat s naprostým komfortem – vlastně moc nezáleží na pozici na šířkové ose ani zda vlastně sedíte nebo stojíte, změny jsou drobné.

No a audiofilsky lehce efektní „My Blue Star“ od Friedemanna Witecky („My Blue Star“ | 1990 | Biber Records | 66433) je plná cinkání a rymitky a LoftSonic má obří rezervu, ze které můžete čerpat. Zvuk je rychlý jako blesk, má říz i fyzickou důraznost, takže výšky zvoní, struny drnčí a basy pulsují s perfektním pocitem zaříznutí. Prostě jako „live“.

Systém LoftSonic je překvapující vizí toho, co je technicky možné, když přemýšlíte jinak. Jak vidno, není třeba pro plnorozsahovou high-endovou kvalitu reprodukce obrovských reprosoustav a zesilovačů. Karl-Heinz Theis jde se svou značkou cestou dokonalého processingu a velkých ploch, které díky tomu mohou vytvořit žádoucí akustický tlak při minimálních výchylkách, což zase zajišťuje velmi nízké zkreslení a vysokou rychlost reakcí. U LoftSonic pak nejde až tak o konkrétní dojmy, popsané výše, protože ty se mohou dle libosti měnit podle toho, jak nastavíte (respektive spíše jak si necháte nastavit) DSP. Každopádně co se týká potenciálu – je tu skvostná rychlost, intenzita, síla, dynamika, skvělé rozlišení, parádní soustředěnost a podání prostoru. Díky výbušnosti se můžete cítit buď jako na koncertě nebo ve velkém kinosálu (klidně až s plnohodnotnou Dolby Atmos konfigurací) a přitom mít architektonicky naprosto čistou místnost bez jediného viditelného prvku (ačkoliv ani zjevně dobré DSP „nedohoní“ případné velké akustické nedostatky, to prostě z principu nejde). LoftSonic je každopádně působivou ukázkou moderní reprodukční techniky – drahou, avšak adekvátně špičkovou.

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ ✓] | VELKÁ [--> 40m2] [ ✓]

cca Kč 1 000 000,- Kč – daná konfigurace vč. typické instalace

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ neuvěřitelně čistá instalace

+ koncertní dynamika

+ možnost přizpůsobení zvukového stylu 100% akustice i vkusu

+ téměř neomezená škálovatelnost vč. plného Dolby Atmos

+ intenzita, drama a síla

+ překvapivě nesměrové

+ čistota a transparentnost

ZÁPORY

- cena je poměrně vysoká (i když za unikátnost se platí)

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Media Trading | www.media-trading.cz 

fSdílet

Tweet