Z německého Berlína (dnes tedy již vlastně z Heilbronnu) prezentuje beyerdynamic své produkty už od roku 1924, v posledních měsících a letech se ale tempo obnovy technologií a produktových řad značně stupňuje. Po uvedení kompletní řady „Tesla“ – ve zkratce technologie s magnetickým pohonem o síle jedna Tesla – přichází postupně čas na obnovu ceněných modelů série DT. Jednou z prvních vlajkových lodí transformace DT do Tesla technologie je model T70p. „P“ v názvu značí zaměření na přenosné zdroje hudby, model existuje ještě ve variantě pro domácí použití – liší se jen impedancí.
Sedmdesátky jsou už od pohledu pořádně velká sluchátka. Zvláště s přihlédnutím k faktu, že mají být využita ve venkovním prostředí. Každopádně je již od prvního pohledu jasné, že se jedná o produkt společnosti beyerdynamic. Jasně identifikovatelný styl šedých mušlí, masivní vidlice, na které jsou mušle zavěšeny i rozměrný hlavový most, to vše jsou neklamné známky právě tohoto původu.
Při prvním ohmatání ale narazím na poněkud zvláštní skutečnost – přestože o polovinu levnější T50p jsou vyrobena kompletně z kovu, na T70p drtivě převládá plast. Nepůsobí sice nehodnotně, ale určitě bylo možné zvolit i lepší povrchovou úpravu. Alespoň, že kovové závěsy mušlí jsou víc než dostatečně pevné a trvalé. Co je pak potřeba pochválit, to je čalounění hlavového mostu a mušlí – materiál velmi připomíná semiš, díky němu sluchátka příjemně přiléhají k uším a navíc skrz tento materiál proudí dostatek vzduchu, takže na rozdíl od mnoha jiných uzavřených konstrukcí se uši nezačnou potit pět vteřin po začátku reprodukce a není nutné po poslechu jednoho alba vylévat vědro potu. Totéž platí i pro hlavový most – příjemně měkce odpruží i nemalou hmotnost 330g a ani při dlouhém nošení nepůsobí otlaky na hlavě.
Ze sluchátek vede pouze jediný kabel z levé mušle, délkou 1,2 metru odpovídá „mobilnímu“ zaměření – dosáhne pohodlně do kapsy u kalhot, pokud hodláte ale poslouchat v domácích podmínkách, bude třeba sedět nepříjemně blízko zesilovače. Nicméně drát má solidní průměr a pevnou bužírku, takže vydrží i poněkud méně šetrné zacházení. Zalomená koncovka má průměr 3,5mm, samozřejmostí je v balení přítomná redukce na 6,3mm. Na rozdíl od vyšších modelů řady Tesla ale pouze nacvakávací, nikoliv šroubovací. Na testovaném kusu také úplně nejlépe nefungovalo nastavování pozice mušlí – bylo znát určité křížení a drhnutí uvnitř hlavového mostu. Drobné výrobní detaily tohoto typu obecně jsou tím, co lehce snižuje dojem ze sedmdesátek oproti ostatním „tesla“ sluchátkům. Škoda.
Co se ovšem počítá, to jsou technické a zvukové parametry beyerdynamic T70p a ty zcela určitě výtku nezaslouží. Uzavřené ozvučnice mají měřitelnou odezvu v pásmu 5 – 40 000 Hz a „mobilní“ impedanci 32 Ohm, takže se dobře hodí k jakémukoliv přenosnému přístroji.
Membrány jsou vyrobeny z blíže nespecifikované kovové slitiny a poháněny silnými neodymiovými magnety. Konstrukce je odvislá od nejvyšších high endových modelů a dá se tak předpokládat, že i v prémiové řadě najdeme nějaké ty vzácné kovy, membrána ale bude hlavně hliníková a magnetická indukce patrně nebude dosahovat síly 1 Tesla. To je ale tak vše, co s námi hodlá výrobce sdílet.
Poslechové testy probíhaly na přenosném přehrávači Philips GoGear ViBE, telefonu Samsung S5230 Star a dvou tranzistorových zesilovačích – NAD C370 a Denon PMA-710AE. Zdrojem signálu byl vždy buď mobilní přehrávač nebo čtveřice přístrojů Marantz UD7006, Denon DCD-710AE, DNP-720AE a Pioneer BDP-LX71. Propojovací kabeláž střídavě nesla značky Eagle Cable, QUAD a Monster Cable. Jako srovnávací sluchátka posloužila Koss Porta Pro, Koss GT5, Sennheiser IE8, Bowers&Wilkins CM5 a také Denon AH-A100, výroční edice s poměrně podobnými parametry k testovaným T70p. V přehrávačích hrály převážně FLAC soubory s vysokým rozlišením, kde to nebylo možné, tak FLAC soubory s CD kvalitou nebo MP3 s bitrate 320kbps.
Oproti svým „sourozencům“ z vyšší high endové řady Tesla disponují T70p o něco méně výrazným a důrazným basem, přestože jeho čitelnost a přehlednost i zde zůstává na vysoké úrovni. Lehké membrány se pohybují přesně a neslévají spodní pásmo ani při vysokých hlasitostech, nejlépe jim to ale hraje na střední úrovni. Což není žádný problém díky příkladnému odrušení okolního hluku masivními uzavřenými náušníky. Zvukařem schválně poměrně vytažený buben na nahrávce dua Robert Plant / Alison Krauss „Raising Sand“ zní příjemně dynamicky, tón je stabilní a čistý od svého vzniku až po dlouhý, jasně rozlišitelný dozvuk. Snad jen úplně vespod je cítit, že kompletnost basu není úplná. Nástroj sice má „tělo“, ale jeho spodek není podán stejně energicky jako většina tónu. Přesto – lepších výsledků dosahují jen opravdu špičková high-endová sluchátka typu Sennheiser HD800, firemní model T1 nebo třeba Ultrasone Edition 8. V dané cenové kategorii je bas plně odpovídající. Navíc nikterak „nevyčuhuje“ ze zbytku reprodukovaného pásma a tak se posluchač musí hodně soustředit, aby nedokonalost postřehl. Tentýž dojem potvrzují i kotle v závěru Mussorgského „Velké brány Kyjevské“ z „Obrázků z výstavy“. Shrnuto a podtrženo, T70p mají spíše sušší, ne tak plné podání basového spektra se slušným prokreslením. Toto zaměření je spíše ale typické pro domácí sluchátka než pro mobilní, tam se dá očekávat spíše plné a „jadrné“ podání basů, jako má například T50p.
Výšky jsou pak do posluchačových zvukovodů směrovány s neagresivní, ale vydatnou silou. T70p nejsou v oboru zvukové mikrochirurgie takovým esem jako jejich stájový vůdce T1, i tak nahrávku dokáží rozklíčovat výjimečně dobrým způsobem a nechají posluchače nahlédnout (či chcete-li přesněji „naslechnout“) „pod sukně“ každému nástroji, každé vrstvě hudební nahrávky. Nemají sice v práci se zvukem takovou autoritu a říznost jako třeba právě „velká“ T1 / HD800 / Edition 8, nedisponují jejich samozřejmostí, i přesto ale odhalují celý průběh tónu, citlivě drží barvy a textury jednotlivých zahraných not. Stejně tak už jsou natolik dobře zkonstruovaná, že nabízí lehký náznak iluze prostorovosti – prostor je u sluchátek obecně velmi problematický a ani náznakem se nepřibližuje schopnostem reprosoustav, právě beyerdynamic si ale nárokuje dnes patrně nejúčinnější způsob, jak iluzi trojrozměrné zvukové scény alespoň nastínit.
Cinkot a klapot perkusí na SACD „Mira“ laponských Jienat je příjemně jasný a čistý, činely ani jiné kovové nástroje ale nikdy nesklouznou do nepřirozeného syčení či agresivně-řezavého zvuku. Přesto má středo-výšková část reprodukovaného frekvenčního spektra o něco více energie než basové pásmo. Objemově je ale zdá se vše pořád v mezích vyrovnané reprodukce.
Čistota a otevřenost středů je u T70p příkladná, kdyby disponovaly ještě jen trochu větší hloubkou a prokreslením, vyrovnaly by se zde high endovým top modelům. Takhle je kvalita a uvěřitelnost středního pásma někde o kousek výš, než mají menší a výjimečně dobré přenosné T50p a o něco slabší než top class T1. Zvláště rozlišení hlasů, třeba v Palestrinových mších (Decca, „5 Masses“) je ale velmi věrohodné – hlasy sboru jsou syté, nesplývají v jeden celek a zpívá-li sólistka, její hlas slyšitelně vibruje a odráží se v obří mase vzduchu v chrámu. T70p jsou o něco prezentnější, ale ani problematické sykavky z live koncertu Pat Barber „A fortnight in France“ tu neřežou do uší, jakkoliv jsou i při středních hlasitostech dost výrazné.
I hudebně a zvukově náročné operní kusy jako je Wagnerův „Prsten Nibelungů“ (EMI Classic, 1991, v čele Bavorského rozhlasového symfonického orchestru stál Bernard Haitink) zvládá T70p přehrát dostatečně detailně, rozvrstveně a uvěřitelně – tóny smyčců se příjemně blíží k realitě, jednotlivé nástroje nesplývají do nečitelných zvukových „koulí“. Na klasických nahrávkách je také možno ověřit slušnou dynamiku těchto beyerdynamic, jakkoliv by právě v této oblasti ještě o chloupek více fungovala „domácí“ verze sedmdesátek s impedanci 250 Ohm, zkrácená v názvu o ono „p“ jako „portable“.
Když už prošly T70p tolikerým porovnáním s T50p, řekněme i za b). Nový model je určen těm, kteří se nestydí za velikost, menší pak pro ty, kteří chtějí přeci jen o něco méně pohodlné, ale podstatně menší sluchátka. „P“ u padesátek je tak pro skutečnou přenosnost, stejné písmenko u sedmdesátek znamená pohodlný poslech na cestách vlakem, letadlem… Jedná se tedy o dvě poměrně dost odlišné filozofie přenosnosti pro dva dosti odlišné typy posluchačů. Což ale nic nemění na závěru…
Celkový dojem ze zvuku beyerdynamic T70p je velmi dobrý, přesto nejde nezmínit porovnání s firemními „bratříčky“ T50p. Jsou sice menší a jejich design je poněkud originálnější, ale za výrazně nižší cenu nabízí jednak lepší výrobní provedení a jednak až neslušně podobný zvuk, byť oproti sedmdesátkám zdůrazněný na basech a ne tak prokreslený ve středo-výškovém pásmu. I tak ale zůstává otázka, zda příplatek 100% stojí za to – T70p jsou klidné, nenásilné a do velkých detailů zvuk obnažující sluchátka, nenáročná na zdroj signálu. Potěší svého nositele při poslechu hudby napříč všemi žánry, budou fungovat ideálně pro každého, kdo chce spíše přesnější a nahrávku pevně kontrolující sluchátka s perfektním odrušením okolního šumu. Jakkoliv jsou ale dobré, jejich cena je v porovnání s ostatními modely trochu moc vysoká. Stály-li by sedmdesátky tolik, co DT990, nebylo by co řešit. Dokonce i cena dotýkající se deseti tisíc by ještě byla dobře akceptovatelná. Za dvanáct tisíc už jsou ale beyerdynamic T70p spíše bez námitek vyhovující než oslňující…
Kč 11 990,-
--- --- --- --- ---
KLADY
+ od nejnižších frekvencí dynamický a energický zvuk
+ v dané cenové kategorii patrně nejlépe rozkrývá detaily nahrávek
+ nenáročnost na přehrávač – i ty se slabším výstupem je rozehrají nahlas
+ na rozdíl od mnoha jiných uzavřených sluchátek příjemně větrají
+ výborné pasivní odrušení okolního hluku
ZÁPORY
- výrobní provedení není pocitově zrovna hodné ceny 12 000,-
- T50p za polovinu ceny hrají až příliš podobně (i když ne lépe)
--- --- --- --- ---
VIZITKA PRODEJCE
BaSys CS
www.basys.cz – Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
+420 234 706 700
