Firma S´NEXT byla založena v Japonsku roku 2007 jako dítko amerického výrobce konektorů Molex, od roku 2014 si ji ale kompletně vykoupil její management spolu se stěžejní značkou Final. Je zajímavé, že firma si zakládá na použití moderních technologií typu 3D tisku - ostatně k mladé společnosti to sedí.

Jakkoliv je Final aktivní od roku 2007, značka jako taková se objevila už mnohem dřív - poprvé ji použil v roce 1974 Kanemori Takai a značka tehdy vyráběla třeba přenosky, ale i zesilovače či reprosoustavy. Takai pak zůstal v čele této značky až do jejího převedení pod S´NEXT, kde se Final stal výrobcem sluchátek. Každopádně, na v podstatě ještě čerstvostí vonící značku po znovuzrodu má firma poměrně širokou nabídku.

Její výkladní skříní je řada Sonorous (což znamená "zvučný"), jejíž 6 modelů (od II, III, IV, VI, VIII a X) je vlastně variací na tytéž křivky a tutéž technologii, pochopitelně se zvyšujícím se číslem postupujete kvalitativně vzhůru. Dostal se k nám tím pádem vlastně druhý nejnižší model Sonorous III.

Sluchátka jsou typu přes uši, velké mušle spojuje mohutný týlní most a jsou to vlastně klasicky pojatá velká sluchátka na hlavu. Mušle mají relativně originální designové pojetí, materiálem je poměrně tvrdý plast (nebo chcete-li konkrétně polykarbonát s příměsí skelných vláken) s povrchovou úpravou, která nepůsobí úplně luxusně, spíše odolně a účelně.

Náušníky jsou ale měkké a velké, do kulatého otvoru v mušli vložíte komfortně i velké ucho a ještě kolem zbude dost vzduchu. Signálový kabel pak přivádí muziku do každé mušle zvlášť. Váhu 410 g vám na hlavě pohodlně rozloží solidně polstrovaný hliníkový most. Ani středně dlouhé nošení nepředstavuje nepohodlí.

Uvnitř mušlí se pak nachází klasický dynamický měnič s průměrem membrány 5 cm, materiálem je titan. Citlivost 105 dB patří k vyšším, impedance 16 ohm zase k nižším, takže rozehrát je by neměl být problém.

Final Sonorous III jsme poslouchali přes Apogee Groove a ASUS Xonar Essence One MUSES MKII, ale i přes Arcam rHead, porovnávalo se se Sennheiser HD 26 Pro a Sennheiser IE 8.

Definice basových tónů v "Nu Nu" Avishai Cohena ("Continuo" | FLAC | 16 - 44,1) byla dobrá, sluchátka se nesnaží ohromit nějakou obrovskou hloubkou, která by vám rozklepala lebku, ale sází na férovou váhu a přiměřenou autoritu a kontrolu, upřednostňují tedy přirozenost před efektem. Basové tóny jsou spíše měkčí, uvolněné a hebké.

Podobně i hlasové pásmo v "Time after time" v podání Jeni Fleming Acoustic Trio ("Best Audiophile Voices vol. 7" | FLAC | 16 - 44,1); hlas byl díky hebké uvolněnosti vlastně moc pěkný, zejména na desetitisícová sluchátka. Zpěv byl velmi dobře srozumitelný, byl tu cítit i okolní vzduch a reprodukce byla bez napětí a nervozity, už jsou to prostě příjemná sluchátka, která mají solidně rozlišené střední pásmo, jehož jediným specifikem je právě ona jistá uvolněnost a neuspěchanost, díky níž ale hlas příjemně hladí, aniž by byl nekonkrétní.

Nejvyšším tónům v "Edit" Reginy Spektor ("Begin to hope" | FLAC | 16 - 44,1) byla dopřána stejná kombinace kultivované, až vysloveně příjemné hladkosti a solidní čitelnosti, kterou byste od sluchátek s pětimístnou cenovkou očekávali. Dozvuk činelů je tu sice přeci jen o něco kratší, nicméně jejich prokreslení je zase dobré a cinknutí rychlá, čistá, bez pocitu éteričnosti.

Mohutná "Theatrum Universi" Oskara Rózsy ("Under My Spell" | FLAC | 16 - 44,1) měla skrze sluchátka Sonorous III už citelnou sílu velkých nástrojů, dynamika je sice přeci jen trošku uvolněná, ale nezdá se, že to vadí. Zejména ve středním pásmu je dynamika vlastně dobrá a vše tak nějak koresponduje s celkovým naladěním. Není to dramatická makrodynamika, ale rozhodně tu energie je.

Ve své neokázalosti a možná i měkčí uvolněnosti se Sonorous III nejprve nemusí zdát zprvu kdovíjak detailní, ale je to spíše ona měkčí, klidnější forma prezentace zvuku, která netlačí - detailů v "Missa Brevis Kyrie" Jamese McMillana a Capelly Nova ("Tenebrae" | FLAC | 24 - 88,2) byla na danou cenovou třídu právě tolik, kolik byste si přáli. Máte pocit, že vokály sboristů už jsou oddělené a vnímáte jejich velký počet, není to "jednohlas".

Prostor je pak na poměry sluchátkového světa velmi dobrý - v Bartókově "Rapsodii pro housle a orchestr č. 2" v podání Kavakose a Nagyho a pod Chaillyho taktovkou byla scéna v pravolevém směru vlastně výborně přehledná, spojitá a i když ne úplně zaostřená, tak přesvědčivě pevná. Hloubka tu sice jaksi není tak značná, ale to přehlednosti nikterak neubírá - je to nakonec u sluchátek věc naprosto běžná i v této cenové hladině.

Sluchátka můžete také potrápit hodně vysokou hlasitostí a neztrácí svůj klid a uvolněnost, což je moc příjemné. Je pravda, že Springsteenova "Atlantic City" ("Nebraska" | FLAC | 24 - 192) mohla být temperamentnější, rytmičtější a autoritativnější, ale ona neúnavné zvukové ladění s trochu měkčími konturami má své kouzlo, protože můžete poslouchat co chcete a jak dlouho chcete a to i kompromisnější materiál a třeba i na kompromisnější elektronice.

Final Sonorous III jsou dobrá sluchátka, která mají sice trošičku svůj - měkčí a řekněme hebčí a uvolněnější - charakter a upřímně vizuálně nejsou zrovna klenotem (byť se vyrábí poctivě v Japonsku a z kvalitních materiálů, v jejichž odolnost lze snadno věřit - to jim budiž připsáno k dobru), ale jinak jsou to velmi solidní zástupci desetitisícové kategorie. Netlačí na pilu, nechávají zvuk spíše jen tak plynout, ale mají tak akorát basů, mají skvělé střední pásmo a jsou nepříliš náročné na rozehrání. Možná vám u rockové hudby bude chybět trochu jiskry a výbušnosti, ale zase můžete hrát libovolně nahlas po celý den s tím, že cílem je zjevně příjemný a "hezký" hudební zážitek.

Kč 10 590,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ příjemně nekonfliktní zvuk

+ opravdu pěkné, otevřené a dobře čitelné středy

+ jsou bytelné a komfortní

+ pěkný prostor

ZÁPORY

- povrch nepůsobí zrovna hodnotně

- izolace od okolí je spíše průměrná

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: AQ | www.aq.cz 

fSdílet

Tweet