Japonský Denon za bezmála století a čtvrt existence zvládl vyrábět patrně každou představitelnou součást stereofonních řetězců i domácího kina, byť část „těch lepších“ výrobků si leckdy nechával pouze jako exkluzivní záležitost pro domácí trh. Dlouho pak nabízel třeba u gramofonů jen spíše základní modely, aktuálně však uvedl model DP-3000NE, navazující na slávu kousků s přímým náhonem talíře ze 70. a 80. let typu DP-100, ale částečně odkazuje i na DP-3000 z roku 1972.

DP-3000NE je poměrně rozměrný gramofon, jak už si to tak cenovka i koncept žádají. Solidně zpracované základní šasi z MDF profilů je ozdobeno ebenovou dýhou, stojí na velmi výrazných nastavitelných antivibračních nožkách a působí pohledově jednoznačně seriózním, důstojným dojmem. Celé tělo je vyvedeno v matu (mírně citlivém na mastnotu z prstů), možná aby na ní dobře vynikly lehoulince do retro champagne laděné kovové prvky v čele s velikým a vysokým krytem talíře.

Veškeré ovládání probíhá přes dvojici zapuštěných velkých tlačítek, jedno rozbíhá talíř, druhým volíte, jak rychle se bude točit – 33 / 45 / 78 otáček za minutu. Jen těžko to může být jednodušší.

Zdánlivě nekomplikované je i hliníkové rameno tvaru S, jakkoliv při bližším pohledu objevíte dostatečný rozsah nastavení, možnost použití výměnných hlaviček a v zásadě velmi širokou kompatibilitu. Standardně snese DP-3000NE přenosku s váhou 4 – 16 gramů, ale stačí přidat dodávané dodatečné závažíčko a lze jít i k exotickým modelům s hmotností do 26 gramů. Protože raménko lze zvednout až o 9 mm, vejdou se také vyšší exempláře.

Centrem všeho je nicméně samozřejmě odlévaný hliníkový talíř s průměrem 30,5 cm a tlumícím plátem vespod, který na miniaturním ložisku v podobě ocelové kuličky roztáčí 16ti pólový motor s celkem 12ti cívkami. Okamžitou dodávku potřebné energie zajišťuje motor s pulzně-šířkovou modulací a vektorováním točivého momentu. Senzor koriguje napájení tak, aby nedocházelo ke kolísání otáček či prostě jakékoliv nestabilitě, ať už je talíř zatížený jen standardní protiprokluzovou gumou nebo má na sobě i desku či navíc ještě nějaký těžký přítlačný středový prvek (míněno jiný, než ten drobný, který Denon dodává v balení). PWM motor bere energii ze spínaného napájecího zdroje, i ten se podílí na stabilitě držení přesných otáček, protože jej neovlivňuje běžné malé kolísání v napájecích rozvodech.

Denon udává hodnotu wow & flutter pod 0,06%, zatímco navolená rychlost drží v toleranci jen +/- 0,3%. Odstup signálu a šumu (míněno od motoru) je přes 70 dB, což naznačuje pevnou konstrukci.

Na zadním panelu toho mnoho k vidění není. Snad jen u gramofonů přeci jen málo vídaná klasická napájecí zásuvka místo vstupu externího zdrojíčku. Jinak je tu klasicky jen jeden pár cinchů a zemnící trn.

Jak už bylo řečeno, DP-3000NE je poměrně velký kousek – má šířku 50 cm, hloubku 39,4 cm a výšku 18,5 cm, byť výrobce neříká, zda je to včetně protiprachového krytu. Váha 18,5 kg je nicméně přesvědčivá.

DP-3000NE jsme poslouchali v showroomu dovozce a to ve společnosti přenosky Denon Dl-110 a to na zesilovačích s vestavěným phonem Marantz MODEL 30 a MODEL 50, zkoušeli jsme ale také řetězec McIntosh MP1100 / C2700 / MC3500 Mk II, kde jsme porovnávali s McIntosh MT10. Poslouchalo se vždy na Bowers & Wilkins 804 D4 a kabeláži InAkustik střední třídě (u Marantz) a nejvyšší třídy (u McIntosh). Bohužel jsme neměli příležitost vyměnit osazenou přenosku a tím pádem popisované vjemy do značné míry patří právě i jí – charakter a zabarvení zvuku u gramofonu jde totiž velkým dílem právě za přenoskou.

Když se sešli Michael Legrand a Miles Davis, vzniklo z toho veleznámé album „Legrand Jazz“ (2022 | nahráno 1958 | WaxTime in Color | 950725) a kontrabas Paula Chamberse v úvodní „Wild Man Blues“ zní v podání DP-3000NE vlastně velmi civilně. Žádné výrazné zabarvení, bublání nebo nabobtnání objemů, které je často patrné na dostupnějších vinylových řetězcích. Ale zároveň ani řekněme „digitální strohost“, pořád je tu cítit lehký dotek vřelosti, byť zcela bez přehánění. Objem tónů i jejich oddělení je solidní, takže čitelnost spodních oktáv takříkajíc „funguje“. Je znát, že do citlivých oblastí gramofonu se nepromítají nežádoucí vibrace a jehla tak drážkou probíhá s jistotou a že i rameno umí sledovat desku se solidní jistotou. Výsledkem je pocit dobré pevnosti, odpovídající světu prémiových gramofonů.

„I Can’t Stand the Rain“ Sary K. („In The Groove“ | 2011 | Stockfisch Records | SFR 357.8011.1) je klasická audiofilská „vybrnkávačka“, ale v dobrém masteringu a zde i na velmi solidním výlisku, takže transparentnost a jasnost středů je v zásadě příkladná. V podání DP-3000NE je cítit nijak velký, leč přesto trošičku patrný nádech k tučnější a temnější straně, basů a těla je tu maličko víc, přesto nemáte pocit, že by to znamenalo nějaké „zaokrouhlování“ či zjemňování. Kultivované zvukové podání středního pásma je dostatečně zřetelné i díky tomu, že do gramofonu, potažmo k jehle neproniká rušivá energie rezonancí – můžete klidně vesele klepat na stolek či dokonce i šasi a v reprosoustavách se neozývá prakticky žádné dunění.

Taktéž v „It’s a Raggy Waltz“ The Dave Brubeck Quartet („Time Further Out“ | 2014 | nahráno 1961 | WaxTime Records | 771959) zaznívají činely s charakteristickým rukopisem hlavního protagonisty – čím není nutně míněna nejslavnější jím nahraná „Time Out“, tu složil Paul Desmond, byť ve výsledku se i tady prosazuje živost a jakási organická melodičnost. Gramofon pak vlastně až překvapuje rozlišením, které dovolí slušné, ale nijak drahé přenosce. Nejen, že bronzové plochy nástrojů krásně zvoní, je jich dost z pohledu energie i objemu a navíc mají slušné rozlišení – v kontextu dané třídy gramofonu. Možná za to může ono celkově civilněji pojaté, nenafouklé, naopak spíše až soustředěné podání.

Stejně je zajímavé, kterak byla 50. – 70. léta bohatá na špičkové jazzové nahrávky; míněno hudebně i zvukově špičkové, tak jako je třeba souhra Chico Hamilton Quintet a Charlese Lloyda v „One for Joan“ („Drumfusion“ | 2023 | nahráno 1962 | WaxTime Records | 772338). Bubenická sekce má slušnou, ač rozhodně nijak přehnanou šťavnatost a bohatost, zato už poměrně slušně síly a důrazu. Je pravda, že energické pasáže jsou jistě na limitu přenosky, ale samotné šasi s ramenem „drží“, neboli udržuje přenosku dostatečně pevně a přesně v drážce, abyste neměli pocit roztřepenosti a nejistoty. Spíš než mohutnost očekávejte napjatost, s přenoskou ještě o třídu lepší by potenciál i v dynamické důraznosti mohl být velmi zajímavý a DP-3000NE to zjevně „unese“.

Gouldovo podání „Goldbergovských variací“ Johanna Sebastiana Bacha (2022 | nahráno 1955 | WaxTime In Color | 950733) je jedním z hudebně referenčních standardů, Gouldovy prsty jsou zjevně velmi talentované. I „prskající“ barevný výlisek (protože nečerné vinyly už takové prostě jsou) působí vlastně slušně čitelný, pevnost tónů se jeví dobrá, ale přesto to není takový ten tvrdý fokus. Spíše řekněme poklidná racionalita, taková uklidněná a kultivovaná zřetelnost, ani příliš expresivní, rozhodně ne zapadlá – vše je řekněme „v normě“, tak jak se sluší a patří na prémiové modely Denon.

„Hotel California“ od Eagles je poměrně dosti provařená skladba, ale originální vokální coververze kubánské skupiny Vocal Sampling („Akapelleando“ | 2021 | nahráno 2006 | Vocal Sampling | ESAAI0192356) za pozornost rozhodně stojí. Líbilo se nám, jak stabilní byl celý stereofonní obraz, i díky precizně drženým otáčkám hudba v žádném aspektu nekolísá a není tu žádná nejistota. Zajímavý pocit byl s výškovou lokalizací, na rozdíl od jiných komponentů Denon z nějakého důvodu posadil vše skoro do výšky stojícího muže – což by nicméně mohlo tak nějak odpovídat realitě. Aniž byste měli nějaký pocit vytažení do popředí, jsou jednotlivci v nahrávce dobře zřetelní a není to „zauzlované“, ač holografický pocit dokonalé rozřazenosti tu také úplně není. Fakticky je však vládne celkem solidní disciplína „lepšího hi-fi“.

Édith Piaf svou nejznámější „Non, Je ne regerette rien“ („L`Essentiel“ | 2021 | nahráno 1959 | French Connection | 490633) též nahrála v takovém tom „zlatém období“ a moderní výlisek pořád co do zvukových kvalit stačí většině současné produkce. DP-3000NE s firemní přenoskou hrají veskrze snadno – ne úplně přímo muzikálně nebo okázale nádherně barevně, ale s nenucenou čistotou, mírně hladším stylem a lehounce plnějším spodkem, ovšem hudba i zpěv jsou dobře srozumitelné. Můžete si u poslechu prostě nenáročně lebedit a i když vám Denon nezvedne tep a nebudete jako u vytržení, nemá nic, co by kladl hudbě jako překážku – dobrá konkrétnost přímo volá po tom, že s ještě lepší přenoskou potenciál ještě dále vykvete.

Denon DP-3000NE je pěkný gramofon – je ho řádný kus, vypadá k světu (i když budete-li zkoumat úplně zblízka, možná zjistíte, že materiály jsou vkusné, ale vypadají na oko lépe než jsou cítit na omak), má solidní rozsah nastavení ramene, pojme téměř libovolnou přenosku a hlavně rychle dosahuje požadovaných otáček, které pak neochvějně drží (což je hlavní důvod, proč volit přímý náhon talíře). Celkově jde už o „lepší gramofon“ vyšší třídy, který díky své vynikající pevnosti a odolnosti vibracím, stejně jako díky solidně konstruovanému ramenu (s nádechem odkazu legendárního DA-309) snese i podstatně lepší přenosky, než byla ta zkoušená, a hlavně jim díky zmíněnému klidu dovolí vyniknout. Hledáte-li tedy kus gramofonu, Denon vyrobil pěkný kousek, byť tedy s již celkem prémiovou cenovkou.

Kč 59 990,- - DP-3000NE

Kč 6 790,- - DL-110

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ vypadá hezky

+ pohodlné ovládání

+ stabilní otáčky, dostupné prakticky ihned

+ vcelku široké možnosti seřízení ramene

+ velmi solidní odolnost externím vibracím

+ pevný a konkrétní zvuk

ZÁPORY

- reálně možná materiály nejsou tak luxusní, jak pohledově vypadají

- cena není úplně lidová, byť za ni dostanete „kus gramofonu“

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Eurostar Ostrava | www.eurostar-ostrava.cz | www.denon-shop.cz 

fSdílet

Tweet