Co se stane, když z japonského Marantz odejdou lidé, kteří by si představovali další vývoj trochu jinak a spojí se s vývojářem, který začal v 80. letech stavět zesilovače u NEC a Philips a také má svou celkem jasnou nemainstreamovou představu co a jak? Stane se Soulnote, čím dál populárnější výrobce, který může v našich poměrech působit exoticky, ale jinak má na padesátku zaměstnanců a docela široké portfolio. Zajímavá je firemní filozofie, říkající, že technické parametry jsou věc jedna a kvalita poslechového zážitku zase druhá a souvisí spolu vlastně jen velmi volně.

Vyznat se v nabídce těchto Japonců není nic složitého – řada 1 je řekněme „prémiové hi-fi“, řada 2 high-end a řada 3 maximum toho, co dnes umí udělat.

Prostřední série sestává z úžasného integrovaného zesilovač A-2, překvapivě všestranného phono předzesilovače E-2 pro MM, MC a optické přenosky DS Audio a nakonec z D/A převodníku D-2.

Pokud je něco na první pohled pro značku charakteristické, je to až brutalistní šasi s mohutnými horizontálními žebry, stejně jako s naprosto neobvyklým způsobem (ne)uchycení horního krytu s průduchy. Ten na D-2 je totiž skoro plovoucí a prý to má znatelný vliv na kvalitu reprodukce. Stejně jako použití opravdu výrazný a ostrých hrotů vespod.

D-2 má v čelním panelu své obdélníčkové logo, hned pod tenkou linkou displeje za tlustým akrylovým krytem v horní části. Jak ovládací tlačítka (celkem malá), tak spínací tlačítko a popisky všech prvků jsou na oněch žebrech, naproti tomu droboučké diody, označující aktivaci různých funkcí, provozní režim nebo navolený vstup v hloubi mezi žebry. Pro volbu vstupu se používá kovový prvek ne nepodobný ovládání hlasitosti u A-2.

Zadní panel hostí netypicky uloženou napájecí zásuvku (vpravo nahoře) a jinak celkem standardní, ale pěkně širokou konektivitu. Dva AES/EBU, dva koaxiální a jeden USB vstup prostě stačí. Analogový výstup je k dispozici jak v RCA, tak XLR formě, zatímco u té druhé jmenované podoby je možné měnit polaritu malým šoupátkem.

Přepínačů je tu vlastně víc, konkrétně ještě tři další. Jedním se volí FIR filtr (dvě polohy, buď s převzorkováním nebo bez, ač tento režim zase nelze použít s DSD signály), dalším zase stereofonní, nebo mono režim – můžete totiž mít D-2 v páru, jeden jako levý, druhý jako pravý. Třetím se zase přepíná filtr dolní propusti, buď manuální nebo automaticky zapnutý, bude-li se přehrávat DSD. Navrch je tu k dispozici ještě 10 MHz vstup pro externí hodiny, mezi vnějšími a vnitřními zase přepínáte posuvníkem.

Jestliže je fyzická konstrukce imponující, působivá je i ta vnitřní, pojatá jako seriózní dual mono. Při pohledu dovnitř zajásá kdokoliv, kdo má rád spoustu součástek. Jsou tu vidět symetrické moduly levého a pravého kanálu po stranách, mezi nimi je digitální část a napájecí zdroj v čele s velkým 400 VA bifilárním toroidním transformátorem s osmi sekundárními vinutími. Obvodů je tolik, že desky plošných spojů jsou tu ve dvou patrech nad sebou.

V první chvíli, kdy signál do D-2 vstoupí, rozkóduje se i za pomoci nového čipu Texas Instruments PLLatinum RF LMX2594 a tepelně stabilizovaného čipu pro generování hodinového taktu, což zajišťuje minimální jitter na úrovni jen 45 femtosekund.

Nejzajímavější je ovšem jádro celého převodníku, tvořené čtveřicí čipů ES9038PRO, dva kusy na každém kanále v synchronním režimu. Celá signálová cesta je plně symetrická (fakticky už od napájecích zdrojů) a nepoužívá žádnou zpětnou vazbu, což umožňuje při provozu bez převzorkování dosáhnout prakticky dokonalého impulsního chování (říká výrobce). Desky plošných spojů jsou potažené 70 mikronů tlustou měděnou vrstvou.

Další zajímavou technologií je USB přenos formou Bulk Pet – jde o alternativu k běžně používanému isochronnímu režimu. Sice vyžaduje speciální ovladače, na druhou stranu to má představovat výrazně nižší zátěž pro zdrojový počítač i samotný převodník (a tedy menší chybovost a vůbec).

Soulnote D-2 podporuje PCM (32 bit / 768 kHz) i DSD (22,6 MHz neboli DSD512). Obvody pracují od 2 do 120 000 Hz (-1 dB), odstup signálu a šumu je 110 dB, celkové harmonické zkreslení nepřesahuje 0,008%.

D-2 je poměrně robustní komponent, jeho 17 kg se rozkládá na půdorysu 43 x 40,5 cm a do výšky se (bez hrotů) pne do 16 cm.

Soulnote D-2 jsme měli možnost poslouchat zejména s excelentním firemním zesilovačem A-2 – jejich vzájemná synergie totiž zkrotí až dravou živost A-2 a naopak probudí jinak klidnější D-2, čím vznikne velmi přirozeně, věrně a audiofilsky působící celek. Oba komponenty k sobě prostě „zaklapnou“. Nicméně poslouchali jsme také s Musical Fidelity M8xi a hlavně s Norma Revo SC-2 / Norma Revo PA 160 MR a to v prvním případě přes Fyne Audio F1-5 a v druhém přes Blade One Meta od KEF, ke srovnání tam byl převodník Métronome DSC. O podrobnostech, jako je kabeláž, doplňky a další se můžete dočíst v popisu jednotlivých sestav vpravo -->.

Vlastně jsme zprvu očekávali, že zvuková signatura bude souhlasná s integrovaným zesilovačem A-2, takže nás trochu překvapilo, když tepající elektropopový bas ve „Swoon“ Imogen Heap („Ellipse“ | 2009 | SONY | 884977078220) byl spíše bohatý a bujný, rozhodně skvěle napružený a elastický, to ano, ale přeci jen klidnější, příjemně poddajný a barevný, než analyticky utažený a zaříznutý. Nicméně je to velmi příjemné, spodní tóny jsou šťavnaté a i v porovnání s notoricky objemným zvukem Métronome DSC se Soulnote nežinýruje. Zvuk A-2 s D-2 krásně změkl, aniž by při tom přišel o ten hezký pocit živosti.

Zpěv Zuzany Smatanové v „Otcovi…“ („ECHO“ | 2018 | Pandora | 8588006725896) byl v podání D-2 krásně jemný, delikátní, s nádechem až sametové elegance a něžnosti. Métronome je čistší, plastičtější i detailnější, ovšem také 3x tak drahý a v tomto kontextu hraje D-2 skutečně úžasně – muzikálně a přitom zřetelně a s krásným rozlišením. Ten zmíněný dotek sametu jako kdyby zajišťoval, že ani příkřejší tóny nejiskří, ale spíše hladí a láskyplně se vinou. Střední pásmo je velmi syté, ne ovšem těžké nebo líné – hlavně vokál je skutečně už skoro hmatatelně lidský.

Štěteček Jeffa Ballarda v „Alfie“ (Brad Mehldau Trio | „Day is Done“ | 2005 | nonesuch | 0075597991024) dopadá na činel klidně a s rozvahou, už slyšíte tu spoustu ševelících štětinek, není to šumivý stejnozvuk, ale dospěle rozlišený přednes s dlouhými dozvuky a snadnou čitelností. Přitom je však kov hlavně barevný, spíš než řízný a decentní v objemu – ne upozaděný, nicméně decentnější. Právě proto možná D-2 tak dobře zapadá jako „protikus“ k A-2. V žádné akustické hladině se při zapojení D-2 do řetězce neprojevila stopa agrese, tvrdost nebo únavnost výšek, přestože jsou rozhodně naprosto dostatečně konkrétní.

Skladba „Lepidlo“ od slovenské multižánrové zpěvačky a skladatelky Katarzie („Antigona“ | 2018 | Sinko Records | SR0114) je plná dynamických impulsů a elektronických „rázů“, měkčí, klidnější styl D-2 je ukazuje v nenuceně poddajné podobě, až nonšalantní nebo chcete-li „easy“ zvuk. Přesto přednesu neschází dobře vyvážený poměr bohatosti, sytosti a váhy, není to přehnaně měkké. Rázný tón hezky zapruží, silný, avšak jaksi japonsky decentní.

Na rozdíl od A-2, který k detailům přistupuje hrdě, téměř pánovitě, nabízí D-2 elegantně poklidný, neutrální, možná vlastně celkově až nenápadný styl. Přesto spletitá „The Beltway Bandits“ s nekonečnými myriádami nápadů Franka Zappy („Jazz from Hell“ | 1986 | Universal | 0824302387528) měla jednotlivé zvuky snadno čitelné, bezproblémově a bez nervozity zasazené do kontextu. Divoký hudební proud je v podání převodníku Soulnote spíše plynule tekutý. Organický celek má dospělou přehlednost, prohlásili bychom klidně D-2 za etalon netechničnosti bez jakéhokoliv manýrismu. Prostě čistý, jasný a přitom uvolněný zvuk.

Jakkoliv zvuková charakteristika D-2 rozhodně není tenká, prostor Nielsenovy „Ved en ung kunstners baare“, složené pro pohřeb autorova předčasně zesnulého přítele, malíře Olufa Harmnanna, v podání Emerson String Quartet („Intimate Voices“ | 2006 | Deutsche Grammophon | B0006340-02) je spíše uspořádaný a přirozeně velký, než kdovíjak expanzivní. A přesto nástroje nejsou „stlačené“, mají solidní proporce a mezi nimi je dost prostoru, abyste se mohli soustředit na každý jeden z nich zvlášť nebo na stereobázi s jasně definovanou šířkou i hloubkou jako na celek. Rozlišení a kontrola jsou tak dobré a tak prosté stresu, že orientaci v nahrávce reálně nelze nic vytýkat.

Verze „Too Much Heaven“ od Jordan Hill („Jordan Hill“ | 1995 | Atlantic | 7567-82849-2), kde původní autoři z Bee Gees dělají vokální „křoví“, je poklidná, velmi jemná popovka, jejíž charakter se vlastně ideálně překrývá s tím, kterým disponuje D-2. Hudba hladí, sametově objemná, barevná a plynulá, převodník ji předává se strašně krásou hudebností ve velice kultivovaném hávu. Zvuk je heboučký, částečně tím, že D-2 vydoluje charakter záznamu jako takového, z druhé části proto, že převodník je tak prostě naladěný – ale pokud jej spojíte s živějším zesilovačem (zejména tedy A-2), vše jako když „cvakne“ a přednes je najednou nezabarvený, civilní, realistický a optimálně vyvážený.

Soulnote je pozoruhodná značka. Možná tu a tam působí i lehce exotickým dojmem, kdy jde tak trochu proti hlavnímu proudu, ale celkově se komponenty vyznačují promyšlenou a poctivou konstrukcí. D/A převodník D-2 není výjimkou – nestojí málo, ale nabízí široké možnosti, od naprosto puristického režimu, kdy při zpracování signálu probíhá jen nezbytné minimum až po hrátky s filtry a dalšími věcmi. Nemluvě o tom, že nároční mohou pořídit druhý kus a přetavit tak převodníky na ultimativní mono koncept. Ale ať už chcete být audiofilskými hračičky nebo převodník jen zapojit a hrát, nabízí Soulnote D-2 vynikající kvalitu i v kontextu vložených peněz. Sám o sobě má hebký, vřelý, velmi muzikální a krásně bohatý charakter, který si přímo říká o spojení s živějším zesilovačem – třeba jako je A-2, kdy ze vzájemné synergie dvou celkem výrazných stylů vznikne naprosto čistý a vyvážený, prakticky transparentní zvuk. Ať už se rozhodnete jakkoliv, je Soulnote D-2 výtečný high-endový D/A převodník s darem muzikálnosti a velmi snadné poslouchatelnosti.

Kč 211 990,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ klidný, elegantní, bohatě barevný zvukový projev

+ komplexní konektivita i nastavitelnost

+ robustní šasi

+ podpora vysokého rozlišení

+ jemná muzikálnost

+ velmi dobře pasuje k A-2, kdy výsledný zvuk působí velice organicky

+ možnost upgradu na monofonní režim

ZÁPORY

- celkem citlivě reaguje na umístění (neměl by být třeba na jiném komponentu nebo tvrdé podložce, zvuk pak není TAK konkrétní), možná kvůli netlumeným vibracím šasi

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Diok Audio | www.diokaudio.cz 

fSdílet

Tweet